Bridge: Epistemická injustice

Most vede od hesla glosáře k místům knihy, kde se pojem používá, a od nich k praxi: rozpoznání, obraně a zotavení. Přehled všech mostů je v rejstříku Glossary Bridges.

Pojem

Epistemická injustice je křivda, která je člověku způsobena právě v jeho roli toho, kdo ví, vypovídá a rozumí. Miranda Frickerová (Epistemic Injustice: Power and the Ethics of Knowing, 2007) rozlišuje dvě formy: svědeckou nespravedlnost, kdy posluchač připíše mluvčímu nižší důvěryhodnost kvůli předsudku o jeho identitě, a hermeneutickou nespravedlnost, kdy člověku chybějí sdílené pojmy, jimiž by svou zkušenost mohl pochopit a sdělit.

Pro knihu je pojem dvojí. Popisuje prostředí, v němž se epistemické anihilaci daří: komu se nevěří, ten se snáz stane obětí a hůř se brání. A popisuje chybu, které se může dopustit i ten, kdo pomáhá – klinik, soudce nebo vyšetřovatel, který výpovědi oběti nepřikládá váhu, protože „takoví lidé přehánějí“.

Dvě formy očima knihy

1. Svědecká nespravedlnost (testimoniální nespravedlnost) odpovídá technikám, které cíleně snižují věrohodnost mluvčího: útokům na kvalifikaci, psychiatrizaci kritika, zesměšnění. V knize jde například o EA-2.1.3 Útok na kvalifikaci a EA-2.1.1 Expertní dezinflaci. Rozdíl je v tom, že Frickerová popisuje především nezáměrný předsudek, kdežto techniky EA předsudek využívají nebo vytvářejí.
2. Hermeneutická nespravedlnost (hermeneutická marginalizace) odpovídá stavu, kdy zasažený nemá slova pro to, co zažil. Manipulativní prostředí ji prohlubuje vlastním slovníkem, který zkušenost přejmenuje (viz EA-1.1.3 Terminologická mystifikace). Kniha sama je v tomto smyslu nápravou: buduje v češtině pojmy, jimiž lze zkušenost popsat.

Proč na tom záleží pro epistemickou anihilaci

Kniha z Frickerové přebírá ještě jednu myšlenku: kdo je opakovaně vystaven svědecké nespravedlnosti, ztrácí nejen důvěru druhých, ale postupně i důvěru v sebe. Nevěří se mu, a proto si přestává věřit sám; neexistují slova pro jeho zkušenost, a proto ji začne pokládat za nesmyslnou nebo za vlastní selhání. Epistemická injustice tak není jen průvodním jevem manipulace, ale jejím zesilovačem. Člověk, kterému okolí nevěří, má méně spojenců, méně příležitostí své vnímání ověřit a méně důvodů se bránit. Manipulující osoba nebo instituce pak nemusí věrohodnost oběti aktivně ničit – stačí, když využije předsudky, které už existují. Proto kniha klade důraz na to, aby se kliničtí i právní pracovníci naučili své vlastní předsudky rozpoznávat: jinak se nevědomky stávají součástí mechanismu, kterému mají čelit.

Kde se pojem v knize vyskytuje

Teorie

• EA-7.2.1 Frickerová: epistemická nespravedlnost – teoretický rozbor v řadě filozofických východisek knihy.
• Sociální epistemologie – širší rámec poznávání jako sociální praxe.
• 7. Teoretické reflexe – argument, že tvorba taxonomie je sama aktem epistemické spravedlnosti.

Forenzní a klinická praxe

• Posuzování věrohodnosti – jak aktivně hlídat, aby věrohodnost neklesala podle identity, diagnózy nebo sociálního postavení.
• Vzdělávání soudců – předsudky ohledně „typické oběti“ a jejich vliv na rozhodování.
• Vulnerabilní populace – skupiny, u nichž je riziko svědecké nespravedlnosti nejvyšší.

Kritická reflexe

• Riziko obviňování oběti – jak se tatáž chyba může objevit v samotném rámci EA.
• Feministická epistemologie jako alternativa a Dekoloniální epistemologie – perspektivy, z nichž pojem vzešel a které knihu kritizují.

Od pojmu k praxi

Rozpoznání

Svědecká nespravedlnost se pozná podle nepoměru: výpověď jedné osoby je soustavně vážena méně, než odpovídá jejímu obsahu, a důvodem je kdo mluví, ne co říká. Typické signály: „je to hysterka“, „má diagnózu“, „to je přece jen student“, „u nich je to normální“. Hermeneutická nespravedlnost se pozná podle bezradnosti zasaženého při popisu: mluví neurčitě, používá cizí slovník, nebo svou zkušenost popisuje slovy, která ji zlehčují („jen jsme se občas pohádali“).

Obrana

Na straně posluchače je obranou to, co Frickerová nazývá svědeckou ctností: vědomě korigovat vlastní první dojem o věrohodnosti a ptát se, zda nevychází z předsudku. V praxi to znamená strukturované postupy – posuzovat výpověď podle obsahu a souladu s dalšími důkazy, ne podle dojmu z osoby. Na straně zasaženého je obranou přístup k pojmům: psychoedukace, literatura, skupiny podpory, kde se zkušenost dá pojmenovat.

