7.45 Damasio: Somatic Marker a vtělené emoce🔗

Antonio Damasio, portugalsko-americký neurolog a neurovědec působící na University of Southern California, se proslavil tezí, že emoce nejsou protivníkem rozumu, ale jeho podmínkou. V knize Descartes' Error formuloval hypotézu somatického markeru (somatic marker hypothesis), podle níž tělesné signály spojené s emocemi navádějí rozhodování a bez nich se praktická racionalita rozpadá (Damasio, 1994). V dalších knihách rozvinul teorii vědomí a já zakotvenou v regulaci těla (Damasio, 1999; Damasio, 2010). Stránka vykládá jeho teorii z primárních prací, shrnuje hlavní kritiky, které hypotéza vyvolala, a v samostatném, výslovně označeném oddílu ukazuje, proč je důležitá pro rozpoznání manipulace, která člověka odcizuje od vlastních tělesných signálů.

Klinická východiska: Gage a Elliot🔗

Damasio vychází z neurologických případů. Nejznámějším je železničář Phineas Gage, kterému v roce 1848 prošla hlavou železná tyč; přežil, ale podle zprávy jeho lékaře se změnila jeho osobnost a schopnost plánovat (Harlow, 1868). Hanna Damasio a kolegové rekonstruovali na základě lebky pravděpodobný průběh poranění a dospěli k závěru, že postihl především ventromediální oblast prefrontální kůry obou hemisfér (Damasio a kol., 1994).

Druhým pilířem je moderní pacient, kterého Damasio nazývá Elliot. Po operaci nádoru, při níž byla poškozena tatáž oblast, si zachoval inteligenci, paměť i jazykové schopnosti a v laboratorních testech podával normální výkony. V běžném životě však nedokázal činit rozumná rozhodnutí: dlouze zvažoval nepodstatné alternativy, přijímal špatné obchodní nabídky a jeho život se rozpadl. Damasio si všiml, že Elliot líčí vlastní neštěstí bez citové účasti, a usoudil, že právě oslabení emocí stojí za selháním rozhodování (Damasio, 1994).

Hypotéza somatického markeru🔗

Damasio navazuje na Jamesovu teorii emocí, podle níž emoce je vnímáním tělesných změn, které vyvolá podnět (James, 1884). Somatický marker je podle něj tělesný stav, který byl zkušeností spojen s určitým typem výsledku a který se znovu vybaví, když člověk zvažuje podobnou možnost. Negativní marker působí jako poplašný signál, pozitivní jako pobídka; obojí zužuje prostor možností dřív, než začne podrobná úvaha, a umožňuje tak rozhodovat v čase a za nejistoty (Damasio, 1994).

Damasio rozlišuje dvě cesty. Tělesná smyčka (body loop) zahrnuje skutečné změny v těle, například srdeční frekvence nebo vodivosti kůže, které mozek následně vnímá. Smyčka „jako by“ (as-if body loop) tělesný stav jen simuluje v mozkových mapách těla, bez skutečné tělesné změny, a je rychlejší (Damasio, 1996). Klíčovou úlohu v obou připisuje ventromediální prefrontální kůře, která podle něj spojuje představy o možnostech s odpovídajícími tělesnými stavy. Somatický marker tak funguje jako rychlá heuristika, nikoli jako náhrada úvahy.

Iowa Gambling Task🔗

Pro experimentální ověření vyvinul Damasiův tým úlohu, která se stala jednou z nejpoužívanějších v neurovědě rozhodování. Účastníci vybírají karty ze čtyř balíčků; dva přinášejí vysoké okamžité zisky, ale ještě vyšší občasné ztráty, dva nízké zisky a malé ztráty a z dlouhodobého hlediska se vyplatí. Zdraví účastníci se postupně naučí preferovat výhodné balíčky, pacienti s poškozením ventromediální prefrontální kůry nikoli (Bechara a kol., 1994).

Následná studie měřila vodivost kůže. Zdraví účastníci začali vykazovat anticipační reakce před výběrem z nevýhodných balíčků dříve, než dokázali slovy vysvětlit, které balíčky jsou špatné, a začali je volit méně ještě předtím, než strategii vědomě formulovali; pacienti tyto reakce neměli a někteří pokračovali v nevýhodné volbě i poté, co strategii znali (Bechara a kol., 1997). Damasio to interpretuje jako doklad, že tělesné signály vedou rozhodování předtím, než se dostaví vědomé poznání.

Vrstvy já a homeostáza🔗

V knize The Feeling of What Happens Damasio rozlišuje protojá (proto-self), soubor nevědomých map stavu organismu, jádrové vědomí, které vzniká, když mozek zaznamená, jak předmět mění stav organismu, a rozšířené vědomí, které zahrnuje autobiografickou paměť a identitu v čase (Damasio, 1999). Heslo jádrové vědomí tento pojem vykládá podrobněji. V knize Self Comes to Mind tento model upravuje do posloupnosti protojá, jádrového já a autobiografického já (Damasio, 2010).

