7.47 Johnson: Body in Mind a estetika lidské zkušenosti🔗

Mark Johnson (nar. 1949), americký filozof dlouhodobě působící na Oregonské univerzitě, je spoluautorem teorie konceptuální metafory (viz 7.46 Lakoff: Konceptuální metafora) a autorem vlastní filozofie tělesně zakotveného významu. V knize The Body in the Mind tvrdí, že význam, představivost a rozum vyrůstají z opakujících se vzorců tělesné interakce se světem, které nazývá obrazovými schématy (image schemas) (Johnson, 1987). Pozdější práce tutéž myšlenku rozšiřují na etiku a estetiku (Johnson, 1993; Johnson, 2007).

Kapitola nejprve vykládá Johnsonovu teorii podle primárních prací, potom shrnuje kritiku a teprve v oddílu výslovně označeném jako interpretace knihy ukazuje, jak ji kompendium EA používá. Johnson sám o manipulaci systematicky nepíše; spojení je čtením knihy (Johnson, 1987).

Proti objektivismu🔗

Johnson svou teorii vymezuje proti postoji, který nazývá objektivismem: proti představě, že význam je vztahem mezi abstraktními symboly a předem rozčleněnou realitou a že tělo, vnímání a představivost do něj nevstupují. Podle Johnsona tento obraz nedokáže vysvětlit, proč lidé napříč jazyky chápou abstraktní oblasti pomocí týchž tělesných struktur, a proč jsou kategorie spíše prototypové než definované nutnými a postačujícími podmínkami (Johnson, 1987). Opírá se přitom o výzkum kategorizace, který ukázal, že některé příslušníky kategorie lidé považují za typičtější než jiné (Rosch, 1975).

Johnson zdůrazňuje, že nejde o subjektivismus. Tělesné vzorce jsou sdílené, protože lidé mají podobná těla a žijí v podobném fyzickém a sociálním prostředí; význam je tedy zakotvený, ale ne libovolný. Tento postoj později spolu s Lakoffem nazval „vtěleným realismem“ (Lakoff a Johnson, 1999), který odmítá jak představu vnímání nezávislého na těle, tak představu, že skutečnost je pouhou konstrukcí.

Obrazová schémata🔗

Obrazové schéma je podle Johnsona opakující se, dynamický vzorec vnímání a pohybu, který dává zkušenosti soudržnost. Příkladem je schéma NÁDOBY (vnitřek, hranice, vnějšek), které získáváme tím, že jsme sami ohraničená těla, vstupujeme do místností a vkládáme věci do jiných věcí. Dalšími jsou CESTA (výchozí bod, dráha, cíl), ROVNOVÁHA, SPOJENÍ, CENTRUM a OKRAJ, CYKLUS, ČÁST a CELEK a skupina silových schémat, jako je nucení, překážka, protisíla či odstranění omezení (Johnson, 1987). Schémata nejsou obrazy v mysli v doslovném smyslu; jsou abstraktnějšími strukturami, které organizují mnoho různých zkušeností.

Druhým krokem je metaforická projekce. Schéma ROVNOVÁHY, které tělo zná z chůze a stání, strukturuje i psychickou „vyrovnanost“, „rovnováhu sil“ v politice, spravedlnost jako „vážení“ nároků i matematickou rovnost. Johnson na rozsáhlé analýze ukazuje, že tyto oblasti nesdílejí pouze slovo, ale i inferenční strukturu: co platí o rovnováze těla, uplatňujeme i v ostatních doménách (Johnson, 1987). Vývojová psychologie poskytla tezi částečnou oporu, když Mandler (1992) navrhla, že kojenci si z vnímání pohybu tvoří schematické pojmy dříve, než mluví.

Morální představivost🔗

V knize Moral Imagination Johnson argumentuje, že morální úsudek není primárně aplikací pravidel na případy. Morální pojmy mají podle něj prototypovou strukturu a jsou z velké části metaforicky definovány; příkladem je „morální účetnictví“, v němž mluvíme o dluzích, splátkách a vyrovnání účtů. Morální porozumění se proto odehrává v představivosti: v schopnosti vidět situaci z více perspektiv, rozpoznat, který prototyp se na ni hodí, a domyslet narativní důsledky jednání (Johnson, 1993). Johnson odmítá, že by z toho plynul relativismus: představivost je podle něj podmínkou kritické morální reflexe, ne jejím protikladem.

