Filmová technika🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-10.17
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Submodality
Druh	vzorec
Anglicky	Movie theatre technique
Jiné názvy	kinosál, promítání zážitku na plátno, vizuálně-kinestetická disociace
Užití	převážně terapeutické
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Filmová technika (anglicky movie theatre technique) je v neurolingvistickém programování označení pro intervenci, při níž se tíživá vzpomínka nebo obávaná situace prožívá jako film promítaný na plátně, nikoli jako zážitek „zevnitř“. Klíčovým pojmem je disociace v NLP smyslu: člověk se nevidí v situaci vlastníma očima, ale sleduje sám sebe z pozice diváka, případně z ještě vzdálenější pozice promítací kabiny. Tento odstup má podle NLP oslabit tělesnou a emoční reakci, protože pocity jsou spojeny hlavně s prožíváním „zevnitř“ (O'Connor a Seymour 1990). Technika je jádrem toho, co literatura NLP popisuje jako rychlou léčbu fobie, a její rozšířenou podobou je dvojitá disociace. Pracuje s vizuálními submodalitami obrazu, jako je velikost, barevnost, vzdálenost a pohyb. Pro kompendium je důležitá proto, že se nabízí lidem po traumatu.

Původ a souvislosti🔗

Rozlišení mezi prožíváním zážitku zevnitř (asociací) a jeho pozorováním zvenčí (disociací) patří k základním pojmům NLP a v úvodních učebnicích oboru se uvádí jako jedna z nejdůležitějších submodalit (O'Connor a Seymour 1990). Na tomto rozlišení stojí postupy, které mají snížit emoční náboj vzpomínky tím, že se z ní stane promítaný obraz. Bandler v populárních textech o submodalitách zdůrazňoval, že lidé trpí méně tím, co se jim stalo, než tím, jak si to v duchu přehrávají (Bandler 1985). Filmová metafora tuto myšlenku převádí do představy kina, která je srozumitelná a snadno se předává.

Myšlenka postupného a kontrolovaného kontaktu s obávanou představou je však v psychoterapii starší a lépe prozkoumaná. Systematická desenzibilizace, kterou Wolpe vyvinul v padesátých letech, spojovala uvolnění s postupně se stupňujícími představami obávaných situací a stala se jedním ze základů behaviorální terapie úzkostných poruch (Wolpe 1958). Pozdější expoziční terapie a terapie zaměřené na trauma pracují s představou i se vzpomínkou systematicky a s pečlivým měřením průběhu. EMDR, které Shapiro popsala na konci osmdesátých let, spojuje vybavování traumatické vzpomínky s vedenými pohyby očí a od počátku se o něm vedou spory, nakolik jeho účinek plyne z pohybů samotných a nakolik z expozice, kterou obsahuje (Shapiro 1989). Filmová technika sdílí s těmito postupy prvek odstupu, ale liší se tím, že slibuje rychlý výsledek a obvykle nepočítá s fází stabilizace.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má technika tři prvky, které lze popsat jako pozice, nikoli jako postup. První je pozice diváka: člověk se vidí na plátně jako postavu, kterou pozoruje, nikoli očima, kterými situaci prožíval. Druhá je pozice ještě vzdálenějšího pozorovatele, který sleduje diváka, jak se dívá na plátno; tato dvojitá vzdálenost má podle NLP ještě víc oddělit pocity od obrazu. Třetí je práce s vlastnostmi filmu: obraz může být černobílý, malý, vzdálený, zrychlený nebo přehrávaný pozpátku, a tyto změny mají dál oslabit emoční náboj. NLP předpokládá, že po takové práci se vzpomínka nebo představa obávané situace vybavuje s menší intenzitou a že změna přetrvá (O'Connor a Seymour 1990).

