7.46 Lakoff: Konceptuální metafora a politické rámce🔗

George Lakoff (nar. 1941), lingvista z Kalifornské univerzity v Berkeley a jeden ze zakladatelů kognitivní lingvistiky, formuloval spolu s filozofem Markem Johnsonem teorii konceptuální metafory (conceptual metaphor theory). Podle ní metafora není ozdobou řeči, ale způsobem myšlení: abstraktní oblasti, jako je čas, láska, morálka nebo spor, chápeme systematicky pomocí konkrétnějších oblastí zkušenosti (Lakoff a Johnson, 1980). Lakoff teorii později rozšířil na teorii kategorií a na analýzu politického jazyka (Lakoff, 1987; Lakoff, 1996).

Kapitola nejprve vykládá teorii podle primárních prací, potom shrnuje empirické testy a kritiku a teprve v oddílu výslovně označeném jako interpretace knihy ukazuje, jak ji kompendium EA používá k rozpoznání manipulace jazykovými rámci (Lakoff a Johnson, 1980).

Konceptuální metafora🔗

Konceptuální metafora je zobrazení mezi dvěma oblastmi: zdrojovou, kterou známe z bezprostřední zkušenosti, a cílovou, kterou chceme pochopit. Metafora SPOR JE VÁLKA se projevuje v tom, že argumenty „útočíme“, pozice „bráníme“, kritika „zasáhne cíl“ a spor můžeme „vyhrát“. Podstatné je, že metafora neovlivňuje jen slova, ale i to, jak spor prožíváme a vedeme: druhého vnímáme jako protivníka (Lakoff a Johnson, 1980). Další příklady jsou ČAS JSOU PENÍZE (čas „šetříme“, „investujeme“, „ztrácíme“) a orientační metafory jako VÍCE JE NAHOŘE či ŠTĚSTÍ JE NAHOŘE.

Lakoff a Johnson zdůrazňují, že každá metafora něco zvýrazňuje a něco skrývá (highlighting and hiding). SPOR JE VÁLKA zvýrazňuje soupeření a skrývá kooperativní stránku sporu, v níž oba účastníci společně hledají porozumění (Lakoff a Johnson, 1980). Lakoff (1993) později ukázal, že tytéž mapování pracují v souvislých systémech, jako je ŽIVOT JE CESTA, v níž mají cíle, překážky, rozcestí a průvodci pevné místo, a že nové metafory v poezii jsou většinou rozvinutím běžných.

Kategorie a idealizované kognitivní modely🔗

V knize Women, Fire, and Dangerous Things Lakoff napadá klasickou představu kategorie jako množiny prvků se společnými vlastnostmi. Opírá se o výzkum prototypů, podle něhož lidé některé členy kategorie považují za typičtější než jiné (Rosch, 1975), a o jazykové jevy, jako je australský jazyk dyirbal, v němž jedna jmenná třída spojuje ženy, oheň a nebezpečné věci na základě řetězců zkušenostních souvislostí. Kategorie podle Lakoffa vznikají z idealizovaných kognitivních modelů a mají radiální strukturu kolem centrálních případů (Lakoff, 1987).

Rámce a politický jazyk🔗

Pojem rámce (frame) převzal Lakoff z rámcové sémantiky Charlese Fillmora, podle níž slovo aktivuje celou strukturu znalostí o typické situaci (Fillmore, 1982). V knize Moral Politics Lakoff tvrdí, že americká politika je organizována metaforou NÁROD JE RODINA a že konzervativní a liberální světonázor odpovídají dvěma modelům rodiny: modelu přísného otce (Strict Father), v němž je morálkou disciplína a sebekázeň, a modelu pečujícího rodiče (Nurturant Parent), v němž je morálkou empatie a odpovědnost za druhé (Lakoff, 1996).

Popularizační kniha Don't Think of an Elephant! převedla teorii do rad pro politickou komunikaci. Lakoff v ní upozorňuje, že výraz „daňová úleva“ rámuje daně jako trápení, od něhož je třeba ulevit, a že kdo výraz přebírá, přebírá i rámec. Druhou tezí je, že negace rámec neruší, ale aktivuje: výzva „nemyslete na slona“ vyvolá právě slona (Lakoff, 2004). Lakoff z toho vyvozuje, že korekce faktů nestačí, pokud zůstává nedotčen rámec, do něhož fakta zapadají.

