Změna přesvědčení přes submodality🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-10.14
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Submodality
Druh	vzorec
Anglicky	Belief change through submodalities
Jiné názvy	belief change pattern, od přesvědčení k pochybnosti
Obecnější heslo	Mapování napříč
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Změna přesvědčení přes submodality je v neurolingvistickém programování skupina intervencí, které pracují s tím, jak člověk prožívá jistotu. NLP tvrdí, že přesvědčení, o kterém je člověk pevně přesvědčen, má jiné smyslové kódování než představa, o níž pochybuje, a že se obě liší třeba velikostí, jasem, vzdáleností, umístěním nebo stálostí obrazu. Pokud se kódování jistoty převede na kódování pochybnosti, má se přesvědčení oslabit, a naopak. Vzorec je zvláštním případem mapování napříč a stojí na kontrastní analýze dvou stavů: „tomu věřím“ a „o tom pochybuji“ (Andreas a Andreas 1987). V terapeutickém užití má uvolnit omezující přesvědčení. Pro kompendium je zásadní, že struktura vzorce s pravdivostí přesvědčení vůbec nepracuje: oslabit se dá stejně přesvědčení mylné jako přesvědčení podložené.

Původ a souvislosti🔗

Přesvědčení se v NLP stala samostatným tématem na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Robert Dilts tehdy rozpracoval řadu postupů, které měly přesvědčení identifikovat, přeznačit a nahradit, a spojil je s tématem zdraví a s modelem logických úrovní (Dilts 1990; Dilts, Hallbom a Smith 1990). Submodalitní linie, kterou rozvíjeli Bandler a Andreasovi, přinesla jiný přístup: přesvědčení nemusí být vyvráceno ani přerámováno, stačí změnit jeho prožitkovou podobu (Bandler 1985; Andreas a Andreas 1987). V populárních kurzech se oba přístupy často mísí, takže se vedle submodalitní práce objevuje třeba muzeum starých přesvědčení nebo cyklus změny přesvědčení.

Pro odborného čtenáře je užitečné postavit vzorec vedle kognitivní terapie. Ta také pracuje s přesvědčeními, která člověku škodí, ale jejím hlavním nástrojem je zkoumání důkazů: z čeho přesvědčení vychází, co ho podporuje a co mu odporuje, a jaké alternativní výklady jsou možné (Beck 1976). Racionálně emoční terapie podobně vede klienta k tomu, aby sám zpochybnil logiku a užitečnost svých iracionálních přesvědčení (Ellis 1962). Submodalitní vzorec tuto rovinu přeskakuje. Nezajímá ho, zda je přesvědčení oprávněné, ale jak silně je prožíváno, a změnu hledá v prožitkové kvalitě jistoty.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má vzorec čtyři prvky. Prvním je cílové přesvědčení, které se má změnit. Druhým je srovnávací zkušenost, typicky něco, o čem člověk pochybuje, nebo něco, čemu dříve věřil a už nevěří. Třetím je rozdíl mezi kódováním obou zkušeností, který má podle NLP vysvětlit rozdíl v míře jistoty. Čtvrtým je přenos tohoto kódování na cílové přesvědčení, po němž by mělo být prožíváno jako pochybné nebo překonané. Opačným směrem se do kódování jistoty převádí nové přesvědčení, které má staré nahradit (Andreas a Andreas 1987).

Z této struktury plynou dva důsledky. Za prvé, vzorec je obsahově slepý: nerozlišuje mezi přesvědčením „nic nezvládnu“ a přesvědčením „můj nadřízený mě šikanuje“. Obojí je pro něj jen obraz s určitou mírou jistoty. Za druhé, kdo vede rozhovor, rozhoduje o tom, které přesvědčení je „omezující“ a jaké má nahradit. V terapeutickém vztahu to má být klient, ale vzorec sám nic takového nezajišťuje. Proto se snadno stává nástrojem, který pod záminkou osobního rozvoje oslabuje oprávněné vnímání křivdy, nebezpečí nebo nepravosti. Festinger ukázal, že lidé pod tlakem nesouladu mezi přesvědčením a situací často nemění situaci, ale přesvědčení (Festinger 1957); vzorec, který nabízí rychlý způsob, jak oslabit nepohodlné přesvědčení, tento sklon využívá.