Pozorovatel by měl vidět, co tato struktura obsahuje a co ne. Obsahuje prvek odstupu, který je v traumaterapii legitimní a užitečný, protože umožňuje mluvit o události, aniž by člověka zaplavila. Neobsahuje však hodnocení toho, zda je člověk na práci se vzpomínkou připraven, pozornost k disociativním symptomům, které mohou být součástí traumatu, ani práci s významem události. Odstup, který má v terapii pomoci, se navíc dá snadno zaměnit za výrok o události: „je to jen starý film“ může znít jako úleva, ale také jako zlehčení. Herman popisuje, že zotavení po traumatu vyžaduje nejprve bezpečí, pak teprve práci se vzpomínkou a nakonec znovunavázání vztahů (Herman 1992). Technika, která skočí rovnou ke vzpomínce, tento sled přeskakuje.

Detekční znaky🔗

Problematické užití filmové techniky lze rozpoznat podle několika znaků. Poskytovatel slibuje, že trauma nebo fobie zmizí za jedno sezení, a to bez předchozího posouzení stavu člověka, bez zjištění, zda je v bezpečí, a bez informace o rizicích, ačkoli literatura o traumatu klade na začátek léčby nastolení bezpečí (Herman 1992). Práce se vzpomínkou začíná okamžitě a nedává prostor k zastavení. Varovným znakem je, když se odstup od vzpomínky spojuje s výroky o tom, že událost „nebyla tak hrozná“, že je „minulostí, která už neexistuje“ nebo že o ní „už není třeba mluvit“. Takové výroky mohou mít v určitém prostředí jasnou funkci: odradit člověka od toho, aby událost oznámil nebo o ní mluvil s někým dalším. Mlčení a utajení patří podle Hermanové k prvním obranám toho, kdo ublížil (Herman 1992).

U člověka, na kterého je technika uplatněna nevhodně, se může objevit krátkodobá úleva, ale také zhoršení disociativních příznaků, pocit odcizení od vlastní zkušenosti nebo pocit, že jeho utrpení bylo zlehčeno. Kompendium rozebírá odlišení disociativních stavů od jiných reakcí na trauma v kapitole o diferenciální diagnostice. Zvlášť citlivé je užití u lidí s komplexním traumatem, u nichž disociace bývá již součástí obrazu a další navozování odstupu může prohloubit odcizení od vlastního prožívání. Herman upozorňuje, že u opakovaného traumatu je disociace často naučeným způsobem přežití, který se nemá posilovat bez porozumění jeho funkci (Herman 1992).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití prvku odstupu je součástí odborné traumaterapie. Terapeut, který klientovi po fázi stabilizace nabídne, že může o události mluvit z pozice pozorovatele, a výslovně mu dá možnost kdykoli přestat, používá odstup jako regulační nástroj; stabilizace a bezpečí předcházejí práci se vzpomínkou i v modelu zotavení z traumatu (Herman 1992). Takové užití nic neříká o závažnosti události, nevylučuje její oznámení a je zasazeno do širšího plánu léčby. Podobně pracují uznávané postupy, které kompendium popisuje u EMDR a u terapií zaměřených na trauma. Pokud se filmová technika používá u jednoduché fobie, například ze zvířat nebo z výšek, a v rámci odborné péče, je její riziko menší, i když její specifický přínos zůstává nejistý.

Manipulativní nebo škodlivé užití má dvě podoby. První je zlehčující: odstup se používá k tomu, aby člověk přestal brát svou zkušenost vážně, a to v prostředí, kde má někdo zájem na tom, aby o ní nemluvil, třeba v uzavřené skupině, v rodině, která zakrývá zneužívání, nebo v instituci, která se chce vyhnout odpovědnosti. Druhá je komerční: technika se prodává jako jednorázové vyléčení traumatu lidem, kteří potřebují dlouhodobou a odbornou péči. Lilienfeld, Lynn a Lohr upozorňují, že v oblasti léčby traumatu se často objevují postupy, jejichž sliby výrazně předbíhají důkazy (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015).

