Slovo „zkusit“🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-20.16
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Jazykové vzorce
Druh	vzorec
Anglicky	Try
Jiné názvy	zkus, pokusit se
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	nízké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Vzorec „zkusit“ (anglicky try) popisuje v tréninkové literatuře NLP tvrzení, že slovo „zkusit“ nebo „pokusit se“ v sobě nese předpoklad obtíže a možného nezdaru. Kdo říká „zkusím to“, podle tohoto výkladu dopředu připouští, že to nevyjde, a kdo druhého vybízí „zkus to“, naznačuje, že úkol je těžký. Z toho NLP vyvozuje dvě doporučení: slovo „zkusit“ vypouštět tam, kde má mluvčí na mysli skutečné jednání, a naopak ho používat tam, kde chce, aby posluchač u něčeho neuspěl, například u odporu proti sugesci. Jazykovým jádrem je skutečný jev: výrok „podařilo se mu“ předpokládá, že se o něco pokoušel, a slovo pokusu tak signalizuje nejistý výsledek (Levinson 1983). Pro kompendium je vzorec zajímavý méně tím, co tvrdí NLP o jeho účinku, a více tím, jak se slovo „zkoušet“ používá k vysvětlování neúspěchu: kdo „jen zkoušel“, ten podle mluvčího selhal on sám, ne metoda, která mu byla nabídnuta.

Původ a souvislosti🔗

Vzorec má dva kořeny. Prvním je tradice hypnózy, v níž se odedávna používají takzvané výzvové sugesce: hypnotizér navrhne, že určitý pohyb nepůjde provést, a pak účastníka vyzve, aby se o něj pokusil. Výzvy tohoto typu jsou součástí standardních škál hypnotické sugestibility. Kirsch a Lynn v přehledu teorií hypnózy ukazují, že chování v takových situacích se dá vysvětlit očekáváním a ochotou spolupracovat a že k tomu není třeba předpokládat zvláštní stav vědomí (Kirsch a Lynn 1995). Druhým kořenem je jazykověda presupozice. Pragmatika uvádí slovesa, jejichž užití předpokládá pokus nebo snahu, mezi takzvanými implikativními slovesy (Levinson 1983). Tuto třídu rozebírá stránka o implikativních slovesech. Bandler a Grinder do svého popisu Ericksonových jazykových vzorců zahrnuli presupozice jako prostředek, jímž se v řeči předává předpoklad, který posluchač nezpochybňuje (Bandler a Grinder 1975b). Rada „neříkej zkusím“ se v populární literatuře osobního rozvoje šíří jako samostatné pravidlo, bez autora a bez odkazu na výzkum. V motivačních rozhovorech, které stojí mimo NLP, se rozlišuje síla jazyka, jímž klient vyjadřuje odhodlání ke změně, a vyjádření typu „zkusím“ se chápou jako slabší podoba závazku než „udělám“ (Miller a Rollnick 2013). To je ale popis toho, co jazyk klienta prozrazuje, ne návod, jak klienta jazykem ovlivnit.

Struktura vzorce🔗

Vzorec lze rozložit na tři struktury, které mají odlišné funkce. První je popisná: slovo „zkusit“ vyjadřuje nejistotu výsledku. Lékař, který navrhne „zkusíme tento lék“, poctivě sděluje, že účinek není zaručený (Levinson 1983). Druhá je výzvová: slovo „zkus“ se spojuje s úkolem, o kterém mluvčí předpokládá, že se nezdaří, a nezdar se pak vydá za důkaz jeho tvrzení. V hypnóze jde o výzvu k pohybu, o kterém předtím zaznělo, že nepůjde provést; v každodenní řeči se podobná struktura objevuje ve výhrůžce „zkus mi odporovat“, která předpokládá, že odpor skončí špatně. Třetí je vysvětlující: slovo „zkoušet“ se použije zpětně jako výklad neúspěchu. „Nefungovalo ti to, protože jsi to jen zkoušel“ přesouvá příčinu nezdaru na nedostatečnou vůli nebo víru člověka.

