Perspektiva Mad Studies

Okruh: alternativní rámec. Jádro námitky: kniha o ztrátě poznávací autority ji těm, o kterých píše, nedává.

Mad Studies je interdisciplinární obor, který vznikl z hnutí lidí s vlastní zkušeností psychiatrické péče – takzvaných přeživších psychiatrie – a z jejich spolupráce s akademiky. Na rozdíl od kritické psychiatrie, kterou formulovali hlavně odborníci, vychází Mad Studies z perspektivy těch, kdo byli klasifikováni, léčeni a často nuceni. Judi Chamberlinová už koncem sedmdesátých let popsala alternativy péče, které řídí sami bývalí pacienti, a zdůvodnila je tím, že lidé s touto zkušeností vědí o duševním trápení, o péči i o moci něco, co odborníci zvenčí vědět nemohou (Chamberlin, 1978). Tento nárok je epistemický, a proto se týká i knihy o epistemické anihilaci.

Námitka v nejsilnější podobě

Sborník Mad Matters, který sestavili Brenda LeFrançoisová, Robert Menzies a Geoffrey Reaume, představil Mad Studies jako obor, který zkoumá šílenství, psychiatrii a jejich dějiny z pozice přeživších a odmítá automaticky přijímat biomedicínský výklad (LeFrançois a kol., 2013). Hnutí slyšení hlasů, vycházející od konce osmdesátých let z práce Mariuse Rommeho a Sandry Escherové, ukázalo, že lidé, kteří slyší hlasy, se mohou naučit s nimi žít a že jejich vlastní výklad zkušenosti je pro zotavení cenný (Romme a Escher, 1989). Hnutí za práva lidí s postižením zformulovalo heslo „nic o nás bez nás“ (Charlton, 1998).

Miranda Frickerová dala tomuto nároku filozofický jazyk. Popsala svědeckou nespravedlnost, kdy je výpovědi člověka přisouzena nižší věrohodnost kvůli předsudku vůči skupině, k níž patří, a hermeneutickou nespravedlnost, kdy člověku chybějí sdílené pojmy, jimiž by mohl svou zkušenost srozumitelně vyjádřit (Fricker, 2007; viz epistemická injustice). Kristie Dotsonová doplnila, že umlčení nemusí mít podobu odmítnutí: člověk, který předem ví, že nebude slyšen, svou výpověď sám zkrátí nebo ji vůbec nepodá (Dotson, 2011).

Paul Crichton, Havi Carelová a Ian James Kidd ukázali, že psychiatrie je pro epistemickou nespravedlnost zvlášť náchylné prostředí: diagnóza sama může snižovat věrohodnost pacienta, a to i v záležitostech, které s ní nesouvisejí, například když si stěžuje na tělesné obtíže nebo na špatné zacházení (Crichton a kol., 2017). Kidd a Carelová obecněji popsali, jak nemoc mění postavení člověka jako poznávajícího subjektu a jak zdravotnické instituce mohou tuto ztrátu prohlubovat (Kidd a Carel, 2017).

Aplikováno na knihu: Kompendium je podle svého úvodu určeno výhradně kvalifikovaným odborníkům. Lidé, kteří EA zažili, se v něm objevují jako kazuistiky, ne jako autoři, recenzenti ani čtenáři. Diagnostické limity, podle nichž postižený „nemusí markery rozeznat u sebe sama“ (diagnostické indikátory), mohou snadno sloužit jako důvod, proč jeho výklad brát méně vážně. To je strukturálně svědecká nespravedlnost – v knize, která se o Frickerovou v kapitole o sociální epistemologii sama opírá (Fricker, 2007).

Kde zasahuje tuto knihu

Kniha má k tématu dobré nástroje: sociální epistemologii s Frickerovou, návody sebeobrany psané pro lidi, kteří čelí manipulaci, rekonstruktivní protokoly a metodologii fenomenologického rozhovoru. Přesto je hlas přeživších zprostředkovaný: je slyšet skrze odborníka. Kniha nemá výslovný mechanismus, jímž by lidé s vlastní zkušeností spoluurčovali, které pojmy se použijí, jak se popisují následky a co se považuje za zotavení. Chamberlinová by namítla, že právě tato zprostředkovanost je jádrem problému, ne jeho vedlejším rysem (Chamberlin, 1978).

