Vytržení z kontextu🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-06.12
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Klamy jazyka a dvojznačnosti
Druh	rétorická taktika
Anglicky	Quoting out of context
Jiné názvy	citace vytržená z kontextu, těžba citátů, kontextomie
Obecnější heslo	Klam důrazu
Užití	převážně záměrná taktika
Riziko zneužití	vysoké
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Vytržení z kontextu je uvedení cizího výroku tak, že se oddělí od okolností, které určují jeho smysl, a připíše se mu význam, který mluvčí nezamýšlel a který by z úplného znění nevyplynul. Citát bývá doslova přesný; zkreslení nevzniká změnou slov, ale tím, co se vynechá: podmínka, která následovala, otázka, na niž výrok odpovídal, ironie, s níž byl pronesen, nebo názor, který mluvčí v témže textu výslovně odmítal. Učebnice logiky tradičně řadí vytržení citátu z kontextu ke klamu důrazu, protože jde o posun smyslu tím, že se zdůrazní část výpovědi na úkor celku (Copi, Cohen a McMahon 2014; Damer 2009). V současné veřejné komunikaci má jev podobu krátkých klipů, snímků obrazovky a citátů v titulcích, které kolují bez odkazu na zdroj. Kompendium se jeho specializovanými podobami zabývá v článcích o těžbě citátů a vytrženém klipu; toto heslo popisuje společnou argumentační strukturu.

Původ a souvislosti🔗

Aristotelés uváděl mezi klamy závislými na jazyce klam přízvuku, který v jeho době souvisel s výslovností psaných slov; pozdější tradice pojem rozšířila na každé zkreslení smyslu přesunutím důrazu, a tedy i na citát zbavený okolí (Hamblin 1970). Pragmatika vysvětlila, proč je kontext pro smysl výpovědi nepostradatelný. Grice ukázal, že velká část toho, co mluvčí sděluje, není obsažena v doslovném znění, ale vyplývá z předpokladu spolupráce a ze situace, v níž výpověď zazněla (Grice 1975). Levinson podrobně popsal, jak význam výpovědi závisí na deixi, presupozicích a implikaturách, které se bez kontextu ztrácejí nebo mění (Levinson 1983). Z hlediska teorie kritické diskuse je vytržení z kontextu zvláštním případem porušení pravidla stanoviska: útok na stanovisko se musí týkat stanoviska, které druhá strana skutečně zastává, a ne stanoviska, které jí bylo připsáno (van Eemeren a Grootendorst 2004). Vytržený citát je proto blízkým příbuzným slaměného panáka; liší se tím, že zkreslení se opírá o doslovná slova mluvčího, a je proto přesvědčivější.

Struktura argumentu🔗

Argument má tři části. První je citát C, který mluvčí M skutečně pronesl. Druhou je skryté tvrzení „C vyjadřuje stanovisko M“, které je nepravdivé, protože úplné znění obsahuje podmínku, výhradu nebo rámec, jež smysl C mění. Třetí je závěr o M: M zastává nepřijatelný názor, odporuje si, přiznal vinu nebo zpochybnil vlastní obor. Síla argumentu stojí na tom, že první část je ověřitelná a pravdivá, takže posluchač snadno přehlédne, že druhá část je nepravdivá. Walton v pragmatickém pojetí klamů zdůrazňuje, že klam je třeba posuzovat v rámci dialogu, v němž výpověď zazněla, a že stejná slova mohou být v jednom kontextu přiměřená a v jiném zavádějící (Walton 1995). Vytržení z kontextu tuto závislost zneužívá obráceně: přenáší slova z dialogu, kde měla jeden smysl, do dialogu, kde mají smysl jiný. Často se kombinuje s výběrem třešniček, kdy se z dlouhého textu vybere jediná věta, která samostatně odporuje celku, a se zamlčením důkazů, kdy se neuvede, kde je úplné znění k dispozici.