Pro výzkum a publikaci plyne z pojmu požadavek, aby se o zasažených skupinách nepsalo bez nich: participativní postupy a zpětná vazba od přeživších chrání před tím, aby výzkum sám vytvářel nové nálepky (viz Výzkum zranitelných populací).

Pro instituce

Instituce mohou hermeneutickou nespravedlnost snižovat tím, že pro typické zkušenosti vytvoří kanály a slovník – například výslovné kategorie stížností pro ponižování nebo nátlak, nejen pro „konflikt“. Svědeckou nespravedlnost snižují anonymní a nezávislá šetření a školení rozhodujících osob (viz Mechanismus oznamovatelů).

Zotavení

Pro zasaženého je důležitou součástí zotavení zkušenost, že mu někdo uvěří a že pro jeho zkušenost existují slova. Proto kniha klade důraz na psychoedukaci a na skupiny přeživších, kde se sdílený slovník vytváří. Zároveň upozorňuje, že nový slovník nesmí být vnucen: člověk má právo popsat zkušenost vlastními slovy (viz Narativní externalizace).

Rámec pro profesionály

Klinik by si měl uvědomit, že psychiatrická diagnóza je jedním z nejčastějších nosičů svědecké nespravedlnosti: výpověď člověka s diagnózou bývá automaticky považována za méně spolehlivou. Kniha doporučuje oddělit otázku klinického stavu od otázky věrohodnosti konkrétní výpovědi a hodnotit ji podle obsahu, kontextu a souladu s dalšími údaji.

Odlišení od příbuzných jevů

• Od delegitimizace: delegitimizace je aktivní proces vyřazení mluvčího; epistemická injustice může vzniknout i bez záměru, z předsudku.
• Od běžné nedůvěry: nedůvěra založená na důkazech (předchozí nepravdivé výpovědi) není nespravedlností.
• Od moci-vědění: Foucault popisuje, jak moc vytváří vědění; Frickerová konkrétní křivdu jednotlivci v interakci.

Časté omyly

• „Věřit oběti znamená věřit všemu.“ Pojem žádá spravedlivé hodnocení, ne bezvýhradnou důvěru.
• „Týká se to jen menšin.“ Svědecká nespravedlnost může zasáhnout kohokoli v podřízeném postavení – dítě, pacienta, studenta, zaměstnance.
• „Je to jen otázka slušnosti.“ Jde o epistemickou chybu: posluchač přichází o pravdivou informaci.

Příklad (anonymizovaný kompozit)

Pacientka s dřívější diagnózou úzkostné poruchy opakovaně upozorňuje praktického lékaře na narůstající bolesti; ten je přičítá „nervům“. Až druhý lékař, který si stížnosti vyslechne bez ohledu na diagnózu v kartě, odešle pacientku na vyšetření a nalezne organickou příčinu. Pacientka později říká, že nejhorší nebyla bolest, ale to, že jí přestala věřit i ona sama. Příklad ukazuje, jak se svědecká nespravedlnost mění v epistemickou alienaci.

Druhý lékař v příkladu neudělal nic výjimečného: jen oddělil diagnózu od výpovědi a vzal stížnost jako informaci. Přesně tento krok kniha doporučuje jako základní svědeckou ctnost v klinické i právní praxi.

Meze a otevřené otázky

Frickerová popisuje především nezáměrné předsudky; přenos pojmu na záměrné techniky manipulace je rozšířením, které kniha dělá vědomě a které nemusí každý autor přijmout. Otevřená je i otázka, jak hermeneutickou nespravedlnost měřit a jak předejít tomu, aby nový slovník (včetně slovníku této knihy) nevytvořil vlastní slepá místa.

A konečně: rámec epistemické anihilace sám může nespravedlnost působit, pokud se jím označí člověk, který jen zastává menšinový názor, za „zmanipulovaného“. I tomu se kniha výslovně brání.

Literatura

• Dotson, K. (2011). Tracking epistemic violence, tracking practices of silencing. Hypatia, 26(2), 236–257.
• Fricker, M. (2007). Epistemic Injustice: Power and the Ethics of Knowing. Oxford University Press.
• Medina, J. (2013). The Epistemology of Resistance. Oxford University Press.

Související

Glosář

• Testimoniální nespravedlnost – svědecká forma.
• Hermeneutická marginalizace – hermeneutická forma.
• Delegitimizace – aktivní vyřazení mluvčího.
• Power-knowledge – strukturní pozadí.

Kniha

• EA-7.2.1 Frickerová – teoretický rozbor.
• Posuzování věrohodnosti – forenzní praxe.
• Riziko obviňování oběti – sebekritika rámce.
• EA-2.1.3 Útok na kvalifikaci – záměrné využití předsudku.

Sesterské mosty

• Bridge: Delegitimizace – aktivní podoba.
• Bridge: Power-knowledge – strukturní rámec.

Strukturní vazby

• Epistemická injustice – heslo glosáře, které tento most propojuje s knihou