Komplexní ekvivalence🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-03.13
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Meta-model
Druh	vzorec
Anglicky	Complex equivalence
Jiné názvy	X znamená Y, rovnítko významu
Obecnější heslo	Meta-model
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Komplexní ekvivalence je v meta-modelu kategorie výroků, ve kterých mluvčí ztotožňuje pozorovatelné chování nebo okolnost s určitým významem, obvykle s vnitřním stavem, postojem nebo hodnotou. Typické podoby jsou „když se nedíváš do očí, lžeš“, „přišel pozdě, takže mu na mně nezáleží“, „kdo se ptá, ten nevěří“ nebo „jsi zticha, tím mi dáváš najevo, že se zlobíš“. Výrok spojuje dvě roviny, které nejsou totožné, rovinu toho, co lze vidět a slyšet, a rovinu výkladu, a tváří se, že jde o jedno a totéž. Pozdější učebnice NLP kategorii řadí mezi zkreslení modelu světa a spojují ji s otázkou, jak přesně jedno znamená druhé (O'Connor a Seymour 1990). Kategorie je v širším smyslu odvozena z rámce meta-modelu, který rozlišuje mezi zkušeností a jejím jazykovým popisem (Bandler a Grinder 1975). Pro kompendium je důležitá proto, že rovnítko mezi chováním a vadou je jedním z nejúčinnějších nástrojů, kterými se kritika, pochybnost nebo odpor proměňují v symptom.

Původ a souvislosti🔗

Kořeny kategorie sahají k obecné sémantice. Korzybski upozorňoval, že slovo „je“ v identifikačním smyslu svádí k záměně úrovní abstrakce a k přesvědčení, že náš výklad věci je věc sama (Korzybski 1933). Meta-model tuto myšlenku převedl do terapeutické praxe: kdo říká, že určité chování „znamená“ určitý postoj, vypustil z věty pravidlo, podle kterého usuzuje, a toto pravidlo se dá zkoumat (Bandler a Grinder 1975). V NLP se kategorie stala základem práce s významem. Bandler a Grinder v knize o přerámování popsali, že změna významu, který člověk chování přisuzuje, mění i jeho reakci na ně, a tento typ přerámování se v katalogu rozebírá na stránce o významovém reframingu (Bandler a Grinder 1982). Dilts později ukázal, že řada přesvědčení má buď strukturu komplexní ekvivalence, nebo strukturu příčiny a následku, a že jazykové vzorce zpochybňující přesvědčení cílí právě na tato spojení (Dilts 1999). Příbuznou kategorii, která spojuje dvě věci vztahem působení místo vztahu významu, popisuje stránka o příčině a následku.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má výrok dvě strany a spojku. Na jedné straně stojí pozorovatelný znak: chování, slovo, výraz tváře, výsledek. Na druhé straně stojí abstraktní význam: láska, lež, oddanost, neúcta, selhání. Spojkou je sloveso „znamenat“, sponové „je“ nebo prosté položení obou výpovědí vedle sebe („mlčíš, zlobíš se“). Výrok mlčky předpokládá pravidlo, podle kterého znak spolehlivě ukazuje na význam, ale toto pravidlo nevyslovuje, a proto ho nelze snadno zpochybnit (Bandler a Grinder 1975).

Pozorovatel by měl sledovat tři vlastnosti rovnítka. První je směr: zda se z chování usuzuje na význam („nepřišel, takže mu nezáleží“), nebo zda se z významu vyvozuje, jaké chování je povinné („kdyby ti záleželo, přišel bys“). Druhý směr je zvlášť svazující, protože ze znaku dělá test, ve kterém lze jen selhat. Druhou vlastností je rozsah: rovnítko může platit jen pro jednu situaci, nebo se z něj stává obecné pravidlo pro všechny lidi a okolnosti. Třetí vlastností je nevyvratitelnost. Pokud rovnítko zní „pochybnost znamená nedostatek víry“, pak každá námitka člověka jen potvrzuje, že mu víra chybí, a žádná odpověď nemůže rovnítko oslabit. Takové uzavřené smyčky kompendium popisuje jako cirkulární definice. Lifton popsal v prostředí myšlenkové reformy jev, který nazval nabíjením jazyka: složité lidské situace se v něm stlačují do krátkých, hodnotících frází, které myšlení uzavírají místo toho, aby ho otevíraly (Lifton 1961). Komplexní ekvivalence je častým gramatickým nosičem takových frází.

