Předstíraná starost🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-07.11
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Rétorické a dialogické taktiky
Druh	rétorická taktika
Anglicky	Concern trolling
Jiné názvy	concern trolling, starost jako zástěrka
Užití	převážně záměrná taktika
Riziko zneužití	střední
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Předstíraná starost, v anglickém prostředí sociálních sítí známá jako concern trolling, je taktika, při níž mluvčí vystupuje jako stoupenec, spojenec nebo příznivec určité věci, ale jeho příspěvky mají podobu obav, které vedou k jejímu oslabení. Obava se týká taktiky, načasování, tónu, image nebo možných důsledků a vyznívá vždy stejně: bylo by lepší nejednat, počkat, zmírnit se, nemluvit. Klam nespočívá v tom, že by obavy nesměly zaznít, ale v zastřené identitě a v zastřeném cíli mluvčího. Deklarovaná sounáležitost dodává námitce váhu, kterou by od protivníka neměla, a skutečný směr argumentace zůstává skryt. Teorie argumentace popisuje klamy jako tahy, které v dialogu skrývají posun od jednoho druhu rozhovoru k jinému a tím maří jeho cíl (Walton 1995). U předstírané starosti se kooperativní poradní dialog navenek zachovává, ale ve skutečnosti probíhá dialog přesvědčovací s opačným cílem, než jaký mluvčí deklaruje.

Původ a souvislosti🔗

Označení vzniklo v internetových diskusích na přelomu tisíciletí, kde se uživatelé setkávali s anonymními účty, jejichž hlásící se loajalita nešla ověřit. Jev je však mnohem starší. Politické dějiny znají postavu „přítele, který radí k opatrnosti“, a reformátoři devatenáctého století popisovali argumenty, které nezpochybňují cíl reformy, ale vždy shledají, že pro ni není vhodná doba. Jeremy Bentham je ve své knize o politických klamech řadil mezi argumenty odkladu, které mají návrh zastavit, aniž by se s ním věcně střetly (Bentham 1824). Předstíraná starost je moderní podobou téhož vzorce, rozšířenou o falešnou identitu. Psychologie přesvědčování vysvětluje, proč je deklarace sounáležitosti účinná: lidé snáze přijímají sdělení od těch, které vnímají jako sobě podobné a sympatické (Cialdini 2009). Pokud publikum vnímá mluvčího jako „jednoho z nás“, jeho obavu nezkoumá se stejnou kritičností, jakou by věnovalo protivníkovi. V digitálním prostředí se taktika pojí s falešnými identitami, které kompendium popisuje u sítí loutkových účtů.

Struktura argumentu🔗

Argument má zpravidla podobu odvolání na důsledky, zabalenou do vyjádření solidarity. První složkou je identifikační prohlášení: mluvčí sdílí cíl, podporuje věc, stojí na straně adresáta. Druhou složkou je předpověď nepříznivého důsledku: jednání poškodí důvěryhodnost, odradí veřejnost, vyprovokuje odpor, zhorší situaci. Třetí složkou je implicitní doporučení: nejednat, odložit, zmírnit. Struktura je tedy blízká odvolání na důsledky, ale od běžného odvolání se liší tím, že předpovídané důsledky se nedokládají a že mluvčí si z prohlášené sounáležitosti vypůjčuje autoritu důvěrníka. Druhou variantou je obava o osobu: mluvčí se „bojí“ o zdraví, pověst nebo budoucnost adresáta a z této obavy vyvozuje, že by měl věc nechat být. Teorie kritické diskuse požaduje, aby žádná strana nebránila druhé předložit nebo zpochybnit stanovisko (van Eemeren a Grootendorst 2004); předstíraná starost tento požadavek navenek dodržuje, ale vyvíjí jemný tlak k tomu, aby stanovisko vůbec nezaznělo. Proto má blízko i ke kontrole tónu, která místo obsahu posuzuje způsob, jakým je řečen.

