Vzorec vnitřního kritika🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-10.20
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Submodality
Druh	vzorec
Anglicky	Inner critic pattern
Jiné názvy	práce s vnitřním kritikem, změna kritické sebeprezentace
Obecnější heslo	Změna vnitřního hlasu
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Vzorec vnitřního kritika je v neurolingvistickém programování označení pro intervence, které pracují s kritickou sebeprezentací: s vnitřním hlasem nebo obrazem, který člověka hodnotí, napomíná, ponižuje nebo zesměšňuje. NLP tvrdí, že ničivý účinek vnitřního kritika plyne nejen z toho, co říká, ale i z jeho smyslové podoby: z tónu, hlasitosti a blízkosti hlasu, z toho, komu hlas patří, a z obrazu, který ho doprovází, například obrazu vlastní osoby v ponižující situaci. Změna těchto kvalit má zmírnit dopad kritiky a umožnit, aby se z ní stala užitečná zpětná vazba. Vzorec je zvláštním případem změny vnitřního hlasu a pracuje hlavně s auditivními submodalitami (Bandler 1985). V NLP se často spojuje s hledáním pozitivního záměru kritika, tedy s předpokladem, že kritický hlas se snaží člověka před něčím chránit. Pro kompendium je podstatné rozlišení mezi krutou sebekritikou, kterou je legitimní zmírňovat, a oprávněnou opatrností, kterou je legitimní zachovat.

Původ a souvislosti🔗

Postava vnitřního kritika má v psychoterapii dlouhou historii. Gestalt terapie popsala vnitřní konflikt mezi náročnou, moralizující částí osobnosti a částí, která se jí brání nebo podřizuje, a pracovala s ním jako s dialogem, který lze zviditelnit (Perls 1969). Kognitivní terapie zachytila sebekritické automatické myšlenky a jádrová přesvědčení o vlastní nedostatečnosti jako jeden z hlavních mechanismů deprese (Beck 1976). Racionálně emoční terapie upozornila na absolutistické požadavky na sebe sama, které se projevují v krutém vnitřním hodnocení (Ellis 1962). Pozdější přístupy pracující s částmi osobnosti, které kompendium popisuje u systému vnitřní rodiny, chápou vnitřního kritika jako část, která má svou historii a funkci.

NLP do této tradice přidalo dvě věci. První je důraz na formu kritického hlasu a obrazu, který vychází ze submodalitní práce osmdesátých let (Bandler 1985). Druhou je předpoklad pozitivního záměru, podle něhož má každé chování, včetně vnitřní kritiky, nějaký ochranný účel, který lze naplnit jinak (Bandler a Grinder 1982). Spojením obou vznikla rodina postupů, které mají kritikovi „změnit hlas“ a současně zachovat jeho ochrannou funkci. Kompendium s tím souvisejícím předpokladem pracuje u hledání pozitivního záměru části.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně vzorec rozlišuje tři roviny vnitřního kritika. První je obsah: co kritik říká, například že člověk selhal, že je trapný nebo že nic nezvládne. Druhá je forma: jak to říká, jakým hlasem, odkud, jak hlasitě a s jakým obrazem. Třetí je funkce: před čím má kritika chránit, například před odmítnutím, chybou nebo zahanbením. Vzorec podle NLP pracuje hlavně s druhou rovinou a mění formu tak, aby kritika ztratila ponižující náboj, a přitom zachovává nebo přeformulovává třetí rovinu tak, aby ochranný záměr zůstal naplněn jiným způsobem (Bandler 1985; Bandler a Grinder 1982). Obsah kritiky se v NLP pojetí často ponechává stranou.

Z pohledu kompendia je právě toto rozvržení citlivé. Pokud se obsah kritiky nezkoumá, nelze rozlišit, zda vnitřní kritik říká něco mylného a ponižujícího, nebo něco pravdivého a užitečného. Kognitivní terapie proto obsah sebekritických myšlenek nejdřív posuzuje a teprve pak je označí za zkreslené (Beck 1976). Hlas, který po každé prezentaci říká „byl jsi trapný“, je krutý a obvykle nepřesný. Hlas, který před podpisem drahé smlouvy říká „na to nemáš“, může být rozumný. Vzorec mezi nimi sám nerozlišuje. Kdo rozhoduje, který vnitřní hlas je „kritik“ a který „moudrost“, tím rozhoduje o tom, které myšlenky člověk smí brát vážně. V prostředích, která potřebují oslabit opatrnost svých členů nebo zákazníků, se tak „vnitřní kritik“ může stát označením pro jakýkoli vnitřní odpor.

Detekční znaky🔗

Manipulativní užití vzorce se rozpoznává podle toho, co se označuje za vnitřního kritika a v jaké situaci. Varovným znakem je, když lektor, prodejce nebo vůdce skupiny přejmenuje opatrnost, pochybnost nebo nesouhlas posluchače na „vnitřního kritika“, „omezující část“ nebo „hlas strachu“ a vyzve k jeho umlčení, a to právě ve chvíli, kdy se má rozhodnout o penězích, závazku nebo vstupu do skupiny. Dalším znakem je časový tlak: rozhodnutí se má učinit hned, „dokud je kritik zticha“. Ve skupinovém prostředí se pak umlčení vnitřního kritika veřejně oceňuje jako průlom, kdežto přetrvávající pochybnost se vykládá jako slabost. Lifton tento mechanismus u prostředí myšlenkové reformy popsal jako požadavek ustavičné sebekritiky a vyznávání, v němž se vlastní vnitřní hlas podřizuje hodnocení skupiny (Lifton 1961).