Tento program Johnson později rozvinul v etice opřené o kognitivní vědu, v níž je morálka chápána jako způsob řešení problémů lidského soužití, navazující na Deweyho pragmatismus (Johnson, 2014). Blízko k němu má i Nussbaumová, která zdůrazňuje roli literatury pro morální vnímání (Nussbaum, 1990; viz 7.33 Nussbaumová).

Estetika lidského porozumění🔗

V The Meaning of the Body Johnson tvrdí, že propoziční význam je jen vrcholem mnohem širšího, převážně neuvědomovaného procesu, v němž mají smysl kvality, rytmy, intenzity a pocity. Navazuje na Deweyho pojem prostupující kvality situace (Dewey, 1934) a na vývojový výzkum „vitálních afektů“, tedy časových průběhů vzrušení, které kojenec sdílí s pečující osobou (Stern, 1985). Estetika tu neznamená teorii umění, ale studium toho, jak se v tělesné zkušenosti rodí význam; umění je jen jeho nejzřetelnějším projevem (Johnson, 2007).

Kritika🔗

Teorie obrazových schémat čelí třem hlavním námitkám. První se týká vymezení: seznam schémat se u různých autorů liší a není jasné, podle jakého kritéria se schéma pozná; sborník, který editovala Hampe (2005), věnuje této otázce velkou část diskuse. Druhá je metodologická: důkazy pro konceptuální struktury jsou z velké části jazykové, a pokud jazykové vzorce vysvětlujeme strukturami odvozenými z týchž vzorců, hrozí kruh (Murphy, 1996). Třetí míří na filozofické nároky: Haser (2005) tvrdí, že Lakoff a Johnson zkreslují tradici, kterou nazývají objektivismem, a že empirická data jejich filozofické závěry nepodporují v míře, v jaké tvrdí.

Gibbs (2006), který je programu vtělené kognice nakloněn, souhlasí, že tělesné zakotvení myšlení je dobře doložené, ale upozorňuje, že síla tohoto zakotvení se liší podle úkolu a že silné verze teze vyžadují experimentální, nejen lingvistickou evidenci. U morální představivosti kritici namítají, že popis kognitivní stavby úsudku sám neříká, který úsudek je správný; Johnson (1993) tuto mezeru připouští a vyplňuje ji pragmatistickým pojmem inteligentního zkoumání, což ne všechny přesvědčuje.

Interpretace pro kompendium🔗

Následující oddíl je interpretací knihy. Johnsonova teorie pomáhá vysvětlit, proč manipulativní jazyk tak často pracuje s prostorovými a tělesnými schématy. Schéma NÁDOBY strukturuje rozlišení „uvnitř“ a „venku“, na němž stojí rétorika uzavřených skupin; loading the language v Liftonově smyslu často zúží svět na „nás uvnitř“ a „je venku“ (Lifton, 1961). Schéma CESTY dovoluje představit pochybnosti jako „překážky na cestě“ a odchod jako „sejití z cesty“. Taková schémata nejsou sama manipulací; stávají se jí, když je člověku znemožněno vidět, že jde o jeden z možných rámců (Johnson, 1987).

Morální představivost kniha chápe jako ochrannou schopnost. Prostředí, která redukují etiku na poslušnost pravidlům bez prostoru pro zvažování perspektiv, ji oslabují; prostředí, která umožňují vidět situaci očima druhého, ji posilují (Johnson, 1993). Tento postřeh souvisí s tím, co kniha popisuje jako dvojnou vazbu a omezenou volbu: člověk ztrácí schopnost představit si alternativu, a proto ji nehledá.

Odlišení, obrana a zotavení🔗

Používání tělesných metafor je normální rys lidského myšlení a jeho přítomnost nic nedokazuje. Varovným znakem je jejich rigidita a monopol: jediný povolený rámec, trest za jeho zpochybnění a nemožnost vyjádřit zkušenost jinými slovy (Lifton, 1961). Obrana spočívá ve schopnosti rámec pojmenovat a vyzkoušet jiný, například převyprávět „cestu“ jako „volbu“ nebo „nádobu“ jako „síť“, což rozvádí příručka Správa narativu.

