Redefinice🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-07.04
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Sleight of Mouth
Druh	vzorec
Anglicky	Redefine
Jiné názvy	přejmenování, záměna slova v přesvědčení
Obecnější heslo	Sleight of Mouth
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Redefinice je vzorec souboru Sleight of Mouth, při kterém se jedno ze slov, jimiž je přesvědčení vysloveno, nahradí jiným slovem. Nové slovo označuje zhruba tutéž věc, ale s odlišným hodnocením, citovým zabarvením nebo důsledky. Z „neúspěchu“ se stává „zkušenost“, z „tvrdohlavosti“ „vytrvalost“, z „kontroly“ „péče“. Dilts vzorec popisuje jako práci s jedním z prvků přesvědčení: spojení mezi prvky zůstává, ale jeden prvek dostane nové jméno, a s ním se posune i celé přesvědčení (Dilts 1999). Vzorec je jazykově nenápadný, protože nevyžaduje žádný argument. Stačí, aby posluchač přijal nové slovo do rozhovoru, a změna hodnocení proběhne mimo jeho pozornost. Pro kompendium je redefinice důležitá proto, že patří k hlavním prostředkům, jimiž se ubližování přejmenovává na něco přijatelného a jimiž uzavřené skupiny budují vlastní slovník.

Původ a souvislosti🔗

Vzorec vychází z významového přerámování, které Bandler a Grinder popsali jako změnu významu, jenž člověk určitému chování nebo okolnosti přisuzuje, při zachování okolnosti samé (Bandler a Grinder 1982); katalog tento typ rozebírá jako významový reframing. V Sleight of Mouth je přerámování zúženo na jediné slovo. Obecným pozadím je myšlenka obecné sémantiky, že slova nejsou totožná s tím, co označují, a že různá slova pro tutéž věc v nás vyvolávají různé reakce (Korzybski 1933). Kognitivní lingvistika ukázala, že volba pojmenování nese s sebou celý rámec souvislostí: kdo mluví o sporu jako o válce, mluví jinak než ten, kdo o něm mluví jako o vyjednávání (Lakoff a Johnson 1980). Lifton popsal v totalitních prostředích „zatížení jazyka“, při kterém skupina vytváří vlastní pojmy, jež složité zkušenosti zhušťují do hodnotících nálepek a usnadňují tak ukončení přemýšlení (Lifton 1961); kompendium Liftonova kritéria rozebírá na stránce Liftonova kritéria myšlenkové reformy.

Struktura vzorce🔗

Redefinice má tři části. První je slovo z původního přesvědčení, obvykle slovo, které nese hodnocení nebo emoci. Druhou je náhradní slovo, které má s původním společné jádro, ale liší se hodnotou. Třetí je přechod, kterým se nové slovo uvádí: někdy výslovně („tomu bych neříkal…, spíš…“), častěji nenápadně, prostým převzetím nového slova do další věty. Vzorec funguje oběma směry. Lze jím zjemnit to, co posluchač popisuje jako škodu, a lze jím zostřit to, co posluchač popisuje neutrálně (Dilts 1999). Z hlediska rozboru přesvědčení redefinice nemění vztah mezi prvky, ale tím, že změní jeden z prvků, mění i to, co ze vztahu plyne. Přesvědčení „kontroluje mi telefon, a to znamená, že mi nevěří“ po redefinici zní „stará se o mě, a to znamená, že mu na mně záleží“.

Pozorovatel by měl vědět, že síla vzorce je doložena mimo NLP. Experimenty s rámováním rozhodnutí ukázaly, že logicky rovnocenné popisy téže volby, například v ziscích nebo ve ztrátách, vedou k odlišným rozhodnutím (Tversky a Kahneman 1981). Výzkum svědecké výpovědi ukázal, že volba slovesa v otázce na dopravní nehodu ovlivnila odhady rychlosti a pozdější vzpomínky svědků (Loftus a Palmer 1974). Redefinice tedy nepůsobí jen na okamžité hodnocení. Opakovaná v čase může měnit i to, jak si člověk událost pamatuje, a to je důvod, proč je v dlouhodobých vztazích tak účinná.

