Propaganda – epistemická anihilace v populačním měřítku

Pozice v knize: stránka patří do sekce Populační rovina, která se zabývá jevy působícími na skupiny a společnosti, ne na jednotlivé vztahy. Definice pojmu je v hesle Propaganda. Analýza je defenzivní: slouží k rozpoznání a ochraně populací, ne k navrhování kampaní.

Vymezení

Propagandou se rozumí soustavná, organizovaná komunikace, jejímž cílem je ovlivnit postoje a jednání velkého počtu lidí ve prospěch zadavatele, a to způsobem, který obchází nebo oslabuje jejich vlastní posouzení. Pojem se v moderním smyslu ustálil po první světové válce: Harold D. Lasswell (1927) jej popsal jako řízení kolektivních postojů pomocí významných symbolů a Edward Bernays (1928) jako legitimní techniku organizace veřejného mínění v demokracii. Jacques Ellul (1965) proti tomu ukázal, že propaganda je stálou součástí technické společnosti, která nepůsobí jen lží, ale především integrací člověka do sdíleného rámce, jejž nelze snadno opustit.

Pro knihu je propaganda epistemickou anihilací v populačním měřítku: nemění jen jednotlivá přesvědčení, ale podmínky, za nichž společnost přesvědčení tvoří – dostupnost zdrojů, význam slov, důvěru v instituce a schopnost dojít ke shodě o faktech. Jowett a O'Donnell (1986) proto propagandu definují jako záměrný a systematický pokus utvářet vnímání a usměrňovat chování tak, aby výsledek odpovídal úmyslu propagandisty, a odlišují ji tím od otevřeného přesvědčování.

Strukturální mechanismy

Kniha popisuje mechanismy propagandy jako vzorce, které lze pozorovat a měřit. Prvním je ovládnutí kanálu, a to buď jeho monopolizací cenzurou či státními médii, nebo naopak jeho zahlcením tolika protichůdnými sděleními, že orientace ztrácí smysl. Druhou podobu popsali Paul a Matthews (2016) jako model firehose of falsehood, v němž vysoká rychlost, objem a bezostyšná rozpornost sdělení samy o sobě paralyzují ověřování. Druhým mechanismem je zatížení jazyka, tedy nová nebo přeznačená slova, která předem určují hodnocení; literárně proslulou podobou je orwellovský newspeak, v němž zúžení slovníku omezuje samu možnost myslet nepřípustnou myšlenku (Orwell, 1949).

Třetím mechanismem je vytváření nepřítele, tedy vnější nebo vnitřní skupiny, na niž se přesouvá odpovědnost za problémy a která podkládá polarizaci a dehumanizaci; Jason Stanley (2015) ukazuje, jak toto rozdělení na „nás“ a „je“ propaganda vydává za obranu sdílených hodnot. Čtvrtým je opakování a sociální důkaz, kdy se sdělení šíří z mnoha zdánlivě nezávislých zdrojů a vytváří dojem konsenzu; v knize jej nese Pseudo-konsenzus. Pátým je delegitimizace nezávislých autorit – novinářů, vědců, soudů i opozice –, kterou Stanley (2015) řadí mezi jádrové strategie propagandy v demokracii; rozvádí ji kapitola Delegitimizace. Šestým je filtrace skrze strukturu: Edward S. Herman a Noam Chomsky (1988) ukázali, že i bez centrální cenzury mohou vlastnictví, financování a zdroje médií systematicky zužovat, co se vůbec stane zprávou; viz Herman & Chomsky: Propaganda Model.

Hannah Arendtová (1951) nad těmito mechanismy stojí svým postřehem, že cílem totalitní propagandy není přesvědčit o konkrétní lži, ale vytvořit člověka, pro něhož rozdíl mezi faktem a fikcí přestává být podstatný. To je populační obdoba epistemické anihilace; viz Arendt: Banalita zla a krize úsudku.

Detekční znaky na populační úrovni

Pozorovatel propagandu na úrovni společnosti rozpozná podle sbíhajících se ukazatelů. Patrné je zužování plurality zdrojů a souběžné shodné formulace v různých médiích, které popisují signatury Monokultura zdrojů a Injekce narativu, i koordinované šíření přes falešné účty podle signatury Bot coordination. Přidávají se rychlé změny významu klíčových slov ve veřejné debatě a útoky na instituce, které ověřují fakta. Zvlášť příznačný je rostoucí podíl lidí, kteří odpovídají „nikomu se nedá věřit“: Arendtová (1951) i Paul a Matthews (2016) shodně upozorňují, že cílem bývá spíše tento rozkládající cynismus než víra v konkrétní tvrzení.