Varianty🔗

Nejčastější variantou je useknutí věty, kdy citát končí před podmínkou nebo výhradou („léčba škodí…“ místo „léčba škodí, pokud se podává bez vyšetření“). Druhou variantou je odstranění rámce, kdy se uvede výrok, který mluvčí citoval, aby ho vyvrátil, nebo který pronesl jako hypotézu, ironii či předpověď cizího názoru. Třetí variantou je přenos v čase, kdy se starý výrok předkládá jako současné stanovisko, ačkoli ho mluvčí mezitím výslovně opustil. Čtvrtou variantou je spojení úryvků, kdy se dvě části z různých míst textu spojí tak, že vytvoří tvrzení, které v textu není. V audiovizuální podobě odpovídá tomu střih, který vynechá otázku, na niž mluvčí odpovídal, takže odpověď působí jako spontánní prohlášení. Učebnicový výklad klamu důrazu počítá všechny tyto varianty k jedné skupině: citát zbavený okolí mění význam výroku, aniž by změnil jediné jeho slovo (Copi, Cohen a McMahon 2014). Zvláštní variantou je kolaps kontextu, kdy výrok určený úzkému publiku se znalostí souvislostí doputuje k širokému publiku, které tyto souvislosti nemá, a je posuzován podle jeho měřítek.

Detekční znaky🔗

Prvním znakem je citát bez odkazu na úplný zdroj, nebo s odkazem, který vede jen na další převzatý citát. Druhým znakem jsou výpustky na začátku nebo na konci věty, zejména pokud citát končí uprostřed souvětí. Třetím znakem je nápadný nesoulad mezi citátem a známými názory mluvčího: když zastánce určité léčby údajně „přiznává“, že léčba škodí, je důvod hledat, co následovalo. Čtvrtým znakem je citát, který dokonale potvrzuje to, co si o mluvčím myslí jeho odpůrci; takový citát se šíří nejrychleji právě proto, že nikdo z příjemců nemá motivaci ho ověřovat. Výzkum motivovaného uvažování ukazuje, že lidé posuzují důkazy přísněji, když odporují jejich přání, a mírněji, když je potvrzují (Kunda 1990). Pátým znakem je, že citát se uvádí jako konečný důkaz („víc není třeba dodávat“), čímž se předem odrazuje od dohledání celku. U audiovizuálních záznamů je znakem střih těsně před výrokem nebo po něm a chybějící otázka moderátora.

Odlišení od platné argumentace🔗

Krácení citátů je běžné a legitimní. Žádný text nemůže citovat vše, a novinář, vědec nebo soudce musí z delšího projevu vybrat to podstatné. Krácení je poctivé, pokud nemění smysl výroku, pokud výpustky neodstraňují podmínky, na nichž smysl závisí, a pokud je úplné znění dostupné ke kontrole. Legitimní je i citovat výrok, který mluvčí později opustil, pokud se uvede, kdy zazněl a že od něj mluvčí ustoupil. Rozhodující zkouškou je, zda by mluvčí uznal, že shrnutí jeho výroku odpovídá tomu, co chtěl říci, a zda by nezaujatý čtenář úplného znění dospěl k témuž výkladu. Tato zkouška odpovídá principu shovívavosti v teorii argumentace, podle něhož se má cizí výrok vykládat v jeho nejsilnější rozumné podobě. Pragma-dialektika ji formuluje jako povinnost vykládat formulace protistrany co nejpečlivěji a nejpřesněji (van Eemeren a Grootendorst 2004).

Stav poznání🔗

Empirický výzkum se vytržením citátů jako takovým zabývá méně než mechanismy, které jeho účinek vysvětlují. Teorie argumentačního uvažování navrhuje, že lidé jsou lepší v posuzování cizích argumentů než vlastních a že při vytváření argumentů mají sklon hledat podporu pro vlastní stanovisko (Mercier a Sperber 2011); vytržený citát, který potvrzuje očekávání, proto prochází sítem kontroly snáz. Přehled výzkumu konfirmačního zkreslení dokládá, že lidé hledají a přijímají informace v souladu s tím, co už si myslí (Nickerson 1998). Výzkum efektu opakování ukázal, že opakovaně slyšená tvrzení se jeví jako pravděpodobnější, což vysvětluje, proč se mnohokrát sdílený vytržený citát obtížně vyvrací (Hasher, Goldstein a Toppino 1977). Výzkum inokulace naznačuje, že vysvětlení zavádějící techniky předem snižuje její vliv (Cook, Lewandowsky a Ecker 2017). Údaje o tom, jak často se vytržené citáty v konkrétních médiích vyskytují, kompendium neuvádí, protože spolehlivé srovnatelné měření chybí.