Třetí struktura je pro kompendium nejvýznamnější, protože vytváří nevyvratitelnost. Jestliže každý neúspěch lze vyložit tím, že se člověk „jen snažil“, a každý úspěch tím, že „to opravdu udělal“, nemůže žádný výsledek metodu zpochybnit. Kompendium tento obecný mechanismus rozebírá u imunizace proti falzifikaci. Ke vzorci patří i nízkoprahová podoba „zkuste to“, kterou používá obchodní a náborová komunikace: „zkuste to zdarma“, „zkus přijít jen jednou“. Slovo pokusu tu snižuje vnímanou váhu závazku. Výzkum postupného získávání souhlasu ukázal, že lidé, kteří vyhověli malé prvotní žádosti, pak častěji vyhovují i žádosti větší (Freedman a Fraser 1966). Vzorec „zkusit“ je jedním z jazykových prostředků, jimiž se taková malá první žádost formuluje.

Detekční znaky🔗

Výskyt slova „zkusit“ sám o sobě nic neznamená; je to jedno z nejběžnějších sloves jazyka. Detekční znaky se týkají jeho funkce. Prvním znakem je zpětné užití k výkladu neúspěchu: když mluvčí na stížnost, že metoda nepomohla, odpoví, že posluchač „jen zkoušel“, „málo věřil“ nebo „nebyl dost odhodlaný“, přesouvá odpovědnost z metody na člověka. Druhým znakem je výzva spojená s předem oznámeným nezdarem: „zkus odejít a uvidíš“, „zkus mi to dokázat“. Taková výzva nemá posluchači nic umožnit, má mu předvést jeho bezmoc. Třetím znakem je nízkoprahová nabídka, za kterou následuje řada dalších kroků: „zkušební“ setkání, po němž přijde „pokračovací“ kurz, a po něm „pokročilý“ stupeň. Kompendium podobné stupňování popisuje u vzorce guru a adepta. Čtvrtým znakem je moralizace slova: v některých skupinách osobního rozvoje se „zkoušet“ stává nadávkou, která označuje nedostatek oddanosti, a členové se navzájem opravují, když ho použijí. Taková jazyková pravidla patří do oblasti, kterou Lifton nazval zatížením jazyka: slovník skupiny předem určuje, jak lze o zkušenosti mluvit (Lifton 1961).

U člověka, na kterého se vysvětlující podoba vzorce uplatňuje dlouhodobě, se objevují typické důsledky. Přestává posuzovat metodu a posuzuje jen sebe; každý další nezdar zesiluje pocit vlastní nedostatečnosti a zároveň motivaci zkoušet znovu a s větším nasazením, často za další peníze nebo čas. Takový koloběh odpovídá tomu, co literatura o manipulativních skupinách popisuje jako přenesení viny za selhání systému na jednotlivce (Singer a Lalich 1995). Pro kliniky je to znak, který stojí za to aktivně zjišťovat: klient, který mluví o opakovaných kurzech, jež „nefungovaly kvůli němu“, může mít za sebou právě tento vzorec.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití slova „zkusit“ je poctivé vyjádření nejistoty. Ve zdravotnictví, ve výzkumu i v terapii je důležité, aby se pokus nazýval pokusem: pacient má vědět, že léčba nemusí pomoci, a že její neúspěch nebude vyčítán jemu. Stejně legitimní je, když si člověk sám všimne, že říká „zkusím“, a uvědomí si tím vlastní nejistotu nebo váhání. Motivační rozhovory takové vyjádření nevnímají jako chybu, kterou je třeba odstranit, ale jako informaci o klientově ambivalenci, se kterou se dá dál pracovat (Miller a Rollnick 2013). Manipulativní užití nastává ve třech situacích. Zaprvé, když se „zkoušení“ použije k tomu, aby metoda nebo autorita nemohla selhat. Zadruhé, když se výzva „zkus“ spojí s výhrůžkou nebo s předváděním bezmoci. Zatřetí, když se slovo pokusu použije k tomu, aby se závazek zdál menší, než ve skutečnosti je. Ve všech třech případech je společné to, že slovo, které má vyjadřovat nejistotu, slouží k zakrytí jistoty mluvčího: o výsledku, který si přeje, už rozhodl.