Detekční znaky🔗

Redefinice se pozná podle toho, že se v rozhovoru mění slova, ale ne fakta. Posluchač popíše, co se stalo, a mluvčí odpoví stejným popisem s jinými slovy, obvykle s mírnějšími, pokud jde o jeho chování, a s ostřejšími, pokud jde o chování posluchače. Právě tak Dilts vzorec vymezuje: nové slovo označuje podobnou věc, ale nese jiné hodnocení (Dilts 1999). Typické jsou dvojice jako izolace a ochrana, kontrola a péče, žárlivost a láska, kritika a útok, otázka a nedůvěra. Dalším znakem je, že nové slovo se v rozhovoru rychle ustálí a původní slovo posluchače se začne vykládat jako přehánění („zase dramatizuješ“). V organizacích a skupinách se redefinice projevuje jako slovník, ve kterém má každý problém úřední jméno, jež ho zlehčuje, a každá námitka jméno, jež ji stigmatizuje. Kompendium podobné jevy popisuje jako terminologickou mystifikaci a jako cirkulární definice, při nichž se význam slova upravuje tak, aby potvrzoval to, co potvrzovat má. Užitečným testem je zeptat se, zda by mluvčí přijal tutéž redefinici, kdyby se týkala jeho samého.

Zvlášť varovná je redefinice, která se týká samotného posluchače a jeho vnímání. Když se jeho pocity soustavně přejmenovávají („to není strach, to je tvoje přecitlivělost“, „to není únava, to je odpor ke změně“), přestává mít k dispozici slova, kterými by vlastní stav popsal jinak než jazykem mluvčího. Lifton popsal, že v prostředí myšlenkové reformy se osobní zkušenost postupně podřizuje doktríně a slovník skupiny vytlačuje vlastní popis toho, co člověk prožívá (Lifton 1961). Kontrolující vztahy pracují s podobným přejmenováním v menším měřítku; u člověka, kterému se to děje dlouho, se objevuje nejistota, zda jeho slova vůbec odpovídají skutečnosti, a sklon předem přebírat slova druhého (Stark 2007).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití redefinice nabízí jiné pojmenování jako možnost a ponechává fakta nedotčená. Kouč, který manažerovi po nevydařeném projektu nabídne, aby místo „selhal jsem“ zkusil říct „projekt nevyšel“, odděluje událost od celkového soudu o člověku, ale nepopírá, že projekt nevyšel. Kognitivní terapie pracuje podobně s nálepkami, které si lidé dávají („jsem nula“), a nahrazuje je přesnějšími popisy konkrétního chování (Beck 1976). V obou případech jde o přesnost, ne o přikrášlení. Manipulativní užití nahrazuje přesný popis příznivějším pro mluvčího. Přejmenovává škodu na péči, nátlak na pomoc, vykořisťování na příležitost a námitku na útok. Rozdíl lze posoudit podle tří otázek. Je nové slovo přesnější, nebo jen výhodnější? Zůstávají po redefinici fakta stejná a lze o nich dál mluvit? A kdo rozhoduje o tom, které slovo je správné: ten, kdo zkušenost prožívá, nebo ten, kdo ji způsobil? Grice popsal, že účastníci rozhovoru běžně předpokládají, že příspěvky druhých jsou pravdivé a přiměřeně informativní (Grice 1975). Manipulativní redefinice tento předpoklad zneužívá: posluchač přijímá nové slovo jako věcný popis, ačkoli jde o hodnocení.