U člověka, na kterého je vzorec dlouhodobě uplatňován, se objevuje oslabení schopnosti sebereflexe a opatrnosti, které se paradoxně může snoubit s hlubší nejistotou. Když každá vnitřní pochybnost dostane nálepku „kritik“, člověk přestane věřit vlastnímu hodnocení situací, ale současně nezíská jistotu, protože ji nahradí jen autorita, která pochybnosti odbyla (Lifton 1961). Kompendium tuto dynamiku popisuje u pěstování sebepochybnosti a u zesilování syndromu podvodníka, kde se vnitřní hodnocení systematicky přebírá zvenčí. Opačnou formou téhož mechanismu je destruktivní „konstruktivní“ kritika, při níž vnější kritik postupně vrůstá do vnitřního hlasu.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití se týká vnitřního kritika, kterého klient sám prožívá jako krutého, nepřiměřeného a škodlivého, a který mu brání jednat. Terapeutka, která s klientem se sociální úzkostí zkoumá, co by mu k prezentaci řekl laskavý, ale poctivý kolega, nepotlačuje kritiku, ale mění její tón a přiměřenost. Takové užití je blízké postupům kognitivní terapie, které pracují se sebekritickými myšlenkami ověřováním důkazů a hledáním vyváženějšího pohledu (Beck 1976). Rozhodující je, že klient sám určuje, který hlas je mu na obtíž, a že poctivá zpětná vazba zůstává k dispozici.

Manipulativní užití nastává, když se pod záminkou práce s vnitřním kritikem umlčuje oprávněný vnitřní odpor. Na seberozvojových seminářích s drahými navazujícími programy, v prodejních sítích nebo v uzavřených skupinách se tak z opatrnosti vůči nabídce stává „omezující část“, kterou je třeba překonat. Singer a Lalich popisují, jak skupiny s kultovními rysy přeznačují pochybnosti členů na osobní slabost nebo nedostatek odvahy (Singer a Lalich 1995). Rozdíl mezi oběma užitími je v tom, kdo označí hlas za kritika, zda se zkoumá obsah kritiky a zda je výsledkem rozšíření, nebo zúžení svobody úsudku.

Stav důkazů🔗

Pro vzorec vnitřního kritika v podobě, jak ho popisuje NLP, nejsou k dispozici výsledky kontrolovaných studií. Kritické přehledy NLP konstatují, že techniky oboru nemají v empirickém výzkumu dostatečnou oporu a že doklady o jejich účinku jsou převážně anekdotické (Witkowski 2010; Passmore a Rowson 2019). Sharpley upozornil, že řada tvrzení NLP je formulována tak, že je obtížné je vůbec testovat (Sharpley 1987).

Práce se sebekritikou mimo NLP je naproti tomu dobře prozkoumaná. Kognitivní terapie, která pracuje se sebekritickými myšlenkami, má rozsáhlou empirickou oporu v léčbě deprese a úzkosti (Beck 1976). Výzkum přístupů zaměřených na soucit se sebou a na změnu vztahu k vlastním myšlenkám naznačuje, že zmírnění krutého vnitřního hodnocení může mít příznivé účinky. NLP výklad, podle něhož rozhoduje především zvuková a obrazová forma kritika, s těmito poznatky neodporuje, ale jeho specifický přínos nebyl prokázán.

Obrana a zotavení🔗

Obranou je zkoumat obsah vnitřního kritika dřív, než se rozhodne o jeho umlčení (Beck 1976). Užitečná je otázka, zda kritik říká něco nepřesného a ponižujícího, nebo něco, co je třeba zvážit, a zda ho někdo vybízí k umlčení právě ve chvíli, kdy z toho má prospěch. Rozhodnutí o penězích, závazcích a vstupu do skupin je rozumné odložit, prostudovat podmínky doma a probrat je s někým, kdo na rozhodnutí nevydělává. Vnitřní opatrnost není nepřítel a její přítomnost před velkým rozhodnutím je spíše dobrým znamením.

Zotavení po dlouhodobém umlčování vnitřní opatrnosti spočívá v obnově vlastního úsudku. Lidé po odchodu ze seberozvojových skupin nebo kontrolujících vztahů často popisují, že se znovu učí důvěřovat svým pochybnostem a odlišovat je od krutého sebehodnocení, které si mezitím osvojili. Herman popisuje, že obnova sebeúcty po zkušenosti kontroly probíhá ve vztazích, kde je zkušenost člověka uznána a kde má prostor znovu formulovat vlastní hodnocení (Herman 1992). Terapeut by měl klientovi pomoci rozlišit krutost od prozíravosti a zachovat obojí, co je užitečné: laskavost k sobě i schopnost říct si ne.

Literatura🔗

• Bandler, R. (1985). Using Your Brain—for a Change. Moab: Real People Press.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1982). Reframing: Neuro-Linguistic Programming and the Transformation of Meaning. Moab: Real People Press.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Ellis, A. (1962). Reason and Emotion in Psychotherapy. New York: Lyle Stuart.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Perls, F. S. (1969). Gestalt Therapy Verbatim. Lafayette: Real People Press.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Submodality – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Změna vnitřního hlasu – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Vnitřní dialog – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Internal dialogue)
• Auditivní submodality – příbuzné heslo (Submodality, Auditory submodalities)
• Auditivní swish – příbuzné heslo (Submodality, Auditory swish)
• Změna vnitřního hlasu – příbuzné heslo (Submodality, Changing the inner voice)
• Reakce na kritiku – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Responding to criticism)
• Hledání pozitivního záměru části – příbuzné heslo (Práce s částmi, Eliciting a part's positive intention)

V kompendiu

• EA-2.5.3 Pěstování sebepochybnosti – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 3.2.H Scénář H: Destruktivní 'konstruktivní' kritika – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-6.2.3 IFS — Internal Family Systems – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.5.2 Zesilování syndromu podvodníka – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Submodality v reklamě a médiích – předchozí heslo rodiny