Detekční znaky🔗

Prvním znakem je stálý směr obav. Skutečný spojenec má obavy různého druhu, včetně obav z nečinnosti; předstíraná starost vede vždy k témuž, k mlčení, odkladu nebo zmírnění. Druhým znakem je neověřitelná nebo nová identita: mluvčí se k věci hlásí, ale nelze doložit, že by se pro ni kdy angažoval. Třetím znakem je absence konstruktivní alternativy; obava není spojena s návrhem, jak cíle dosáhnout jinak a lépe. Čtvrtým znakem je obecnost předpovědi: důsledky jsou formulovány tak, aby je nebylo možné ověřit, například „lidé vám přestanou věřit“. Pátým znakem je opakování: tytéž obavy přicházejí od řady účtů nebo osob ve stejném znění, což naznačuje koordinaci; opakování obavy z mnoha stran zároveň vytváří dojem, že ji sdílí většina, a lidé v nejistotě přebírají postoj, který vidí u mnoha dalších (Cialdini 2009). Šestým znakem je načasování: starost se ozývá právě ve chvíli, kdy se má jednat, například těsně před zveřejněním zjištění nebo podáním stížnosti. U člověka, kterému je taková starost opakovaně adresována, se může rozvíjet nejistota ve vlastním úsudku a sklon se předem cenzurovat, jak kompendium popisuje u preventivní sebecenzury a u pěstování sebepochybnosti.

Varianty🔗

Předstíraná starost má několik typických podob. Strategická obava se týká účinnosti: jednání prý „uškodí věci“, „odradí nerozhodnuté“ nebo „dá protivníkům zbraň“. Reputační obava se týká obrazu skupiny: prý „vypadá radikálně“ nebo „nepůsobí profesionálně“. Osobní obava se týká adresáta samotného: mluvčí se strachuje o jeho zdraví, kariéru nebo rodinu a z toho vyvozuje, že by měl ustoupit. Tato podoba je zvlášť obtížně rozpoznatelná v blízkých vztazích a v hierarchických prostředích, kde se varování nadřízeného nebo staršího kolegy může jevit jako péče, ačkoli slouží k udržení mlčení. Procedurální obava se týká načasování a formy: „teď není vhodná chvíle“, „mělo by se to řešit interně“. Tato podoba se překrývá s argumenty odkladu, které se pokoušejí návrh zastavit bez věcné odpovědi (Bentham 1824). Ve všech podobách se opakuje tentýž rys: obava je formulována tak, aby se nedala ověřit, a vede k jedinému doporučení, které je shodou okolností výhodné pro toho, proti komu jednání směřuje.

Odlišení od platné argumentace🔗

Obava vyslovená spojencem je jednou z nejcennějších forem kritiky, protože přichází od někoho, kdo cíl sdílí a zná prostředí. Rozlišení proto nesmí vést k podezíravosti vůči každé výhradě. Rozhodující nejsou osoba a její deklarace, ale obsah obavy. Skutečná starost bývá konkrétní: pojmenuje riziko, opře se o ověřitelný údaj nebo pravidlo a nabídne jiný postup, který k cíli vede. Je také symetrická: skutečný spojenec zvažuje i rizika nečinnosti. Argument z důsledků je platný, pokud jsou důsledky pravděpodobné, relevantní a doložené a pokud se netvrdí, že nepříjemné důsledky činí tvrzení nepravdivým (Walton, Reed a Macagno 2008). Odlišení tedy nevyžaduje uhodnout úmysl mluvčího. Stačí posoudit, zda námitka obstojí sama o sobě. Pokud obstojí, má být přijata bez ohledu na to, kdo ji vyslovil; pokud neobstojí, nezíská váhu tím, že ji vyslovil deklarovaný spojenec.

