Simultánní inkongruence🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-15.06
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Práce s částmi
Druh	pojem
Anglicky	Simultaneous incongruence
Jiné názvy	současný nesoulad
Obecnější heslo	Inkongruence
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Simultánní inkongruence je v neurolingvistickém programování nesoulad, který se projevuje v jednom okamžiku: slova sdělují jedno a hlas, mimika, gesta nebo držení těla něco jiného. Člověk například říká, že s návrhem souhlasí, a přitom mírně vrtí hlavou, nebo tvrdí, že je v pořádku, a jeho hlas se zlomí. Na rozdíl od sekvenční inkongruence, kde si odporují postoje vyslovené v různých časech, jde o rozpor mezi kanály téže výpovědi (Grinder a Bandler 1976). NLP tento rozpor vykládá jako znak, že se v člověku zároveň ozývají dvě části a že ta, která nemá hlas ve slovech, se prosazuje v neverbálním projevu. Pojem je podřazen obecnému pojmu inkongruence a slouží v NLP jako výchozí bod pro práci s částmi, například pro vizuální squash. Pro kompendium je pojem významný, protože výklad současného nesouladu dává vykladači velkou moc: kdo rozhodne, který kanál „mluví pravdu“, může výslovné sdělení druhého přepsat na jeho opak.

Původ a souvislosti🔗

Pozornost k nesouladu mezi slovy a tělem přišla do NLP z teorie komunikace a z rodinné terapie. Watzlawick, Beavin a Jackson rozlišili digitální složku komunikace, tedy obsah slov, a analogovou složku, tedy tón, mimiku a gesta, a ukázali, že analogová složka nese především informaci o vztahu mezi mluvčími (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Bateson a spolupracovníci popsali dvojnou vazbu, ve které člověk v důležitém vztahu dostává sdělení, jež si na různých úrovních odporují, a nemůže rozpor pojmenovat ani z něj uniknout (Bateson a kol. 1956). Satirová pozorovala, jak se u členů rodin pod tlakem rozcházejí slova a tělesný projev, a souladnou komunikaci chápala jako znak zdravého fungování (Satir 1972). Grinder a Bandler z těchto zdrojů vytvořili pracovní model, ve kterém má terapeut současný nesoulad rozpoznat, pojmenovat obě stránky klientova prožívání a vést k jejich integraci (Grinder a Bandler 1976). Představu, že každý kanál výpovědi zastupuje jinou část, rozvinuli dále v práci s reframingem, kde nevědomé tělesné signály slouží jako odpověď části, se kterou se komunikuje (Bandler a Grinder 1982). Odtud vychází tvrzení, že nesoulad je zpráva od části, která nesouhlasí.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně je simultánní inkongruence vztahem mezi dvěma nebo více kanály téže výpovědi. NLP sleduje především slova, hlasové vlastnosti jako tempo, výšku a sílu, výraz tváře, pohyby hlavy a rukou, dech a celkové držení těla. Kongruentní výpověď je taková, ve které všechny kanály vyznívají stejně. Inkongruentní výpověď obsahuje alespoň jeden kanál, který vyznívá jinak. K rozpoznání nesouladu slouží v NLP dovednost, kterou obor nazývá kalibrací, tedy sledování drobných změn v projevu konkrétního člověka ve srovnání s jeho obvyklým projevem (Bandler a Grinder 1979). Z hlediska pozorovatele je užitečné rozlišit tři roviny. Rovina pozorování říká, že kanály výpovědi nevyznívají stejně, a může být přesná. Rovina výkladu říká, co rozpor znamená, a je vždy hypotézou, protože tentýž neverbální projev může vyjadřovat rozpaky, zdvořilost, únavu, strach z reakce druhého, soustředění nebo jen osobní zvyk (Vrij 2008). Rovina oprávnění říká, kdo smí rozhodnout, který kanál platí. NLP v terapeutickém rámci doporučuje oba kanály uznat a nechat je vyjádřit, ale model sám obsahuje předpoklad, že neverbální projev je méně kontrolovaný, a proto „pravdivější“. Tento předpoklad je zdrojem většiny zneužití.

Detekční znaky🔗

Manipulativní práce se simultánní inkongruencí má rozpoznatelnou podobu. Mluvčí staví neverbální projev nad výslovné sdělení a z nesouladu vyvozuje, že slova neplatí, například tvrzením, že člověk sice říká ne, ale jeho tělo nebo nevědomí už souhlasí. Výklad vždy vyznívá ve prospěch mluvčího: zaváhání se čte jako skrytý souhlas, nikdy jako skutečný nesouhlas, a úsměv při odmítnutí jako znak, že odmítnutí není míněno vážně. Mluvčí si nárokuje lepší znalost vnitřního stavu druhého, než má on sám. Situace přitom má strukturu dvojné vazby: každý další protest lze vyložit jako nový projev nesouladu, takže člověk nemá jak své ne prosadit (Bateson a kol. 1956). Tento mechanismus se objevuje v prodeji pod tlakem, v sexuálním nátlaku, ve kterém se odmítnutí vydává za skrytý souhlas, i v kontrolujících vztazích, kde se vnímání a vyjádření druhého soustavně zpochybňují. Kompendium podobný vzorec popisuje v detekční signatuře gaslightingu. Zvláštní variantou je tvrzení, že z nesouladu lze poznat lež. To je spojeno s širšími nároky NLP na čtení vnitřních stavů z tělesných signálů, které výzkum nepotvrdil (Wiseman a kol. 2012).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití pojmu je takové, ve kterém pozorovaný nesoulad slouží jako otázka, ne jako rozsudek. Terapeutka, která si všimne, že klient se při vyprávění o ztrátě usmívá, může nesoulad pojmenovat a zeptat se, zda v něm není víc pocitů současně. Klient pak sám rozhodne, co jeho projev znamená, a terapeutka jeho odpověď přijme. Takové užití odpovídá obecnému principu klinické práce, podle kterého je klient autoritou ve vlastní zkušenosti a terapeut jeho prožívání zrcadlí, aniž by mu vnucoval výklad (Rogers 1951). Legitimní užití také respektuje, že výslovné ne platí bez ohledu na doprovodný projev. Manipulativní užití tuto hierarchii obrací. Neverbální projev se stává rozhodujícím, výslovné sdělení podřízeným, a vykladač si přisvojuje právo říkat, co druhý „doopravdy“ chce. V situacích, kde jde o souhlas se smlouvou, s tělesným kontaktem, s léčbou nebo s členstvím ve skupině, je takový výklad zvlášť nebezpečný, protože obchází informovaný a svobodný souhlas. Cialdini popisuje, jak lidé pod tlakem a ve spěchu snáze ustupují a jak se k ústupku připojuje pocit závazku (Cialdini 2009). Výklad nesouladu jako skrytého souhlasu tento tlak ještě zesiluje.

