Kulturní překlad EA pojmů

Rozsah: mezikulturní · Oblast: terminologie

Jazykový překlad nahrazuje slovo slovem. Kulturní překlad se ptá, zda v cílovém prostředí vůbec existuje stejně vymezený jev, jak o něm lidé mluví a co by pro ně znamenalo, kdyby ho odborník pojmenoval cizím termínem (Kleinman, 1980). Stránka nepopisuje „povahu“ kultur, ale metodu, jak se vyhnout nedorozumění.

1. Účel a rozsah

Pojmy této knihy – epistemická anihilace, gaslighting, coercive control, trauma bonding – předpokládají určité představy o tom, co je samostatná osoba, kde končí rodina a začíná nátlak a kdo má právo definovat realitu. Markus a Kitayama (1991) ukázali, že pojetí já se mezi kulturními prostředími liší a že představa nezávislého jednotlivce, z níž vychází velká část západní psychologie, není univerzální.

V praxi s migranty, uprchlíky, menšinami a v mezinárodním výzkumu tyto předpoklady nemusí platit. Stránka navazuje na regionální kapitoly, například Kolektivistické kultury — EA, Individualistické kultury — EA a Kultury cti — EA, a dává jim společný metodický základ, který čerpá z kulturní psychiatrie (Lewis-Fernández a kol., 2016).

2. Proč je terminologie problém

Psychiatrie dlouho pracovala s pojmem „kulturně vázané syndromy“, jako by jen nezápadní kultury měly své zvláštní poruchy. DSM-5 tento přístup nahradil pojmem cultural concepts of distress (kulturní koncepty tísně), který rozlišuje kulturní syndromy, idiomy tísně a kulturní vysvětlení (American Psychiatric Association, 2013). Glosář v příloze DSM-5 uvádí příklady jako ataque de nervios, susto, taijin kyofusho, khyâl cap nebo kufungisisa. Smyslem není katalog exotiky, ale uznání, že každá společnost – včetně té české – mluví o utrpení vlastními kategoriemi; pojem idiomu tísně zavedl Nichter (1981).

Pro EA je to podstatné dvakrát. Za prvé, oběť manipulace může své prožívání popsat idiomem, který odborník nezná, a ten jej zaměnit za somatickou stížnost nebo za psychotický prožitek (Nichter, 1981). Za druhé, manipulátor může kulturní pojmy zneužít: odvolat se na rodinnou čest, náboženskou povinnost nebo „naši tradici“, aby kontrolu vydával za normu. Rozlišit kulturní normu od jejího zneužití je jádrem kulturního překladu; Stark (2007) k tomu nabízí kritérium, které nezávisí na kultuře – zda chování soustavně omezuje svobodu druhého.

Arthur Kleinman k tomu nabídl pojem vysvětlujícího modelu nemoci (explanatory model): jak si člověk sám vykládá, co se s ním děje, proč, co by pomohlo a čeho se obává (Kleinman, 1980). Vysvětlující model je pro kulturní překlad výchozím bodem, protože ukazuje, jakými slovy a v jakém rámci je klient schopen o své zkušenosti mluvit.

3. Přehled ekvivalentů

Tabulka neuvádí „překlady“, ale typy vztahu mezi pojmem knihy a pojmy v jiných kulturních prostředích; vychází z rozlišení mezi idiomem, syndromem a vysvětlením (American Psychiatric Association, 2013) a z prací o pojmech bez přímého ekvivalentu (Doi, 1973; Ho, 1976).

Pojem knihy	Typ vztahu k cílové kultuře	Doporučení
gaslighting	často chybí ustálené slovo; ve španělštině se ujalo „luz de gas“	popsat chování a jeho účinek, termín nabídnout jen jako možnost
coercive control	jev je pojmenován, ale hranice „běžné“ kontroly v rodině se liší	ptát se na svobodu volby, strach a důsledky odporu, ne na samotnou kontrolu
love bombing	vřelé přijetí může být kulturní normou pohostinnosti	rozhodující je podmíněnost a náhlé stažení, ne vřelost
epistemická injustice	koncept filozofie, ale zkušenost univerzální	vysvětlit na příkladu nevěřícného úřadu
disociace	v některých kontextech vykládána nábožensky nebo jako posedlost	nepatologizovat rituální transy; ptát se po utrpení a ztrátě kontroly
komplexní PTSD	diagnóza MKN-11 použitelná napříč kulturami, projevy se liší	doplnit o místní idiomy tísně
amae (japonsky)	pojem bez českého ekvivalentu; popsal jej Takeo Doi	ukazuje, že závislost nemusí být vnímána jen negativně
„tvář“ (čínsky mianzi, lian)	sociální hodnota, kterou nelze ztratit bez následků pro rodinu	ohrožení „tváře“ může být páka nátlaku i ochranný zdroj

Tabulka je pomůckou k rozhovoru, ne slovníkem. U pojmu amae Doi (1973) ukazuje, že touha spolehnout se na laskavost druhého může být v japonském prostředí uznávanou součástí vztahu; u „tváře“ Ho (1976) popisuje sociální hodnotu, jejíž ztráta zasahuje celou rodinu. Obojí může manipulace zneužít, a obojí může zároveň chránit.

