Odpor jako znak chybějícího raportu🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-01.11
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Předpoklady NLP
Druh	princip
Anglicky	Resistance indicates a lack of rapport
Jiné názvy	neexistují odolní klienti
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Předpoklad „odpor je znakem chybějícího raportu“ tvrdí, že když klient, posluchač nebo partner rozhovoru vzdoruje, odmítá nebo se uzavírá, není to jeho vlastnost ani chyba, ale informace o vztahu: mezi ním a praktikem chybí dostatečné naladění a důvěra. Odpovědnost se tím přesouvá z toho, kdo vzdoruje, na toho, kdo komunikuje. V NLP se předpoklad objevuje i ve vyhrocené podobě, podle níž neexistují odolní klienti, jen nepružní praktici. Jako korektiv vůči pojetí, které z odporu dělá klientovu poruchu, má předpoklad svou hodnotu. Pro kompendium patří k předpokladům s vysokým rizikem zneužití, protože stejná logika může z odmítnutí udělat technický problém. Pokud „ne“ znamená jen to, že ještě není dost raportu, pak řešením není ne respektovat, ale vztah prohloubit a pokračovat. Souhlas druhého tím přestává být podmínkou a stává se cílem, ke kterému se má mluvčí dopracovat. Předpoklad stojí na pojmu raportu, který úvodní učebnice NLP popisují jako základ veškeré účinné komunikace a jeho navazování jako jednu z prvních dovedností praktika (O'Connor a Seymour 1990). Z toho plyne, proč má odpor v NLP tak výraznou roli: pokud je raport podmínkou vlivu, každé odmítnutí lze vyložit jako jeho nedostatek. Rozdíl mezi signálem, který vede k sebereflexi, a překážkou, která vede k dalšímu působení, je proto osou celé této stránky.

Původ a souvislosti🔗

Pojem odporu má v psychoterapii dlouhou historii, ve které se často chápal jako klientova obrana proti změně. Erickson zaujal k odporu odlišný postoj. Jak jeho práci popsal Haley, Erickson odpor nepotíral, ale přijímal ho a využíval, například tím, že klienta k vzdorování výslovně povzbudil, a tím mu odebral smysl (Haley 1973). V Ericksonově pojetí utilizace se vše, co klient přináší, včetně odporu, stává materiálem pro terapii (Erickson, Rossi a Rossi 1976). NLP z tohoto zdroje převzalo myšlenku, že odpor není překážkou, ale signálem, a spojilo ji s pojmem raportu, tedy naladění mezi praktikem a klientem, které má vznikat přizpůsobením se druhému v řeči, tempu a postoji (Bandler a Grinder 1979). Katalog tento pojem popisuje na stránce o raportu. Pozoruhodný je souběžný vývoj v motivačním rozhovoru: jeho autoři ve třetím vydání opustili pojem odporu a nahradili ho rozlišením mezi řečí udržující stávající stav a nesouladem ve vztahu, přičemž nesoulad chápou jako signál, na který má reagovat terapeut (Miller a Rollnick 2013).

Struktura vzorce🔗

Strukturálně jde o přeřazení odmítnutí z roviny obsahu do roviny vztahu, tedy mezi dvěma aspekty, které podle pragmatické teorie komunikace nese každé sdělení (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Když člověk řekne ne, lze jeho výpověď číst jako rozhodnutí o věci: nechci koupit, nechci pokračovat, nesouhlasím. Předpoklad ji čte jako výpověď o vztahu: necítím se pochopen, nedůvěřuji ti. Obě čtení mohou být pravdivá a v terapii je druhé čtení často užitečné, protože vede terapeuta k sebereflexi. Problém nastává, když druhé čtení první zcela nahradí. Pak odmítnutí nikdy není rozhodnutím, které by si zasloužilo respekt, ale vždy poruchou, kterou je třeba odstranit. Lékem na poruchu je další práce na vztahu, a když ani ta nepomůže, větší pružnost mluvčího; souvislost s předpokladem o nejpružnějším prvku systému je zde přímá.

