Čtení řeči těla v NLP🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-18.15
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Raport a kalibrace
Druh	pojem
Anglicky	Body-language reading in NLP
Jiné názvy	čtení neverbálních signálů, čtení lidí
Obecnější heslo	Kalibrace
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Čtením řeči těla v NLP se rozumí soubor dovedností a tvrzení, podle kterých lze z držení těla, gest, výrazu tváře, dechu, barvy kůže a hlasu usuzovat na vnitřní stav druhého člověka: na jeho emoce, souhlas, nesouhlas, způsob myšlení nebo míru otevřenosti. V NLP se tato dovednost nazývá kalibrace a opírá se o smyslovou ostrost, tedy o zacvičenou pozornost k drobným změnám v chování druhého (Bandler a Grinder 1979). V popularizační literatuře a v kurzech se z ní často stává „slovník“ gest, ve kterém každému postoji odpovídá pevný význam, a slib, že kdo se ho naučí, bude „číst lidi“. Kompendium tento pojem sleduje proto, že stojí na hranici mezi užitečnou vnímavostí a přivlastněním výkladu cizího prožitku. Kdo věří, že čte druhého lépe, než se druhý zná sám, získává v rozhovoru moc, kterou nic neopravňuje.

Původ a souvislosti🔗

V textech zakladatelů NLP je důraz na pozorování chování spojen s kritikou terapií, které podle nich příliš spoléhaly na výklad a málo na to, co je vidět a slyšet. Bandler a Grinder proto zdůrazňovali, že praktik se má učit vnímat konkrétní změny v chování konkrétního člověka a spojovat je s tím, co ten člověk sám uvádí, ne používat obecné výklady (Bandler a Grinder 1979). Tato zásada individuální kalibrace je v NLP vlastně střídmější než pozdější popularizace, které vytvořily univerzální katalogy gest. Pozdější učebnice ji opakují a spojují s budováním raportu a s posuzováním kongruence, tedy souladu slov a neverbálního projevu (O'Connor a Seymour 1990). Myšlenka souladu a nesouladu pochází od Virginie Satirové, která v rodinné terapii sledovala, jak se slova členů rodiny rozcházejí s jejich tónem a postojem (Satir 1972). Teoretické zázemí poskytla teorie komunikace, podle níž se vztahová rovina sdělení vyjadřuje převážně analogově, tedy tělem a hlasem, a analogové signály jsou bohaté, ale mnohoznačné (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Mimo NLP se výrazem emocí soustavně zabýval Paul Ekman, jehož výzkum doložil, že některé základní emoce mají rozpoznatelné výrazy tváře (Ekman 2003).

Struktura vzorce🔗

Pojem má dvě odlišné struktury, které je třeba rozlišovat. První je individuální kalibrace: pozorovatel si všímá, jak se konkrétní člověk tváří, drží a mluví, když je klidný, a jak se tento projev mění, když o něčem mluví, a změny ověřuje otázkou. Výsledkem je hypotéza o tom, že se u tohoto člověka v této chvíli něco změnilo, nikoli tvrzení o tom, co přesně prožívá. Druhá struktura je univerzální výklad: pozorovatel přiřazuje gestům pevné významy, zkřížené ruce znamenají obranu, dotek nosu lež, pohled stranou nezájem, a vyvozuje z nich závěry bez ohledu na člověka a situaci. Tato druhá struktura nemá oporu ve výzkumu, protože tělesné projevy mají mnoho příčin, od chladu přes únavu a zvyk po kulturní normy (Vrij 2008).

Rozdíl mezi oběma strukturami se projevuje i v tom, komu patří poslední slovo. V individuální kalibraci zůstává výklad na člověku samém a pozorování slouží k tomu, aby se mohl k věci vyjádřit. V univerzálním výkladu poslední slovo patří pozorovateli a slova druhého se stávají podezřelými, pokud tělu „odporují“. Zde vzniká manipulativní potenciál: výklad těla se staví nad výpověď a druhý nemá jak se bránit, protože se nikdo neptá jeho. Gilovich popsal, jak lidé snadno vidí to, co očekávají, a jak nejednoznačné podněty vykládají ve prospěch vlastní hypotézy (Gilovich 1991). Čtení těla podle předem daného slovníku je pro tento sklon ideální půdou.

Detekční znaky🔗

Univerzální čtení řeči těla se v rozhovoru pozná podle několika znaků. Mluvčí vykládá jednotlivý postoj nebo gesto jako jednoznačný znak a nezajímá se o to, jak se daný člověk chová obvykle. Výklad podává jako fakt, ne jako dojem, a často ho staví proti slovům druhého: „říkáš, že souhlasíš, ale tvoje ruce říkají něco jiného“. Odvolává se na obecné poučky, které nedokáže doložit. Na veřejných ukázkách a seminářích se objevuje „čtení“ účastníků před publikem, kdy výklad lektora nelze zpochybnit, aniž by se účastník dostal do sporu s autoritou a sálem. V osobních vztazích se čtení těla objevuje jako součást kontroly: partner nebo rodič tvrdí, že druhého zná lépe, než se zná on sám, a odmítá jeho popis vlastních pocitů. Kompendium podobnou dynamiku popisuje u dominantních tělesných hieroglyfů, kde se tělesná komunikace používá k ustavení převahy. U člověka, jehož tělo je opakovaně „čteno“, vzniká sebekontrola projevu, napětí a nejistota v tom, co vlastně cítí, a někdy pocit, že jeho vlastní výpověď nemá váhu. Teorie komunikace přitom připomíná, že analogové signály těla nemají jednoznačný význam, takže každý takový výklad je jen jedním z možných (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití pozorování těla je součástí každé klinické a pomáhající praxe. Terapeut, který si všimne, že klient při určitém tématu zatíná ruce, a zeptá se, co se v tu chvíli děje, používá pozorování k otevření tématu. Lékař, který vidí bolestivý výraz a ověří si, zda pacient nemá bolesti, postupuje správně. Satirová považovala citlivost k nesouladu slov a těla za cestu k upřímnější komunikaci v rodině, ne za nástroj odhalování (Satir 1972). Legitimní užití má tři rysy: pozorování se vrací druhému jako otázka, výklad zůstává na něm a pozorovatel svůj dojem otevřeně označuje za dojem.