Detekční znaky🔗

Zneužití vzorce lze rozpoznat podle toho, s čím se v rozhovoru pracuje. Varovným znakem je, když se přesvědčení o konkrétních událostech nebo vztazích, například o tom, že někdo lhal, ublížil nebo porušil pravidla, označuje za „omezující přesvědčení“ a zachází se s ním jako s obrazem, který lze ztlumit, oddálit nebo „poslat do minulosti“. Místo otázky „co se stalo a jak to víme“ zazní otázka „jak to vidíte a jak by to mohlo vypadat jinak“. Mluvčí může doprovázet práci slovy o blednutí, vzdalování a mizení jistoty a výsledné oslabení vykládat jako známku uzdravení nebo zralosti. Zvlášť podezřelé je, když vzorec používá někdo, kdo má na oslabení daného přesvědčení zájem: zaměstnavatel u stížnosti, vůdce skupiny u pochybností člena nebo partner u vzpomínek na své chování; ten, kdo ublížil, má podle literatury o traumatu zájem zpochybnit důvěryhodnost oběti (Herman 1992).

U člověka se pak objevuje typický posun: přestává si být jistý tím, co dříve jasně věděl, a nedokáže říct proč. Nejistota není výsledkem nových informací, ale ztráty pocitu jistoty. To je struktura, kterou kompendium popisuje jako pěstování sebepochybnosti: oslabení důvěry ve vlastní úsudek bez vyvrácení jeho obsahu. Lifton u prostředí myšlenkové reformy popsal princip nadřazenosti doktríny nad osobou, podle něhož se vlastní zkušenost, která nesouhlasí s doktrínou, musí přizpůsobit (Lifton 1961).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití se týká přesvědčení, která klient sám označí za škodlivá a nepodložená, a probíhá vedle zkoumání důkazů, ne místo něj. Klientka s úzkostí ze zkoušek, která je si jistá, že neuspěje, ač podobné zkoušky opakovaně složila, může mít prospěch z toho, že si všimne, jak silně a živě to přesvědčení prožívá, a že tato síla nevychází z jejích skutečných výsledků. Pokud práce se submodalitami pomůže tuto sílu zmírnit, je to doplněk ke kognitivní práci, kterou kognitivní terapie dělá přímo (Beck 1976). Rozhodující je, že klientka sama hodnotí, které přesvědčení chce změnit, a že se k důkazům může kdykoli vrátit.

Manipulativní užití nastává tam, kde se oslabuje přesvědčení, které je pravdivé nebo alespoň oprávněné, a kde o změně rozhoduje někdo jiný než nositel přesvědčení. Patří sem „koučink“ zaměstnanců, kteří si stěžují, „práce na přesvědčení“ u členů skupiny, kteří pochybují o vůdci, nebo terapie, která oběti domácího násilí pomáhá „pustit staré obrazy“ dřív, než je zajištěno její bezpečí (Herman 1992). Ve všech těchto případech se z epistemického problému dělá problém prožitkový a otázka pravdy mizí z rozhovoru. Pro posouzení konkrétní situace pomáhají tři otázky. Kdo navrhl, které přesvědčení se má změnit? Zkoumal někdo, zda je pravdivé, dřív než se začalo pracovat s jeho prožitkovou podobou? A kdo z oslabení přesvědčení těží? Pokud odpověď na první a třetí otázku zní „druhá strana sporu“ a na druhou „ne“, nejde o terapii, ale o zásah do úsudku člověka v cizím zájmu, který kompendium popisuje obecněji u axiologické inverze.