Rámování má v sociálních vědách i jiné, na Lakoffovi nezávislé tradice. Goffman (1974) analyzoval rámce jako schémata, jimiž lidé definují, „co se tu děje“. Tversky a Kahneman (1981) ukázali, že logicky rovnocenné formulace téže volby, jednou jako zisk a jednou jako ztráta, vedou k odlišným rozhodnutím. Entman (1993) vymezil rámování v mediálních studiích jako výběr a zvýraznění některých aspektů skutečnosti, který podporuje určitou definici problému, příčin, hodnocení a řešení.

Empirické testy🔗

Teorie byla dlouho opřena hlavně o jazykové doklady. Experimentální podporu přinesly studie Thibodeaua a Boroditské (Thibodeau a Boroditsky, 2011): účastníci, kteří četli o kriminalitě popsané jako „šelma“, navrhovali spíše represivní opatření, zatímco ti, kteří četli o kriminalitě jako „viru“, spíše prevenci, a většinou si vlivu metafory nebyli vědomi. Následné replikace však ukázaly, že efekt je menší a závisí na podmínkách experimentu (Steen, Reijnierse a Burgers, 2014). Současný stav lze shrnout tak, že metafory úsudek ovlivňují, ale slaběji a podmíněněji, než naznačovaly nejsilnější formulace teorie.

Kritika🔗

Psycholog Murphy (1996) rozlišil silnou a slabou verzi teorie. Silná verze tvrdí, že cílová oblast je metaforou tvořena; slabá verze jen to, že je jí ovlivňována. Silná verze podle něj naráží na problém, že abstraktní pojem musí mít vlastní strukturu, jinak bychom nevěděli, které rysy zdrojové oblasti přenést. Glucksberg (2001) navrhl alternativní výklad, podle něhož metafory fungují jako tvrzení o zařazení do kategorie, a McGlone (2007) zpochybnil vysvětlující hodnotu konceptuálních metafor, protože důkazy pro ně jsou převážně titíž jazykové jevy, které mají vysvětlit.

Lakoffovy politické analýzy kritizoval Pinker (2007): pokud jsou lidé zajatci rámců, nelze vysvětlit, jak je dokážou rozpoznat a odmítnout, a analýza rodinných modelů podle něj zjednodušuje politické postoje, které mají i jiné zdroje než metafory. Kritici z politologie připomínají, že účinky rámování závisejí na konkurenci rámců, na důvěryhodnosti zdroje a na předchozích postojích publika (Chong a Druckman, 2007). Lakoffovo tvrzení, že jedna strana politického spektra rámuje „lépe“, je proto spíše strategickým názorem než výsledkem výzkumu.

Interpretace pro kompendium🔗

Následující oddíl je interpretací knihy. Teorie konceptuální metafory dává knize slovník pro rozpoznání manipulace, která nepracuje s nepravdou, ale s rámcem. Opakované přejímání metafory, jež určuje, kdo je „nepřítel“, co je „nemoc“ a co „léčba“, mění to, které otázky se zdají rozumné. Kniha tento vzorec popisuje v technice koordinace války rámců a v heslech Loading the language a Newspeak, které navazují na Liftonovu analýzu myšlenkové reformy (Lifton, 1961) a na Orwellův román (Orwell, 1949).

Historickou paralelou je Klempererův deník jazyka nacistického Německa, který ukazuje, jak se opakovaná slova a obraty usazují v myšlení lidí, kteří s režimem nesouhlasili (Klemperer, 1947); viz heslo LTI. Lakoffova teze, že negace rámec aktivuje, kniha čte jako upozornění pro obránce: vyvracení, které opakuje manipulativní rámec, ho může nechtěně posílit (Lakoff, 2004). Kniha však přebírá i výhradu kritiků: lidé rámce rozpoznávat dokážou, a právě na této schopnosti obrana stojí (Pinker, 2007).

Rozpoznání, odlišení a obrana🔗

Metafory a rámce jsou nevyhnutelnou součástí každé komunikace a jejich přítomnost sama nic nedokazuje (Lakoff a Johnson, 1980). Varovnými znaky manipulace jsou monopol jednoho rámce, trest za jeho zpochybnění, rámce, které z člověka dělají nemocného nebo nepřítele, a přechod od metafory k doslovnému jednání, kdy se z „války“ v řeči stává oprávnění k nepřátelskému zacházení. Obrana spočívá v otázce, kterou nabízí sama teorie: co tato metafora zvýrazňuje a co skrývá? Postup rozvádějí příručky Pluralita paradigmat a Správa narativu.

