Přeskočit na obsah

Domorodé perspektivy EA

Internátní školy v Kanadě a USA, Ukradené generace v Austrálii, asimilace Sámů a Maorů: státem vedené vymazávání jazyka a paměti, historické trauma a domorodé cesty léčení.

Domorodé perspektivy EA

Oblast: domorodé národy (First Nations, Métis a Inuité v Kanadě, původní obyvatelé USA, Aboriginal a Torres Strait Islander v Austrálii, Maorové, Sámové, domorodé národy Latinské Ameriky) · Typ: mezikulturní stránka Stránka popisuje, jak koloniální státy systematicky narušovaly schopnost celých národů předávat jazyk, paměť a vlastní způsob poznání – tedy epistemickou anihilaci na úrovni společenství – a jak domorodé komunity vedou vlastní léčení. Domorodé národy nejsou jedna kultura; mezi nimi je stejná rozmanitost jako mezi národy Evropy, na což domorodí badatelé soustavně upozorňují (Smith, 1999).

1. Kontext

Kanada. Systém internátních škol (residential schools), financovaný státem a vedený převážně církvemi, odebíral od 19. století do konce 20. století děti z rodin; poslední škola byla uzavřena v roce 1996. Děti nesměly mluvit vlastním jazykem, byly odděleny od sourozenců a mnohé zažily fyzické a sexuální zneužívání; tisíce dětí ve školách zemřely. Komise pravdy a usmíření ve své závěrečné zprávě označila politiku za kulturní genocidu a formulovala 94 výzev k jednání (Truth and Reconciliation Commission of Canada, 2015). V roce 2022 se papež František v Kanadě obětem omluvil.

USA. Federální internátní školy pro indiánské děti stavěly na hesle Richarda H. Pratta, zakladatele školy v Carlisle, která se stala vzorem systému: „zabít v něm indiána, zachránit člověka“. Adams (1995) na archivním materiálu popsal tyto školy jako „výchovu k vyhynutí“, jejímž výslovným cílem bylo vymazat jazyk, náboženství i rodinné vazby. Ministerstvo vnitra USA zveřejnilo v roce 2022 první zprávu o systému těchto škol (U.S. Department of the Interior, 2022).

Austrálie. Děti Aboriginů a ostrovanů z Torresova průlivu byly po desetiletí odebírány rodinám – takzvané Ukradené generace (Stolen Generations). Zpráva Bringing Them Home systém popsala (Human Rights and Equal Opportunity Commission, 1997) a v roce 2008 se australská vláda v parlamentu oficiálně omluvila. Zpráva dokumentuje i dlouhodobé následky pro identitu odebraných dětí a jejich potomků.

Severní Evropa a Nový Zéland. Asimilační politika vůči Sámům v Norsku, Švédsku a Finsku zahrnovala internáty a potlačování jazyka; severské státy zřídily komise pravdy. Na Novém Zélandu je základem vztahu ke Koruně Smlouva z Waitangi z roku 1840; Orange (1987) ukazuje, že rozdíly mezi anglickou a maorskou verzí textu jsou jádrem sporů o její výklad, které trvají dodnes.

2. Strukturální zranitelnosti

Přerušený přenos jazyka a znalostí. Když děti ztratí jazyk, ztratí i pojmy, jimiž komunita vykládala svět – to je konceptuální anihilace v doslovném smyslu a hermeneutická eroze celé tradice. Fricker (2007) popisuje hermeneutickou nespravedlnost jako stav, kdy skupině chybějí sdílené pojmy, jimiž by vlastní zkušenost pojmenovala; internátní školy tento stav vytvářely záměrně.

Mezigenerační trauma. Lidé vychovaní v institucích bez rodičovského vzoru předávají zranění dál; výzkumníci a terapeuti z domorodých komunit to popisují jako historické trauma (srov. strukturální trauma). Kirmayer, Gone a Moses (2014) pojem kriticky rozebírají a upozorňují, že jeho síla je v propojení individuálního utrpení s kolektivní historií, slabinou pak riziko, že zastře současné příčiny nerovnosti.

