Změna vnitřního hlasu🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-10.16
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Submodality
Druh	vzorec
Anglicky	Changing the inner voice
Jiné názvy	změna vnitřního dialogu, submodality vnitřního hlasu
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Změna vnitřního hlasu je v neurolingvistickém programování intervence zaměřená na vnitřní dialog, tedy na hlasy, které člověk „slyší“ v duchu, když se hodnotí, varuje nebo povzbuzuje. NLP tvrdí, že účinek těchto hlasů nezávisí jen na tom, co říkají, ale i na tom, jak zní: na tónu, hlasitosti, tempu, vzdálenosti, směru, odkud přicházejí, a na tom, komu hlas patří. Tyto kvality jsou auditivními submodalitami a jejich změna má změnit emoční dopad vnitřního sdělení, aniž by se muselo měnit jeho obsah (Bandler 1985). Vzorec se používá hlavně u kritických, ponižujících nebo úzkostných vnitřních hlasů a jeho zvláštním případem je vzorec vnitřního kritika. Pro kompendium je důležitý proto, že vnitřní hlas je místem, kde se vlastní úsudek setkává s hlasy převzatými od druhých.

Původ a souvislosti🔗

Vnitřní dialog je jedním z nejstarších témat psychoterapie. Racionálně emoční terapie upozornila, že lidé se trápí nejen událostmi, ale tím, co si o nich v duchu říkají, a že iracionální vnitřní věty lze identifikovat a zpochybnit (Ellis 1962). Kognitivní terapie podobně popsala automatické myšlenky, které se objevují rychle, mimovolně a s pocitem samozřejmosti, a ukázala, jak ovlivňují náladu a jednání (Beck 1976). Gestalt terapie pracovala s vnitřním dialogem jako s rozhovorem mezi částmi osobnosti a zviditelňovala jej v dramatické podobě (Perls 1969).

NLP do této tradice přidalo důraz na formu. Bandler v populárních textech o submodalitách zdůrazňoval, že stejná vnitřní věta má jiný účinek, když zní přísným hlasem zblízka, a jiný, když zní vzdáleně, pomalu nebo komicky, a že tuto formu lze měnit (Bandler 1985). V NLP se proto pracuje s hlasem jako se zvukovou nahrávkou, jejíž vlastnosti lze upravit. Souvisí s tím i auditivní swish, který místo obrazů pracuje se zvuky a hlasy.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně vzorec předpokládá, že vnitřní hlas lze popsat jako zvukovou událost s konkrétními kvalitami. Hlas může být blízko nebo daleko, uvnitř hlavy nebo mimo ni, vlevo nebo vpravo, rychlý nebo pomalý, hlasitý nebo tichý, a může mít rozpoznatelnou barvu, která patří konkrétní osobě. Vzorec pracuje s předpokladem, že některá z těchto kvalit nese většinu emočního náboje, a že její změna, například oddálení, zpomalení nebo změna barvy hlasu, náboj sníží. Obsah sdělení přitom zůstává stejný; mění se jen to, jak silně působí (O'Connor a Seymour 1990).

Z této struktury plyne rozlišení, které je pro kompendium klíčové. Vnitřní hlas může nést převzaté hodnocení, třeba hlas dávného trenéra nebo rodiče, které už neodpovídá skutečnosti, a pak může jeho oslabení pomoci (Perls 1969). Může však nést i vlastní oprávněnou pochybnost, varování nebo svědomí. Vzorec mezi nimi sám nerozlišuje. Pokud o tom, který hlas je „škodlivý“, rozhoduje někdo jiný než sám člověk, může vzorec sloužit k umlčení vlastního úsudku. V nejzazší podobě se pak vlastní hlas nejen oslabuje, ale nahrazuje hlasem autority, která tím získává přímý přístup k sebehodnocení druhého. Kompendium popisuje příbuznou dynamiku u prozodické dominance, kde se tón a rytmus mluvčího stávají nástrojem kontroly.

Detekční znaky🔗

Zneužití vzorce lze rozpoznat podle toho, který hlas se má oslabit a který posílit. Varovným znakem je, když se pochybnost, opatrnost nebo nesouhlas člověka označují za „starý hlas“, „hlas strachu“ nebo „hlas ega“ a když se doporučuje je ztlumit, aniž by se zkoumalo, co říkají. Dalším znakem je, když se jako náhrada nabízí hlas mluvčího, vůdce nebo skupiny: „až uslyšíš pochybnost, vzpomeň si na můj hlas“. Mluvčí může vlastní hlas klienta zesměšňovat nebo ho spojovat s nepříjemnými obrazy a svůj vlastní hlas s klidem a bezpečím. Literatura o kultech popisuje příbuzné techniky zastavování myšlenek, kterými se pochybnost přeruší dřív, než ji člověk domyslí (Hassan 1988).

U člověka, na kterého je vzorec dlouhodobě uplatňován, se objevuje oslabení vlastní vnitřní reflexe. Pochybnosti přicházejí méně často, a když přijdou, okamžitě je překryje převzatý hlas, který je odbude. Člověk může popisovat, že „slyší“ v duchu hlas vůdce nebo partnera i v situacích, kdy je sám. To je znak, kterým se odborná literatura o kultech a kontrolujících vztazích zabývá jako ztrátou vnitřní autonomie (Singer a Lalich 1995).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití vychází z toho, že klient sám pozná vnitřní hlas, který mu škodí, a sám chce změnit jeho působení. Sportovec, kterého ve chvílích tlaku přepadá hlas dávného trenéra, který ho ponižoval, může mít prospěch z toho, že si všimne, čí ten hlas je, jak zní a nakolik mu dnes věří. Takové zkoumání posiluje rozlišení mezi převzatým hodnocením a vlastním úsudkem. Podobně pracuje řada terapeutických směrů, od kognitivní terapie, která se ptá na důkazy pro automatické myšlenky (Beck 1976), po metakognitivní přístupy, které učí odstoupit od myšlenek a nebrat je jako fakta. Kompendium tyto přístupy shrnuje u metakognitivní terapie.