4. Typické chyby a falešní přátelé

Kulturní vysvětlení jako omluva. Věta „u nich je to normální“ zastaví vyšetření dřív, než začalo. Uvnitř každé kultury existuje rozdíl mezi přijímanou normou a jejím zneužitím; na ten je třeba se ptát, ideálně i s pomocí kulturního konzultanta. Kleinman (1980) připomíná, že i v rámci jedné kultury existuje více sektorů péče a více výkladů, takže „kulturní norma“ není nikdy jen jedna.

Kultura jako diagnóza. Opačnou chybou je připsat rizikovost celé skupině. Rozdíly uvnitř kultury bývají velké a jednotlivec se od průměru své skupiny může výrazně lišit; viz Esencialistický klam v EA kategoriích. Hofstede (2001) sám varuje před ekologickým klamem, tedy před vyvozováním vlastností jednotlivce z průměrů národního vzorku – kulturní dimenze jako individualismus nebo mocenský odstup nepopisují konkrétní osobu.

Zpětný překlad jako záruka. U dotazníků se používá dopředný a zpětný překlad, který popsal Brislin (1970), ale shoda slov nezaručuje shodu významu. Potřebné je ověření s rodilými mluvčími (kognitivní rozhovory) a pilotní testování podle doporučení pro kulturní adaptaci nástrojů (Beaton a kol., 2000); viz Self-report instrumenty.

Domestikace termínu. V teorii překladu se rozlišuje domestikace, která cizí pojem přizpůsobí domácím zvyklostem, a ponechání cizosti (foreignization); Venuti (1995) ukázal, že domestikace zneviditelňuje to, co je na původním textu jiné. U pojmů manipulace domestikace hrozí tím, že vzorec splyne s něčím známým a neškodným („to jsou jen hádky“).

Export západních kategorií. Summerfield (1999) upozornil, že programy psychosociální pomoci v oblastech zasažených válkou někdy přenášejí západní pojem traumatu na lidi, kteří své utrpení chápou jinak, a tím oslabují místní zdroje zotavení. Watters (2010) popisuje podobný jev u globálního šíření amerických diagnostických kategorií.

5. Doporučený postup

Rozhovor má začít vysvětlujícím modelem: zeptat se, jak člověk sám pojmenuje, co se děje, komu by to řekl a co by mu pomohlo. Strukturu nabízí rozhovor kulturní formulace (Cultural Formulation Interview) z DSM-5, jehož základní verze má šestnáct otázek (Lewis-Fernández a kol., 2016). Teprve na tomto základě má smysl nabízet odborné pojmy.

Dalším krokem je hledat funkci, ne slovo. Ptát se, zda chování omezuje svobodu, vyvolává strach, odřezává od lidí a podkopává důvěru ve vlastní vnímání – bez ohledu na to, jak se mu v dané kultuře říká. Tato funkční kritéria odpovídají modelu donucující kontroly (Stark, 2007) a dají se převést do kteréhokoli jazyka.

Rozhovor má probíhat s profesionálním tlumočníkem, nikdy s rodinným příslušníkem, který může být součástí kontroly (Tribe a Raval, 2003); viz Bilingvální mostové strategie. Zároveň je užitečné mapovat ochranné kulturní zdroje: náboženská komunita, širší rodina nebo tradiční autorita mohou být oporou, a je třeba zjistit, které z nich jsou pro klienta bezpečné (Summerfield, 1999).

Klientova vlastní slova je vhodné uvádět v záznamu doslovně, s vysvětlením, a vyhnout se jejich převodu na odborný termín bez komentáře (Nichter, 1981). Poslední krok míří k odborníkovi samému: supervize a konzultace pomáhají rozpoznat, kdy promítá vlastní kulturní normy (viz Supervizní rámce); Kleinman (1980) připomíná, že i biomedicína je jedním z kulturních systémů výkladu.

