Prostorové umístění představ🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-10.18
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Submodality
Druh	vzorec
Anglicky	Spatial location of images
Jiné názvy	umístění obrazu v zorném poli, prostorové kódování představ
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Prostorové umístění představ je v neurolingvistickém programování označení pro práci s tím, kde v představovaném prostoru se nacházejí vnitřní obrazy: vpředu nebo vzadu, nahoře nebo dole, vlevo nebo vpravo, blízko nebo daleko. NLP považuje umístění za jednu z nejvýznamnějších vizuálních submodalit a tvrdí, že se v něm odráží, jak člověk zkušenost hodnotí: co je pro něj důležité, co je minulé a co budoucí, čemu věří a o čem pochybuje (Bandler 1985). Změna umístění obrazu má podle NLP změnit i jeho význam, například přesunutí obrazu „za sebe“ ho má učinit minulým. Na stejném principu stojí práce s časovou osou, kde se minulost a budoucnost uspořádávají do prostorové linie (James a Woodsmall 1988). Pro kompendium je vzorec zajímavý dvojím způsobem: jako vnitřní práce s představami a jako komunikační prostředek, kdy mluvčí gesty a slovy rozmísťuje možnosti v prostoru posluchače.

Původ a souvislosti🔗

Pozornost k umístění představ se v NLP rozvinula spolu s ostatními submodalitami v osmdesátých letech (Bandler 1985; Andreas a Andreas 1987). V literatuře o submodalitách se uvádí, že lidé umisťují obrazy, kterým věří, a obrazy, o nichž pochybují, často na odlišná místa, a že tento rozdíl lze využít v intervencích. Z této práce vyrostla i Time Line Therapy, která systematicky pracuje s tím, jak člověk prostorově kóduje čas, a rozlišuje lidi, kteří minulost a budoucnost prožívají jako linii procházející tělem, a lidi, kteří ji vidí před sebou (James a Woodsmall 1988). Kompendium tuto oblast rozebírá u časového kódování zkušenosti a u změny tvaru časové osy.

Mimo NLP má prostorové kódování významu solidní oporu v kognitivní lingvistice. Lakoff a Johnson ukázali, že velká část běžného jazyka je strukturována orientačními metaforami, podle nichž je například dobré, mocné a radostné „nahoře“ a špatné, slabé a smutné „dole“, a že tyto metafory vycházejí z tělesné zkušenosti (Lakoff a Johnson 1980). V mnoha jazycích, včetně češtiny, se také budoucnost obvykle umisťuje „před“ mluvčího a minulost „za“ něj. Výzkum ztělesněného poznávání, který kompendium shrnuje v kapitole o kognitivních vědách, ukazuje, že myšlení o abstraktních pojmech je s prostorovými a tělesnými schématy těsně spjato. NLP tuto oblast neobjevilo, ale převzalo z ní intuici a dalo jí technickou podobu.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně vzorec předpokládá tři věci. Za prvé, vnitřní představy mají v subjektivním prostoru umístění, které lze popsat, a které člověk při pozorném popisu dokáže určit. Za druhé, umístění není náhodné, ale souvisí s tím, jak člověk zkušenost hodnotí, tedy zda ji považuje za minulou, budoucí, důležitou, jistou nebo pochybnou. Za třetí, změna umístění může změnit i hodnocení: obraz přesunutý z místa „jistoty“ na místo „pochybnosti“ má ztratit přesvědčivost, obraz přesunutý „za sebe“ má ztratit naléhavost (Andreas a Andreas 1987). Vnitřní podoba vzorce je tak blízká mapování napříč, jen se omezuje na jedinou kvalitu.