Má to i druhou stranu. Pojmy jako gaslighting nebo donucující kontrola daly mnoha lidem jazyk, který jim chyběl – zmírnily hermeneutickou nespravedlnost. Frickerová sama uvádí jako paradigmatický příklad vznik pojmu sexuálního obtěžování, který ženám umožnil pojmenovat zkušenost, pro niž dříve neměly slova (Fricker, 2007). Kniha tedy může přeživším hlas dávat i brát, podle toho, jak se s ní zachází.

Znaky epistemické nespravedlnosti v praxi

Svědecká nespravedlnost se v praxi pozná podle opakujících se vzorců. Výpověď postiženého se v dokumentaci objevuje jen jako „uvádí“, zatímco výklad odborníka jako „zjištěno“; nesouhlas s odborným výkladem se zapisuje jako nedostatek náhledu; postižený je dotazován, ale nikdy se ho neptají, co by změnil na postupu. Crichton a spolupracovníci tyto vzorce popisují jako běžnou součást psychiatrické praxe, nikoli jako selhání jednotlivců (Crichton a kol., 2017).

Hermeneutická nespravedlnost má jinou podobu: člověk svou zkušenost popisuje nesouvisle, protože nemá pojmy, a odborník jeho nesouvislost čte jako symptom. José Medina ukázal, že na takovou nespravedlnost se podílejí i ti, kdo mají dobrou vůli, pokud nepěstují citlivost k tomu, co neslyší, a navrhl ji chápat jako epistemickou ctnost (Medina, 2013).

Ilustrační případ

Obecný kompozit: skupina lidí, kteří prošli uzavřenými skupinami, si přečte několik kapitol knihy a sepíše připomínky. Oceňují přesnost popisu technik. Výhrady mají k jazyku: slovo „anihilace“ jim zní, jako by z nich nic nezbylo, ačkoli většina z nich žije plnohodnotně; nesouhlasí s tím, že zotavení se v textu měří podle toho, jak moc přijali odborný výklad; a upozorňují, že kazuistiky popisují jejich zkušenost bez ambivalence, kterou znají – bez přátelství, smyslu a vlastních voleb, které ve skupině také byly. Nic z toho nevyžaduje zrušit taxonomii. Všechno to vyžaduje, aby přeživší měli při jejím psaní místo, jak požaduje heslo „nic o nás bez nás“ (Charlton, 1998).

Co alternativa nevidí

Mad Studies se soustředí na moc psychiatrického systému a méně na moc jednotlivců, kteří manipulují mimo instituce. Lidé, kteří prošli koercivním vztahem, často o klinický rámec stojí, protože jim dává uznání a přístup k péči; Kidd a Carelová připomínají, že nemoc a zranění mohou snižovat poznávací postavení člověka i bez zavinění institucí, a pak je uznání odborníka spíš oporou než hrozbou (Kidd a Carel, 2017).

Hlasy aktivistů navíc nejsou jediným hlasem přeživších; mnozí s jejich postoji nesouhlasí. Zkušenost (lived experience) není jedna perspektiva, ale mnoho perspektiv, které si mohou odporovat. Sborník Mad Matters sám zdůrazňuje rozmanitost a vnitřní spory oboru, a varuje tak před tím, aby jeden hlas mluvil za všechny (LeFrançois a kol., 2013).

Co si z alternativy vzít

Zapojit lidi s vlastní zkušeností do psaní a revize kapitol o následcích, zotavení a jazyce – ne jen jako zdroj příběhů. Chamberlinová ukazuje, že služby, které lidé s vlastní zkušeností spoluřídí, mají jinou podobu a jiné priority než služby navržené jen zvenčí (Chamberlin, 1978; srov. Výzkumná exploatace ve studiích EA).

Před publikací nechat klíčové kapitoly přečíst lidem, o kterých jsou, a jejich připomínky zveřejnit. Medinovo pojetí epistemické citlivosti vyžaduje, aby se komunita poznávajících aktivně vystavovala hlasům, které by jinak neslyšela (Medina, 2013).

