Newspeak

Definice

Newspeak (česky někdy „novořeč“) je pojem z románu George Orwella Nineteen Eighty-Four pro uměle vytvářený jazyk vládnoucí strany, jehož cílem není rozšiřovat, ale zužovat rozsah myšlení; zásady tohoto jazyka Orwell vyložil v dodatku románu The Principles of Newspeak (Orwell, 1949). Slova se ruší, významy se slučují a zjednodušují, až se podle Orwellova literárního předpokladu stane kritika režimu nejen nevyslovitelnou, ale i nemyslitelnou.

Mimo román se termín používá pro ideologický jazyk, v němž slova pozbyla běžného významu, hodnocení je zabudováno do slovníku a ustálené formulace nahrazují úvahu; tento širší, publicistický i odborný význam je od Orwellova literárního konstruktu třeba odlišit (Lutz, 1989). Interpretace knihy: Kompendium užívá slovo newspeak právě v tomto širším smyslu – jako označení jazykové vrstvy, v níž se manipulace odehrává přímo ve slovníku, nikoli jako tvrzení, že slovník myšlení skutečně znemožní.

Původ a kontext pojmu

Orwell se jazykem politiky zabýval i mimo beletrii: v eseji Politics and the English Language popsal mechanickou frázi, mrtvou metaforu a eufemismus jako prostředky, které umožňují obhajovat neobhajitelné, a formuloval pravidla srozumitelného psaní (Orwell, 1946). Dodatek k románu na tuto úvahu navazuje a dovádí ji do krajnosti podobou slovníku, který kritiku nepřipouští (Orwell, 1949).

Orwellův obraz měl doložené předlohy. Victor Klemperer v knize LTI – Notizbuch eines Philologen zaznamenal, jak jazyk nacistického Německa pronikal do každodenní řeči, a zdůraznil, že nejúčinněji nepůsobí velká slova propagandy, nýbrž drobné, opakované obraty, jež mluvčí přejímá nevědomě (Klemperer, 1947). Robert J. Lifton popsal v rozboru čínských převýchovných programů mezi osmi znaky totalismu nabití jazyka (loading the language) a myšlenku ukončující klišé (thought-terminating cliché): krátkou formuli, která zastaví úvahu tím, že ji prohlásí za vyřízenou (Lifton, 1961). V českém prostředí rozebral jazyk komunistického režimu Petr Fidelius; ukázal, že jeho slovník nebyl jen lží o faktech, ale uzavřeným výkladem, v němž slova jako „lid“ nebo „mír“ dostala pevný ideologický obsah (Fidelius, 1998).

Souvislost s programy popsanými jako thought reform i s Klempererovým jazykem třetí říše rozebírá heslo Lingua Tertii Imperii; vztah k prostředkům nátlaku v uzavřených skupinách popisuje heslo milieu control – i tento znak Lifton řadil k témuž souboru (Lifton, 1961).

Co o účinku jazyka říká ustálená literatura

Orwellův román předpokládá silnou verzi jazykového determinismu: co nelze říci, nelze myslet. Tento předpoklad je spjat s hypotézou jazykové relativity, jak ji formuloval Benjamin Lee Whorf, podle níž gramatické kategorie jazyka spoluurčují pojetí skutečnosti (Whorf, 1956). Právě v této silné podobě hypotéza empirickou oporu nemá a byla podrobena systematické kritice: jazyk podle ní není vězením myšlení a lidé si zpravidla dokážou pojmenovat i to, pro co jejich jazyk nemá jediné slovo (Pinker, 1994).

Slabší verze se naopak dokládat dá. Experimentální práce ukazují, že navyklé jazykové prostředky ovlivňují, které rozdíly mluvčí zaznamenávají snáz a rychleji, aniž by jiné rozdíly činily nedostupnými (Boroditsky, 2001). Pro výklad newspeaku z toho plyne umírněný závěr: ideologický slovník nezbavuje člověka schopnosti myslet, ale zvyšuje cenu, kterou za odlišné pojmenování zaplatí – časem, úsilím a sociálním rizikem (Klemperer, 1947).

Interpretace knihy: Kompendium proto o newspeaku nemluví jako o příčině nemyslitelnosti, nýbrž jako o nákladu uvaleném na přesný popis. Této formulace je třeba se držet, protože tvrzení o nevratně zničené schopnosti myslet by přesahovalo, co zdroje dovolují (Pinker, 1994).