Manipulativní užití nastává, když se vzorec použije k oslabení vlastního hlasu, který nese legitimní pochybnost, a k jeho nahrazení hlasem někoho, kdo z toho těží. V seberozvojových skupinách se tak může „hlas strachu“ stát označením pro jakoukoli opatrnost vůči skupině, v kontrolujících vztazích pro jakékoli vlastní hodnocení partnera. Rozdíl mezi oběma užitími je v tom, kdo hlas označí za škodlivý, zda se obsah hlasu zkoumá, a zda náhradou je vlastní laskavější úsudek klienta, nebo cizí hlas. Užitečným vodítkem je i to, zda se po intervenci rozšířil, nebo zúžil rejstřík toho, co si člověk může v duchu říct. Legitimní práce s vnitřním hlasem ponechává místo pro pochybnost, kritiku i nesouhlas, jen jim odebírá ponižující tón. Manipulativní práce vede k tomu, že určité myšlenky přestanou být myslitelné, protože je hned na začátku překryje převzatý hlas. Lifton tento jev u prostředí myšlenkové reformy popsal jako umlčování pochybností ustálenými frázemi, které ukončují přemýšlení (Lifton 1961).

Stav důkazů🔗

Specifický účinek změny auditivních submodalit vnitřního hlasu nebyl v kontrolovaných studiích doložen. Kritické přehledy NLP shodně konstatují, že pro jeho techniky chybí kvalitní data a že popularita metod předbíhá jejich ověření (Witkowski 2010; Passmore a Rowson 2019). Heap již v osmdesátých letech upozorňoval, že tvrzení NLP se opírají spíše o přesvědčivé demonstrace než o experimenty (Heap 1988).

Mimo NLP je však práce s vnitřním dialogem dobře prozkoumaná. Kognitivní a racionálně emoční terapie, které pracují s obsahem vnitřních vět a s jejich ověřováním, mají rozsáhlou empirickou oporu (Beck 1976; Ellis 1962). Výzkum metakognitivních a příbuzných přístupů naznačuje, že i změna vztahu k myšlenkám, nikoli jen jejich obsahu, může pomoci. Submodalitní výklad je s těmito poznatky slučitelný jako hypotéza, ale jeho specifické tvrzení, že rozhoduje právě zvuková forma hlasu, ověřeno nebylo.

Obrana a zotavení🔗

Obranou je zkoumat obsah vnitřního hlasu dřív, než se ho člověk rozhodne ztlumit (Beck 1976). Užitečné otázky zní: co přesně ten hlas říká, má pro to důvody, a komu ten hlas patří. Pokud někdo navrhuje vlastní pochybnosti „vypnout“ a nahradit je jeho hlasem, je to důvod k opatrnosti. Vlastní pochybnosti jsou legitimní informací, i když nejsou vždy správné, a jejich posouzení by mělo zůstat na člověku samém.

Zotavení po dlouhodobém nahrazování vnitřního hlasu znamená postupný návrat vlastní reflexe. Lidé po odchodu z kontrolujících vztahů nebo skupin často popisují, že v duchu dál slyší hlas bývalého partnera nebo vůdce, a že trvá dlouho, než ho přestanou brát jako vlastní. Herman popisuje, že obnova vnitřní autonomie probíhá v bezpečném vztahu, kde má člověk prostor znovu formulovat vlastní hodnocení (Herman 1992). Terapeut může pomoci rozlišit, které vnitřní hlasy jsou převzaté a které vlastní, aniž by do vnitřního dialogu klienta vkládal svůj hlas. Pomáhá i obyčejné psaní: kdo si zapisuje vlastní úvahy a pochybnosti, vidí je černé na bílém a může je posoudit, aniž by je okamžitě přehlušil hlas, který se v duchu ozve jako první.

Literatura🔗

• Bandler, R. (1985). Using Your Brain—for a Change. Moab: Real People Press.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Ellis, A. (1962). Reason and Emotion in Psychotherapy. New York: Lyle Stuart.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Perls, F. S. (1969). Gestalt Therapy Verbatim. Lafayette: Real People Press.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Submodality – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Vzorec vnitřního kritika – zvláštní případ tohoto hesla

Příbuzná hesla

• Auditivně digitální systém – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Auditory digital system)
• Vnitřní dialog – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Internal dialogue)
• Auditivní a tonální kotvy – příbuzné heslo (Kotvení, Auditory and tonal anchors)
• Auditivní submodality – příbuzné heslo (Submodality, Auditory submodalities)
• Kritické submodality – příbuzné heslo (Submodality, Critical (driver) submodalities)
• Auditivní swish – příbuzné heslo (Submodality, Auditory swish)
• Vzorec vnitřního kritika – příbuzné heslo (Submodality, Inner critic pattern)

V kompendiu

• EA-1.4.1 Prosodická dominance – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-6.2.4 Metacognitive therapy protokol – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Prahový vzorec – předchozí heslo rodiny
• Filmová technika – další heslo rodiny