Druhým strukturním prvkem je nevyvratitelnost. Pokud druhý souhlasí, raport fungoval; pokud odmítá, raport chyběl. Žádný výsledek nemůže ukázat, že odmítnutí bylo prostě rozhodnutím, nebo že metoda nefunguje. Kompendium tento mechanismus popisuje obecně jako imunizaci proti falsifikaci. Lifton popsal, jak uzavřené systémy používají ustálené nálepky, které ukončují přemýšlení: jakmile se pochybnost označí jako „odpor“, není třeba se zabývat jejím obsahem (Lifton 1961). Pozorovatel by měl sledovat, zda má v rozhovoru odmítnutí ještě nějakou cestu, jak být bráno vážně, nebo zda je předem vyloženo jako něco, co se má překonat.

Detekční znaky🔗

Manipulativní užití se pozná podle toho, že odmítnutí vede k zesílení působení, a ne k jeho ukončení. V prodejním výcviku se tato logika objevuje jako práce s námitkami, při níž se každé ne vykládá jako nedostatečné naladění a zákazník se má „vrátit“ do souhlasu. V komunitách zaměřených na takzvané umění svádění se stejná logika uplatňuje na odmítnutí v intimní oblasti, kde je její nebezpečí zjevné; o tomto prostředí pojednává stránka o NLP v komunitě „umění svádění“. Ve skupinách s vysokou mírou kontroly se odpor nového člena vykládá jako známka toho, jak moc program potřebuje, nebo jako obrana jeho „ega“, kterou je třeba prolomit. Cialdini popisuje, jak profesionálové v oblasti vyhovění s odmítnutím pracují, například ustoupením k menšímu požadavku po odmítnutí většího, aby ho obrátili v souhlas (Cialdini 2009).

U člověka, na kterého je takto působeno, se objevuje pocit, že jeho ne nestačí, že musí odmítnutí zdůvodňovat a obhajovat, a vyčerpání z rozhovorů, které nekončí, dokud neustoupí. Dlouhodobě může vzniknout přesvědčení, že vlastní hranice jsou známkou nedostatečné otevřenosti. Herman popisuje, jak soustavné potlačování autonomie v podmínkách nadvlády narušuje i schopnost člověka chránit se v dalších vztazích (Herman 1992).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití vede praktika k převzetí odpovědnosti za vztah, nikoli k obcházení odmítnutí. Terapeut, který si všimne klientova mlčení, přizná, že ho možná přetlačoval, a nabídne mu možnost o tématu nemluvit, užívá předpoklad správně: čte odpor jako signál vztahu, za který nese podíl, a klientovo odmítnutí respektuje. Rogers kladl důraz na to, že terapeut má vytvářet vztah, ve kterém se klient necítí ohrožen, protože ohrožení vede k obraně a brání změně (Rogers 1951). Motivační rozhovor jde stejným směrem, když nesoulad ve vztahu chápe jako výzvu ke změně terapeutova přístupu, nikoli jako důvod k zesílení přesvědčování (Miller a Rollnick 2013).

Manipulativní užití se rozpoznává podle tří otázek. Vede vnímaný odpor k tomu, že mluvčí ubere tlaku, nebo že ho zvýší? Má druhá strana možnost odmítnout tak, aby to mluvčí přijal jako konečné rozhodnutí? A slouží práce na vztahu porozumění druhému, nebo dosažení cíle, který druhý odmítl? Pokud odmítnutí vede vždy jen k další práci na raportu, předpoklad ruší význam souhlasu; motivační rozhovor naopak trvá na tom, že rozhodnutí o změně patří klientovi (Miller a Rollnick 2013).