Nejnovější práce staví do středu homeostázu, regulaci životních procesů, a city chápe jako mentální zážitky stavu této regulace. Kulturu Damasio vykládá jako rozšíření homeostatických snah do společenské roviny (Damasio, 2018). Damasiův důraz na vnímání vnitřního stavu těla souvisí s pojmem interocepce, který neuroanatomicky rozpracoval Craig (2002).

Hlavní kritiky a meze🔗

Hypotéza vyvolala rozsáhlou kritickou literaturu. Maia a McClelland (2004) zopakovali úlohu s podrobnějším dotazováním a zjistili, že účastníci měli o výhodnosti balíčků vědomé poznatky dříve, než ukázaly původní studie, takže anticipační reakce nemusejí předcházet vědomému poznání. Dunn, Dalgleish a Lawrence (2006) v přehledové studii dospěli k závěru, že hypotéza je inspirativní, ale že řada jejích předpovědí nemá jednoznačnou oporu a že výsledky úlohy lze vysvětlit i jinými mechanismy.

Jednou z alternativ je výklad pomocí učení se změnám odměn. Fellows a Farah (2005) ukázali, že pacienti s ventromediálním poškozením zvládli upravenou verzi úlohy, v níž nebylo nutné přehodnocovat počáteční dojem z balíčků, což naznačuje, že jejich potíž může spočívat spíš v přeučení než v chybějících somatických signálech. Macmillan (2000) zase doložil, že historické zprávy o Gageově proměně jsou nespolehlivé a že se příběh postupně zveličoval.

Konečně Barrett (2017) zpochybňuje obecnější předpoklad, že emoce jsou relativně stálé tělesné programy, a navrhuje konstrukční teorii, podle níž mozek emoce aktivně vytváří z tělesných signálů a naučených pojmů. Pro knihu z toho plyne opatrnost: somatický marker je užitečný rámec, nikoli prokázaný mechanismus, a tělesný signál není automaticky spolehlivějším zdrojem než úvaha (Dunn a kol., 2006).

Interpretace pro epistemickou anihilaci🔗

Následující oddíl je interpretací této knihy, nikoli Damasiovým tvrzením. Kniha z jeho práce přebírá hlavně tezi, že rozhodování se opírá o tělesné signály a že jejich znehodnocení oslabuje schopnost jednat. Vzorec, kdy je člověku soustavně sdělováno, že jeho pocity nepohodlí nebo strachu jsou přehnané, iracionální nebo „jen v hlavě“, a kdy se učí je potlačovat, kniha spojuje s jevem gaslighting; znakem je, že člověk přestává věřit vlastnímu varovnému signálu (Damasio, 1994; Sweet, 2019).

Druhá interpretace se týká podmiňování. Pokud se somatické markery utvářejí zkušeností, mohou se utvářet i opakovaným spojováním určitých témat, lidí nebo skupin se strachem či znechucením. Kniha v tom vidí jeden z mechanismů, jimiž propaganda působí mimo argumenty, a stejný mechanismus popisuje v uzavřených skupinách, které spojují myšlenku na odchod s úzkostí (Damasio, 1994; Lifton, 1961). Z toho plyne i opak rady „věř svému instinktu“: tělesný signál může být naučený a vyžaduje reflexi.

Třetí interpretace se týká traumatu. Chronické ohrožení podle klinické literatury mění vztah k vlastnímu tělu, včetně oslabení vnímání vnitřních signálů nebo jejich zahlcení, jak je známo u PTSD a disociace. Damasiův rámec pomáhá vysvětlit, proč se po takové zkušenosti mohou narušit i rozhodovací schopnosti, aniž by byla dotčena inteligence (Damasio, 1999; Craig, 2002).

Rozpoznání, obrana a klinický rámec🔗

Rozpoznávacími znaky odcizení od tělesných signálů jsou neschopnost rozpoznat vlastní nepohodlí, rozhodování, které se opírá jen o pokyny druhých, a bezvýhradné zpochybňování vlastních pocitů jako iracionálních. Je třeba je odlišit od běžné sebekontroly a od kulturních norem projevování emocí, od neurologických poruch, které vyžadují vyšetření, a od alexithymie, tedy obtíží s rozpoznáváním a pojmenováním emocí, které mají vlastní klinický význam (Damasio, 1994; Craig, 2002).

V klinické praxi se Damasiovy myšlenky často uvádějí v souvislosti s terapiemi zaměřenými na tělo, jako je somatic experiencing (Levine, 1997) nebo senzomotorická psychoterapie (Ogden a kol., 2006). Tyto přístupy sdílejí důraz na tělo, ale stojí na vlastních teoretických základech, a jejich empirická opora je menší než u postupů, které pro léčbu posttraumatické stresové poruchy doporučují klinické směrnice, například traumaticky zaměřená kognitivně behaviorální terapie a EMDR (National Institute for Health and Care Excellence, 2018). Kniha je proto uvádí jako doplněk odborné péče, nikoli jako její náhradu; podrobnosti uvádí sekce 6. Klinické aplikace.

