Přesvědčovací definice🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-06.08
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Klamy jazyka a dvojznačnosti
Druh	neformální klam
Anglicky	Persuasive definition
Jiné názvy	persvazivní definice, přesvědčující definice
Užití	převážně záměrná taktika
Riziko zneužití	střední
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Přesvědčovací definice je vymezení pojmu, které ponechává slovu jeho citový a hodnotící náboj, ale mění jeho popisný obsah. Slovo jako „svoboda“, „demokracie“, „odbornost“, „násilí“ nebo „loajalita“ s sebou nese souhlas či odsudek, a kdo mu přidělí nový obsah, přenese tento souhlas či odsudek na věci, které by mu běžný význam nepřisoudil. Výsledek se tváří jako pouhé upřesnění slov, ve skutečnosti však obsahuje hodnotící tvrzení, které nikdo nedoložil. Učebnice logiky řadí přesvědčovací definice mezi samostatné druhy definic vedle definic lexikálních, stipulativních, upřesňujících a teoretických a odlišují je tím, že jejich cílem není porozumění, ale ovlivnění postoje (Copi, Cohen a McMahon 2014). Klam nespočívá v tom, že by definice byla nepravdivá, protože stipulace pravdivá ani nepravdivá není. Spočívá v tom, že se nový význam vydává za běžný nebo „skutečný“ a že závěr, k němuž vede, se opírá o emoce vázané na starý význam.

Původ a souvislosti🔗

Pojem zavedl americký filozof Charles L. Stevenson v článku z roku 1938 a rozvedl jej v knize o etice a jazyce. Rozlišil v něm popisný a citový význam slova a ukázal, že spory o „pravou“ podobu kultury, svobody nebo spravedlnosti jsou často spory o to, ke kterému popisnému obsahu se má citový náboj připojit. Tradice nauky o klamech znala podobné jevy dříve. Jeremy Bentham popisoval výrazy, které v sobě nesou úsudek o věci, a zahrnul je mezi klamy zmatení (Bentham 1824). Hamblin později upozornil, že standardní učebnicové výklady jazykových klamů přebírají aristotelský rámec bez dostatečné teorie toho, kdy je užití slov v argumentaci nepoctivé (Hamblin 1970). Pragma-dialektická teorie dala problému normativní rámec: pravidlo užívání jazyka zakazuje formulace, které jsou nedostatečně jasné nebo matoucím způsobem dvojznačné, a zavazuje k pečlivému výkladu formulací protistrany (van Eemeren a Grootendorst 2004). Přesvědčovací definice toto pravidlo porušuje skrytě, protože nový význam neohlásí. V totalitních a sektářských prostředích popsal Lifton příbuzný jev jako „nabíjení jazyka“, kdy skupina mění význam běžných slov tak, aby myšlení vedla po předem daných kolejích (Lifton 1961).

Struktura argumentu🔗

Argument s přesvědčovací definicí má zpravidla tři kroky, i když nejsou vždy vysloveny. Nejprve se ustaví, že slovo X má silný hodnotící náboj: „skutečná demokracie“ je dobrá, „násilí“ je špatné. Poté se slovu X přidělí nový popisný obsah, často s příslovci „skutečný“, „pravý“, „ve své podstatě“ nebo „přesně vzato“. Nakonec se z nové definice vyvodí, že určitá věc pod X spadá, nebo nespadá, a proto si zaslouží souhlas či odsudek. Z hlediska argumentačních schémat jde o zneužití argumentu ze slovní klasifikace: má podobu „věc a má vlastnost F; co má vlastnost F, lze zařadit jako G; tedy a je G“ a jeho kritické otázky se ptají, zda je klasifikace podložená a zda není sporná (Walton, Reed a Macagno 2008). Přesvědčovací definice tyto otázky obchází, protože spornou klasifikaci předkládá jako věc slovníku. Blízce příbuzný je definiční klam, který ztotožňuje jednu vlastnost s jinou, a ekvivokace, kde argument během úvahy nepozorovaně přechází mezi dvěma významy téhož slova. V přesvědčovací definici se starý a nový význam střídají podobně: nový význam slouží k zařazení, starý ke zhodnocení.

