Vědecký žargon jako argument🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-08.05
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Klamy hodnot, přírody a vědy
Druh	rétorická taktika
Anglicky	Scientism by jargon
Jiné názvy	pseudovědecký žargon, vědecké pozlátko
Užití	převážně záměrná taktika
Riziko zneužití	vysoké
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Vědecký žargon jako argument je rétorická taktika, při níž se tvrzení opatří odbornými termíny, často vypůjčenými z prestižních oborů, jako je kvantová fyzika, neurověda, genetika nebo teorie systémů, a tento slovník pak zastupuje doklady, které tvrzení chybějí. Posluchač má z toho, jak tvrzení zní, usoudit, že je vědecky podložené, ačkoli mu nebylo řečeno, co přesně tvrdí, jak se to měřilo a kde je to ověřeno. Taktika nemusí být vždy vědomá; mluvčí může sám věřit, že užívání termínů je totéž co porozumění. V obou případech je struktura stejná a stejně se na ni odpovídá. Lilienfeld, Lynn a Lohr řadí užívání zatemňujícího jazyka mezi varovné znaky pseudovědy, tedy oborů, které si osvojují vnější podobu vědy bez jejích kontrolních mechanismů (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Taktika je blízká odvolání na nepatřičnou autoritu, jen místo jména odborníka zde autoritu propůjčuje slovník. Zvláštní případ, kdy se terminologie neurověd používá k propagaci metod osobního rozvoje, popisuje heslo neurožargon.

Původ a souvislosti🔗

Napodobování vědeckého jazyka provází vědu od doby, kdy získala společenskou prestiž. V osmnáctém století se léčebné působení vysvětlovalo zvířecím magnetismem, v devatenáctém se frenologie opírala o anatomický slovník a v dvacátém se do populárních nauk dostala slova jako energie, vibrace a frekvence, později kvantový a epigenetický. Pokaždé šlo o termíny, které měly v původním oboru přesný význam, a v novém prostředí o něj přišly, zatímco si ponechaly svůj zvuk. Zakladatelé neurolingvistického programování zvolili název, který odkazoval na neurologii a lingvistiku, ačkoli metoda neurologický výzkum neprováděla; Witkowski proto v názvu svého přehledu výzkumu NLP klade otázku, zda jde o stav poznání, nebo o pseudovědeckou dekoraci (Witkowski 2010). Ve stejném duchu kompendium popisuje terminologickou mystifikaci jako techniku, při níž se odborný jazyk používá k vyřazení laika z rozhovoru. Hranici mezi odbornou terminologií a jejím zneužitím zkoumá i filozofie vědy. Popper navrhl jako kritérium vědeckosti to, zda teorie zakazuje určitá pozorování, a tedy zda ji lze vyvrátit (Popper 1959); terminologie, která žádné pozorování nezakazuje, je z tohoto pohledu jen slovník, ne teorie. Pozornost veřejnosti si v polovině devadesátých let získal fyzik Alan Sokal, kterému se podařilo otisknout v humanitním časopise text složený z nesmyslně užitých fyzikálních pojmů; případ se stal symbolem toho, jak snadno zvuk odborného jazyka nahradí jeho obsah.

Struktura argumentu🔗

Argument má viditelnou premisu, že tvrzení X je formulováno odbornými termíny nebo spojeno s vědeckým oborem, a závěr, že X je pravdivé nebo účinné. Skrytá premisa tvrdí, že co je formulováno jazykem vědy, je vědou podloženo. Taktika se uplatňuje několika způsoby, které se často kombinují. Výpůjčka přenáší termín z jednoho oboru do jiného, kde nemá definici, například „kvantová léčba“ nebo „frekvence vztahů“. Inflace popisuje běžnou zkušenost odborným slovníkem tak, že vypadá jako objev: zlepšení nálady po procházce se vydává za „reorganizaci neuronových sítí“. Uzávěr používá slovník k ukončení rozhovoru, protože posluchač, který termínům nerozumí, se necítí oprávněn namítat. Falešná přesnost přidává čísla, jednotky a procenta, jejichž původ není uveden. Model pravděpodobnosti elaborace vysvětluje, proč taktika funguje: pokud posluchač nemá motivaci nebo schopnost argument podrobně posoudit, rozhoduje se podle periferních vodítek, mezi něž patří zdánlivá odbornost zdroje a vnější podoba sdělení (Petty a Cacioppo 1986). Vědecký žargon je periferním vodítkem v čisté podobě. Pragmaticko-dialektickým slovníkem jde zároveň o porušení pravidla užívání jazyka, podle něhož strany nesmějí používat formulace, které jsou nejasné nebo dvojznačné, a formulace druhé strany mají vykládat co nejpečlivěji (van Eemeren a Grootendorst 1992).