Manipulativní užití má opačné rysy. Pozorování se mění v diagnózu, výklad patří pozorovateli a slova druhého se tím znehodnocují. V prodeji a vyjednávání slouží „čtení“ k přizpůsobení tlaku: kdo se domnívá, že druhý váhá, přidá argument nebo zkrátí čas. V kontrolujících vztazích slouží k tomu, aby měl jeden partner vždy poslední slovo o prožívání druhého. Ve skupinách vedených charismatickým vůdcem se schopnost „vidět do lidí“ připisuje vůdci a podporuje jeho autoritu. Lifton u systémů myšlenkové reformy popsal obdobné nadřazení doktríny osobě, v němž výklad skupiny má přednost před vlastní zkušeností člena (Lifton 1961).

Stav důkazů🔗

Výzkum podporuje jen úzkou část tvrzení. Některé základní emoce mají rozpoznatelné výrazy tváře a lidé je v kontrolovaných podmínkách rozpoznávají nad úrovní náhody (Ekman 2003). Výraz však ukazuje emoci, ne její příčinu, a v běžném rozhovoru je smíšený, krátký a ovlivněný kontextem. Univerzální slovníky gest oporu nemají a výzkum klamání ukazuje, že neverbální projevy jsou s vnitřním stavem a s pravdivostí spojeny jen slabě a nekonzistentně (Vrij 2008). Specifická tvrzení NLP o neverbálních signálech, zvláště o očních přístupových signálech a jejich vztahu k myšlení, výzkum nepotvrdil (Sharpley 1987; Heap 1988), a zvláštní případ tvrzení o detekci lži z očí byl přímo vyvrácen (Wiseman a kol. 2012). Celkové hodnocení NLP řadí jeho klíčová tvrzení mezi nepodložená (Witkowski 2010). Rozumné je přijmout, že pozornost k neverbálnímu projevu zlepšuje vnímavost v rozhovoru, ale odmítnout představu, že z těla lze spolehlivě vyčíst, co člověk myslí nebo cítí.

Obrana a zotavení🔗

Obranou je trvat na tom, že o vlastním prožívání rozhoduje člověk sám. Pokud někdo vykládá vaše tělo proti vašim slovům, je legitimní odpovědět, že postoj nebo gesto mají mnoho příčin a že jediný, kdo může říct, co cítíte, jste vy. Druhou obranou je převést výklad zpět na otázku: co přesně mluvčí viděl a proč z toho vyvozuje právě tento závěr. Takový posun od výkladu k pozorování odhalí, jak málo konkrétního za tvrzením stojí. Třetí obranou je informace: vědět, že výzkum univerzální slovníky gest nepotvrdil, oslabuje autoritu toho, kdo se na ně odvolává (Vrij 2008). Pro lidi, jejichž tělo bylo ve vztahu dlouhodobě čteno a vykládáno, je zotavení spojeno s návratem důvěry ve vlastní vnímání a s uvolněním sebekontroly projevu. Pomáhají vztahy, ve kterých se druzí ptají místo vykládání, a klinická práce, která validuje vlastní popis prožitku. Odborníkům, kteří s pozorováním těla pracují, kompendium doporučuje přístup popsaný u observačního posouzení: pozorování zaznamenat jako pozorování, výklad jako hypotézu a obojí ověřit s klientem. Příbuzné omyly rozebírá stránka o detekci lži v NLP.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Ekman, P. (2003). Emotions Revealed: Recognizing Faces and Feelings to Improve Communication and Emotional Life. New York: Times Books.
• Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Satir, V. (1972). Peoplemaking. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Vrij, A. (2008). Detecting Lies and Deceit: Pitfalls and Opportunities (2. vyd.). Chichester: Wiley.
• Watzlawick, P., Beavin, J. H., & Jackson, D. D. (1967). Pragmatics of Human Communication. New York: W. W. Norton.
• Wiseman, R., Watt, C., ten Brinke, L., Porter, S., Couper, S.-L., & Rankin, C. (2012). The eyes don't have it: Lie detection and neuro-linguistic programming. PLoS ONE, 7(7), e40259.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Raport a kalibrace – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Kalibrace – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Mysl a tělo tvoří jeden systém – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, Mind and body are one system)
• Nelze nekomunikovat – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, One cannot not communicate)
• Oční přístupové signály – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Eye accessing cues)
• Kalibrace – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Calibration)
• Smyslová ostrost – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Sensory acuity)
• Kongruence – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Congruence)
• Čtení myšlenek v Milton-modelu – příbuzné heslo (Milton-model, Mind reading (Milton Model))
• Zrcadlení – příbuzné heslo (Raport a kalibrace, Mirroring)
• Kalibrace souhlasu a nesouhlasu – příbuzné heslo (Raport a kalibrace, Yes/no calibration)
• Detekce lži v NLP – příbuzné heslo (Raport a kalibrace, Lie detection claims in NLP)

V kompendiu

• EA-1.5.2 Dominantní tělesné hieroglyfy – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-6.1.4 Observational assessment – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.5.1 Strategická proxemika – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Detekce lži v NLP – předchozí heslo rodiny
• Předstíraná empatie – další heslo rodiny