Přeskočit na obsah

EA-7.2.1 Fricker: Epistemická nespravedlnost

Křivda na člověku jako poznávajícím: nevěří se mu kvůli tomu, kým je, nebo chybějí pojmy pro jeho zkušenost. Mechanismus, znaky, odlišení a obrana.

EA-7.2.1 Fricker: Epistemická nespravedlnost

PoleHodnota
EA kódEA-7.2.1
Kategorie7. Teoretické reflexe
Subkategorie7.2 Analytická filozofie
Typ heslaInterpretační rámec – vysvětluje, proč techniky zasahují člověka jako svědka a mluvčího
Přístupová úroveňL1
Riziková úroveňVysoká u popsaného jevu – soustavné nevěření vede k sebeumlčení a ke ztrátě důvěry ve vlastní paměť
ReverzibilitaDobrá, pokud se člověk dostane do prostředí, které mu naslouchá, a najde pojmy pro svou zkušenost
Rodičovská kapitola7. Teoretické a metakonceptuální reflexe
Monografické zpracování7.3 Sociální epistemologie EA

Poznámka ke kódu. Řada EA-7.2 označuje hesla analytické filozofie a nekryje se s tematickou kapitolou 7.2 Vztah k epistemickému traumatu ani s číslováním monografických kapitol 7.10–7.59. Vztah obou řad vysvětluje rejstřík technik.

Definice

Epistemická nespravedlnost je křivda, která člověka zasahuje jako poznávajícího: jako svědka, mluvčího a vykladače vlastní zkušenosti. Miranda Fricker ji rozdělila na dvě formy.

  • Testimoniální (svědecká) nespravedlnost – posluchač přizná mluvčímu menší důvěryhodnost, než odpovídá tomu, co říká, a to kvůli předsudku o jeho identitě (pohlaví, věk, diagnóza, původ, postavení ve skupině).
  • Hermeneutická nespravedlnost – ve sdílené zásobě pojmů chybí výklad, jímž by člověk mohl svou zkušenost pochopit a sdělit, protože skupina, k níž patří, byla vyloučena z tvorby společných významů (srov. hermeneutická marginalizace).

Kompendium heslo používá jako optiku: mnoho technik nepůsobí na to, co si člověk myslí, ale na to, zda je mu vůbec přiznáno, že může vědět.

Původ a kontext pojmu

Pojem zavedla Fricker v knize Epistemic Injustice: Power and the Ethics of Knowing (2007), na pomezí sociální epistemologie, feministické filozofie a etiky ctností. Testimoniální nespravedlnost ilustruje soudním procesem s Tomem Robinsonem z románu Harper Leeové Jako zabít ptáčka; hermeneutickou nespravedlnost zkušeností žen, které čelily obtěžování na pracovišti dříve, než pro ně existoval pojem sexual harassment. Jako nápravu navrhuje dvě ctnosti posluchače: svědeckou spravedlnost (reflexivně opravovat vliv předsudku na hodnocení důvěryhodnosti) a hermeneutickou spravedlnost (počítat s tím, že nesrozumitelnost výpovědi může být chybou sdílených pojmů, ne mluvčího).

Na Fricker navázala Kristie Dotsonová (2011) rozlišením testimonial quieting (mluvčí není uznán jako svědek) a testimonial smothering (mluvčí sám zkrátí výpověď, protože ví, že nebude pochopena) a José Medina (2013) rozborem aktivní nevědomosti privilegovaných posluchačů.

Mechanismus (strukturní popis)

V kazuistikách knihy se epistemická nespravedlnost skládá z pěti prvků:

  1. Deficit důvěryhodnosti vázaný na identitu. Výpověď se neposuzuje podle obsahu, ale podle nálepky: „přecitlivělá“, „bývalý člen, zahořklý“, „pacient“, „dítě“, „cizinec“.
  2. Systematičnost. Deficit provází člověka napříč prostředími – v rodině, na úřadě, u lékaře, u soudu. Právě to odlišuje strukturální křivdu od jednorázového omylu.
  3. Předem rozšířený výklad. Ještě než člověk promluví, okolí už „ví“, jak jeho slova chápat; srov. EA-2.1.1 Expertní disinflace a delegitimizaci.
  4. Hermeneutická mezera. Chybějí pojmy (coercive control nebo gaslighting dlouho neměly jméno), nebo je skupina nahradí vlastním slovníkem (loading the language), takže zkušenost nelze vyjádřit mimo ni.
  5. Zvnitřnění. Opakované nevěření vede k sebeumlčení a k pochybnosti o vlastní paměti – přechod k EA-2.5.3 Kultivaci sebepochybnosti.