Stav důkazů🔗

Pro filmovou techniku a rychlou léčbu fobie v podobě, jak je popisuje NLP, nejsou k dispozici přesvědčivé výsledky kontrolovaných studií. Systematický přehled účinků NLP na zdravotní výsledky našel jen malý počet studií, převážně metodologicky slabých, a dospěl k závěru, že důkazy nestačí k doporučení NLP ve zdravotnictví (Sturt a kol. 2012). Witkowski po analýze výzkumné databáze NLP konstatoval, že kontrolované studie tvrzení oboru převážně nepodporují (Witkowski 2010). Panel odborníků zařadil NLP mezi postupy, jejichž užití v léčbě duševních poruch hodnotil jako pravděpodobně nebo jistě diskreditované (Norcross, Koocher a Garofalo 2006).

Zároveň je třeba technice nepřisuzovat víc nebo méně, než jí náleží. Prvek kontrolovaného kontaktu s obávanou představou je součástí postupů s dobrou empirickou oporou (Wolpe 1958) a prvek odstupu se v odborné traumaterapii uplatňuje. Je tedy možné, že filmová technika u některých lidí s jednoduchou fobií pomůže, a to prostřednictvím obecnějších mechanismů expozice a očekávání. Nebylo však prokázáno, že by přidala něco specifického, a její slib rychlého vyléčení traumatu oporu v datech nemá.

Obrana a zotavení🔗

Obranou je hledat péči, která začíná posouzením a stabilizací, jak to odpovídá postupnému modelu zotavení z traumatu (Herman 1992). Člověk, kterému je nabízena filmová technika po traumatu, se může zeptat, jaké vzdělání v traumaterapii poskytovatel má, jak posoudí, zda je na práci se vzpomínkou připraven, co se stane, pokud se mu během sezení přitíží, a zda může kdykoli přestat. Pokud poskytovatel slibuje vyléčení za jedno sezení nebo spojuje techniku s výroky o tom, že o události není třeba mluvit, je to důvod spolupráci odmítnout. Odstup od vzpomínky není výrokem o tom, co se stalo, a nic neubírá na právu událost oznámit, vyhledat pomoc nebo o ní mluvit.

Zotavení po nevhodném užití techniky může vyžadovat znovuotevření vzpomínky v bezpečném rámci a validaci zkušenosti, která byla zlehčena. Kompendium shrnuje specifika práce s lidmi po dlouhodobém a opakovaném traumatu v hesle komplexní trauma. Herman zdůrazňuje, že základem zotavení je vztah, v němž je zkušenost uznána a v němž má člověk kontrolu nad tempem práce (Herman 1992). Terapeut, který s filmovou technikou pracuje, by ji měl nabízet jako jednu z možností regulace, nikoli jako samostatnou léčbu, a jejímu užití by mělo předcházet pečlivé posouzení.

Literatura🔗

• Bandler, R. (1985). Using Your Brain—for a Change. Moab: Real People Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• Norcross, J. C., Koocher, G. P., & Garofalo, A. (2006). Discredited psychological treatments and tests: A Delphi poll. Professional Psychology: Research and Practice, 37(5), 515–522.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Shapiro, F. (1989). Efficacy of the eye movement desensitization procedure in the treatment of traumatic memories. Journal of Traumatic Stress, 2(2), 199–223.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.
• Wolpe, J. (1958). Psychotherapy by Reciprocal Inhibition. Stanford: Stanford University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Submodality – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Vizuální submodality – příbuzné heslo (Submodality, Visual submodalities)
• Kinestetické submodality – příbuzné heslo (Submodality, Kinaesthetic submodalities)
• Prostorové umístění představ – příbuzné heslo (Submodality, Spatial location of images)
• Rychlá léčba fobie – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Fast phobia cure (V-K dissociation))
• Dvojitá disociace – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Double dissociation)
• Technika přetáčení – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Rewind technique)

V kompendiu

• EA-6.2.2 EMDR protokol – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Komplexní trauma (complex trauma) – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 6.2 Diferenciální diagnostika EA vs. PTSD/cPTSD/disociativní poruchy – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Změna vnitřního hlasu – předchozí heslo rodiny
• Prostorové umístění představ – další heslo rodiny