Technika proložení🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-05.15
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Ericksonovská hypnóza
Druh	vzorec
Anglicky	Interspersal technique
Jiné názvy	interspersní technika, proložená sugesce
Obecnější heslo	Ericksonovská hypnóza
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Technika proložení, v ericksonovské literatuře nazývaná interspersní technika, označuje vzorec, při kterém mluvčí do souvislého výkladu na zdánlivě neutrální téma vplétá krátké fráze nesoucí sugesci. Tyto fráze jsou gramaticky součástí vět, ale obsahově s tématem nesouvisejí, nebo souvisejí jen volně, a od okolního textu se odlišují pauzou, změnou tónu, hlasitosti či tempa. Posluchač sleduje hlavní linii výkladu, zatímco proložené fráze k němu doléhají jako vedlejší, méně kontrolovaný proud. Neurolingvistické programování popisuje stejný princip jako kombinaci vložených příkazů a analogového značení, tedy vyčlenění části věty neverbálním signálem (Bandler a Grinder 1975b). Pro kompendium je vzorec významný proto, že se nedá zachytit čtením přepisu: jeho podstata leží v přednesu, v rytmu a v opakování, a proto ho posluchač často nepozná, i když obsah rozhovoru vnímá pozorně.

Původ a souvislosti🔗

Erickson techniku popsal v článku z poloviny šedesátých let, v němž ji spojil s úpravou symptomů a s tlumením bolesti u těžce nemocných. Výklad na téma, které bylo pacientovi blízké a nepůsobilo jako terapie, sloužil jako nosič, do něhož se vplétaly sugesce pohodlí, klidu a úlevy. Pacient tak nemusel vědomě přijmout, že je hypnotizován, a jeho případný odpor vůči přímé sugesci neměl na co reagovat. Tento postup zapadá do širšího ericksonovského důrazu na nepřímou sugesci a na využití toho, co klient přináší, který popisují Erickson a Rossiovi v rozboru forem nepřímé sugesce (Erickson, Rossi a Rossi 1976). NLP z toho vyvodilo obecné pravidlo, podle něhož lze v jakémkoli rozhovoru vyčlenit určitá slova hlasem nebo gestem a vytvořit tak druhou rovinu sdělení, kterou posluchač zpracovává mimo pozornost (Bandler a Grinder 1975b). Pozdější výcvikové materiály NLP ji vyučovaly jako součást hypnotického jazyka (Grinder a Bandler 1981) a popularizační literatura ji přenesla do prodeje, prezentací a takzvané konverzační hypnózy. Příbuzný vzorec zasévání myšlenky pracuje s týmž principem v delším časovém úseku: motiv se zmíní dřív, než je použit.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má vzorec tři vrstvy. První je nosný výklad, který je souvislý, středně zajímavý a nevyžaduje od posluchače rozhodnutí: vyprávění, popis, vysvětlení. Druhou vrstvou jsou proložené fráze, krátké, často v rozkazovacím způsobu nebo ve formě obecného konstatování, a opakované s obměnami. Třetí vrstvou je značení: proložené fráze se od nosného výkladu liší přízvukem, pauzou před nimi i po nich, změnou hlasu, pohledem nebo gestem. Navržený mechanismus má psychologicky několik složek, z nichž některé jsou dobře doložené obecně. Rozptýlení pozornosti nosným výkladem snižuje schopnost posluchače tvořit protiargumenty; model pravděpodobnosti zpracování popisuje, že při omezené kapacitě ke zvažování roste vliv okrajových podnětů a klesá kritické hodnocení obsahu (Petty a Cacioppo 1986). Opakování zvyšuje plynulost zpracování a s ní i pocit, že sdělení je známé a pravdivé (Kahneman 2011). A konečně fráze, která do výkladu nezapadá, spouští u posluchače hledání jejího smyslu, protože v běžném rozhovoru se předpokládá, že každá promluva je relevantní (Grice 1975). Z těchto složek není žádná specificky hypnotická; vzorec je kombinací běžných mechanismů pozornosti a porozumění, nikoli zvláštním klíčem k nevědomí.