Fenomenologické znaky (pohled zevnitř)

ZnakJak ho člověk popisuje
Neslyšenost„Mluvím, ale jako bych tam nebyla.“
Chybějící slovo„Věděla jsem, že je něco špatně, ale neuměla jsem říct co.“
Sebezkracování„Přestala jsem to říkat celé, stejně by to nepochopili.“
Výpůjčka hlasu„Uvěřili tomu, až když to řekl můj bratr.“
Úleva z pojmu„Když jsem to slovo poprvé četla, rozbrečela jsem se.“

Detekční markery (pohled pozorovatele)

MarkerCo může naznačovat
Stejné tvrzení se hodnotí jinak podle toho, kdo ho vyslovíDeficit důvěryhodnosti vázaný na identitu
Dokumentace popisuje povahu mluvčího místo obsahu výpovědiPosun od faktů k osobě
Člověk mluví vypůjčenými nebo neurčitými slovy, hledá výrazHermeneutická mezera
Výpověď se v přítomnosti autority zkracuje nebo mizíSebeumlčení (testimonial smothering)
Opakovaná nálepka „přehání“ bez ověření tvrzeníStrukturální předsudek, ne kalibrovaná skepse

Rizikové kontexty

Zdravotnictví (lidé s psychiatrickou diagnózou, chronickou bolestí, senioři), trestní a opatrovnické řízení (oběti domácího násilí, děti), školy, uzavřené skupiny, kde je odpadlík předem označen za lháře, akademické hierarchie (doktorand proti školiteli) a jazykové či kulturní menšiny. Riziko roste tam, kde jedna strana kontroluje záznam o tom, co se stalo.

Odlišení

  • Kalibrovaná skepse. Posluchač, který žádá doklady stejně po každém, nejedná nespravedlivě; rozhoduje, zda se míra pochybnosti řídí důkazy, nebo identitou.
  • Nesouhlas. Výpověď může být vyslyšena a přesto odmítnuta z věcných důvodů.
  • Gaslighting. Je aktivní popírání vnímání konkrétním aktérem; epistemická nespravedlnost může být strukturální a bez úmyslu. Oba jevy se často sčítají.
  • Opačná chyba. Přehnaná důvěryhodnost (Fricker mluví o credibility excess) také škodí – viz spor o znovuobjevené vzpomínky.
  • Klinické stavy. Pocit „nikdo mi nevěří“ provází i perzekuční bludy a posttraumatickou nedůvěru. Rozhoduje ověřitelný obsah výpovědi a přítomnost dalších příznaků; viz diferenciální diagnostika EA vs. psychóza.

Klinický a právní rámec

Kliník je sám v pozici posluchače, jehož hodnocení má váhu. Typickým iatrogenním vzorcem je diagnostic overshadowing: tělesné nebo vztahové stížnosti se vykládají jako projev známé diagnózy. Ochranou je doslovný záznam výpovědi a oddělení obsahu od hodnocení osoby (iatrogenní újma).

Právně věrohodnost výpovědi posuzuje orgán činný v trestním řízení nebo soud v rámci volného hodnocení důkazů; znalecké posouzení věrohodnosti má jasné meze (posuzování věrohodnosti). Zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, chrání oběti mimo jiné před druhotnou újmou, k níž patří i zacházení, které jim předem upírá důvěryhodnost.

Obrana a neutralizace

Pro jednotlivce. Vést záznamy s daty a doslovnými výroky (paměťový archiv), hledat svědky a lidi se stejnou zkušeností a hledat pojmy – glosář a svépomocná literatura často poskytnou první slovo pro to, co se děje.

Pro profesionály. Svědecká spravedlnost jako pracovní návyk: ptát se, zda bych stejné tvrzení hodnotil stejně u jiného mluvčího; zapisovat, co bylo řečeno, ne jak to působilo; nepřebírat charakteristiky od třetích stran bez ověření.

Pro instituce. Postupy, které hodnotí oznámení podle obsahu, ne podle pověsti oznamovatele (mechanismus oznamovatelů).

Zotavení

Zotavení znamená znovu získat status svědka – nejprve před sebou, pak před druhými. Pomáhá narativní externalizace, při níž člověk sepíše vlastní verzi událostí, a hermeneutický reset, při němž nahradí slovník skupiny vlastními pojmy. Rozhodující je zkušenost, že mu někdo uvěří bez nutnosti „dokazovat to desetkrát“.

Případy, které jev ukazují

Literatura

  • Fricker, M. (2007). Epistemic Injustice: Power and the Ethics of Knowing. Oxford University Press.
  • Dotson, K. (2011). Tracking Epistemic Violence, Tracking Practices of Silencing. Hypatia.
  • Medina, J. (2013). The Epistemology of Resistance. Oxford University Press.
  • Kidd, I. J., Medina, J., & Pohlhaus, G. (Eds.). (2017). The Routledge Handbook of Epistemic Injustice. Routledge.

Související

Sesterská hesla

Techniky, které rámec vysvětluje

Pojmy a pomoc

Související pojmy

Okolí stránky

Otevřít v Mapě knihy →