Stav důkazů🔗

Předpoklad nebyl v rámci NLP empiricky testován a ve vyhrocené podobě, podle níž každý odpor znamená chybu praktika, je nevyvratitelný. Výzkum NLP jako celek klíčová tvrzení oboru převážně nepodporuje (Witkowski 2010) a hodnocení americké Národní rady pro výzkum nenašlo doklady pro tvrzení NLP o zvýšení vlivu (Druckman a Swets 1988). Pro Ericksonovy postupy, z nichž předpoklad vychází, je poučný vývoj výzkumu hypnózy. Sociálně kognitivní pojetí ukazuje, že ochota reagovat na sugesce závisí do značné míry na postojích, očekáváních a motivaci člověka (Kirsch a Lynn 1995). Odmítnutí tedy není jen poruchou naladění, kterou by šlo odstranit technikou, ale smysluplným projevem toho, co člověk chce a nechce. Kritický přehled z oblasti koučinku konstatuje nedostatek kvalitních studií, které by tvrzení NLP o raportu a vlivu podpořily (Passmore a Rowson 2019).

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je brát vlastní odmítnutí jako platné rozhodnutí, které nepotřebuje zdůvodnění. Kdo opakovaně slyší, že jeho ne je jen znakem chybějícího naladění, může ne zopakovat a rozhovor ukončit; nemá povinnost vysvětlovat, proč nechce. Druhou obranou je všímat si, kdy po odmítnutí nastává zesílení působení: větší vřelost, nové argumenty, odvolávky na vlastní hodnoty nebo časový tlak, tedy prostředky, které výzkum vyhovění popisuje jako běžné nástroje profesionálů v přesvědčování (Cialdini 2009). Takové zesílení je informace o úmyslu mluvčího, ne o kvalitě vztahu. Kompendium rozebírá etiku hranic a souhlasu v obecnější rovině na stránce o etice hranic.

Pro člověka, který vyšel z prostředí, kde se jeho odmítnutí vykládala jako „odpor“, je součástí zotavení obnova práva na hranice a přesvědčení, že ne je úplná věta. Herman zdůrazňuje, že obnova kontroly nad vlastními rozhodnutími je základem zotavení po zkušenosti s nadvládou (Herman 1992). Odborník, který s předpokladem pracuje, by ho měl používat jen v jeho ochranné podobě, tedy jako podnět k sebereflexi a k ubrání tlaku, a nikdy jako zdůvodnění, proč pokračovat proti vůli druhého.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Druckman, D., & Swets, J. A. (Eds.) (1988). Enhancing Human Performance: Issues, Theories, and Techniques. Washington, DC: National Academy Press.
• Erickson, M. H., Rossi, E. L., & Rossi, S. I. (1976). Hypnotic Realities: The Induction of Clinical Hypnosis and Forms of Indirect Suggestion. New York: Irvington.
• Haley, J. (1973). Uncommon Therapy: The Psychiatric Techniques of Milton H. Erickson, M.D. New York: W. W. Norton.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Kirsch, I., & Lynn, S. J. (1995). The altered state of hypnosis: Changes in the theoretical landscape. American Psychologist, 50(10), 846–858.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Miller, W. R., & Rollnick, S. (2013). Motivational Interviewing: Helping People Change (3. vyd.). New York: Guilford Press.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Rogers, C. R. (1951). Client-Centered Therapy. Boston: Houghton Mifflin.
• Watzlawick, P., Beavin, J. H., & Jackson, D. D. (1967). Pragmatics of Human Communication. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Předpoklady NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Za výsledek komunikace odpovídá komunikátor – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, The communicator is responsible for the communication)
• Raport – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Rapport)
• Utilizace – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Utilisation)
• Pacing a leading – příbuzné heslo (Raport a kalibrace, Pacing and leading)
• Přerušení raportu – příbuzné heslo (Raport a kalibrace, Breaking rapport)
• Raport jako nástroj vlivu – příbuzné heslo (Raport a kalibrace, Rapport as an influence tool)
• NLP v prodeji – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, NLP in sales)
• NLP v komunitě „umění svádění“ – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, NLP in the seduction community)

V kompendiu

• Etika popisu újmy – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.3.1 Imunizace proti falsifikaci – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Lidé volí nejlepší dostupnou volbu – předchozí heslo rodiny
• Když něco nefunguje, udělej něco jiného – další heslo rodiny