Auditivní swish🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-10.10
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Submodality
Druh	vzorec
Anglicky	Auditory swish
Jiné názvy	zvukový swish
Obecnější heslo	Swish
Užití	převážně terapeutické
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Auditivní swish je varianta vzorce swish, ve které místo zrakových představ pracují zvuky a vnitřní hlas. Jejím deklarovaným cílem je změnit automatickou reakci, která se spouští sluchovým podnětem nebo vnitřní řečí: například sebekritickou větou, kterou si člověk v určité situaci říká, tónem, kterým se okřikuje, nebo zvukem, který v něm vyvolává úzkost. Spouštěcí zvuk se podle výkladu propojí přes své kvality, jako je hlasitost, tempo, tón a směr, se zvukem nebo hlasem spojeným s žádoucím stavem, takže spouštěč začne vyvolávat nový stav místo starého. Varianta navazuje na auditivní submodality a na pojem vnitřního dialogu, který NLP pokládá za samostatný kanál zpracování zkušenosti (Bandler a Grinder 1979). Pro kompendium je varianta důležitá tím, že vnitřní hlas nese nejen krutou sebekritiku, ale také svědomí, varování a hlasy blízkých lidí, a technika, která má hlas přeladit, může stejně dobře sloužit k umlčení korektivu jako k úlevě od sebetrýznění.

Původ a souvislosti🔗

Původní swish byl popsán jako zrakový vzorec (Bandler 1985). Bandler ve stejné době kladl velký důraz na to, že lidé často netrpí obsahem svých myšlenek, ale tónem, kterým si je říkají, a že změna tónu vnitřního hlasu může změnit prožitek (Bandler 1985). Spojení obou myšlenek, tedy swishe a práce s kvalitami vnitřního hlasu, se v praktické literatuře a ve výcvicích NLP objevuje jako auditivní varianta. Její přesný původ a autorství však v ověřené literatuře jednoznačně doloženy nejsou, a kompendium ji proto žádnému konkrétnímu dílu nepřipisuje. Andreasovi zahrnuli sluchové kvality do souboru pokročilých intervencí se submodalitami (Andreas a Andreas 1987), což tvoří obecný rámec, ze kterého varianta vychází. Myšlenka, že na tónu záleží, je starší než NLP. Rodinná terapie upozorňovala, že tón a způsob komunikace nesou sdělení o vztahu, které může obsahu odporovat (Satir 1972), a teorie komunikace rozlišovala obsahovou a vztahovou rovinu každého sdělení (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Auditivní swish tyto poznatky přenáší dovnitř, na vztah člověka k vlastní vnitřní řeči. V katalogu je s ním úzce spojena technika změny vnitřního hlasu, která pracuje s kvalitami hlasu bez struktury swishe.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má varianta stejné prvky jako původní swish, převedené do sluchového kanálu. Prvním je spouštěcí zvuk: věta, tón nebo zvuk, který se objevuje těsně před nežádoucí reakcí. Druhým je žádoucí zvuk nebo hlas, spojený s představou sebe sama jako člověka, pro kterého stará reakce není nutná, například klidnější vnitřní hlas nebo hlas, který člověku dodává odvahu. Třetím je propojení obou zvuků přes jejich kvality, například tak, že jeden slábne, vzdaluje se nebo zpomaluje a druhý sílí. Čtvrtým je opakování, po kterém má spouštěč automaticky vyvolávat nový hlas. Logiku přenosu varianta přebírá z výkladu původního vzorce (Bandler 1985).

Pozorovatel by měl vidět, že ve sluchovém kanálu je otázka, čí je žádoucí hlas, ještě citlivější než u obrazů. Pokud si klidnější tón vnitřní řeči vytváří člověk sám, jde o jeho vlastní strategii zvládání. Pokud se má žádoucím hlasem stát hlas konkrétní osoby, například terapeuta, kouče nebo vůdce, vkládá se do vnitřní řeči člověka cizí autorita, která pak hodnotí a rozhoduje zevnitř. Literatura o myšlenkové reformě popisuje, jak si člověk osvojí měřítka skupiny a začne jimi sám sebe posuzovat (Lifton 1961). Druhým citlivým místem je spouštěcí hlas. Varianta nerozlišuje mezi nepřiměřenou sebekritikou a oprávněným varováním: obojí je jen zvuk se svými kvalitami. Kdo rozhoduje, který hlas je „nežádoucí“, rozhoduje i o tom, který vnitřní korektiv se oslabí. Kompendium popisuje vnější podobu ovládání posluchače hlasem, intonací a tempem, jako prozodickou dominanci; auditivní swish zneužitý tímto směrem ji přenáší do vnitřní řeči.