Nadměrné zastoupení v systému péče o děti a ve věznicích. Mnozí domorodí autoři chápou tuto disproporci jako pokračování odebírání dětí jinými prostředky. Komise pravdy a usmíření proto první z výzev k jednání věnovala právě systému péče o děti (Truth and Reconciliation Commission of Canada, 2015).

Násilí na ženách a dívkách. Kanadské národní šetření o pohřešovaných a zavražděných domorodých ženách a dívkách popsalo dlouhodobé selhání institucí, které jejich zmizení nevyšetřovaly s potřebnou vážností (National Inquiry into Missing and Murdered Indigenous Women and Girls, 2019). Nevyšetřený případ je pro rodinu i formou popření.

Nedůvěra ke zdravotnictví a psychiatrii. Tato nedůvěra má reálný historický základ, nikoli „nespolupráci“. Reverby (2009) na studii z Tuskegee ukázala, jak dlouho může instituce zneužívat důvěru znevýhodněné skupiny (viz Tuskegee jako srovnání z jiného kontextu); u domorodých národů se k tomu přidává paměť internátů.

3. Typické vzorce EA

Institucionální vymazání identity. Internátní školy měnily jména, zakazovaly jazyk, učily děti pohrdat rodiči a vlastní spiritualitou (Adams, 1995). Strukturou odpovídají Liftonovým kritériím – kontrola komunikace, kult čistoty, „dispensing of existence“ (Lifton, 1961) – a vedou k destrukci identity a identitární substituci.

Epistemicid. Santos (2014) označuje ničení celých systémů poznání jako epistemicid. Tradiční znalost krajiny, léčení nebo práva byla vydávána za pověru, takže mluvčí přestali být uznáváni jako vědoucí – epistemická injustice ve strukturální podobě. Smith (1999) dodává, že i výzkum sám býval nástrojem tohoto procesu, když o komunitách mluvil bez nich.

Popírání a relativizace. Výpovědi přeživších bývaly zpochybňovány jako přehnané a dodnes se objevuje popírání rozsahu zneužívání v internátních školách. Jde o delegitimizaci svědectví a opakované zraňování (retraumatizace). Herman (1992) popisuje, že pachatel se spoléhá na zapomnění okolí; veřejné zprávy komisí (Truth and Reconciliation Commission of Canada, 2015) jsou proto i obranou proti tomuto zapomnění.

Přivlastnění spirituality. Komerční „šamanské“ kurzy a ceremonie vedené lidmi bez vazby na komunitu mohou být nejen kulturní urážkou, ale i prostředím vysoce kontrolní skupiny (srov. New Age recovery). Smith (1999) popisuje přivlastnění domorodého vědění jako pokračování koloniálního vztahu; Hassan (1988) dodává, že duchovní rétorika nic nemění na tom, zda skupina kontroluje informace a chování.

4. Ochranné faktory

Obnova jazyka a kultury. Jazyková hnízda, imerzní školy a návrat ceremonií jsou samy terapií: vracejí pojmy, jimiž lze vlastní zkušenost pojmenovat. Hinton a Hale (2001) shromáždili zkušenosti revitalizačních programů z mnoha komunit a ukázali, že obnova jazyka je možná i tam, kde zbývá málo mluvčích.

Domorodé modely zdraví. Maorský model Te Whare Tapa Whā chápe zdraví jako dům se čtyřmi stěnami – tělesnou, duševní, rodinnou a duchovní (Durie, 1994). Pojetí Two-Eyed Seeing (Etuaptmumk), které formuloval mikmacký stařešina Albert Marshall, spojuje domorodé a západní poznání tak, aby žádné nebylo podřízeno druhému (Bartlett, Marshall a Marshall, 2012).

Stařešinové a tradiční léčitelé. Stařešinové (Elders) a tradiční léčitelé jsou součástí péče, nikoli folklorním doplňkem. Durie (1994) zdůrazňuje, že zdravotní služba, která nepočítá s rodinnou a duchovní stěnou domu, je pro mnoho maorských pacientů neúplná.