Detekční znaky🔗

Vzorec se rozpozná především sluchem, ne čtením. Prvním znakem je opakovaná krátká fráze, která se v řeči vrací v různých větách a s tématem souvisí volně nebo vůbec: „uvolni se“, „věř tomu“, „rozhodni se teď“, „je to správné“. Druhým znakem je značení: fráze je vyslovena jinak než okolní text, pomaleji, níž, s pauzou, nebo ji doprovází změna pohledu či gesto. Třetím znakem je nepoměr mezi délkou a obsahem výkladu: dlouhé vyprávění, jehož věcný přínos je malý, ale během něhož se opakovaně objevuje tentýž motiv. Čtvrtým znakem je kontext: vzorec se uplatňuje tam, kde má mluvčí delší souvislý prostor a posluchač je unavený, pasivní nebo emočně zaujatý, například na seminářích, v prodejních prezentacích nebo v dlouhých individuálních rozhovorech. Užitečným diagnostickým postupem pro pozorovatele je vypsat si fráze, které mluvčí zdůraznil, a přečíst je samostatně; pokud dávají souvislou zprávu odlišnou od tématu výkladu, jde pravděpodobně o proložení. Kompendium popisuje příbuzné využití hlasu k ovládání pozornosti jako prozodickou dominanci. Bandler a Grinder v rozboru Ericksonova jazyka popisují, že vyčleněná slova mají dohromady tvořit samostatnou zprávu, kterou posluchač vědomě nezaznamená (Bandler a Grinder 1975b). Právě tuto samostatnou zprávu pozorovatel hledá, když čte zdůrazněné fráze odděleně; pokud tvoří souvislou výzvu, nejde o náhodný důraz, ale o vzorec.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití vzorce existuje v klinické hypnóze, zejména při tlumení bolesti a úzkosti, kde se pacient předem seznámí s tím, že rozhovor bude obsahovat sugesce pohodlí, a souhlasí s tím. V takovém rámci nejde o skrývání, ale o způsob podání, který je pro pacienta příjemnější než přímé pokyny. Běžná řeč obsahuje i nevinné obdoby, například učitele, který v průběhu výkladu opakovaně a s důrazem zmiňuje bezpečnostní pravidlo; tam je důraz otevřený a jeho důvod je vysvětlen. Manipulativní užití se od legitimního liší třemi rysy. Proložený obsah slouží mluvčímu, ne posluchači, například posiluje důvěru ve vedení, ochotu koupit nebo setrvat. Posluchač o druhé rovině sdělení neví a nesouhlasil s ní. A vzorec je použit právě proto, že přímé sdělení by vyvolalo kritické zvážení. Kompendium popisuje příbuzné působení na emoce mimo pozornost jako latentní emocionální modulaci. Hassan uvádí, že skupiny s vysokou mírou kontroly využívají dlouhé přednášky a opakování frází jako součást vlivu na nové členy (Hassan 1988), a Singerová s Lalichovou popisují podobné působení dlouhých, emočně vypjatých setkání (Singer a Lalich 1995).

Stav důkazů🔗

Specifický účinek techniky proložení nebyl prokázán kontrolovaným výzkumem. Ericksonovy popisy jsou kazuistické a nedovolují oddělit účinek proložených sugescí od účinku vztahu, pozornosti, očekávání a přirozeného průběhu obtíží. Výzkum vložených příkazů a analogového značení, na který se NLP odvolává, je slabý a výsledky nepodporují tvrzení o spolehlivém působení mimo vědomí (Witkowski 2010). Hodnocení Národní rady pro výzkum USA, které na konci osmdesátých let posuzovalo techniky ke zlepšení lidského výkonu včetně NLP, nenašlo pro vlivová tvrzení NLP dostatečnou oporu (Druckman a Swets 1988). Heap ve svém průběžném hodnocení z perspektivy klinické hypnózy dospěl k závěru, že tvrzení NLP o jazykových vzorcích jsou empiricky nepodložená (Heap 1988). Obecné mechanismy, na nichž vzorec stojí, jsou však doložené: vliv rozptýlení na zpracování přesvědčovacích sdělení (Petty a Cacioppo 1986) a vliv opakování na pocit pravdivosti (Kahneman 2011). Střízlivý závěr zní, že proložení může nenápadně posílit motiv, který posluchač už zná, ale neexistuje doklad, že by dokázalo vnutit obsah, který posluchač odmítá.