Stav důkazů🔗

Vzorec redefinice v podobě Sleight of Mouth nebyl, pokud je kompendiu známo, samostatně testován; literatura souboru ho dokládá příklady (Dilts 1999). Obecné přehledy výzkumu NLP nacházejí málo kvalitních studií a nízkou podporu klíčových tvrzení oboru (Witkowski 2010). Kritici označují NLP za obor, který přejímá vnější podobu vědy, její slovník a odkazy na neurovědu, ale ne její metodu ověřování (Roderique-Davies 2009). U redefinice je situace zvláštní tím, že obecný mechanismus, na kterém stojí, je doložen velmi dobře: vliv slovního rámce na rozhodování (Tversky a Kahneman 1981) a vliv volby slov na pozdější vzpomínky (Loftus a Palmer 1974). Tyto studie se ovšem týkají kontrolovaných experimentálních podmínek a jednorázových voleb. Z nich nelze přímo usuzovat na to, jak silně a jak trvale redefinice působí v běžném rozhovoru, ani na to, že její terapeutické užití vede k lepším výsledkům než jiné způsoby práce s nálepkami.

Obrana a zotavení🔗

Obranou je držet se vlastního slova, dokud nejsou vyjasněna fakta. Když mluvčí nabídne nové pojmenování, lze ho uznat jako jeho pohled a zároveň popsat, co se konkrétně děje: kdo s kým nesmí mluvit, kdo má přístup k čemu, co následuje, když se pravidlo poruší. Na takový popis se redefinice obtížně aplikuje, protože fakta jsou méně tvárná než hodnotící slova. Pomáhá také ptát se, zda by nové slovo obstálo i u nezávislého pozorovatele, například u přítele, lékaře nebo právníka. Kdo si vede záznamy o událostech, by je měl psát vlastními slovy a konkrétně, aby se k nim mohl vrátit, až bude jeho vzpomínka vystavena opakovanému přejmenování (Loftus a Palmer 1974). U lidí, kteří odcházejí z kontrolujících vztahů nebo uzavřených skupin, je součástí zotavení i obnova vlastního jazyka: rozpoznání, která slova přijali od skupiny nebo partnera, a postupné nalézání slov, která odpovídají jejich zkušenosti (Lifton 1961; Herman 1992). Terapeut by měl v této fázi nabízet pojmenování zdrženlivě, aby jeden cizí slovník nenahradil jiným. Příbuzný vzorec zobecnění nepřejmenovává prvek přesvědčení, ale přesouvá ho do širší kategorie.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1982). Reframing: Neuro-Linguistic Programming and the Transformation of Meaning. Moab: Real People Press.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Dilts, R. (1999). Sleight of Mouth: The Magic of Conversational Belief Change. Capitola: Meta Publications.
• Grice, H. P. (1975). Logic and conversation. In P. Cole & J. L. Morgan (Eds.), Syntax and Semantics 3: Speech Acts (pp. 41–58). New York: Academic Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Korzybski, A. (1933). Science and Sanity: An Introduction to Non-Aristotelian Systems and General Semantics. Lancaster: International Non-Aristotelian Library.
• Lakoff, G., & Johnson, M. (1980). Metaphors We Live By. Chicago: University of Chicago Press.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Loftus, E. F., & Palmer, J. C. (1974). Reconstruction of automobile destruction: An example of the interaction between language and memory. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 13(5), 585–589.
• Roderique-Davies, G. (2009). Neuro-linguistic programming: Cargo cult psychology? Journal of Applied Research in Higher Education, 1(2), 58–63.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1981). The framing of decisions and the psychology of choice. Science, 211(4481), 453–458.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Sleight of Mouth – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Sleight of Mouth – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Přesvědčovací definice – příbuzné heslo (Argumentační fauly: Klamy jazyka a dvojznačnosti, Persuasive definition)
• Nominalizace – příbuzné heslo (Meta-model, Nominalisation)
• Komplexní ekvivalence – příbuzné heslo (Meta-model, Complex equivalence)
• Zobecnění – příbuzné heslo (Sleight of Mouth, Chunk up)
• Analogie – příbuzné heslo (Sleight of Mouth, Analogy)
• Reframing – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Reframing)
• Významový reframing – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Content (meaning) reframing)
• Hodnotově nabitá slova – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Loaded words)

V kompendiu

• EA-1.1.3 Terminologická mystifikace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Detekční signatura: Cirkulární definice – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-8.2.2 Liftonova kritéria myšlenkové reformy – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Záměr – předchozí heslo rodiny
• Důsledek – další heslo rodiny