Klam maskovaného muže🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-01.13
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Formální klamy
Druh	formální klam
Anglicky	Masked-man fallacy
Jiné názvy	intenzionální klam, chybné užití zákona totožnosti
Obecnější heslo	Formální klam
Užití	převážně chyba uvažování
Riziko zneužití	střední
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Klam maskovaného muže je neplatný úsudek o totožnosti, který považuje postoj někoho k věci za vlastnost věci samé. Má podobu: vím, kdo je A; nevím, kdo je B; tedy A není B. Nebo: věřím, že A je čestný; nevěřím, že B je čestný; tedy A a B jsou různé osoby. Úsudek se opírá o platný princip, podle kterého mají totožné věci všechny vlastnosti společné, takže má-li jedna vlastnost, kterou druhá nemá, nejsou totožné. Chyba je v tom, co se za vlastnost považuje. „Být znám tomuto svědkovi pod jménem soused“ není vlastnost člověka, ale vztah mezi svědkem a určitým popisem člověka. Tentýž člověk může být pod jedním popisem znám a pod jiným neznám, obdivován a zároveň neuznán, aniž by se tím rozdvojil. Z hlediska teorie kritické diskuse jde o porušení pravidla platnosti: argument předložený jako logicky závazný obsahuje krok, který platný není, ačkoli se opírá o platný princip (van Eemeren a Grootendorst 1992). Proto je klam přesvědčivý. Kdo ho slyší, rozpozná správnost principu a přehlédne, že byl použit na nesprávný druh vlastnosti.

Klam patří do rodiny formálních klamů ve smyslu, v jakém učebnice logiky formální klam vymezují: vada leží ve tvaru úsudku, ne v obsahu premis (Copi, Cohen a McMahon 2014). Jeho neplatnost nezávisí na obsahu: kdykoli se do úsudku o totožnosti dosadí sloveso vědění, víry, poznání, strachu nebo přání, přestává zákon totožnosti fungovat tak, jak by fungoval u vlastností jako výška nebo místo pobytu. Pro kompendium je důležitý zejména ve forenzní praxi, kde se rozhoduje, kdo je kdo, a v institucích, které odmítají uvěřit, že respektovaný člověk může být tím, kdo ublížil.

Původ a souvislosti🔗

Hádanka je stará. Antická tradice ji připisuje Eubúlidovi z megarské školy jako paradox o zahaleném muži: znáš svého otce, neznáš tohoto zahaleného muže, a přece je to tvůj otec. Princip, o který se úsudek opírá, je v novověku spojen se jménem Gottfrieda Wilhelma Leibnize jako nerozlišitelnost totožného. Gottlob Frege na konci devatenáctého století vysvětlil, proč selhává: výrazy „Jitřenka“ a „Večernice“ označují tutéž planetu, ale mají různý smysl, takže věta „starověcí astronomové věděli, že Jitřenka je Večernice“ nebyla pravdivá, ačkoli věta „Jitřenka je Jitřenka“ pravdivá byla. Ve dvacátém století pro takové kontexty zavedl W. V. O. Quine označení referenčně neprůhledné. Kořeny ustáleného výkladu klamů sahají k Aristotelovu rozboru sofistických vyvrácení, tedy k prostředí sporů, v němž se takové hádanky předváděly (Hamblin 1970).

Z ověřené literatury se k jádru klamu nejvíce blíží obecná sémantika. Korzybski upozorňoval, že slovo není věc, kterou označuje, a že zaměňování jména a popisu s věcí samou je zdrojem soustavných chyb v uvažování (Korzybski 1933). Klam maskovaného muže je přesným případem této záměny: vlastnosti mapy, tedy toho, pod jakým popisem známe osobu, se připisují území, tedy osobě samé. Kompendium tuto souvislost rozvádí v hesle mapa není území.