Detekční znaky🔗

Jazykovými znaky jsou spony a slovesa významu („to znamená“, „to je důkaz“, „tím ukazuješ“), jimiž se podle autorů meta-modelu dva popisy spojují v jedno rovnítko (Bandler a Grinder 1975), dále konstrukce „kdo X, ten Y“ a podmínkové věty, které z chování činí test vnitřního postoje („kdybys mě miloval, udělal bys…“). Dalším znakem je chybějící alternativní výklad: mluvčí nepřipouští, že tentýž znak může mít více významů, například že pozdní příchod může znamenat dopravní zácpu. V interakci se manipulativní užití pozná podle toho, že rovnítka se týkají právě těch projevů adresáta, které mluvčího omezují: námitky, potřeby soukromí, kontaktu s jinými lidmi nebo únavy. Tyto projevy jsou soustavně překládány do vad charakteru, nedostatku lásky nebo oddanosti.

U člověka, na kterého je vzorec dlouhodobě uplatňován, se objevuje autocenzura: přestává projevovat chování, které by mohlo být vyloženo jako znak vady, a začíná sám u sebe hledat „důkazy“ nedostatku. V uzavřených skupinách se objevuje i zrcadlová podoba, kdy členové vyžadují od sebe navzájem znaky oddanosti, které dokládají správný vnitřní postoj, a nepřítomnost znaku považují za podezřelou (Singer a Lalich 1995). V pracovním prostředí se vzorec ukazuje jako hodnocení lidí podle viditelných rituálů, například podle doby strávené v kanceláři, které se vydávají za míru loajality. Společným jmenovatelem všech těchto podob je, že rovnítko neprochází žádným ověřením: nikdo se adresáta nezeptá, co jeho chování znamenalo pro něj, a jeho vlastní výklad se považuje za méně platný než výklad mluvčího. Watzlawick a spolupracovníci upozornili, že spory o význam téhož chování se v blízkých vztazích často nedají rozhodnout na rovině obsahu, protože se ve skutečnosti vedou o to, kdo má právo vztah definovat (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je otevřené a dohodnuté. Každá komunikace potřebuje spojovat znaky s významy: semafor, dohodnutý signál v týmu nebo definice toho, co v projektu znamená „hotovo“, jsou užitečné komplexní ekvivalence, protože jsou viditelné, sdílené a změnitelné. V terapii je legitimní kategorii zachytit a prozkoumat, například když klient říká „když mě partner nepochválí, znamená to, že jsem k ničemu“. Kognitivní terapie s takovými pravidly pracuje jako s hypotézami a hledá pro ně důkazy i alternativní výklady (Beck 1976). Cílem je, aby si člověk všiml pravidla, které ho omezuje, a sám se rozhodl, zda ho chce dál držet.

Manipulativní užití rovnítko skrývá, vnucuje a uzavírá. V blízkých vztazích slouží k tomu, aby se běžné projevy autonomie, například čas s přáteli, vykládaly jako zrada. V uzavřených skupinách proměňuje kritické myšlení v duchovní nebo morální selhání, takže člen nemůže vyslovit pochybnost, aniž by se tím sám usvědčil; kompendium tento mechanismus rozebírá u strategické reinterpretace. V prodeji a v prostředí motivačních seminářů se objevuje v podobě „kdo váhá, ten nechce uspět“, kdy se opatrnost před výdajem vykládá jako znak nízké motivace. Hassan popisuje, že manipulativní skupiny přetvářejí význam běžných slov a emocí tak, aby každá pochybnost ukazovala zpět na vadu člena (Hassan 1988).

Stav důkazů🔗

Myšlenka, že lidé reagují na význam, který událostem přisuzují, a ne na události samy, má dobrou oporu v kognitivní psychologii a v kognitivně behaviorální terapii (Beck 1976). Výzkum heuristik ukazuje, že lidé snadno usuzují z typických znaků na kategorii, i když takový úsudek nebere v úvahu základní pravděpodobnosti (Tversky a Kahneman 1974); to vysvětluje, proč rovnítka mezi znakem a významem působí přesvědčivě. Specifická tvrzení NLP o účinku otázek meta-modelu a přerámovacích technik na komplexní ekvivalence však kontrolovaným výzkumem podložena nejsou. Kritické přehledy oboru opakovaně konstatují nedostatek kvalitních studií a obecně slabou empirickou oporu NLP (Witkowski 2010; Passmore a Rowson 2019). Specificky NLP nejsou ani některé běžně šířené komplexní ekvivalence, například že pohled stranou znamená lež; tvrzení o spolehlivých znacích lži empirický výzkum nepodporuje (Vrij 2008; Wiseman a kol. 2012).