Stav důkazů🔗

Obecné tvrzení, že slova a neverbální projev se mohou rozcházet a že rozpor může souviset se smíšenými pocity, je v souladu s klasickou teorií komunikace (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Výzkum výrazu emocí se podrobně zabývá tím, jak se emoce projevují v tváři a hlase (Ekman 2003). Sporné je však tvrzení, že z nesouladu lze spolehlivě vyčíst skutečný postoj člověka. Rozsáhlý přehled výzkumu klamu ukazuje, že neverbální projevy jsou slabým a nespolehlivým vodítkem k tomu, co si člověk myslí nebo zda lže, a že lidé, kteří na ně spoléhají, si bývají jistější, než odpovídá jejich přesnosti (Vrij 2008). Experimentální ověření tvrzení NLP o čtení vnitřních stavů z očních pohybů nenašlo pro tato tvrzení žádnou podporu (Wiseman a kol. 2012). Kritické přehledy výzkumu NLP pak shrnují, že základní tvrzení oboru o vnímání a komunikaci nemají kvalitní empirickou oporu (Witkowski 2010; Heap 1988). Model, podle kterého každý kanál zastupuje jinou část, je pracovní metafora bez nezávislého ověření. Pro čtenáře z toho plyne, že pozorovaný nesoulad je nanejvýš důvodem k otázce, nikdy důkazem o skutečné vůli člověka.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je pravidlo, že výslovné ne platí. Pokud někdo tvrdí, že tělo nebo nevědomí druhého souhlasí, ačkoli jeho slova odmítají, jde o výklad, který nemá žádnou váhu proti vyslovenému rozhodnutí, a je legitimní ho jasně odmítnout. Druhou obranou je oddělit pozorování od výkladu: lze přiznat, že se člověk usmál nebo zaváhal, a zároveň trvat na tom, že to nic nemění na jeho sdělení. Nesoulad je často prostým projevem nejistoty, a ta je důvodem rozhodnutí odložit, ne ho přijmout. Třetí obranou je nedovolit, aby se z pochybností o vlastním projevu staly pochybnosti o vlastní vůli. U lidí, na které byl tento výklad uplatňován dlouhodobě, například v kontrolujícím vztahu, se objevuje nejistota ve vlastních pocitech a sklon ptát se druhých, co „doopravdy“ chtějí. Zotavení spočívá v obnově důvěry ve vlastní vnímání a ve vyjadřování, k čemuž přispívá vztah, ve kterém je slovo člověka bráno vážně. Herman zdůrazňuje, že obnova autonomie a schopnosti říct ne patří k základům zotavení po zneužití (Herman 1992). Odborníci, kteří s pojmem pracují, by měli pozorovaný nesoulad vždy vracet klientovi jako otázku a nikdy jím nenahrazovat jeho výslovnou odpověď.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1982). Reframing: Neuro-Linguistic Programming and the Transformation of Meaning. Moab: Real People Press.
• Bateson, G., Jackson, D. D., Haley, J., & Weakland, J. (1956). Toward a theory of schizophrenia. Behavioral Science, 1(4), 251–264.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Ekman, P. (2003). Emotions Revealed: Recognizing Faces and Feelings to Improve Communication and Emotional Life. New York: Times Books.
• Grinder, J., & Bandler, R. (1976). The Structure of Magic II: A Book about Communication and Change. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Rogers, C. R. (1951). Client-Centered Therapy. Boston: Houghton Mifflin.
• Satir, V. (1972). Peoplemaking. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Vrij, A. (2008). Detecting Lies and Deceit: Pitfalls and Opportunities (2. vyd.). Chichester: Wiley.
• Watzlawick, P., Beavin, J. H., & Jackson, D. D. (1967). Pragmatics of Human Communication. New York: W. W. Norton.
• Wiseman, R., Watt, C., ten Brinke, L., Porter, S., Couper, S.-L., & Rankin, C. (2012). The eyes don't have it: Lie detection and neuro-linguistic programming. PLoS ONE, 7(7), e40259.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Práce s částmi – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Inkongruence – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Kalibrace – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Calibration)
• Kongruence – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Congruence)
• Inkongruence – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Incongruence)
• Vizuální squash – příbuzné heslo (Práce s částmi, Visual squash)
• Sekvenční inkongruence – příbuzné heslo (Práce s částmi, Sequential incongruence)
• Detekce lži v NLP – příbuzné heslo (Raport a kalibrace, Lie detection claims in NLP)

V kompendiu

• EA-1.3.2 Strategická reinterpretace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Detekční signatura: Gaslighting vzorec – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Sekvenční inkongruence – předchozí heslo rodiny
• Hledání pozitivního záměru části – další heslo rodiny