Cílem zotavení je z této perspektivy obnova důvěry v tělesné signály spojená s jejich reflexí: klient se učí signál zaznamenat, pojmenovat a zvážit, nikoli ho potlačit ani mu slepě podlehnout. Damasiův obraz rozumu, který potřebuje emoce, a emocí, které potřebují rozum, je pro tento cíl užitečnou orientací (Damasio, 1994; Damasio, 2018).

Otevřené otázky🔗

Otevřené zůstává, jakou roli hrají tělesné signály v rozhodování ve skutečnosti, když se úloha, na které hypotéza stojí, ukázala jako méně jednoznačná, než se původně zdálo. Stejně otevřená je otázka, zda konstrukční teorie emocí a Damasiův homeostatický rámec lze sjednotit, a co by z takového sjednocení plynulo pro terapii lidí, jejichž emoční reakce byly dlouhodobě formovány cizí kontrolou (Barrett, 2017; Damasio, 2018).

Literatura🔗

• Barrett, L. F. (2017). How Emotions Are Made: The Secret Life of the Brain. Houghton Mifflin Harcourt.
• Bechara, A., Damasio, A. R., Damasio, H., a Anderson, S. W. (1994). Insensitivity to future consequences following damage to human prefrontal cortex. Cognition, 50(1–3).
• Bechara, A., Damasio, H., Tranel, D., a Damasio, A. R. (1997). Deciding advantageously before knowing the advantageous strategy. Science, 275(5304).
• Craig, A. D. (2002). How do you feel? Interoception: The sense of the physiological condition of the body. Nature Reviews Neuroscience, 3(8).
• Damasio, A. R. (1994). Descartes' Error: Emotion, Reason, and the Human Brain. G. P. Putnam's Sons.
• Damasio, A. R. (1996). The somatic marker hypothesis and the possible functions of the prefrontal cortex. Philosophical Transactions of the Royal Society B, 351(1346).
• Damasio, A. R. (1999). The Feeling of What Happens: Body and Emotion in the Making of Consciousness. Harcourt Brace.
• Damasio, A. R. (2010). Self Comes to Mind: Constructing the Conscious Brain. Pantheon.
• Damasio, A. R. (2018). The Strange Order of Things: Life, Feeling, and the Making of Cultures. Pantheon.
• Damasio, H., Grabowski, T., Frank, R., Galaburda, A. M., a Damasio, A. R. (1994). The return of Phineas Gage: Clues about the brain from the skull of a famous patient. Science, 264(5162).
• Dunn, B. D., Dalgleish, T., a Lawrence, A. D. (2006). The somatic marker hypothesis: A critical evaluation. Neuroscience & Biobehavioral Reviews, 30(2).
• Fellows, L. K., a Farah, M. J. (2005). Different underlying impairments in decision-making following ventromedial and dorsolateral frontal lobe damage in humans. Cerebral Cortex, 15(1).
• Harlow, J. M. (1868). Recovery from the passage of an iron bar through the head. Publications of the Massachusetts Medical Society, 2.
• James, W. (1884). What is an emotion? Mind, 9(34).
• Levine, P. A. (1997). Waking the Tiger: Healing Trauma. North Atlantic Books.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism. W. W. Norton.
• Macmillan, M. (2000). An Odd Kind of Fame: Stories of Phineas Gage. MIT Press.
• Maia, T. V., a McClelland, J. L. (2004). A reexamination of the evidence for the somatic marker hypothesis: What participants really know in the Iowa gambling task. Proceedings of the National Academy of Sciences, 101(45).
• National Institute for Health and Care Excellence (2018). Post-traumatic stress disorder (NICE guideline NG116). NICE.
• Ogden, P., Minton, K., a Pain, C. (2006). Trauma and the Body: A Sensorimotor Approach to Psychotherapy. W. W. Norton.
• Sweet, P. L. (2019). The sociology of gaslighting. American Sociological Review, 84(5).

Související🔗

Teoretické reflexe

• 7.16 Merleau-Ponty: Vtělená percepce a tělesný subjekt – fenomenologie vtěleného subjektu.
• 7.43 Thompson: Mind in Life a kontinuita biologie/mysli – život a mysl jako kontinuum.
• 7.42 Metzinger: Ego Tunnel a fenomenální self-model – konkurenční teorie já.
• 7.13 Polanyi: Tichá znalost a osobní poznání – znalost, kterou nelze plně vyslovit.
• 7.5 Kognitivní vědy a EA – duální systém a predikční zpracování.

Glosář

• Interocepce – vnímání vnitřního stavu těla.
• Jádrové vědomí – Damasiova úroveň vědomí.
• Embodied cognition – vtělená kognice.
• System 1 / System 2 – rychlé a pomalé usuzování.

Praxe

• 6. Klinické aplikace – obnova důvěry v tělesné signály.