Detekční znaky🔗

Nejspolehlivějším znakem je hustota termínů bez definic, kterou kompendium rozebírá jako samostatnou detekční signaturu. Dalším znakem je míchání oborů: v jedné větě se objeví fyzika, genetika a psychologie, které spolu v daném tvrzení nesouvisejí. Varovné je, když se tvrzení po překladu do běžné řeči změní v triviální konstatování, nebo naopak ztratí jakýkoli obsah. Typický je odkaz na „studie“ nebo „vědce“ bez jména, časopisu a roku, který katalog rozebírá jako odvolání na anonymní autoritu. Mluvčí obvykle neuvádí, jak se tvrzený účinek měřil a s čím se srovnával. Na dotaz po vysvětlení odpovídá, že jde o příliš složitou věc, nebo dotaz obrací proti tazateli jako projev jeho nevzdělanosti. Zvlášť nebezpečná je podoba, v níž biologický nebo neurovědní slovník slouží k ukončení rozhovoru o vztahu nebo o zkušenosti: obtíž člověka se přejmenuje na poruchu chemie mozku a otázka, co se mu děje, se tím odbude. Vlastní varianty taktiky vznikají s nástupem generativních modelů, které umějí plynně produkovat odborně znějící text; kompendium je popisuje u techniky syntetického nároku na odbornost. Cialdini upozorňuje, že symboly autority, jako jsou tituly a odborný vzhled, vyvolávají poslušnost i tehdy, když za nimi skutečná odbornost není (Cialdini 2009).

Odlišení od platné argumentace🔗

Odborná terminologie je nezbytná a její užívání samo o sobě klamem není. Termíny umožňují stručně a přesně mluvit o věcech, které běžný jazyk popisuje neurčitě, a v komunikaci mezi odborníky šetří čas. Platné užití terminologie se pozná podle několika vlastností. Termín je definován nebo je jeho definice dohledatelná v oboru, z něhož pochází. Používá se v tom významu, který má v tomto oboru. Dá se přeložit do běžného jazyka, aniž by tvrzení ztratilo obsah, a mluvčí je ochoten tento překlad poskytnout. Tvrzení, které termín nese, se dá ověřit a mluvčí ví, co by ho vyvrátilo (Popper 1959). Statistik, který novinářům vysvětluje návrat k průměru a hned dodá, co to v praxi znamená, užívá terminologii k porozumění. Odlišit je třeba i oprávněné zjednodušení. Popularizace, která složitý výsledek podává zjednodušeně, nepáchá klam, pokud nezamlčuje nejistotu a neprohlašuje zjednodušení za důkaz. Konečně je chybou i opak taktiky: odmítnout odborný argument jen proto, že používá odborná slova. Kdo každé technické vysvětlení odbude jako žargon, uniká věcnému sporu stejně jako ten, kdo se za žargon schovává. Walton připomíná, že odborný názor je legitimním druhem argumentu, pokud obstojí vůči kritickým otázkám na odbornost, obor a konzistenci zdroje (Walton 2008).

Stav poznání🔗

Výzkum přesvědčování opakovaně ukazuje, že vnější znaky odbornosti ovlivňují hodnocení sdělení, zvlášť když posluchač nemá motivaci nebo kapacitu argument posoudit (Petty a Cacioppo 1986). Výzkum sociálního vlivu dokládá, že symboly autority působí nezávisle na tom, zda odpovídají skutečné kompetenci (Cialdini 2009). Experimentální studie z oblasti neurověd naznačily, že laici hodnotí vysvětlení psychologických jevů příznivěji, když obsahují nadbytečné neurovědní podrobnosti, které k vysvětlení nic nepřidávají; výsledky těchto studií však nejsou zcela jednotné a velikost účinku se mezi pracemi liší. Lilienfeld, Lynn a Lohr uvádějí zatemňující jazyk mezi varovnými znaky pseudovědy spolu s nadužíváním pomocných hypotéz, nedostatkem sebekorekce a spoléháním na svědectví (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Pro oblast NLP Witkowski po rozboru databáze výzkumů dospěl k závěru, že kontrolované studie klíčová tvrzení metody nepodporují a že metoda má rysy pseudovědy (Witkowski 2010); otázka po pseudovědecké dekoraci v názvu jeho práce míří právě na rozpor mezi vědecky znějící podobou a obsahem. Pro praxi z toho plyne, že vědecký žargon je slabým, ale užitečným indikátorem: jeho přítomnost tvrzení nevyvrací, ale signalizuje, že je třeba hledat doklady, které slovník nahrazuje. Výzkum psychologické inokulace ukázal, že krátké seznámení s obecnými manipulativními technikami a s tím, jak fungují, zlepšuje jejich rozpoznávání (Roozenbeek a kol. 2022); vědecký žargon mezi zkoumanými technikami nebyl, ale princip předběžného seznámení se strukturou taktiky je na něj přenositelný.