6. Modelová situace

Anonymizovaný kompozitní příklad. Mladá žena, která přišla do ČR za prací, vyhledá praktického lékaře kvůli bolestem hlavy a nespavosti. Mluví o „tíze na srdci“ a o tom, že „ztratila sebe“. Lékař zváží depresi, ale na doporučení kolegyně objedná konzultaci s profesionálním tlumočníkem. V rozhovoru podle kulturní formulace (Lewis-Fernández a kol., 2016) vyjde najevo, že příbuzný, u něhož bydlí, jí zadržuje doklady, kontroluje mzdu a opakovaně tvrdí, že si její stížnosti „vymýšlí, protože je nevděčná“.

Výraz, který žena používá, je v jejím prostředí běžným idiomem tísně; nová je struktura kontroly kolem něj (Nichter, 1981). Lékař nepoužije termín „gaslighting“, ale popíše situaci, zajistí kontakt na specializovanou poradnu a ověří, zda nejde o pracovní vykořisťování (srov. protokol pro uprchlíky a migranty a Právo o obchodování). Zadržování dokladů a kontrola příjmu jsou přesně ty znaky omezení svobody, které Stark (2007) považuje za jádro donucující kontroly.

7. Meze a otevřené otázky

Kulturní překlad je vždy přibližný a riskuje, že kategorie knihy budou jen „přeloženy“ do jiného prostředí, místo aby se od něj učily (Summerfield, 1999). Dekoloniální kritika upozorňuje, že i dobře míněná adaptace může vnucovat západní model osoby (viz Dekoloniální epistemologie). Chybí systematické poznání o tom, jak se pojmy psychické kontroly vyjadřují v jazycích menšin žijících v ČR.

Otevřená je i otázka, kdo má právo rozhodnout, kde končí kulturní praxe a začíná zneužití – zda komunita, oběť, nebo právo státu; odpověď se liší podle toho, zda jde o volbu dospělého, nebo o ochranu dítěte. Fricker (2007) by tu připomněla, že rozhodující je, zda má dotčený člověk k dispozici pojmy, jimiž může svou zkušenost vůbec vyjádřit.

Literatura

• American Psychiatric Association. (2013). Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders (5th ed.). American Psychiatric Publishing.
• Beaton, D. E., Bombardier, C., Guillemin, F., & Ferraz, M. B. (2000). Guidelines for the process of cross-cultural adaptation of self-report measures. Spine.
• Brislin, R. W. (1970). Back-translation for cross-cultural research. Journal of Cross-Cultural Psychology.
• Doi, T. (1973). The Anatomy of Dependence. Kodansha International.
• Fricker, M. (2007). Epistemic Injustice: Power and the Ethics of Knowing. Oxford University Press.
• Ho, D. Y. F. (1976). On the concept of face. American Journal of Sociology.
• Hofstede, G. (2001). Culture's Consequences: Comparing Values, Behaviors, Institutions and Organizations Across Nations (2nd ed.). Sage.
• Kleinman, A. (1980). Patients and Healers in the Context of Culture. University of California Press.
• Lewis-Fernández, R., Aggarwal, N. K., Hinton, L., Hinton, D. E., & Kirmayer, L. J. (Eds.). (2016). DSM-5 Handbook on the Cultural Formulation Interview. American Psychiatric Publishing.
• Markus, H. R., & Kitayama, S. (1991). Culture and the self: Implications for cognition, emotion, and motivation. Psychological Review.
• Nichter, M. (1981). Idioms of distress: Alternatives in the expression of psychosocial distress. Culture, Medicine and Psychiatry.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. Oxford University Press.
• Summerfield, D. (1999). A critique of seven assumptions behind psychological trauma programmes in war-affected areas. Social Science & Medicine.
• Tribe, R., & Raval, H. (Eds.). (2003). Working with Interpreters in Mental Health. Brunner-Routledge.
• Venuti, L. (1995). The Translator's Invisibility: A History of Translation. Routledge.
• Watters, E. (2010). Crazy Like Us: The Globalization of the American Psyche. Free Press.

Související

Sousední stránky

• Domorodé perspektivy EA – kolektivní trauma a vlastní pojmy komunit.
• Náboženské menšiny — EA – náboženský jazyk jako opora i páka.
• EN překladové výzvy EA – angličtina jako zdroj většiny pojmů.

Kritické perspektivy

• Kulturní zaujatost EA kategorií – kde kategorie knihy selhávají.
• Feministická epistemologie – kdo má hlas při definování zkušenosti.

Praxe

• Práce s vulnerabilní populací – praktické zásady.
• Azyl a EA – kulturní překlad v azylovém řízení.
• Právo cizinců – právní závislost jako zdroj zranitelnosti.