V terapii se s rámci pracuje dávno před Lakoffem. Přerámování (reframing) popsali Watzlawick, Weakland a Fisch (1974) jako změnu pojmového a emočního kontextu situace, která mění její význam, aniž mění fakta; kognitivní terapie pracuje s identifikací a přezkoumáním interpretací, jimiž člověk rozumí své zkušenosti (Beck, 1976). Kniha upozorňuje, že tytéž nástroje lze zneužít: přerámování má v terapii sloužit klientovi a probíhat s jeho souhlasem a porozuměním, nikoli mu vnucovat cizí výklad.

Meze a otevřené otázky🔗

Otevřené zůstává, jak silný je vliv metafor na úsudek mimo laboratoř a jak dlouho trvá (Steen, Reijnierse a Burgers, 2014). Neméně otevřená je normativní otázka, kterou Lakoffova politická práce vyvolává: pokud každá komunikace rámuje, kde je hranice mezi legitimním přesvědčováním a manipulací? Kniha odpovídá kritériem transparentnosti a reciprocity: legitimní rámec lze pojmenovat, zpochybnit a nahradit bez sankce, manipulativní nikoli (Entman, 1993).

Literatura🔗

• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. International Universities Press.
• Chong, D., & Druckman, J. N. (2007). Framing theory. Annual Review of Political Science, 10, 103–126.
• Entman, R. M. (1993). Framing: Toward clarification of a fractured paradigm. Journal of Communication, 43(4), 51–58.
• Fillmore, C. J. (1982). Frame semantics. In Linguistic Society of Korea (Ed.), Linguistics in the Morning Calm. Hanshin.
• Glucksberg, S. (2001). Understanding Figurative Language: From Metaphors to Idioms. Oxford University Press.
• Goffman, E. (1974). Frame Analysis: An Essay on the Organization of Experience. Harper & Row.
• Klemperer, V. (1947). LTI: Notizbuch eines Philologen. Aufbau-Verlag.
• Lakoff, G. (1987). Women, Fire, and Dangerous Things: What Categories Reveal about the Mind. University of Chicago Press.
• Lakoff, G. (1993). The contemporary theory of metaphor. In A. Ortony (Ed.), Metaphor and Thought (2nd ed.). Cambridge University Press.
• Lakoff, G. (1996). Moral Politics: What Conservatives Know That Liberals Don't. University of Chicago Press.
• Lakoff, G. (2004). Don't Think of an Elephant! Know Your Values and Frame the Debate. Chelsea Green.
• Lakoff, G., & Johnson, M. (1980). Metaphors We Live By. University of Chicago Press.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism. W. W. Norton.
• McGlone, M. S. (2007). What is the explanatory value of a conceptual metaphor? Language & Communication, 27(2), 109–126.
• Murphy, G. L. (1996). On metaphoric representation. Cognition, 60(2), 173–204.
• Orwell, G. (1949). Nineteen Eighty-Four. Secker & Warburg.
• Pinker, S. (2007). The Stuff of Thought: Language as a Window into Human Nature. Viking.
• Rosch, E. (1975). Cognitive representations of semantic categories. Journal of Experimental Psychology: General, 104(3), 192–233.
• Steen, G. J., Reijnierse, W. G., & Burgers, C. (2014). When do natural language metaphors influence reasoning? A follow-up study to Thibodeau and Boroditsky (2013). PLoS ONE, 9(12), e113536.
• Thibodeau, P. H., & Boroditsky, L. (2011). Metaphors we think with: The role of metaphor in reasoning. PLoS ONE, 6(2), e16782.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1981). The framing of decisions and the psychology of choice. Science, 211(4481), 453–458.
• Watzlawick, P., Weakland, J. H., & Fisch, R. (1974). Change: Principles of Problem Formation and Problem Resolution. W. W. Norton.

Související🔗

Teoretické reflexe

• 7.47 Johnson: Body in Mind – tělesné základy metafor.
• 7.10 Wittgenstein: Jazykové hry – význam jako užití.
• 7.8 Politická EA – politický kontext rámců.
• 7.55 Herman & Chomsky – rámování v mediálním systému.

Glosář

• Loading the language – zúžení jazyka v uzavřených skupinách.
• Newspeak – literární model řízeného jazyka.
• LTI (Lingua Tertii Imperii) – historický doklad jazyka režimu.

Techniky a obrana

• EA-9.5.6 Frame War Coordination – koordinované prosazování rámců.
• Sebe-obrana: Pluralita paradigmat – práce s více rámci.