Komunikační podoba vzorce je pro kompendium ještě důležitější. Mluvčí může umísťovat obsahy do fyzického prostoru kolem posluchače: ukazovat na minulost za sebou a na nabízenou budoucnost před sebou, mluvit o problému s gestem dolů a o řešení s gestem nahoru, umisťovat nežádoucí možnost na jednu stranu a žádoucí na druhou. Taková gesta využívají orientační metafory, které posluchač zná a které působí bez vědomého zpracování (Lakoff a Johnson 1980). Struktura podobného prostorového ovlivňování souvisí s tím, co kompendium popisuje jako strategickou proxemiku, kde se prostor mezi lidmi stává nástrojem vlivu. Rozdíl je v tom, že zde nejde o fyzickou vzdálenost, ale o umístění významů.

Detekční znaky🔗

Komunikační užití vzorce v přesvědčování lze rozpoznat podle soustavné vazby mezi gesty a hodnocením. Mluvčí ukazuje stále na stejná místa: dosavadní život posluchače, kritické hlasy nebo konkurenční možnosti umisťuje dolů, dozadu nebo stranou, nabídku, skupinu nebo sebe nahoru a dopředu. Schéma využívá orientační metafory běžného jazyka, v nichž dobré a žádoucí leží nahoře (Lakoff a Johnson 1980). Slova sledují stejné schéma: minulost je „malá a temná“, budoucnost „velká a jasná“. Varovným znakem je, že prostorový kontrast nahrazuje věcné srovnání. Posluchač má „vidět, kam patří“, místo aby porovnal fakta. Ve skupinovém prostředí může být prostorové schéma posíleno i uspořádáním místnosti, kde nováčci, vedení a „starý svět“ mají svá místa.

U vnitřní podoby vzorce je varovným znakem, když se umístění vzpomínek nebo přesvědčení mění na pokyn někoho, kdo má zájem na výsledku. Pokud se po rozhovoru vzpomínka na určitou událost „přesunula za záda“ a člověk ji přestal brát vážně, aniž by se změnily důvody, je třeba se ptát, kdo přesun navrhl a proč. Kompendium příbuzné zásahy do paměti rozebírá u mnemonické rekonfigurace. Loftus a Palmer ukázali, že i drobné rozdíly ve formulaci otázky mohou změnit, jak lidé vzpomínku rekonstruují (Loftus a Palmer 1974); zásahy do formy vzpomínky si proto zaslouží opatrnost.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití vychází z pozorování spontánního prostorového kódování klienta. Poradce, který si všimne, že klient při řeči o budoucnosti ukazuje před sebe a minulost má za zády, jak spontánní prostorové kódování času popisuje i literatura o časové ose (James a Woodsmall 1988), může tento způsob mluvení pojmenovat a využít k rozhovoru o klientových cílech, aniž by mu cokoli vnucoval. V terapii může být užitečné, když klient sám zjistí, že určitou zátěžovou vzpomínku má „pořád před očima“, a sám si přeje, aby ji mohl vnímat jako minulou. Takové užití respektuje jeho vlastní kódování a nechává na něm směr změny.

Manipulativní užití nastává, když mluvčí rozmísťuje alternativy v prostoru tak, aby posluchač vnímal jednu z nich jako přirozeně „vyšší“ a „budoucí“ a druhou jako „nižší“ a „minulou“, a to místo věcných argumentů. V náborech prodejních sítí, v náboženských a politických projevech nebo v prodeji seberozvojových programů se tak prostor stává rétorickým prostředkem, který obchází úsudek. Cialdini popisuje, jak periferní podněty, které nesouvisejí s kvalitou nabídky, mohou zvýšit ochotu vyhovět (Cialdini 2009). Prostorová gesta jsou takovým podnětem: nic nedokládají, ale vytvářejí dojem samozřejmosti.

Stav důkazů🔗

Specifická tvrzení NLP o prostorovém umístění představ, zejména o tom, že změna umístění spolehlivě mění hodnocení zkušenosti, nebyla v kontrolovaných studiích ověřena. Kritické přehledy NLP konstatují, že tvrzení oboru o reprezentačních systémech a jejich kvalitách se v experimentálním výzkumu nepotvrdila (Sharpley 1987; Witkowski 2010). Tosey a Mathison upozorňují, že NLP často převádí zajímavé intuice do technických postupů bez systematického ověření (Tosey a Mathison 2009).