Struktura argumentu🔗

Platný tvar zákona totožnosti zní: A má vlastnost F; B vlastnost F nemá; tedy A není B. Klam vzniká, když na místo F dosadíme vlastnost, která ve skutečnosti obsahuje postoj nějakého subjektu: „svědkyně ví, že je to násilník“, „vedení věří, že je to důvěryhodný člověk“, „oběť poznává jeho hlas“. Takové výrazy jsou citlivé na popis; že postoje lidí k téže věci závisejí na popisu, pod nímž je jim předložena, dokládá i výzkum rámcování (Tversky a Kahneman 1981). Vedení může věřit, že kolega, kterého zná dvacet let, je důvěryhodný, a zároveň nevěřit, že je důvěryhodný člověk popsaný ve stížnosti, aniž by tušilo, že jde o téhož člověka. Z rozdílu postojů tedy neplyne rozdíl osob.

Klam souvisí s ekvivokací, se kterou sdílí dvojí roli výrazu. Zatímco ekvivokace mění v průběhu argumentu význam slova, klam maskovaného muže mění popis, pod nímž je tatáž věc v úsudku přítomna. Pragma-dialektická analýza by v obou případech hledala místo, kde se mezi premisami a závěrem tiše změnil předmět řeči (van Eemeren a Grootendorst 1992). Z hlediska jazyka klam využívá i neurčitost odkazu, kterou katalog NLP popisuje jako nespecifikovaný referenční index: dokud není jasné, ke komu se popis vztahuje, lze o „té osobě“ a o „našem kolegovi“ mluvit, jako by šlo o dva lidi.

Detekční znaky🔗

Prvním znakem je, že rozdíl, o který se závěr o totožnosti opírá, je rozdílem v něčím vědění, víře nebo uznání, ne ve vlastnostech osoby: „my ho známe“, „ona by ho poznala“, „nikdo z nás by to do něj neřekl“. Druhým znakem je, že úsudek končí vyloučením totožnosti, které má praktické následky, například zastavení šetření nebo odmítnutí výpovědi. Třetím znakem je emoční nebo sociální vazba mluvčího k jedné z obou podob: respektovaný kolega, milovaný partner, uznávaný učitel. Výzkum motivovaného uvažování ukazuje, že závěr, který si člověk nepřeje, prověřuje přísněji než závěr vítaný (Kunda 1990).

V institucích se klam projevuje jako neochota uvěřit, že člověk, kterého známe pod jedním popisem, je tím, kdo jedná podle jiného popisu. Herman popisuje tlak, pod nímž se okolí přiklání na stranu pachatele, protože ten žádá jen nečinnost, kdežto oběť žádá, aby se okolí zabývalo bolestí a jednalo (Herman 1992). Klam maskovaného muže dává tomuto tlaku zdánlivě logickou podobu. Ve forenzní oblasti, kde kniha popisuje protokol forenzního rozhovoru, se objevuje tam, kde se z toho, co svědek o osobě věděl, vyvozuje, kdo osoba byla.

Odlišení od platné argumentace🔗

Platné je vyloučení totožnosti na základě vlastností, které nezávisejí na postoji pozorovatele: místo pobytu v daném čase, fyzický znak, otisk, záznam. Má-li soused v době činu sádru na ruce a muž na záznamu zvedá oběma rukama těžký předmět, je vyloučení oprávněné, pokud jsou oba údaje spolehlivé. Rozumné je také použít něčí poznání jako důkaz o pravděpodobnosti: skutečnost, že svědkyně osobu na záznamu nepoznala, ačkoli ji dobře zná, je údaj, který má určitou váhu. Neformální teorie argumentace připomíná, že mnoho úsudků není deduktivních a má se posuzovat podle síly podkladů, ne podle logické závaznosti (Walton 2008). Klam tedy nespočívá v tom, že se nepoznání bere v úvahu, ale v tom, že se z něj dělá logický důkaz odlišnosti.

