Od libosti k nechuti🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-10.13
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Submodality
Druh	vzorec
Anglicky	Like-to-dislike pattern
Jiné názvy	like to dislike, přenos nechuti
Obecnější heslo	Mapování napříč
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Vzorec „od libosti k nechuti“ (anglicky like-to-dislike) je v neurolingvistickém programování intervence, která má oslabit přitažlivost něčeho, co má člověk rád, ale co chce omezit, typicky určitého jídla, nápoje nebo zvyku. Vychází z předpokladu, že libost a nechuť jsou zakódovány odlišnými smyslovými kvalitami vnitřních představ a že kódování nechuti lze přenést na oblíbený předmět. Vzorec je tedy zvláštním případem mapování napříč a stojí na předchozí kontrastní analýze, která má odhalit, čím se obě kódování liší. V NLP se uvádí jako postup pro práci se stravováním a s drobnými závislostmi a řadí se k intervencím, které pracují s formou prožitku, ne s jeho obsahem (Andreas a Andreas 1987). Pro kompendium je jedním z nejrizikovějších vzorců rodiny, protože jeho struktura se dá obrátit na lidi a vztahy: místo čokolády se nechuť může přenášet na rodinu, přátele nebo nezávislé zdroje informací.

Původ a souvislosti🔗

Vzorec patří k intervencím se submodalitami, které se v NLP rozvinuly v polovině osmdesátých let (Bandler 1985) a které Andreasovi popsali jako soubor technik pracujících s formou prožitku spíše než s jeho obsahem (Andreas a Andreas 1987). Jeho logika je zrcadlová k vzorci Godiva: tam se přitažlivost přenáší na úkol, zde se odpudivost přenáší na pokušení.

Myšlenka spojit oblíbený podnět s nepříjemným prožitkem je v psychologii mnohem starší než NLP. Klasické podmiňování ukázalo, že neutrální podnět spojený s biologicky významným podnětem začne vyvolávat podobnou reakci (Pavlov 1927). Na tomto základě vznikla averzivní terapie, která spojovala nežádoucí chování s nepříjemným podnětem, a později imaginativní varianty, v nichž nepříjemný podnět nahradila představa. Historie averzivních postupů je eticky zatížená: v minulosti se používaly i k pokusům „léčit“ homosexualitu, což dnešní odborné společnosti jednoznačně odmítají. Tato historie ukazuje, že technika přenosu nechuti je stejně účinná nebo neúčinná bez ohledu na to, zda je cíl legitimní, a že rozhodující otázkou je, kdo o cíli rozhoduje.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně vzorec pracuje se dvěma představami. První je představa předmětu, který má člověk rád a chce ho omezit. Druhá je představa něčeho, co mu je výrazně nepříjemné nebo odporné. NLP předpokládá, že se obě liší v submodalitách, například ve vzdálenosti, barevnosti, jasu, pohybu nebo doprovodném tělesném pocitu, a že rozdíl v těchto kvalitách nese rozdíl mezi libostí a nechutí. Vzorec pak má přenést kvality nechuti na oblíbený předmět, případně oba prožitky spojit tak, aby se první „nakazil“ druhým (Andreas a Andreas 1987). Výsledkem má být, že předmět dřívější touhy vyvolává lhostejnost nebo odpor.

Pozorovatel by měl vidět, co tato struktura obchází. Nemění informace o předmětu, nepracuje s důvody, proč ho člověk chce omezit, a nezkoumá, jakou funkci v jeho životě plní. Mění jen afektivní reakci. Pokud je předmětem zmrzlina, je to pragmatický zásah do zvyku. Pokud je předmětem člověk, skupina nebo zdroj informací, jde o přímou manipulaci s afektivním vztahem bez jakékoli argumentace. Kompendium tuto obecnější strukturu popisuje jako afektivní přepólování: to, co bylo spojeno s náklonností, se systematicky spojuje s odporem. Lifton u totalitních prostředí popsal, jak se vztahy k vnějšímu světu přeznačují, aby se jeho představitelé jevili jako nečistí nebo nebezpeční (Lifton 1961).

Detekční znaky🔗

Pro rozpoznání zneužití je klíčové sledovat, na co se nechuť přenáší. Varovným znakem je, když se v rozhovoru opakovaně vyvolávají představy blízkých osob, bývalých přátel nebo dřívějších zálib v ponížené, šedé, vzdálené nebo odpudivé podobě, a to s komentářem, který tuto podobu vydává za „pravdu“ nebo za projev osvobození. Dalším znakem je, že se odpor k vnějším lidem nebo institucím ve skupině odměňuje a jeho absence se vykládá jako připoutanost ke starému životu (Singer a Lalich 1995; Hassan 1988). Mluvčí může nechuť doprovázet tělesnými obrazy, například že se z určité osoby „dělá zle“, a tím prožitek ukotvit v těle.

U člověka, na kterého je vzorec uplatňován, se objevuje nevysvětlitelný odpor vůči lidem, ke kterým měl dříve dobrý vztah, aniž by dokázal jmenovat konkrétní důvod. Kontakt s nimi začne vyvolávat tělesné napětí nebo znechucení. Současně klesá ochota setkávat se s kýmkoli mimo okruh, který nechuť navozuje. Tyto znaky odpovídají postupné izolaci, kterou Stark popisuje jako jádro donucující kontroly ve vztazích (Stark 2007), a kterou kompendium rozebírá i u izolace svěřence.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je úzké. Týká se návyku, který chce člověk sám změnit, například omezení sladkostí, a cíl i míru změny určuje on. Odborník mu může pomoci prozkoumat, jak odlišně prožívá jídla, která mu chutnají a nechutnají, a nechat na něm, co s tímto pozorováním udělá. Ani v takovém případě by neměl vzorec nahrazovat léčbu poruch příjmu potravy, kde by navozování odporu k jídlu mohlo poruchu zhoršit. Motivační rozhovor připomíná, že změna návyku je nejtrvalejší, když vychází z vlastních důvodů, a že vnější tlak často vyvolá odpor (Miller a Rollnick 2013).