Pro zotavení z traumatu je relevantní Johnsonův důraz na tělesný význam. Klinické přístupy zaměřené na tělo pracují s obnovou pocitu bezpečí v těle a s pozorností k tělesným signálům, viz Somatická pozornost, Uzemňovací techniky a heslo Interocepce (van der Kolk, 2014). Empirická evidence pro jednotlivé somatické terapie je přitom různorodá a kniha je doporučuje jako součást odborně vedené péče, ne jako samostatný postup (Ogden, Minton a Pain, 2006).

Meze a otevřené otázky🔗

Johnsonova teorie je filozofickou interpretací výzkumu kognitivní lingvistiky a psychologie, ne empirickým modelem s jasnými předpověďmi (Gibbs, 2006). Pro knihu z toho plyne opatrnost: tvrzení, že určitá technika „útočí na obrazová schémata“, je metaforou, nikoli doloženým mechanismem. Otevřená zůstává otázka, zda lze schémata vůbec poškodit, nebo zda manipulace spíše zneužívá jejich běžnou funkci. Kniha se kloní ke druhé možnosti a mluví o zneužití rámců, ne o jejich destrukci (Hampe, 2005).

Literatura🔗

• Dewey, J. (1934). Art as Experience. Minton, Balch & Company.
• Gibbs, R. W. (2006). Embodiment and Cognitive Science. Cambridge University Press.
• Hampe, B. (Ed.). (2005). From Perception to Meaning: Image Schemas in Cognitive Linguistics. Mouton de Gruyter.
• Haser, V. (2005). Metaphor, Metonymy, and Experientialist Philosophy: Challenging Cognitive Semantics. Mouton de Gruyter.
• Johnson, M. (1987). The Body in the Mind: The Bodily Basis of Meaning, Imagination, and Reason. University of Chicago Press.
• Johnson, M. (1993). Moral Imagination: Implications of Cognitive Science for Ethics. University of Chicago Press.
• Johnson, M. (2007). The Meaning of the Body: Aesthetics of Human Understanding. University of Chicago Press.
• Johnson, M. (2014). Morality for Humans: Ethical Understanding from the Perspective of Cognitive Science. University of Chicago Press.
• Lakoff, G., & Johnson, M. (1999). Philosophy in the Flesh: The Embodied Mind and Its Challenge to Western Thought. Basic Books.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism. W. W. Norton.
• Mandler, J. M. (1992). How to build a baby: II. Conceptual primitives. Psychological Review, 99(4), 587–604.
• Murphy, G. L. (1996). On metaphoric representation. Cognition, 60(2), 173–204.
• Nussbaum, M. C. (1990). Love's Knowledge: Essays on Philosophy and Literature. Oxford University Press.
• Ogden, P., Minton, K., & Pain, C. (2006). Trauma and the Body: A Sensorimotor Approach to Psychotherapy. W. W. Norton.
• Rosch, E. (1975). Cognitive representations of semantic categories. Journal of Experimental Psychology: General, 104(3), 192–233.
• Stern, D. N. (1985). The Interpersonal World of the Infant. Basic Books.
• van der Kolk, B. (2014). The Body Keeps the Score. Viking.

Související🔗

Teoretické reflexe

• 7.46 Lakoff: Konceptuální metafora – společná teorie metafory.
• 7.16 Merleau-Ponty: Vtělená percepce – fenomenologický předchůdce.
• 7.45 Damasio: Somatic Marker – neurovědní pohled na tělo v úsudku.
• 7.33 Nussbaumová: Capabilities – literatura a morální vnímání.

Glosář

• Embodied cognition (vtělená kognice) – širší program, k němuž Johnson patří.
• Loading the language – zúžení jazyka v uzavřených skupinách.
• Interocepce – vnímání vlastního těla.

Obrana a zotavení

• Sebe-obrana: Správa narativu – práce s rámci vlastního příběhu.
• Sebe-obrana: Somatická pozornost – obnova kontaktu s tělem.
• Akutní somatická regulace – tělesná stabilizace v krizi.