Stav důkazů🔗

Tvrzení NLP, že slovo „zkusit“ samo o sobě vede k nezdaru nebo že jeho vypuštění zvyšuje úspěšnost, nemá podle dostupných přehledů oporu v kontrolovaných studiích. Přehledy výzkumu NLP konstatují, že jazyková tvrzení oboru zůstávají převážně netestována a že kontrolované studie tvrzení NLP většinou nepotvrzují (Witkowski 2010). Výzvové sugesce v hypnóze jsou dobře popsané, jejich výklad se však posunul od představy zvláštního stavu k vysvětlení očekáváním, motivací a sociálním kontextem (Kirsch a Lynn 1995). To znamená, že účinek nestojí na slově „zkusit“, ale na celé situaci, v níž účastník očekává určitý výsledek. Doložený je mechanismus postupného závazku, jehož součástí může být nízkoprahová formulace pokusu (Freedman a Fraser 1966). Doložené jsou i pragmatické vlastnosti sloves pokusu (Levinson 1983). Kompendium proto doporučuje chápat vzorec jako popis jazykové funkce, nikoli jako prokázaný psychologický účinek jednotlivého slova.

Obrana a zotavení🔗

Obranou proti vysvětlujícímu užití je trvat na oddělení otázky účinnosti od otázky snahy. Kdo slyší, že metoda nepomohla, protože se „jen snažil“, může se zeptat, jaký výsledek by mluvčí považoval za doklad, že metoda nefunguje. Pokud žádný takový výsledek neexistuje, není to vada posluchače, ale vlastnost tvrzení. Obranou proti výzvě s výhrůžkou je nereagovat na ni pokusem: výzva „zkus to“ je pozvánkou do situace, jejíž výsledek mluvčí naplánoval, a nejlepší odpovědí bývá rozhodnout se mimo tento rámec, s podporou lidí mimo vztah. Obranou proti nízkoprahové nabídce je vidět celou cestu: co následuje po zkušebním setkání, kolik stojí další stupně a jak se odchází. McGuire ukázal, že předchozí seznámení s argumentem a jeho slabinami zvyšuje odolnost vůči přesvědčování (McGuire 1964); totéž platí pro znalost stupňovaných nabídek. Při zotavení po pobytu ve skupině, kde se neúspěch metody vždy přičítal nedostatečné snaze členů, pomáhá obnovit zdravý vztah k nezdaru: pokus, který nevyšel, je informace o světě i o metodě, ne rozsudek nad člověkem, a slovo „zkusím“ je poctivé slovo, které se nemusí vymazávat.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975b). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 1. Cupertino: Meta Publications.
• Freedman, J. L., & Fraser, S. C. (1966). Compliance without pressure: The foot-in-the-door technique. Journal of Personality and Social Psychology, 4(2), 195–202.
• Kirsch, I., & Lynn, S. J. (1995). The altered state of hypnosis: Changes in the theoretical landscape. American Psychologist, 50(10), 846–858.
• Levinson, S. C. (1983). Pragmatics. Cambridge: Cambridge University Press.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• McGuire, W. J. (1964). Inducing resistance to persuasion: Some contemporary approaches. In L. Berkowitz (Ed.), Advances in Experimental Social Psychology (Vol. 1, pp. 191–229). New York: Academic Press.
• Miller, W. R., & Rollnick, S. (2013). Motivational Interviewing: Helping People Change (3. vyd.). New York: Guilford Press.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Jazykové vzorce – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Záporné příkazy – příbuzné heslo (Milton-model, Negative commands)
• Presupozice v Milton-modelu – příbuzné heslo (Milton-model, Presuppositions (Milton Model))
• Implikativní slovesa – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Implicative verbs)
• Slovo „zatím“ – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Yet)

V kompendiu

• EA-1.3.1 Imunizace proti falsifikaci – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.6.1 Vzorec guru a adept – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Slovo „zatím“ – předchozí heslo rodiny
• Výzva „představte si“ – další heslo rodiny