Odlišení

Od legitimního přesvědčování se propaganda liší několika znaky. Politická kampaň, osvěta veřejného zdraví nebo reklama se pohybují v otevřeném prostoru, jsou identifikovatelné co do zadavatele a nepotlačují konkurenční zdroje; hranice je plynulá a rozhodujícími znaky jsou transparentnost zadavatele, pravdivost a respekt k možnosti nesouhlasu (Jowett & O'Donnell, 1986). Od dezinformace a misinformace se propaganda liší tím, že může užívat pravdivá i nepravdivá sdělení; propaganda je definována úmyslem a strukturou, nikoli nutně nepravdou (Jowett & O'Donnell, 1986). Typologii dezinformačního prostředí rozvádí reflexe Wardle: Typologie dezinformačního prostředí. Od konspiračních hnutí, která mohou vznikat zdola bez jednotného zadavatele, se propaganda liší strukturou odpovědnosti, byť populační účinek bývá podobný (Stanley, 2015).

Dopad na jednotlivce a klinický rámec

U jednotlivců se dlouhodobá expozice propagandě a informačním operacím projevuje nedůvěrou ke všem zdrojům, vyčerpáním, polarizací vztahů v rodině a v krajních případech radikalizací; Ellul (1965) tento stav popsal jako integraci jedince do propagandistického rámce, z níž je obtížné vystoupit bez ztráty sociálních vazeb. Kniha k tomu uvádí kazuistiky z prostředí online radikalizace a konspiračních hnutí; viz Online radikalizace. Historický materiál nabízejí Sovětská aktivní opatření a Československá normalizace; jde o dobře zdokumentované případy, jejichž zařazení do taxonomie je interpretací knihy (Arendt, 1951). Klinik přitom nepracuje s obsahem politických názorů, ale s dopadem soustavné expozice na schopnost pacienta ověřovat a důvěřovat, který se u radikalizovaných jedinců blíží obrazu epistemického traumatu (Ellul, 1965).

Obrana

Jednotlivec se brání především pěstováním plurality zdrojů, které vědomě střídá, a ověřováním zadavatele sdělení, nikoli jen jeho obsahu; protože propaganda těží z rychlosti a emoční síly, pomáhá odkládat sdílení silně působivých zpráv (Paul & Matthews, 2016). Klíčové je přitom chránit se před cynismem: cílem obrany není nevěřit ničemu, ale vědět, komu a proč věřit, neboť úplná nedůvěra je sama výsledkem, o nějž propaganda usiluje (Arendt, 1951). Oporou jsou příručky Rutina cross-source a Časově odložené hodnocení.

Společnost a instituce se brání na úrovni struktury. Účinná je mediální gramotnost a vzdělávání v kritickém myšlení, pluralita a nezávislost médií, transparentnost financování politické komunikace, regulace platforem a doporučovacích algoritmů i ochrana institucí, které fakta ověřují. Herman a Chomsky (1988) ukazují, že bez plurality vlastnictví a financování se mediální pole zužuje i bez formální cenzury, a proto je právě strukturní rozmanitost jádrem populační obrany; k provedení viz Programy mediální gramotnosti a Regulace platforem v kontextu EA.

Meze a otevřené otázky

Pojem propaganda je sám politicky zatížený, neboť označit sdělení protivníka za propagandu je častou rétorickou strategií; kniha proto pracuje se strukturálními znaky, ne s obsahem názorů (Jowett & O'Donnell, 1986). Měření populačního dopadu je navíc obtížné a výzkum se neshoduje, zda propaganda spíše mění postoje, nebo posiluje ty již existující (Stanley, 2015). Na riziko zneužití samotné taxonomie upozorňuje Politická instrumentalizace EA.

Literatura

• Lasswell, H. D. (1927). Propaganda Technique in the World War. Knopf.
• Bernays, E. (1928). Propaganda. Horace Liveright.
• Ellul, J. (1965). Propaganda: The Formation of Men's Attitudes. Knopf. (Francouzský originál Propagandes, 1962.)
• Herman, E. S., & Chomsky, N. (1988). Manufacturing Consent: The Political Economy of the Mass Media. Pantheon Books.
• Jowett, G. S., & O'Donnell, V. (1986). Propaganda and Persuasion. Sage.
• Stanley, J. (2015). How Propaganda Works. Princeton University Press.
• Arendt, H. (1951). The Origins of Totalitarianism. Harcourt, Brace.
• Paul, C., & Matthews, M. (2016). The Russian „Firehose of Falsehood“ Propaganda Model. RAND Corporation.
• Orwell, G. (1949). Nineteen Eighty-Four. Secker & Warburg.

Související

Pojmy

• Propaganda (heslo) – definice pojmu.
• Bridge: Propaganda – propojení hesla s knihou.
• Firehose of falsehood – model zahlcení.
• Info-ops – informační operace.

Teorie

• Herman & Chomsky: Propaganda Model – strukturální filtrace médií.
• Politická a ideologická EA – širší teoretický rámec.

Historie a obrana

• Sovětská aktivní opatření – historický případ.
• Mediální gramotnost – prevence.