Stav poznání🔗

Předstíraná starost jako samostatná taktika nebyla dosud podrobena systematickému experimentálnímu výzkumu a většina popisů pochází z analýzy online diskusí. Opírá se však o dobře doložené principy. Výzkum přesvědčování ukázal, že vlastnosti zdroje, včetně vnímané podobnosti a sympatie, ovlivňují přijetí sdělení zvlášť tehdy, když posluchač nemá motivaci nebo možnost sdělení podrobně zpracovat (Petty a Cacioppo 1986). Přehledová literatura o sociálním vlivu dokládá, že podobnost a sympatie patří mezi spolehlivé zdroje přesvědčovací síly (Cialdini 2009). Výzkum psychologické inokulace naznačuje, že předchozí seznámení s technikou manipulace zvyšuje schopnost ji rozpoznat i v nových podobách (van der Linden 2023). Zda tento účinek platí i pro předstíranou starost, kde je technika skryta v jinak kooperativním tónu, zatím ověřeno nebylo. Opatrnost je na místě i při interpretaci: označit někoho za předstírajícího starost je samo o sobě silné tvrzení o jeho úmyslu, které lze snadno zneužít k odmítnutí oprávněné kritiky.

Obrana a odpověď🔗

Účinná odpověď nespočívá v obvinění mluvčího ze lži, které obvykle nelze dokázat, ale v přesunu pozornosti k obsahu obavy. Lze se ptát, jaké konkrétní riziko mluvčí vidí, z čeho předpověď vychází a jaký lepší postup navrhuje. Skutečná starost na tyto otázky odpoví; předstíraná se obvykle vrátí k obecnému varování. Druhou obranou je oddělit váhu argumentu od deklarované identity: obavu posoudit stejně, jako kdyby ji vyslovil kdokoli jiný (Petty a Cacioppo 1986). Třetí obranou je zvážit rizika symetricky, tedy vedle rizik jednání vážit i rizika mlčení. Pro organizace a skupiny je užitečné mít předem dohodnutá kritéria rozhodování, aby se o postupu nerozhodovalo podle toho, kdo se ozve nejhlasitěji s nejobecnější obavou. Pro jednotlivce, kteří čelili opakovanému tlaku tohoto druhu, má význam opora v lidech, jejichž spojenectví je doložené dlouhodobou spoluprací, a ne pouhým prohlášením (Cialdini 2009).

Literatura🔗

• Bentham, J. (1824). The Book of Fallacies. London: John and H. L. Hunt.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Petty, R. E., & Cacioppo, J. T. (1986). Communication and Persuasion: Central and Peripheral Routes to Attitude Change. New York: Springer.
• Walton, D. N. (1995). A Pragmatic Theory of Fallacy. Tuscaloosa: University of Alabama Press.
• Walton, D., Reed, C., & Macagno, F. (2008). Argumentation Schemes. Cambridge: Cambridge University Press.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (2004). A Systematic Theory of Argumentation: The Pragma-Dialectical Approach. Cambridge: Cambridge University Press.
• van der Linden, S. (2023). Foolproof: Why Misinformation Infects Our Minds and How to Build Immunity. London: 4th Estate.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Rétorické a dialogické taktiky – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Otrávení studny – příbuzné heslo (Klamy relevance, Poisoning the well)
• Odvolání na strach – příbuzné heslo (Klamy relevance, Appeal to fear)
• Odvolání na důsledky – příbuzné heslo (Klamy relevance, Appeal to consequences)
• Kontrola tónu – příbuzné heslo (Klamy relevance, Tone policing)
• Klam nirvány – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Nirvana fallacy)
• Sealioning – příbuzné heslo (Rétorické a dialogické taktiky, Sealioning)
• „Jen se ptám“ – příbuzné heslo (Rétorické a dialogické taktiky, Just asking questions)

V kompendiu

• EA-2.5.3 Pěstování sebepochybnosti – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-9.4.3 Sock Puppet Network – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.5.7 Preventivní sebecenzura (self-cancelation) – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Vybírání podivínů – předchozí heslo rodiny
• Argument z mlčení – další heslo rodiny