Sebeurčení a komunitní kontrola služeb. Zdravotní a sociální služby vedené samotnými komunitami snižují nedůvěru a vracejí rozhodování těm, jichž se týká. Deklarace OSN o právech původních obyvatel výslovně uznává právo národů spravovat vlastní zdravotní a sociální programy (United Nations, 2007).

Veřejné uznání. Komise pravdy, omluvy a památníky potvrzují, že se křivda stala (dlouhodobá rekonstrukce komunity). Herman (1992) řadí veřejné uznání a nápravu mezi podmínky, bez nichž zotavení zůstává neúplné, protože oběť nese pravdu sama.

5. Klinická praxe

Kulturní pokora místo kulturní kompetence. Klinik nemůže „znát“ všechny domorodé kultury; má se ptát a uznat vlastní pozici (epistemická pokora). Tervalon a Murray-García (1998) navrhli kulturní pokoru jako celoživotní sebereflexi a vyrovnávání mocenské nerovnosti, nikoli jako soubor znalostí o „jiné kultuře“. Kulturní formulační rozhovor DSM-5 (CFI) pomůže zjistit, jak klient chápe potíže a koho chce do léčby zapojit – často stařešinu, rodinu nebo tradičního léčitele (American Psychiatric Association, 2013).

Bezpečí a důvěra. Instituce samy mohou být spouštěčem: budova, uniforma, formulář. Postupujte trauma-informovaně, vysvětlujte účel každého kroku a nabídněte volbu (Herman, 1992). Pro budování důvěry viz subakutní rekonstrukce důvěry; Kirmayer, Gone a Moses (2014) připomínají, že důvěra se tu obnovuje vůči institucím jako celku, ne jen vůči jednomu terapeutovi.

Diagnostika. Rozlišujte individuální komplexní PTSD podle MKN-11 (World Health Organization, 2019), mezigenerační trauma a reakce na současnou diskriminaci. Spirituální prožitky sdílené komunitou (vidění, sny předků) nejsou automaticky psychotickým příznakem (viz EA vs. psychóza). Pro práci s narativem je vhodná narativní rekonstrukce v rámci, který klient a komunita považují za vlastní.

6. Právní a institucionální rámec

Deklarace OSN o právech původních obyvatel, UNDRIP, uznává právo na sebeurčení, jazyk, kulturu a na to, aby děti nebyly násilně odebírány (United Nations, 2007); Kanada, Austrálie, Nový Zéland a USA proti ní původně hlasovaly a později ji podpořily. Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 169 z roku 1989 je závaznou smlouvou pro státy, které ji ratifikovaly, především v Latinské Americe.

V USA chrání vazbu dětí na jejich národy zákon o péči o indiánské děti (Indian Child Welfare Act) z roku 1978, u něhož Nejvyšší soud v roce 2023 odmítl námitky proti jeho ústavnosti. Zákon vznikl jako reakce na hromadné odebírání indiánských dětí do neindiánských rodin; UNDRIP v čl. 7 řadí násilné převádění dětí jedné skupiny do jiné mezi akty násilí, kterým nesmějí být původní národy vystaveny (United Nations, 2007). Přehled souvislostí viz Kanada — EA právní rámec, Austrálie — EA právní rámec a lidská práva — EA standardy.

7. Modelová situace

Anonymizovaný kompozitní příklad. Muž kolem padesáti let, jehož matka prošla internátní školou, přichází kvůli alkoholu a výbuchům vzteku. Na otázky o dětství odpovídá „nic zvláštního“. Terapeutka netlačí na výpověď, ale ptá se, jaký jazyk se mluvil doma a proč matka o škole mlčela. Muž poprvé spojí vlastní chlad k dětem s tím, co matka nesměla zažít; takové propojení osobní a rodinné historie popisují Kirmayer, Gone a Moses (2014) jako jádro práce s historickým traumatem.