Obrana a zotavení🔗

Obrana stojí na přesunu pozornosti od obsahu k formě. Kdo si všimne, že mluvčí opakovaně zdůrazňuje určitou frázi, získává od ní odstup: proložení působí jen tehdy, když zůstává v pozadí. Užitečné je proto u dlouhých výkladů, prezentací a seminářů sledovat, co se opakuje a co je vyslovováno jinak, a po skončení si zapsat hlavní sdělení vlastními slovy. Pokud se zápis liší od toho, co si posluchač z výkladu odnesl jako pocit, je to signál k opatrnosti. Druhou obranou je časový odstup: rozhodnutí, ke kterému člověk dospěl na konci dlouhého a emočně zaujatého setkání, je vhodné odložit a posoudit v jiném prostředí. Třetí obranou je předchozí znalost vzorce; McGuire ukázal, že seznámení se strukturou přesvědčovacího pokusu předem zvyšuje odolnost vůči němu (McGuire 1964). U lidí, kteří prošli dlouhodobým působením skupin využívajících opakované fráze, se v zotavení objevuje potřeba „vyčistit“ jazyk, tedy všimnout si, které výrazy přešly do vlastní řeči, a nahradit je vlastními. Tuto práci s nabitým jazykem odpovídá na jev, který Lifton v prostředí myšlenkové reformy popsal jako „zatížení jazyka“ ustálenými, myšlení uzavírajícími frázemi (Lifton 1961).

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975b). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 1. Cupertino: Meta Publications.
• Druckman, D., & Swets, J. A. (Eds.) (1988). Enhancing Human Performance: Issues, Theories, and Techniques. Washington, DC: National Academy Press.
• Erickson, M. H., Rossi, E. L., & Rossi, S. I. (1976). Hypnotic Realities: The Induction of Clinical Hypnosis and Forms of Indirect Suggestion. New York: Irvington.
• Grice, H. P. (1975). Logic and conversation. In P. Cole & J. L. Morgan (Eds.), Syntax and Semantics 3: Speech Acts (pp. 41–58). New York: Academic Press.
• Grinder, J., & Bandler, R. (1981). Trance-formations: Neuro-Linguistic Programming and the Structure of Hypnosis. Moab: Real People Press.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• McGuire, W. J. (1964). Inducing resistance to persuasion: Some contemporary approaches. In L. Berkowitz (Ed.), Advances in Experimental Social Psychology (Vol. 1, pp. 191–229). New York: Academic Press.
• Petty, R. E., & Cacioppo, J. T. (1986). Communication and Persuasion: Central and Peripheral Routes to Attitude Change. New York: Springer.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Ericksonovská hypnóza – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Ericksonovská hypnóza – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Vložené příkazy – příbuzné heslo (Milton-model, Embedded commands)
• Analogové značení – příbuzné heslo (Milton-model, Analogue marking)
• Konfuzní technika – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Confusion technique)
• Vnořené smyčky – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Nested loops)
• Zasévání myšlenky – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Seeding)
• Navozená amnézie – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Suggested amnesia)
• Konverzační hypnóza – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, Conversational (covert) hypnosis)

V kompendiu

• EA-1.4.1 Prosodická dominance – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.4.2 Latentní emocionální modulace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Můj přítel John – předchozí heslo rodiny
• Vrstvení realit – další heslo rodiny