Jak se projevuje

Prvním pozorovatelným znakem jsou slova s vestavěným hodnocením, která místo popisu rovnou soudí; Fidelius na dobovém materiálu doložil, že takový výraz nelze použít neutrálně, protože v sobě nese již hotový rozsudek o pojmenovaném (Fidelius, 1998). V uzavřených skupinách plní tuto úlohu nálepky pro lidi zvenčí a pro kritiky, v organizacích obraty, jimiž se nesouhlas překládá na povahovou vadu (Lifton, 1961).

Druhým znakem jsou ritualizované formulace a eufemismy: ustálené spojení se opakuje bez ohledu na situaci a nepříjemné jednání dostává jméno, které je zakrývá. Lutz tento jev popsal jako doublespeak – jazyk, který vypadá jako sdělení, ale smysl spíš zastírá než předává (Lutz, 1989). Orwell na eufemismu ukazoval, že nejde o zdvořilost, ale o způsob, jak oddělit slovo od toho, co pojmenovává (Orwell, 1946).

Třetím znakem je myšlenku ukončující klišé: fráze, po níž se v rozhovoru už nepokračuje (Lifton, 1961); Kompendium o ní pojednává v hesle thought stopping. K pozorovatelným vlastnostem patří také hustota vlastního žargonu, jemuž mluvčí zvenčí nerozumí, a postupný posun významu běžných slov; obojí sledují detekční signatury Hustota žargonu a Sémantická eroze, jež vycházejí z Klempererova postřehu o drobných, opakovaných obratech (Klemperer, 1947).

Mechanismus

Strukturně působí ideologický slovník třemi cestami, které lze z dokumentovaných případů rekonstruovat. Zúžení slovníku: chybí-li ustálené slovo pro rozdíl, je nákladnější jej sdělit, byť není nemyslitelný (Boroditsky, 2001); kolektivní obdobu tohoto zúžení popisuje heslo kognitivní zploštění. Vestavěné hodnocení: kdo přejme slovník, přejímá s ním soudy, které jsou v něm již obsaženy (Fidelius, 1998). Ritualizace: opakovaná formulace vytváří dojem, že bylo něco řečeno, a zároveň signalizuje loajalitu – kdo mluví „správně“, patří ke skupině (Lifton, 1961).

Rozhodující je přitom posloupnost, na niž upozorňoval Klemperer: jazyk se mění dřív než přesvědčení, protože obraty se přejímají z praktických důvodů – aby člověk zapadl, nebyl nápadný nebo neriskoval konflikt – a teprve pak se s nimi usadí i struktura pojmů (Klemperer, 1947). Techniky, které na tomto pořadí staví, popisují karty EA-1.1.3 Terminologická mystifikace a EA-5.1.4 Sémantická imploze, vždy jako vzorec k rozpoznání, nikoli jako postup.

Odlišení

Od odborné terminologie se ideologický slovník liší přeložitelností: odborný termín slouží přesnosti, lze jej vysvětlit běžnou řečí a odborník sám jej zpochybňuje; newspeak se překladu brání a kritiku vylučuje (Orwell, 1946). Od skupinového slangu se liší tím, co zbývá: slang posiluje příslušnost, ale nechává možnost mluvit o věcech i jinak, zatímco varovným znakem je stav, kdy o skupině nelze mluvit mimo její vlastní slovník (Lifton, 1961).

Od snahy o šetrný jazyk se ideologický slovník neodlišuje svým cílem, nýbrž tím, zda ponechává prostor pro věcný nesouhlas; Lutz proto doublespeak vymezuje účinkem na srozumitelnost, ne zdvořilostí výrazu (Lutz, 1989). Od propagandy se odlišuje rozsahem: propaganda je širší, organizovaný systém ovlivňování postojů, newspeak jeho jazyková vrstva (Jowett a O'Donnell, 2019).

Klinický, právní a etický rámec

Klinicky je jazyk klienta po odchodu ze skupiny s vysokou mírou kontroly cenným, ale nejednoznačným údajem: přetrvávající slovník skupiny ukazuje, jak dlouho se usazené obraty drží, a není sám o sobě známkou souhlasu s učením (Lifton, 1961). Etickým požadavkem je proto nepřebírat v rozhovoru slovník skupiny, i když jej klient používá, a ptát se na význam jednotlivých slov (Klemperer, 1947).