Výpověď postiženého brát jako výchozí bod; diagnostické limity sebehodnocení nikdy neslouží jako argument proti ní. Frickerová navrhuje ctnost svědecké spravedlnosti jako vědomou korekci předsudku, který snižuje věrohodnost určitých mluvčích (Fricker, 2007).

Nedefinovat zotavení jako přijetí odborného výkladu; ponechat prostor pro výklady, které si člověk vytvoří sám. William Anthony popsal zotavení jako hluboce osobní proces změny postojů, cílů a rolí, který vede k uspokojivému životu i s omezeními (Anthony, 1993), a Patricia Deeganová ho z vlastní zkušenosti popsala jako cestu, kterou nelze nikomu předepsat (Deegan, 1988).

Promyslet, které části knihy mají být psány i pro lidi, kteří EA zažili, a ne jen pro ty, kdo je léčí; výchozím bodem je sekce Proč tato kniha není pro každého, která přístup omezuje z bezpečnostních důvodů. Z Dotsonova popisu výpovědi, kterou mluvčí sám zkrátí, protože nečeká, že bude slyšen, plyne pro knihu, že kdo předem ví, že text není pro něj, nebude ho ani připomínkovat; dostupnost je proto podmínkou toho, aby kritika mohla vůbec zaznít (Dotson, 2011).

Co zůstává otevřené

Jak spojit bezpečnostní omezení přístupu ke knize s nárokem „nic o nás bez nás“? Kdo může mluvit za přeživší, když se navzájem neshodnou? A je slovo „anihilace“ – silné, ale pro mnoho postižených zraňující – správným jménem pro jev, z něhož se lidé zotavují? Romme a Escherová ukázali, že změna jména pro zkušenost může změnit i to, jak s ní člověk žije, a to platí i pro jméno, které kniha zvolila (Romme a Escher, 1989).

Literatura

• Anthony, W. A. (1993). Recovery from mental illness: The guiding vision of the mental health service system in the 1990s. Psychosocial Rehabilitation Journal, 16(4).
• Chamberlin, J. (1978). On Our Own: Patient-Controlled Alternatives to the Mental Health System. Hawthorn Books.
• Charlton, J. I. (1998). Nothing About Us Without Us: Disability Oppression and Empowerment. University of California Press.
• Crichton, P., Carel, H., & Kidd, I. J. (2017). Epistemic injustice in psychiatry. BJPsych Bulletin, 41(2).
• Deegan, P. E. (1988). Recovery: The lived experience of rehabilitation. Psychosocial Rehabilitation Journal, 11(4).
• Dotson, K. (2011). Tracking epistemic violence, tracking practices of silencing. Hypatia, 26(2).
• Fricker, M. (2007). Epistemic Injustice: Power and the Ethics of Knowing. Oxford University Press.
• Kidd, I. J., & Carel, H. (2017). Epistemic injustice and illness. Journal of Applied Philosophy, 34(2).
• LeFrançois, B. A., Menzies, R., & Reaume, G. (Eds.). (2013). Mad Matters: A Critical Reader in Canadian Mad Studies. Canadian Scholars' Press.
• Medina, J. (2013). The Epistemology of Resistance: Gender and Racial Oppression, Epistemic Injustice, and Resistant Imaginations. Oxford University Press.
• Romme, M., & Escher, S. (1989). Hearing voices. Schizophrenia Bulletin, 15(2).

Související

Kritické perspektivy

• Kritická psychiatrie – kritika zevnitř profese.
• Feministická epistemologie – situované vědění a pozice poznávajícího.
• Výzkumná exploatace ve studiích EA – přeživší jako účastníci výzkumu.
• Narativní medicína – vlastní příběh před kategorií.

Kapitoly

• 7.3 Sociální epistemologie EA – Frickerová a epistemická nespravedlnost.
• 1.2 Pro koho je určeno – vymezení publika, o kterém je námitka.
• Fenomenologický interview v EA – metoda, která zkušenost bere vážně.

Pojmy

• Epistemická injustice – svědecká a hermeneutická nespravedlnost.
• Testimoniální nespravedlnost – snížená věrohodnost mluvčího.
• Epistemická agentnost – schopnost být poznávajícím, ne jen poznávaným.