Manipulativní užití je přenos nechuti na cokoli, co by člověku umožnilo zůstat v kontaktu s vnějším světem: na rodinu, přátele, partnera, terapeuta, kritické zdroje nebo dřívější přesvědčení. V uzavřených skupinách a kontrolujících vztazích taková averze odřezává člověka od lidí, kteří by mu mohli pomoci situaci rozpoznat (Singer a Lalich 1995). Rozdíl mezi oběma užitími tedy není v technice, ale v předmětu, v tom, kdo ho určil, a v tom, zda se změna děje otevřeně a se souhlasem. Zvláštní pozornost si zaslouží situace, kdy se oba typy užití prolínají: skupina nejprve nabídne pomoc s legitimním cílem, třeba s kouřením nebo s jídlem, a teprve později začne stejný postup uplatňovat na vztahy a názory. Úspěch v první oblasti pak propůjčuje důvěryhodnost zásahům ve druhé.

Stav důkazů🔗

Vzorec jako samostatný postup nemá v kritických přehledech NLP doložený účinek z kontrolovaných studií. Systematický přehled účinků NLP na zdraví nenašel dostatečné důkazy pro jeho intervence obecně (Sturt a kol. 2012) a souhrnné hodnocení výzkumné databáze NLP vyznívá podobně (Witkowski 2010). Heap již v osmdesátých letech dospěl k předběžnému závěru, že tvrzení NLP nemají v experimentálním výzkumu oporu (Heap 1988).

Obecný mechanismus, s nímž vzorec počítá, je přitom dobře doložen: afektivní reakce lze podmiňovat a asociace s nepříjemným prožitkem může změnit vztah k podnětu (Pavlov 1927). Výzkum averzivních postupů však také ukázal, že jejich účinky bývají nestálé a eticky problematické. Z toho plyne, že síla vzorce v konkrétním případě je nejistá, ale jeho potenciál škodit v rukou někoho, kdo volí cíl za druhého, je reálný a nezávisí na tom, zda submodalitní výklad platí.

Obrana a zotavení🔗

Obranou je všímat si, na co se ve vlastním prožívání přesouvá nechuť, a ptát se, odkud se vzala. Pokud člověk zjistí, že ho blízká osoba náhle odpuzuje, aniž by se mezi nimi něco konkrétního stalo, a že se to shoduje s pobytem v určité skupině nebo vztahu, je to důvod k pozornosti, ne k přerušení kontaktu. Užitečné je převést pocit zpět do faktů: co konkrétně ten člověk udělal, kdy a jak to vím. Pokud odpověď chybí, je pravděpodobné, že nechuť byla navozena. Udržování kontaktu s lidmi mimo skupinu je jednou z nejsilnějších ochran, jak ukazuje zkušenost s pomocí lidem odcházejícím z kultů (Hassan 1988).

Zotavení po dlouhodobě navozené averzi vyžaduje čas. Odpor k dřívějším blízkým může přetrvávat i po odchodu a člověk se za něj často stydí. Herman popisuje, že obnova vztahů po traumatu a kontrole probíhá postupně, v bezpečí a s možností vlastního tempa (Herman 1992). Terapeut by neměl odpor „přepisovat“ opačným vzorcem, ale pomoci klientovi rozpoznat jeho původ a znovu si vytvořit vztah k lidem na základě vlastní zkušenosti. Užitečné bývá i společné setkání s blízkými za přítomnosti nezávislého odborníka, kde se mohou obě strany vrátit ke konkrétním událostem a oddělit to, co se skutečně stalo, od obrazů, které o sobě navzájem převzaly zvenčí.

Literatura🔗

• Andreas, S., & Andreas, C. (1987). Change Your Mind—and Keep the Change: Advanced NLP Submodalities Interventions. Moab: Real People Press.
• Bandler, R. (1985). Using Your Brain—for a Change. Moab: Real People Press.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Miller, W. R., & Rollnick, S. (2013). Motivational Interviewing: Helping People Change (3. vyd.). New York: Guilford Press.
• Pavlov, I. P. (1927). Conditioned Reflexes: An Investigation of the Physiological Activity of the Cerebral Cortex. London: Oxford University Press.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Submodality – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Mapování napříč – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Kotvení v kontrolujících vztazích – příbuzné heslo (Kotvení, Anchoring in controlling relationships)
• Kontrastní analýza – příbuzné heslo (Submodality, Contrastive analysis)
• Mapování napříč – příbuzné heslo (Submodality, Mapping across)
• Rozbití kompulze – příbuzné heslo (Submodality, Compulsion blowout)
• Vzorec Godiva – příbuzné heslo (Submodality, Godiva chocolate pattern)

V kompendiu

• EA-5.3.9 Afektivní přepólování – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.2.2 Izolace svěřence (mentee isolation) – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Vzorec Godiva – předchozí heslo rodiny
• Změna přesvědčení přes submodality – další heslo rodiny