Obrana a odpověď🔗

Nejúčinnější obranou je dohledat úplné znění: celý text, přepis nebo záznam, včetně otázky, na niž výrok odpovídal, a věty, která následovala. Pokud je zdroj dostupný, stačí často uvést citát v plném znění vedle zkráceného a nechat posluchače posoudit rozdíl. Pokud dostupný není, je legitimní upozornit, že bez celku nelze citát hodnotit, a požádat o zdroj. Při posuzování vlastních reakcí pomáhá všimnout si, kdy citát přesně potvrzuje očekávání; právě tehdy je ověření nejpotřebnější (Kunda 1990). Kdo je obětí vytrženého citátu, má zpravidla nejsilnější pozici, když zveřejní úplné znění a stručně vysvětlí, co bylo vynecháno, místo aby se pouštěl do obhajoby zkreslené verze; obhajoba zkreslené verze totiž opakuje citát, a opakování podle výzkumu zvyšuje jeho zdánlivou věrohodnost (Hasher, Goldstein a Toppino 1977). V institucích, které rozhodují na základě výpovědí, chrání pravidlo uchovávat úplné záznamy a uvádět citace s odkazem na místo v záznamu. Pro redakce a výzkumníky je vodítkem pragma-dialektická povinnost přesného výkladu a princip shovívavosti: posuzovat, co mluvčí skutečně tvrdil, ne co lze z jeho slov vyrobit (van Eemeren a Grootendorst 2004).

Literatura🔗

• Cook, J., Lewandowsky, S., & Ecker, U. K. H. (2017). Neutralizing misinformation through inoculation: Exposing misleading argumentation techniques reduces their influence. PLoS ONE, 12(5), e0175799.
• Copi, I. M., Cohen, C., & McMahon, K. (2014). Introduction to Logic (14. vyd.). Harlow: Pearson.
• Damer, T. E. (2009). Attacking Faulty Reasoning: A Practical Guide to Fallacy-Free Arguments (6. vyd.). Belmont: Wadsworth.
• Grice, H. P. (1975). Logic and conversation. In P. Cole & J. L. Morgan (Eds.), Syntax and Semantics 3: Speech Acts (pp. 41–58). New York: Academic Press.
• Hamblin, C. L. (1970). Fallacies. London: Methuen.
• Hasher, L., Goldstein, D., & Toppino, T. (1977). Frequency and the conference of referential validity. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 16(1), 107–112.
• Kunda, Z. (1990). The case for motivated reasoning. Psychological Bulletin, 108(3), 480–498.
• Levinson, S. C. (1983). Pragmatics. Cambridge: Cambridge University Press.
• Mercier, H., & Sperber, D. (2011). Why do humans reason? Arguments for an argumentative theory. Behavioral and Brain Sciences, 34(2), 57–74.
• Nickerson, R. S. (1998). Confirmation bias: A ubiquitous phenomenon in many guises. Review of General Psychology, 2(2), 175–220.
• Walton, D. N. (1995). A Pragmatic Theory of Fallacy. Tuscaloosa: University of Alabama Press.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (2004). A Systematic Theory of Argumentation: The Pragma-Dialectical Approach. Cambridge: Cambridge University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Klamy jazyka a dvojznačnosti – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Klam důrazu – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Slaměný panák – příbuzné heslo (Klamy relevance, Straw man)
• Výběr třešniček – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Cherry picking)
• Zamlčení důkazů – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Suppressed evidence)
• Zavádějící graf – příbuzné heslo (Statistické a pravděpodobnostní klamy, Misleading graph)
• Klam důrazu – příbuzné heslo (Klamy jazyka a dvojznačnosti, Fallacy of accent)
• Pravidlo stanoviska – příbuzné heslo (Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Standpoint rule)
• Princip shovívavosti – příbuzné heslo (Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Principle of charity)
• Kontextový reframing – příbuzné heslo (NLP vzorce: Reframing a rámce, Context reframing)

V kompendiu

• EA-2.3.3 Těžba citátů (quote mining) – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.3.1 Vytržený klip (clip takeout) – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.3.2 Kolaps kontextu (context collapse) – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Eufemismus a dysfemismus – předchozí heslo rodiny
• Definiční klam – další heslo rodiny