Varianty🔗

Lze rozlišit rozšiřující a zužující variantu. Rozšiřující variantou se do slova se záporným nábojem zahrne i něco, co by do něj běžně nepatřilo, například když se jakákoli kritika nazve „útokem“ nebo „násilím“, aby se na ni přenesla závažnost, kterou toto slovo má. Zužující variantou se ze slova s kladným nábojem vyloučí vše, co mluvčímu nevyhovuje, takže „skutečnou vědou“ je jen výzkum s žádoucími výsledky a „pravým přítelem“ jen ten, kdo nikdy neodporuje. Obě varianty slouží témuž účelu, který logické učebnice připisují přesvědčovacím definicím obecně: přenést citový náboj slova na obsah, který mu mluvčí přisoudí (Copi, Cohen a McMahon 2014). Zužující varianta se často setkává s obranou typu žádný pravý Skot, kdy se nepohodlný protipříklad vyřadí změnou definice. V jazyce neurolingvistického programování odpovídá technice redefinice, která nahrazuje slovo jiným s podobným, ale posunutým obsahem.

Detekční znaky🔗

Prvním znakem je slovo s výrazným hodnotícím nábojem, které je v rozhovoru náhle předefinováno, aniž by se mluvčí odvolal na nějaký zdroj nebo účel nové definice. Druhým znakem jsou zesilující přívlastky „skutečný“, „pravý“, „opravdový“, „ve skutečnosti“, které naznačují, že běžný význam je povrchní a že mluvčí zná ten hlubší. Třetím znakem je asymetrie: nová definice se uplatní na protistranu, ale nikoli na mluvčího a jeho spojence. Čtvrtým znakem je, že spor o fakta se přesune ve spor o slova, a to tak, že po přijetí definice už fakta nemohou závěr změnit. Kdo se definici vzepře, bývá obviněn, že slovu „nerozumí“ nebo že brání pokroku. Učebnice neformální logiky doporučují všímat si, zda definice slouží porozumění, nebo vyvolání postoje, a zda je nový význam v souladu s tím, jak slovo užívá jazykové společenství (Govier 2010; Copi, Cohen a McMahon 2014). V prostředích s vysokou kontrolou se navíc objevuje celý slovník předefinovaných pojmů, jehož osvojení je znakem příslušnosti a jehož zpochybnění se trestá (Lifton 1961).

Odlišení od platné argumentace🔗

Ne každá nová definice je klamem. Věda, právo i správa běžně pracují se stipulativními a upřesňujícími definicemi: výzkumná zpráva vymezí, co bude považovat za „pravidelné cvičení“, zákon vymezí „osobu blízkou“, statistický úřad vymezí „nezaměstnaného“. Takové definice jsou legitimní, pokud jsou ohlášené, omezené na účel a otevřené kritice, a pokud z nich nikdo nevyvozuje hodnocení, které by nesly jen díky citovému náboji slova (Copi, Cohen a McMahon 2014). Legitimní je i otevřený spor o to, jak má být pojem vymezen, pokud obě strany přiznávají, že o vymezení sporu je a že je třeba je zdůvodnit. Pragma-dialektika v tom vidí rozdíl mezi uplatněním a porušením pravidla užívání jazyka: kdo novou definici ohlásí a zdůvodní, plní povinnost jasnosti, kdo ji podsune, ji porušuje (van Eemeren a Grootendorst 2004). Rozhodující otázkou tedy není, zda definice mění obsah slova, ale zda tuto změnu přiznává a zda závěr stojí na zdůvodnění, a ne na náboji, který si slovo přineslo z dřívějšího užití.

Stav poznání🔗

Přímý empirický výzkum přesvědčovacích definic je skromný; jev se zkoumá hlavně v argumentační teorii a ve filozofii jazyka. Příbuzné experimentální poznatky však ukazují, proč je účinný. Výzkum rámcování prokázal, že logicky ekvivalentní popisy téže volby vedou k odlišným rozhodnutím podle toho, jaké slovo a jaký referenční bod popis zvolí (Tversky a Kahneman 1981). Pokusy se svědeckou výpovědí ukázaly, že volba jediného slova v otázce mění odhad události i pozdější vzpomínku na ni (Loftus a Palmer 1974). Kognitivní lingvistika doložila, že pojmy jsou uspořádány metaforami, které některé stránky věci zvýrazňují a jiné skrývají, takže spor o vymezení je zároveň sporem o to, co bude vidět (Lakoff a Johnson 1980). Bayesovský přístup ke klamům připomíná, že síla argumentu ze slovní klasifikace závisí na obsahu a na tom, jak dobře je klasifikace podložená, a ne na formě (Hahn a Oaksford 2007). Výzkum inokulace naznačuje, že předem vysvětlené manipulativní techniky jazyka lidé snáze rozpoznají (Roozenbeek a kol. 2022). Pro přesvědčovací definici jako takovou však kontrolované studie odolnosti chybějí a závěr o účinnosti obrany je proto odvozený z příbuzných technik.

