Sugesce pokrývající všechny možnosti🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-05.24
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Ericksonovská hypnóza
Druh	vzorec
Anglicky	Suggestion covering all possibilities
Jiné názvy	sugesce pokrývající celou třídu odpovědí
Obecnější heslo	Ericksonovská hypnóza
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Sugesce pokrývající všechny možnosti je forma nepřímé sugesce, ve které mluvčí vyjmenuje nebo naznačí celou třídu možných reakcí posluchače a každou z nich předem přijme jako vhodnou. Typicky se výčet týká toho, co posluchač ucítí, uvidí, zaznamená nebo udělá, a zahrnuje i krajní případ, kdy neucítí nic. Erickson a Rossi tento tvar popisují jako sugesci, která pokrývá všechny možnosti určité třídy odpovědí, takže ať klient zareaguje jakkoli, jeho reakce zapadá do rámce sezení (Erickson, Rossi a Rossi 1976). Klinickým smyslem vzorce je odstranit z hypnotické práce pocit selhání: klient nemůže „udělat chybu“. Pro kompendium je vzorec zajímavý tím, že stejná stavba, převedená z rámce terapeutického sezení do rámce tvrzení o účinku metody, vytváří výpověď, kterou nelze vyvrátit. Tím se přibližuje mechanismu, který kniha popisuje jako imunizaci proti falsifikaci.

Původ a souvislosti🔗

Vzorec vychází z Ericksonovy zásady, že terapeut má přijmout každou reakci klienta a využít ji, místo aby ji hodnotil jako úspěch nebo neúspěch (Erickson, Rossi a Rossi 1976). Haley popisuje, jak Erickson soustavně proměňoval odpor a neočekávané reakce v součást terapeutického procesu, takže klient neměl proti čemu bojovat (Haley 1973). Bandler a Grinder zařadili tento a příbuzné tvary do repertoáru jazykových vzorců, které podle nich vytvářejí „vazby“, tedy situace, kdy všechny dostupné volby vedou ke stejnému výsledku (Bandler a Grinder 1975b). Teoretický rámec vazeb má kořeny v Batesonově práci o komunikaci a v pozdějších úvahách o tom, jak struktura sdělení omezuje prostor odpovědí (Bateson 1972). V katalogu je vzorec blízký iluzi volby a terapeutické dvojné vazbě; liší se od nich tím, že nenabízí dvě alternativy, ale vyčerpávající výčet.

Struktura vzorce🔗

Vzorec má tři složky. První je vymezení třídy odpovědí, například toho, co se může stát s pocitem v ruce, s dechem nebo s náladou. Druhou složkou je výčet, který třídu pokryje úplně: zvýšení, snížení, změna kvality i absence změny, jak ukazují příklady, které uvádějí Erickson a Rossi (Erickson, Rossi a Rossi 1976). Třetí složkou je společný rámec, který všem položkám výčtu přiřadí stejný význam, obvykle význam „správné“ nebo „užitečné“ reakce. V klinickém užití se rámec týká procesu: ať se stane cokoli, sezení pokračuje a klient se nemusí obávat, že zklamal. V problematickém užití se rámec týká pravdivosti tvrzení: ať se stane cokoli, metoda funguje.

Tento přesun z rámce procesu do rámce pravdivosti je pro analýzu klíčový. Výpověď, kterou potvrzuje každý myslitelný výsledek, nenese žádnou informaci o světě, protože nevylučuje nic. Kritici NLP upozorňovali právě na tento rys, když se ptali, zda nepodporující výsledky výzkumu svědčí proti teorii, nebo zda je teorie formulována tak, že ji vyvrátit nelze (Sharpley 1987). Sugesce pokrývající všechny možnosti je jazykovým modelem téže potíže v malém měřítku. V jednotlivé větě se tak ukazuje, jak vzniká nevyvratitelný systém přesvědčení: každý výsledek je předem zařazen jako potvrzení a žádný nemůže sloužit jako protidoklad.

Detekční znaky🔗

Vzorec se pozná podle výčtu, který zahrnuje protichůdné reakce i absenci reakce a všechny hodnotí stejně. Nejvýraznějším znakem je položka „nic“ nebo „zatím nic“ zařazená mezi potvrzující výsledky, často s dodatkem, že se účinek „ještě zpracovává“ nebo „projeví později“. Druhým znakem je přechod od popisu možných prožitků k tvrzení o účinku, nejlépe patrný ve větách typu „každá z těchto možností znamená, že to funguje“. Třetím znakem je reakce mluvčího na pozdější stížnost: neúspěch se nevykládá jako informace o metodě, ale jako další z předem ohlášených možností. Ve skupinách a v placených programech se k tomu často přidává doporučení pokračovat, protože účinek je teprve na cestě. Gilovich popisuje, že lidé hodnotí výsledky, které neodpovídají jejich očekávání, mnohem přísněji než výsledky, které ho potvrzují, a že vágní nebo vícečetné předpovědi proto snadno působí jako splněné (Gilovich 1991). Výčet pokrývající všechny možnosti tento sklon zneužívá tím, že předem odstraní kategorii neúspěchu.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je omezeno na rámec procesu a na situaci, ve které klient souhlasil s cílem a zná povahu práce. V klinické hypnóze vzorec slouží k tomu, aby klient s nízkou hypnotickou odpovídavostí neprožíval sezení jako selhání a aby ho úzkost z výkonu nepřipravila o užitek z ostatních složek terapie (Erickson, Rossi a Rossi 1976). Podobnou funkci má v medicíně informace o běžných reakcích na zákrok, pokud zahrnuje i výsledek, který znamená problém a vyžaduje jiný postup. Rozhodující je, že výčet nepokrývá výsledky, podle nichž by se dal poznat neúspěch léčby, a že metoda zůstává předmětem hodnocení.