Obecný fenomén prostorového kódování významu je naproti tomu dobře doložen. Orientační metafory jsou v jazyce všudypřítomné a vycházejí z tělesné zkušenosti (Lakoff a Johnson 1980), a výzkum ztělesněného poznávání ukazuje, že prostorová schémata ovlivňují myšlení o čase, moci a hodnotě. To dává komunikační podobě vzorce reálný základ: prostorová gesta mohou ovlivnit dojem, i když síla tohoto vlivu bývá v běžné komunikaci omezená. Vnitřní podoba vzorce zůstává hypotézou bez specifického potvrzení.

Obrana a zotavení🔗

Obranou proti komunikačnímu užití je převádět prostorové obrazy zpět na tvrzení. Když mluvčí ukazuje, že dosavadní život je „dole a vzadu“ a jeho nabídka „nahoře a vpředu“, je užitečné se zeptat, co to znamená konkrétně: kolik se vydělá, za jakých podmínek, co říkají lidé, kteří odešli, a jaké jsou alternativy. Pomáhá i prosté uvědomění, že gesto není argument. Kdo si všimne, že na něj mluvčí soustavně působí prostorovým schématem, získává odstup, který mu umožní nabídku posoudit věcně, tedy podle kvality argumentů, a ne podle periferních podnětů (Petty a Cacioppo 1986).

U vnitřní podoby vzorce je obranou nechat si kontrolu nad vlastními vzpomínkami a přesvědčeními. Pokud někdo navrhuje „přesunout“ vzpomínku nebo přesvědčení, je rozumné se nejdřív zeptat, zda je pravdivé a zda je jeho přesunutí v zájmu toho, komu patří. Zotavení po zásazích do formy paměti spočívá v obnově vlastního popisu událostí, opřeného o záznamy a svědky, a v respektu k tomu, jak člověk sám své zkušenosti uspořádává (Herman 1992). Terapeut může prostorové kódování klienta využít jako jazyk rozhovoru, ale neměl by ho měnit bez výslovné dohody a bez zkoumání obsahu.

Literatura🔗

• Andreas, S., & Andreas, C. (1987). Change Your Mind—and Keep the Change: Advanced NLP Submodalities Interventions. Moab: Real People Press.
• Bandler, R. (1985). Using Your Brain—for a Change. Moab: Real People Press.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• James, T., & Woodsmall, W. (1988). Time Line Therapy and the Basis of Personality. Cupertino: Meta Publications.
• Lakoff, G., & Johnson, M. (1980). Metaphors We Live By. Chicago: University of Chicago Press.
• Loftus, E. F., & Palmer, J. C. (1974). Reconstruction of automobile destruction: An example of the interaction between language and memory. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 13(5), 585–589.
• Petty, R. E., & Cacioppo, J. T. (1986). Communication and Persuasion: Central and Peripheral Routes to Attitude Change. New York: Springer.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Submodality – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Prostorové kotvení – příbuzné heslo (Kotvení, Spatial anchoring)
• Vizuální submodality – příbuzné heslo (Submodality, Visual submodalities)
• Filmová technika – příbuzné heslo (Submodality, Movie theatre technique)
• Změna tvaru časové osy – příbuzné heslo (Časová osa, Changing the shape of the timeline)
• Časové kódování zkušenosti – příbuzné heslo (Časová osa, Temporal coding of experience)

V kompendiu

• 7.5 Kognitivní vědy a EA — duální systém, predikční zpracování, embodied cognition – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-5.3.8 Mnemonická rekonfigurace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.5.1 Strategická proxemika – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Filmová technika – předchozí heslo rodiny
• Submodality v reklamě a médiích – další heslo rodiny