Stav důkazů🔗

Specifický účinek submodalitní změny přesvědčení nebyl v kontrolovaných studiích doložen. Kritický přehled výzkumu NLP konstatuje, že tvrzení oboru jsou buď nepodpořená, nebo formulovaná tak, že je nelze snadno testovat (Sharpley 1987). Witkowski dospěl k závěru, že výzkum NLP neposkytuje základ pro jeho tvrzení o změně a že obor má rysy pseudovědy (Witkowski 2010). Kritický přehled pro koučink doporučuje opatrnost a upozorňuje na nedostatek kvalitních studií (Passmore a Rowson 2019).

Výzkum mimo NLP ukazuje, že pocit jistoty a skutečná správnost úsudku spolu souvisejí jen volně a že pocit jistoty lze ovlivnit nezávisle na důkazech (Kahneman 2011). To dává vzorci určitou věrohodnost, pokud jde o změnu prožitku. Zároveň to ale potvrzuje jeho hlavní riziko: změna pocitu jistoty není změnou poznání a může člověka od pravdivého úsudku odvést stejně snadno jako od mylného. Kognitivní terapie, která přesvědčení testuje proti důkazům, má naproti tomu rozsáhlou empirickou oporu.

Obrana a zotavení🔗

Obranou je trvat na tom, že přesvědčení o faktech se posuzují podle důkazů (Beck 1976). Když někdo navrhne „pracovat“ s přesvědčením o tom, co se stalo, je legitimní se zeptat, zda nejdřív posoudí, jestli je pravdivé. Pomáhají písemné záznamy událostí, které nezávisí na tom, jak jistě člověk prožívá vzpomínku, a nezávislí svědci nebo instituce, které mohou situaci prošetřit. Kdo pociťuje náhlou ztrátu jistoty po rozhovoru s osobou, která na ní má zájem, by se měl k původnímu přesvědčení vrátit s otázkou, zda se změnily důvody, nebo jen pocit.

Zotavení po dlouhodobém oslabování oprávněných přesvědčení znamená obnovu důvěry ve vlastní úsudek. Klinické postupy, které kompendium popisuje jako epistemickou rekonstrukci, pracují s postupným ověřováním vlastních vjemů a vzpomínek a s validací zkušenosti. Herman zdůrazňuje, že po zkušenosti kontroly je nutné obnovit právo člověka na vlastní popis událostí (Herman 1992). Terapeut by se v takové situaci měl vyhnout jakékoli technice, která pracuje s pocitem jistoty bez ohledu na obsah.

Literatura🔗

• Andreas, S., & Andreas, C. (1987). Change Your Mind—and Keep the Change: Advanced NLP Submodalities Interventions. Moab: Real People Press.
• Bandler, R. (1985). Using Your Brain—for a Change. Moab: Real People Press.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Dilts, R. (1990). Changing Belief Systems with NLP. Cupertino: Meta Publications.
• Dilts, R., Hallbom, T., & Smith, S. (1990). Beliefs: Pathways to Health and Well-Being. Portland: Metamorphous Press.
• Ellis, A. (1962). Reason and Emotion in Psychotherapy. New York: Lyle Stuart.
• Festinger, L. (1957). A Theory of Cognitive Dissonance. Stanford: Stanford University Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Submodality – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Mapování napříč – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Kritické submodality – příbuzné heslo (Submodality, Critical (driver) submodalities)
• Kontrastní analýza – příbuzné heslo (Submodality, Contrastive analysis)
• Mapování napříč – příbuzné heslo (Submodality, Mapping across)
• Prahový vzorec – příbuzné heslo (Submodality, Threshold pattern)
• Cyklus změny přesvědčení – příbuzné heslo (Přesvědčení, Belief change cycle)
• Muzeum starých přesvědčení – příbuzné heslo (Přesvědčení, Museum of old beliefs)
• Limitující přesvědčení – příbuzné heslo (Přesvědčení, Limiting beliefs)
• Přesvědčení jako součást mapy – příbuzné heslo (Přesvědčení, Beliefs as part of the map)

V kompendiu

• EA-2.5.3 Pěstování sebepochybnosti – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-5.3.11 Axiologická inverze – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 6.4 Protokoly epistemické rekonstrukce – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Od libosti k nechuti – předchozí heslo rodiny
• Prahový vzorec – další heslo rodiny