S jeho souhlasem terapeutka spolupracuje s komunitním programem, který nabízí kurz jazyka a setkání se stařešiny. Terapie neusiluje o „smíření“ s minulostí, ale o to, aby příběh rodiny přestal být tajemstvím (subakutní narativní externalizace). Hinton a Hale (2001) ukazují, že jazykový kurz může být pro účastníky i cestou k vlastní rodinné paměti.

8. Meze a otevřené otázky

Psychiatrické kategorie, včetně pojmů této knihy, mohou samy pokračovat v koloniálním pohledu, pokud z kolektivní křivdy dělají individuální poruchu (viz dekoloniální epistemologie, medikalizace a kulturní zaujatost EA kategorií). Kirmayer, Gone a Moses (2014) na toto riziko upozorňují právě u pojmu historického traumatu.

Hrozí i romantizace: domorodé komunity nejsou bez konfliktů a násilí. Otevřené zůstává, kdo smí o domorodé zkušenosti psát a jak dát výzkum pod kontrolu komunit; Smith (1999) navrhuje výzkum, který komunita sama iniciuje, řídí a jehož výsledky jí patří.

Literatura

  • Adams, D. W. (1995). Education for Extinction: American Indians and the Boarding School Experience, 1875–1928. University Press of Kansas.
  • American Psychiatric Association (2013). Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders (5th ed.). American Psychiatric Publishing.
  • Bartlett, C., Marshall, M., & Marshall, A. (2012). Two-Eyed Seeing and other lessons learned within a co-learning journey of bringing together indigenous and mainstream knowledges and ways of knowing. Journal of Environmental Studies and Sciences, 2(4).
  • Durie, M. (1994). Whaiora: Māori Health Development. Oxford University Press.
  • Fricker, M. (2007). Epistemic Injustice: Power and the Ethics of Knowing. Oxford University Press.
  • Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Park Street Press.
  • Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. Basic Books.
  • Hinton, L., & Hale, K. (Eds.) (2001). The Green Book of Language Revitalization in Practice. Academic Press.
  • Human Rights and Equal Opportunity Commission (1997). Bringing Them Home: Report of the National Inquiry into the Separation of Aboriginal and Torres Strait Islander Children from Their Families. HREOC.
  • Kirmayer, L. J., Gone, J. P., & Moses, J. (2014). Rethinking historical trauma. Transcultural Psychiatry, 51(3).
  • Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism. W. W. Norton.
  • National Inquiry into Missing and Murdered Indigenous Women and Girls (2019). Reclaiming Power and Place: The Final Report of the National Inquiry into Missing and Murdered Indigenous Women and Girls. National Inquiry.
  • Orange, C. (1987). The Treaty of Waitangi. Allen & Unwin.
  • Reverby, S. M. (2009). Examining Tuskegee: The Infamous Syphilis Study and Its Legacy. University of North Carolina Press.
  • Santos, B. de S. (2014). Epistemologies of the South: Justice against Epistemicide. Paradigm Publishers.
  • Smith, L. T. (1999). Decolonizing Methodologies: Research and Indigenous Peoples. Zed Books.
  • Tervalon, M., & Murray-García, J. (1998). Cultural humility versus cultural competence: A critical distinction in defining physician training outcomes in multicultural education. Journal of Health Care for the Poor and Underserved, 9(2).
  • Truth and Reconciliation Commission of Canada (2015). Honouring the Truth, Reconciling for the Future: Summary of the Final Report of the Truth and Reconciliation Commission of Canada. TRC.
  • United Nations (2007). United Nations Declaration on the Rights of Indigenous Peoples (A/RES/61/295). United Nations General Assembly.
  • U.S. Department of the Interior (2022). Federal Indian Boarding School Initiative Investigative Report. U.S. Department of the Interior.
  • World Health Organization (2019). International Classification of Diseases, 11th Revision (ICD-11). WHO.

Související

Sousední stránky

Právo

Pojmy a kritika

#kompendium #international #cross-cultural

Odkazují sem 8

Související #cross-cultural

Okolí stránky

Otevřít v Mapě knihy →