Forenzně má jazyk tu výhodu, že je zaznamenatelný, srovnatelný v čase a doložitelný, což z něj činí jednu z nejlépe ověřitelných složek popisu prostředí (Fidelius, 1998). Interpretace knihy: zároveň hrozí druhotná újma, neboť svědek, který mluví idiomem skupiny, působí méně důvěryhodně, a jeho výpověď tak může narazit na deficit důvěryhodnosti popsaný jako testimoniální nespravedlnost (Fricker, 2007).

Obrana a zotavení

Obrana začíná překladem do běžné řeči: u každého výrazu si položit otázku, co přesně znamená a jak by se dal říci člověku zvenčí, protože co se přeložit nedá, zpravidla nic nesděluje (Orwell, 1946). Druhým krokem je oddělit popis od hodnocení a nálepku nahradit popisem jednání, čímž se z výroku stane tvrzení, které lze ověřit (Fidelius, 1998).

Po odchodu ze skupiny pomáhá vědomé přeznačení klíčových slov – vyslovit, co pro mě dnes znamená láska, svoboda nebo služba –, protože usazené spojení se nemění argumentem, ale novým užíváním (Klemperer, 1947). Bohatý a různorodý jazyk literatury a jiných společenství vrací rozlišení, které ideologický slovník setřel; odpovídající praxi popisuje hluboké čtení, jehož smysl odpovídá Orwellovu doporučení psát proti mechanické frázi (Orwell, 1946).

Meze a kritika pojmu

Newspeak je především literární konstrukt a jeho přenesení na skutečné instituce je výklad, ne měření; dodatek románu je text fikce, nikoli lingvistický popis (Orwell, 1949). Pojem se navíc v publicistice užívá jako polemická nálepka pro jakýkoli nepohodlný slovník, což je užití, které vysvětlovací hodnotu termínu spotřebuje (Lutz, 1989).

Odborně zůstává otevřené, jak velký je samostatný podíl jazyka na změně přesvědčení, mění-li se současně prostředí, vztahy a pobídky; silná verze jazykového determinismu je odmítnuta a slabá vysvětluje snadnost rozlišování, ne jeho možnost (Pinker, 1994). Pro rozpoznávání z toho vyplývá, že jazykové znaky jsou dobrým vodítkem, ale samy nestačí a posuzují se spolu s uspořádáním skupiny (Lifton, 1961).

Literatura

• Boroditsky, L. (2001). Does language shape thought?: Mandarin and English speakers' conceptions of time. Cognitive Psychology.
• Fidelius, P. (1998). Řeč komunistické moci. Triáda.
• Fricker, M. (2007). Epistemic Injustice: Power and the Ethics of Knowing. Oxford University Press.
• Jowett, G. S., & O'Donnell, V. (2019). Propaganda and Persuasion. SAGE.
• Klemperer, V. (1947). LTI – Notizbuch eines Philologen. Aufbau.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism. Norton.
• Lutz, W. (1989). Doublespeak. Harper & Row.
• Orwell, G. (1946). Politics and the English Language. Horizon.
• Orwell, G. (1949). Nineteen Eighty-Four. Secker & Warburg.
• Pinker, S. (1994). The Language Instinct. William Morrow.
• Whorf, B. L. (1956). Language, Thought, and Reality. MIT Press.

Související

Pojmy glosáře

• Thought stopping – myšlenku ukončující klišé.
• Loading the language – Liftonův znak totalismu.
• Propaganda – širší systém, jehož je newspeak součástí.
• Sémantická afázie – ztráta vazby slov a významů.
• Kult osobnosti – jazyk úcty a ritualizované formulace.
• Lingua Tertii Imperii – Klempererův záznam jazyka režimu.
• Kognitivní zploštění – ztráta rozlišení v pojmech.
• Milieu control – kontrola prostředí, v níž slovník působí.

Historické případy

• Československá normalizace – ideologický jazyk v každodennosti.
• Stalinské monstrprocesy – jazyk obvinění a sebeobvinění.
• Corporate cult – tytéž znaky v organizaci.

Techniky a detekce

• EA-1.1.3 Terminologická mystifikace – slovník jako bariéra.
• Hustota žargonu – měřitelný jazykový znak.
• Sémantická eroze – posun významu slov.