Detekční znaky🔗

Auditivní swish se pozná podle otázek na vnitřní hlas: co přesně říká, jakým tónem, jak hlasitě, odkud přichází a čí je. Následuje návrh, aby tento hlas zeslábl, zpomalil, vzdálil se nebo zněl komicky, a aby ho v rychlém sledu nahradil jiný hlas, klidný, jistý nebo povzbudivý. Varovné znaky jsou tyto. Prvním je, že „nežádoucím“ hlasem je hlas, který varuje, pochybuje nebo nese pohled blízkého člověka, například bratra nebo přítele, který skupinu kritizuje. Druhým je, že nahrazujícím hlasem má být hlas mluvčího: člověk má „slyšet“ vůdce, kouče nebo prodejce tam, kde dosud slyšel vlastní úsudek. Třetím je posilování přes nahrávky, které se poslouchají opakovaně, často před spaním nebo ve stavu únavy. Čtvrtým je zlehčování: varovný hlas se popíše jako „starý záznam“ nebo „hlas strachu“, aby ztratil vážnost bez věcné odpovědi. Literatura o kultech popisuje nahrazování vnitřní kritiky hlasem doktríny a vůdce jako součást kontroly myšlení (Hassan 1988).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití se týká vztahu člověka k vlastní krutosti vůči sobě a vyžaduje, aby cíl a podobu změny určoval on. Klient, který sám zjistí, že mu pomáhá, když místo vlastního krutého hlasu slyší v duchu klidnější tón, popisuje vlastní strategii zvládání, a terapeut ji může respektovat a podporovat, aniž by ji vydával za ověřenou techniku. Ověřené přístupy k sebekritice se zaměřují na obsah a funkci vnitřní řeči: kognitivní terapie na ověřování automatických myšlenek (Beck 1976), racionálně emoční terapie na iracionální požadavky, které vnitřní řeč nese (Ellis 1962). Práce s tónem může tyto přístupy doplnit, nikoli nahradit.

Manipulativní užití cílí na vnitřní hlas, který nese korektiv. Vůdce, který následovníkovi navrhne, aby hlas bratra, jenž ho varuje, pokaždé přehlušil vůdcův vlastní klidný a jistý hlas, se pokouší nahradit vnější kritický pohled vnitřní autoritou. Pokud se to i jen zčásti podaří, ztrácí člověk schopnost slyšet varování a jeho vnitřní dialog se stává pokračováním hlasu skupiny. Účinnost tohoto tahu nezávisí na doložené síle submodalit. Spoléhá na opakování, na autoritu zdroje a na to, že periferní podněty, jako je tón a jistota mluvčího, mohou vést ke změně postoje bez zpracování argumentů (Petty a Cacioppo 1986). Lifton popsal, jak uzavřené systémy pronikají do vnitřního života a vymezují, co člověk smí slyšet a říkat sám sobě (Lifton 1961).

Stav důkazů🔗

Pro auditivní swish neexistuje specifický kontrolovaný výzkum. Tvrzení o jeho účinku se opírají o zkušenosti praktiků. Pro swish a pro NLP obecně přehledy konstatují slabou oporu: Witkowski při rozboru databáze výzkumů NLP dospěl k závěru, že naprostá většina kontrolovaných studií tvrzení oboru nepodporuje (Witkowski 2010), a systematický přehled zdravotních výsledků nenašel kvalitní důkazy pro doporučení intervencí NLP (Sturt a kol. 2012). Hodnocení amerických expertů nenašlo dostatečné doklady pro teorii NLP ani pro jeho účinky na výkon (Druckman a Swets 1988). Pro vyvážené čtení je třeba dodat, že tón a hlasitost hlasu prokazatelně ovlivňují, jak sdělení působí, a že práce se sebekritikou je legitimním terapeutickým cílem. Z toho však neplyne, že rychlé střídání představovaných hlasů spolehlivě a trvale mění reakci, jak tvrdí NLP. Kritický přehled pro koučink doporučuje opatrnost u technik, jejichž mechanismus nebyl ověřen (Passmore a Rowson 2019).

