Epistemická agentnost

Definice

Epistemická agentnost je schopnost člověka být aktivním původcem svého poznání: klást otázky, vyhledávat a hodnotit důkazy, tvořit si úsudek, měnit ho, když se objeví důvod, a hájit ho, když důvod chybí. Zahrnuje také oprávnění – vnitřní i společensky uznané – pokládat se za někoho, kdo vědět smí a umí.

Agentnost není totéž co správnost. Člověk s plnou epistemickou agentností se může mýlit; podstatné je, že omyl dokáže rozpoznat a opravit sám nebo v rozhovoru s druhými. Naopak člověk, který „jen přejímá“ správné názory od autority, má agentnost oslabenou, i když zrovna nemýlí.

V Kompendiu je ztráta epistemické agentnosti chápána jako nejhlubší společný důsledek technik epistemické anihilace: jednotlivé omyly lze opravit, ztracenou schopnost opravovat je však nutné obnovit.

Původ a kontext pojmu

Pojem patří do sociální epistemologie a filozofie jednání. Navazuje na myšlenku, že poznání není jen pasivní příjem informací, ale činnost, za kterou nese poznávající odpovědnost. Zvláštní význam mu dala práce Mirandy Frickerové (Epistemic Injustice, 2007): když je člověku soustavně upírána důvěryhodnost kvůli tomu, kým je, je poškozen „ve své schopnosti být subjektem poznání“ (epistemická nespravedlnost). Frickerová tak ukázala, že agentnost má i sociální podmínky – lze ji druhému ubírat.

Psychologickým protějškem je výzkum metakognice (schopnosti sledovat a řídit vlastní myšlení) a výzkum naučené bezmoci. Kompendium spojuje obě linie: agentnost má individuální kapacitu (umím uvažovat) i sociální status (smím uvažovat a ostatní mě berou vážně). Viz též Sociální epistemologie EA.

Jak se projevuje

Oslabená epistemická agentnost se pozná podle změn v tom, jak člověk o věcech mluví a rozhoduje, spíš než co si myslí:

• Odkazování místo úsudku. Na otázku „co si myslíš?“ přichází „on říká…“, „ve skupině se ví…“.
• Neschopnost uzavřít pochybnost. Člověk pochybuje i o svých pochybnostech (rekurzivní paralýza) a nedokáže se rozhodnout ani v drobnostech.
• Předem odepřené oprávnění. „Nejsem dost chytrý, abych to posoudil“, „nemám na to vzdělání“ – i v oblastech vlastního života (zdraví, vztahy, peníze).
• Ztráta zvídavosti. Otázky přestávají vznikat; člověk čeká na pokyn.
• Úzkost z vlastního názoru. Vyslovit úsudek vyvolává strach z trestu, posměchu nebo vyloučení.

Tyto projevy zachycuje detekční signatura Skok sebepochybnosti.

Mechanismus

Strukturálně se agentnost oslabuje ve třech rovinách:

1. Kapacita – přetížení, únava, nedostatek spánku a emoční tlak snižují schopnost uvažovat; člověk pak deleguje úsudek, protože na něj nemá sílu.
2. Oprávnění – opakované zesměšňování, „opravování“ a znehodnocování vede k tomu, že člověk přestane sám sebe považovat za kompetentního (EA-2.5.3 Kultivace sebepochybnosti, EA-2.5.2 Zesílení syndromu podvodníka).
3. Prostředí – pokud jsou všechny zdroje informací a všichni partneři rozhovoru pod kontrolou jedné autority, nemá úsudek s čím se srovnat. Vzniká hermeneutický outsourcing: výklad vlastní zkušenosti je svěřen jinému.

Zvlášť zrádná je pseudopokora: skupina oceňuje „pokoru“, která ve skutečnosti znamená vzdát se vlastního úsudku (EA-2.5.1 Internalizace pseudopokory).

Obecný příklad (anonymizovaný kompozit). Doktorandka po několika letech pod vedením, které každý její návrh „opravovalo“ a vracelo, přestala sama formulovat výzkumné otázky. Při změně školitele nedokázala odpovědět, co by ji na tématu zajímalo; obávala se, že jakákoli odpověď bude „naivní“. Znalosti jí nechyběly – chybělo oprávnění je použít. Obnova začala drobnými úkoly, v nichž se sama rozhodovala a výsledek si ověřovala, nikoli přednáškami o sebedůvěře (srov. Doktorské vedení).

Odlišení

• Od epistemické pokory: pokora uznává meze vlastního vědění a zůstává otevřená, ale úsudek nevzdává. Ztráta agentnosti úsudek ruší.
• Od rozumné důvěry v odborníky: spoléhat se na lékaře nebo na encyklopedii je normální dělba kognitivní práce. Rozhodující je, zda si člověk zachovává možnost se zeptat, vyžádat si druhý názor a odmítnout.
• Od klinických stavů: depresivní nerozhodnost, obsedantní pochybování, kognitivní pokles u neurologických onemocnění nebo stav po akutní psychické krizi mohou agentnost snížit bez jakékoli manipulace. Diferenciální rozvahu popisuje Diferenciální diagnostika.
• Od vývojových a kulturních rozdílů: v některých kulturách je rozhodování více kolektivní; to není ztráta agentnosti, pokud má jedinec možnost vlastní hlas uplatnit.

Význam pro Kompendium

Epistemická agentnost je měřítkem úspěchu obnovy. Cílem léčby po epistemické anihilaci není to, aby člověk převzal „správné“ názory – to by byla jen výměna autority –, ale aby znovu dokázal tvořit a revidovat vlastní. Proto se agentnost objevuje v cílech protokolu epistemické reintegrace, v Protokolech epistemické rekonstrukce a v principu intelektuální suverenity.

Pojem má i etický rozměr pro pomáhající profese: terapeut, který klientovi vnucuje výklad, může agentnost oslabovat stejně jako původní manipulace (Iatrogenic harm).

Obrana a zotavení

Pro postiženého:

• Začít malými, ověřitelnými úsudky: odhadnout, jak dlouho potrvá cesta, a pak to změřit. Agentnost roste z úspěšných zkušeností, ne z přesvědčování.
• Dávat si čas: rozhodnutí odložit o den a sledovat, zda se názor změní (Časově odložené hodnocení).
• Ověřovat tvrzení z více zdrojů (Verifikace tvrzení).

Pro profesionála:

• Klást otázky místo odpovědí; nechat klienta, aby sám formuloval závěr.
• Postupovat podle Středně-dobé metakognitivní rehabilitace a EA-6.3.3 Metakognitivní rehabilitace.
• Hlídat vlastní vliv: supervize pomáhá rozpoznat, kdy se z podpory stává nové vedení.

Literatura

• Fricker, M. (2007). Epistemic Injustice: Power and the Ethics of Knowing.

Související

Pojmy

• Epistemická injustice – sociální upírání statusu poznávajícího.
• Metakognice – kapacita, o kterou se agentnost opírá.
• Hermeneutický outsourcing – předání výkladu vlastní zkušenosti jinému.
• Rekurzivní paralýza – pochybnost, kterou nelze uzavřít.

Techniky

• EA-2.5.3 Kultivace sebepochybnosti – soustavné podkopávání důvěry ve vlastní úsudek.
• EA-2.5.8 Rekurzivní spirála pochybností – mechanismus nekonečné pochybnosti.

Obnova

• Epistemická reintegrace – proces, jehož cílem je agentnost obnovit.
• Intelektuální suverenita – filozofický rámec autonomie úsudku.