Manipulativní užití rozšiřuje výčet tak, aby pokryl i výsledky, které by měly znamenat selhání, a spojuje ho s tvrzením o účinku. Takové užití je typické pro komerční programy a uzavřené skupiny, které potřebují, aby účastníci pokračovali bez ohledu na výsledek. Festinger popsal, že lidé, kteří do přesvědčení vložili čas, peníze nebo vztahy, snižují nesoulad mezi očekáváním a zkušeností spíše úpravou výkladu než opuštěním přesvědčení (Festinger 1957). Vzorec tuto úpravu výkladu nabízí předem a hotovou. V prostředí, které kompendium popisuje u falešného dilematu, jde o příbuznou konstrukci: prostor možností je uspořádán tak, aby každá volba sloužila mluvčímu.

Stav důkazů🔗

Pro specifický účinek tohoto vzorce v hypnóze neexistují kontrolované studie; literatura je převážně kazuistická (Erickson, Rossi a Rossi 1976; Bandler a Grinder 1975b). Výzkum hypnózy vysvětluje hypnotické odpovědi především očekáváním, motivací a postoji účastníků (Kirsch a Lynn 1995), takže snížení úzkosti z výkonu je přijatelným vysvětlením klinického užitku, aniž by šlo o zvláštní moc jazyka. Kritické hodnocení NLP jako celku upozorňuje na nedostatek ověřitelných předpovědí a na sklon oboru vykládat nepodporující data jako nesprávné provedení techniky (Sharpley 1987; Witkowski 2010). Kritická literatura o pseudovědě v klinické psychologii řadí nevyvratitelnost a dodatečné přizpůsobování výkladu výsledkům mezi hlavní varovné znaky metody, které chybí empirická opora (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Dobře doložené jsou obecné kognitivní mechanismy, na které vzorec spoléhá: asymetrické hodnocení potvrzujících a nepotvrzujících výsledků (Gilovich 1991) a snižování nesouladu úpravou výkladu (Festinger 1957).

Obrana a zotavení🔗

Nejsilnější obranou je jediná otázka: jaký výsledek by ukázal, že to nefunguje? Pokud mluvčí žádný neuvede nebo každý navržený výsledek okamžitě zařadí mezi potvrzení, jeho tvrzení o účinku nenese informaci a nemělo by být podkladem pro rozhodnutí, zejména finanční nebo zdravotní. Užitečné je také stanovit si kritérium úspěchu předem a sám, ještě před zahájením programu, a pak ho po určité době porovnat se skutečností, bez ohledu na to, jak výsledek vyloží mluvčí. Pro lidi, kteří delší dobu setrvávali v programu nebo skupině, protože každý neúspěch byl vyložen jako krok k úspěchu, bývá zotavení spojeno s pocitem studu a s otázkou, proč to neviděli dřív. Tady pomáhá vědět, že mechanismus snižování nesouladu je obecný a nesvědčí o nedostatku inteligence (Festinger 1957). V klinické práci s takovými lidmi se osvědčuje obnovovat schopnost formulovat ověřitelná očekávání a důvěru v to, že neúspěch je legitimní informace, ne osobní selhání. Obecné postupy obnovy epistemické samostatnosti shrnuje oddíl o obraně a kalibraci.

Vztah k technikám kompendia🔗

V kompendiu se struktura tohoto vzorce opakuje na vyšší úrovni u technik, které chrání doktrínu před kritikou. Kdo pozná sugesci pokrývající všechny možnosti v jedné větě, snáze pozná i systém, který stejným způsobem pokrývá všechny možné výsledky výzkumu, všechny námitky kritiků a všechny zkušenosti svých členů. Rozdíl je jen v měřítku. V obou případech je ochranou trvat na tom, že tvrzení má smysl jen tehdy, když existuje výsledek, který by ho vyvrátil, a že tento výsledek má být znám předem, nikoli dodatečně vybírán podle potřeby (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015).

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975b). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 1. Cupertino: Meta Publications.
• Bateson, G. (1972). Steps to an Ecology of Mind. San Francisco: Chandler.
• Erickson, M. H., Rossi, E. L., & Rossi, S. I. (1976). Hypnotic Realities: The Induction of Clinical Hypnosis and Forms of Indirect Suggestion. New York: Irvington.
• Festinger, L. (1957). A Theory of Cognitive Dissonance. Stanford: Stanford University Press.
• Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
• Haley, J. (1973). Uncommon Therapy: The Psychiatric Techniques of Milton H. Erickson, M.D. New York: W. W. Norton.
• Kirsch, I., & Lynn, S. J. (1995). The altered state of hypnosis: Changes in the theoretical landscape. American Psychologist, 50(10), 846–858.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Ericksonovská hypnóza – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Ericksonovská hypnóza – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Mít volbu je lepší než ji nemít – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, Having a choice is better than having none)
• Iluze volby – příbuzné heslo (Milton-model, Illusion of choice)
• Utilizace – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Utilisation)
• Terapeutická dvojná vazba – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Therapeutic double bind)
• Otevřená sugesce – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Open-ended suggestion)
• Presupozice spojky „nebo“ – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Use of „or“)

V kompendiu

• EA-1.3.1 Imunizace proti falsifikaci – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.2.1 Falešné dilema – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Otevřená sugesce – předchozí heslo rodiny
• Ideomotorická signalizace – další heslo rodiny