Obrana a odpověď🔗

Odpověď spočívá v tom, že se termíny přeloží zpět na tvrzení. Užitečné otázky zní: co přesně termín v této větě znamená, v jakém oboru má tento význam, jak se tvrzený jev měřil, s čím se srovnával a kde je výsledek publikován. Pokud mluvčí odpoví věcně, může se dál diskutovat o dokladech; pokud se odpovědi vyhne, je to informace samo o sobě. Druhou otázkou je, co by tvrzení vyvrátilo. Tvrzení, které je slučitelné s jakýmkoli výsledkem, nic netvrdí, a heslo o nefalzifikovatelném tvrzení rozebírá, proč to není přednost, ale vada (Popper 1959). Třetí odpovědí je přesunout důkazní břemeno tam, kam patří: kdo tvrdí účinek, má ho doložit, a nedostatek porozumění na straně posluchače nic nedokazuje. Pravidla kritické diskuse žádají, aby formulace byly co nejjasnější a aby se strany mohly ptát na jejich význam (van Eemeren a Grootendorst 1992). V klinické a poradenské praxi je důležité, aby člověk, kterému byla jeho obtíž vysvětlena slovníkem, jemuž nerozumí, dostal vysvětlení srozumitelné a mohl se ptát; zkušenost, že odborný jazyk slouží k umlčení, patří k mechanismům, jimiž se oslabuje důvěra ve vlastní úsudek. Odborník se taktice vyhne nejsnáze tím, že každý termín, který použije, sám vysvětlí, a tím zároveň ukazuje, jak vypadá terminologie, která slouží porozumění.

Literatura🔗

• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• Petty, R. E., & Cacioppo, J. T. (1986). Communication and Persuasion: Central and Peripheral Routes to Attitude Change. New York: Springer.
• Popper, K. R. (1959). The Logic of Scientific Discovery. London: Hutchinson.
• Roozenbeek, J., van der Linden, S., Goldberg, B., Rathje, S., & Lewandowsky, S. (2022). Psychological inoculation improves resilience against misinformation on social media. Science Advances, 8(34), eabo6254.
• Walton, D. N. (2008). Informal Logic: A Pragmatic Approach (2. vyd.). Cambridge: Cambridge University Press.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (1992). Argumentation, Communication, and Fallacies: A Pragma-Dialectical Perspective. Hillsdale: Lawrence Erlbaum.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Klamy hodnot, přírody a vědy – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Odvolání na nepatřičnou autoritu – příbuzné heslo (Klamy relevance, Appeal to authority)
• Anonymní autorita – příbuzné heslo (Klamy relevance, Appeal to anonymous authority)
• Odvolání na novost – příbuzné heslo (Klamy relevance, Appeal to novelty)
• Nefalzifikovatelné tvrzení – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Unfalsifiability)
• Nabitý jazyk – příbuzné heslo (Klamy jazyka a dvojznačnosti, Loaded language)
• Galileův gambit – příbuzné heslo (Rétorické a dialogické taktiky, Galileo gambit)
• Neurožargon – příbuzné heslo (NLP vzorce: Vliv a zneužití NLP, Neuro-jargon)
• NLP jako pseudověda – příbuzné heslo (NLP vzorce: Kritické hodnocení NLP, NLP as pseudoscience)

V kompendiu

• EA-1.1.3 Terminologická mystifikace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Detekční signatura: Hustota žargonu – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-9.1.7 Synthetic Expertise Claim – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Odvolání na starobylost – předchozí heslo rodiny
• Argument jedinou studií – další heslo rodiny