Obrana a odpověď🔗

Účinná odpověď nejprve oddělí slovo od jeho nového obsahu. Místo sporu o to, co je „skutečná“ loajalita nebo „pravá“ věda, je možné popsat, co konkrétně mluvčí navrhuje nazývat tímto slovem, a ptát se, proč by to mělo nést hodnocení, které slovo dosud neslo. Pomáhá také nahradit sporné slovo neutrálním popisem a sledovat, zda argument přežije: pokud po nahrazení zůstane jen „kdo se ptá na důvody, nesouhlasí bezpodmínečně“, je zřejmé, že odsudek nesl jen náboj slova. Druhým krokem je požádat o zdůvodnění definice a o její uplatnění na všechny stejně, včetně mluvčího. Třetím je připomenout běžný význam, jak jej zachycují slovníky a odborné vymezení, a trvat na tom, že posun od něj je nutné ohlásit a obhájit (van Eemeren a Grootendorst 2004). V institucích, kde se přepisují pojmy hodnocení, pomáhá písemné zachycení definic a jejich změn v čase, protože tichý posun se tak stává viditelným (Walton, Reed a Macagno 2008). V terapeutické práci s lidmi, kteří žili v prostředí nabitého slovníku, se ukazuje užitečné vracet slovům jejich běžný význam a obnovovat schopnost popsat zkušenost vlastními slovy (Lifton 1961). Další souvislosti rozebírá kompendium u strategické reinterpretace.

Literatura🔗

• Bentham, J. (1824). The Book of Fallacies. London: John and H. L. Hunt.
• Copi, I. M., Cohen, C., & McMahon, K. (2014). Introduction to Logic (14. vyd.). Harlow: Pearson.
• Govier, T. (2010). A Practical Study of Argument (7. vyd.). Belmont: Wadsworth.
• Hahn, U., & Oaksford, M. (2007). The rationality of informal argumentation: A Bayesian approach to reasoning fallacies. Psychological Review, 114(3), 704–732.
• Hamblin, C. L. (1970). Fallacies. London: Methuen.
• Lakoff, G., & Johnson, M. (1980). Metaphors We Live By. Chicago: University of Chicago Press.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Loftus, E. F., & Palmer, J. C. (1974). Reconstruction of automobile destruction: An example of the interaction between language and memory. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 13(5), 585–589.
• Roozenbeek, J., van der Linden, S., Goldberg, B., Rathje, S., & Lewandowsky, S. (2022). Psychological inoculation improves resilience against misinformation on social media. Science Advances, 8(34), eabo6254.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1981). The framing of decisions and the psychology of choice. Science, 211(4481), 453–458.
• Walton, D., Reed, C., & Macagno, F. (2008). Argumentation Schemes. Cambridge: Cambridge University Press.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (2004). A Systematic Theory of Argumentation: The Pragma-Dialectical Approach. Cambridge: Cambridge University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Klamy jazyka a dvojznačnosti – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Čtyři termíny – příbuzné heslo (Formální klamy, Four terms)
• Kruhový argument – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Begging the question)
• Žádný pravý Skot – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, No true Scotsman)
• Ekvivokace – příbuzné heslo (Klamy jazyka a dvojznačnosti, Equivocation)
• Etymologický klam – příbuzné heslo (Klamy jazyka a dvojznačnosti, Etymological fallacy)
• Nabitý jazyk – příbuzné heslo (Klamy jazyka a dvojznačnosti, Loaded language)
• Eufemismus a dysfemismus – příbuzné heslo (Klamy jazyka a dvojznačnosti, Euphemism and dysphemism)
• Definiční klam – příbuzné heslo (Klamy jazyka a dvojznačnosti, Definist fallacy)
• Rozlišení bez rozdílu – příbuzné heslo (Klamy jazyka a dvojznačnosti, Distinction without a difference)
• Motte-and-bailey – příbuzné heslo (Rétorické a dialogické taktiky, Motte-and-bailey)
• Naturalistický klam – příbuzné heslo (Klamy hodnot, přírody a vědy, Naturalistic fallacy)
• Pravidlo užívání jazyka – příbuzné heslo (Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Usage rule)
• Komplexní ekvivalence – příbuzné heslo (NLP vzorce: Meta-model, Complex equivalence)
• Redefinice – příbuzné heslo (NLP vzorce: Sleight of Mouth, Redefine)

V kompendiu

• EA-1.3.2 Strategická reinterpretace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-4.3.3 Semantic stability disruption – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Detekční signatura: Cirkulární definice – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Etymologický klam – předchozí heslo rodiny
• Nabitý jazyk – další heslo rodiny