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je ptát se, co vnitřní hlas říká, dříve než se řeší, jak zní. Pokud někdo navrhuje, aby varovný hlas zeslábl a nahradil ho hlas jiný, je rozumné varování nejprve vyslovit nahlas a posoudit jeho důvody, nejlépe s tím, komu hlas patří, nebo s někým mimo situaci. Druhou obranou je hlídat, čí hlas má zaznít uvnitř. Pokud je to hlas osoby, která má na rozhodnutí zájem, vzniká závislost na vnějším vedení. Třetí obranou je omezit opakovaný poslech nahrávek, které mají vnitřní hlas přeladit, zejména ve stavu únavy. Inokulační přístup k přesvědčování ukazuje, že tah, který člověk zná předem, ztrácí část své síly (McGuire 1964).

U lidí, jejichž vnitřní hlas byl v nátlakovém prostředí nahrazován hlasem vůdce, se po odchodu často objevuje období, kdy vlastní vnitřní řeč zní nejistě, nebo kdy v ní stále zaznívá hlas skupiny. Zotavení zahrnuje obnovu vlastních slov a vlastního úsudku, a to v bezpečném vztahu, ve kterém nikdo nenavrhuje, jak by měl vnitřní hlas znít. Klinik by měl rozlišovat vnitřní řeč od sluchových halucinací, které vyžadují psychiatrické posouzení, a nevykládat je jazykem submodalit. Herman zdůrazňuje, že obnova autonomie po zkušenosti kontroly zahrnuje i obnovu práva na vlastní úsudek (Herman 1992). Přehled terapeutických přístupů v kompendiu uvádí ověřené cesty práce se sebekritikou.

Literatura🔗

• Andreas, S., & Andreas, C. (1987). Change Your Mind—and Keep the Change: Advanced NLP Submodalities Interventions. Moab: Real People Press.
• Bandler, R. (1985). Using Your Brain—for a Change. Moab: Real People Press.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Druckman, D., & Swets, J. A. (Eds.) (1988). Enhancing Human Performance: Issues, Theories, and Techniques. Washington, DC: National Academy Press.
• Ellis, A. (1962). Reason and Emotion in Psychotherapy. New York: Lyle Stuart.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• McGuire, W. J. (1964). Inducing resistance to persuasion: Some contemporary approaches. In L. Berkowitz (Ed.), Advances in Experimental Social Psychology (Vol. 1, pp. 191–229). New York: Academic Press.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Petty, R. E., & Cacioppo, J. T. (1986). Communication and Persuasion: Central and Peripheral Routes to Attitude Change. New York: Springer.
• Satir, V. (1972). Peoplemaking. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Watzlawick, P., Beavin, J. H., & Jackson, D. D. (1967). Pragmatics of Human Communication. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Submodality – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Swish – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Vnitřní dialog – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Internal dialogue)
• Auditivní a tonální kotvy – příbuzné heslo (Kotvení, Auditory and tonal anchors)
• Auditivní submodality – příbuzné heslo (Submodality, Auditory submodalities)
• Swish – příbuzné heslo (Submodality, Swish pattern)
• Kinestetický swish – příbuzné heslo (Submodality, Kinaesthetic swish)
• Změna vnitřního hlasu – příbuzné heslo (Submodality, Changing the inner voice)
• Vzorec vnitřního kritika – příbuzné heslo (Submodality, Inner critic pattern)

V kompendiu

• 6.3 Terapeutické přístupy — přehled – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.4.1 Prosodická dominance – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Kinestetický swish – předchozí heslo rodiny
• Rozbití kompulze – další heslo rodiny