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je zviditelnit pravidlo. Na větu „to znamená, že…“ lze odpovědět otázkou, podle čeho přesně jedno znamená druhé, a připomenout alternativní výklady téhož znaku. Druhou obranou je odmítnout test: pokud je chování vyžadováno jako důkaz vnitřního postoje, je legitimní říct, že postoj se tímto chováním nedokládá a že nesplnění testu není přiznání. Třetí obranou je hledat, komu rovnítko slouží: pokud se týká právě těch projevů, které omezují moc mluvčího, jde spíš o nástroj kontroly než o popis světa. V klinické práci s lidmi, kteří odešli z prostředí s hustou sítí takových rovnítek, se pracuje s postupným „odnabíjením“ jazyka: s rozpoznáním frází, které si člověk přinesl, s hledáním jejich běžného významu a s obnovou práva na pochybnost bez pocitu viny (Lifton 1961). Herman zdůrazňuje, že návrat k vlastnímu úsudku probíhá ve vztazích, kde člověk může projevit nesouhlas, aniž by byl vykládán jako vada (Herman 1992). Užitečná je i sebereflexe: každý používá komplexní ekvivalence a kdo si jich všimne ve vlastní řeči, získá možnost je ověřit u toho, koho se týkají.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1982). Reframing: Neuro-Linguistic Programming and the Transformation of Meaning. Moab: Real People Press.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Dilts, R. (1999). Sleight of Mouth: The Magic of Conversational Belief Change. Capitola: Meta Publications.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Korzybski, A. (1933). Science and Sanity: An Introduction to Non-Aristotelian Systems and General Semantics. Lancaster: International Non-Aristotelian Library.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1974). Judgment under uncertainty: Heuristics and biases. Science, 185(4157), 1124–1131.
• Vrij, A. (2008). Detecting Lies and Deceit: Pitfalls and Opportunities (2. vyd.). Chichester: Wiley.
• Watzlawick, P., Beavin, J. H., & Jackson, D. D. (1967). Pragmatics of Human Communication. New York: W. W. Norton.
• Wiseman, R., Watt, C., ten Brinke, L., Porter, S., Couper, S.-L., & Rankin, C. (2012). The eyes don't have it: Lie detection and neuro-linguistic programming. PLoS ONE, 7(7), e40259.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Meta-model – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Meta-model – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Nerozložený střední termín – příbuzné heslo (Argumentační fauly: Formální klamy, Undistributed middle)
• Čtyři termíny – příbuzné heslo (Argumentační fauly: Formální klamy, Four terms)
• Přesvědčovací definice – příbuzné heslo (Argumentační fauly: Klamy jazyka a dvojznačnosti, Persuasive definition)
• Zkreslování – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Distortion)
• Čtení myšlenek – příbuzné heslo (Meta-model, Mind reading)
• Příčina a následek – příbuzné heslo (Meta-model, Cause and effect)
• Komplexní ekvivalence v Milton-modelu – příbuzné heslo (Milton-model, Complex equivalence (Milton Model))
• Komentářová příslovce a přídavná jména – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Commentary adverbs and adjectives)
• Sleight of Mouth – příbuzné heslo (Sleight of Mouth, Sleight of Mouth)
• Struktura přesvědčení v Sleight of Mouth – příbuzné heslo (Sleight of Mouth, Belief structure in Sleight of Mouth)
• Redefinice – příbuzné heslo (Sleight of Mouth, Redefine)
• Významový reframing – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Content (meaning) reframing)
• Záměna logických úrovní – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, Confusing logical levels)
• Přesvědčení o významu – příbuzné heslo (Přesvědčení, Beliefs about meaning)

V kompendiu

• EA-1.3.2 Strategická reinterpretace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-8.2.2 Liftonova kritéria myšlenkové reformy – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Detekční signatura: Cirkulární definice – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Příčina a následek – předchozí heslo rodiny
• Presupozice v meta-modelu – další heslo rodiny