Stav poznání🔗

Psychologie úsudku dobře dokládá, že postoje lidí závisejí na popisu, pod nímž se jim věc předkládá. Tversky a Kahneman ukázali, že lidé volí odlišně mezi týmiž možnostmi podle toho, zda jsou popsány jako zisky, nebo ztráty, a označili to za porušení principu, podle kterého by volba neměla záviset na popisu (Tversky a Kahneman 1981). Loftus a Palmer zjistili, že formulace otázky ovlivnila, jak svědci dopravní nehody odhadovali rychlost, a že s formulací souvisely i pozdější nepravdivé vzpomínky na detaily (Loftus a Palmer 1974). Kahneman tyto jevy shrnuje jako působení rámcování na rychlé intuitivní myšlení (Kahneman 2011). Z toho plyne, že postoje vůči osobě nebo věci jsou nespolehlivým měřítkem její totožnosti: mění se s popisem, i když věc zůstává stejná. Studie, které by měřily klam maskovaného muže jako logický tvar, kniha nezná; souvislost s uvedenými výzkumy je interpretací.

Obrana a odpověď🔗

Odpovědí je převést argument z roviny postojů do roviny vlastností. Místo otázky „věříme, že by to udělal?“ položit otázku „co víme o tom, kde byl, co dělal a jaké stopy zanechal?“. Je-li rozdíl jen v tom, co o osobě kdo ví nebo si myslí, vyloučení totožnosti neplatí a je třeba pokračovat ve zjišťování. Ve forenzní praxi to odpovídá oddělení identifikace od charakterového posudku: že člověka známe jako spolehlivého, neříká nic o tom, zda je osobou na záznamu. Protože formulace otázek mění to, co si svědek vybaví, má se identifikace provádět s otázkami, které popis osoby nevnucují (Loftus a Palmer 1974).

V institucích, kde se řeší stížnost na respektovaného člověka, pomáhá, když případ posuzuje někdo, kdo k osobě nemá vztah, a když se dokumentace vede odděleně od dobrého jména dotyčného. Lidé, jimž ublížil někdo blízký, mohou sami prožívat rozpor mezi „tím, koho znám“ a „tím, kdo mi to udělal“. Uznání, že jde o jednoho člověka, je součástí zotavení, a podpora by měla obě podoby nechat vedle sebe, ne jednu z nich popírat (Herman 1992).

Literatura🔗

• Copi, I. M., Cohen, C., & McMahon, K. (2014). Introduction to Logic (14. vyd.). Harlow: Pearson.
• Hamblin, C. L. (1970). Fallacies. London: Methuen.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Korzybski, A. (1933). Science and Sanity: An Introduction to Non-Aristotelian Systems and General Semantics. Lancaster: International Non-Aristotelian Library.
• Kunda, Z. (1990). The case for motivated reasoning. Psychological Bulletin, 108(3), 480–498.
• Loftus, E. F., & Palmer, J. C. (1974). Reconstruction of automobile destruction: An example of the interaction between language and memory. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 13(5), 585–589.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1981). The framing of decisions and the psychology of choice. Science, 211(4481), 453–458.
• Walton, D. N. (2008). Informal Logic: A Pragmatic Approach (2. vyd.). Cambridge: Cambridge University Press.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (1992). Argumentation, Communication, and Fallacies: A Pragma-Dialectical Perspective. Hillsdale: Lawrence Erlbaum.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Formální klamy – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Formální klam – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Klam modálního rozsahu – příbuzné heslo (Formální klamy, Modal scope fallacy)
• Odvolání na nevědomost – příbuzné heslo (Klamy relevance, Appeal to ignorance)
• Argument z neuvěřitelnosti – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Argument from incredulity)
• Ekvivokace – příbuzné heslo (Klamy jazyka a dvojznačnosti, Equivocation)
• Nespecifikovaný referenční index – příbuzné heslo (NLP vzorce: Meta-model, Unspecified referential index)

V kompendiu

• Forenzní rozhovor – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Forenzní a právní rozměr EA – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 2.5 Filosofický rámec: epistemologie, fenomenologie, hermeneutika – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Klam modálního rozsahu – předchozí heslo rodiny
• Klam klamu – další heslo rodiny