Usuzování a vnímání🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-17.21
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Metaprogramy
Druh	pojem
Anglicky	Adaptation (judging and perceiving)
Jiné názvy	adaptace, uzavírání a otevřenost
Obecnější heslo	Metaprogramy
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	nízké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Metaprogram usuzování a vnímání, v anglické literatuře NLP označovaný také jako adaptace, popisuje, zda člověk v životě a práci dává přednost tomu, aby věci byly rozhodnuté, naplánované a uzavřené, nebo tomu, aby zůstávaly otevřené novým informacím a možnostem. Člověk přiklánějící se k usuzování podle tohoto výkladu rád rozhoduje, plánuje dopředu, dodržuje termíny a cítí se nepohodlně, když jsou věci nevyřešené. Člověk přiklánějící se k vnímání odkládá rozhodnutí, aby mohl sbírat další informace, přizpůsobuje se průběžně a cítí se omezen příliš pevným plánem. Rozlišení pochází z typologie odvozené od Junga, kterou NLP převzalo do svého výkladu osobnosti; James a Woodsmall zařadili metaprogramy do širšího modelu, v němž vedle sebe stojí typologické dimenze, hodnoty a způsob kódování času (James a Woodsmall 1988). Pro kompendium je kategorie důležitá ze dvou důvodů. Ukazuje, jak NLP přebírá typologie z jiných tradic bez jejich metodologie, a přisouzená „potřeba rozhodnout hned“ se snadno stává nástrojem časového tlaku.

Původ a souvislosti🔗

Rozlišení mezi usuzováním a vnímáním se v psychologii osobnosti objevuje v dotazníkové typologii inspirované Jungovými psychologickými typy, kde tvoří jednu ze čtyř dimenzí. Do NLP se dostalo přes autory, kteří se snažili propojit metaprogramy s typologiemi známými z personální praxe. James a Woodsmall spojili s metaprogramy řadu typologických rozlišení a navíc je vztáhli k tomu, jak si člověk ukládá čas, tedy k rozlišení prožívání „v čase“ a „mimo čas“ (James a Woodsmall 1988). Hall a Bodenhamer ve svém katalogu zachovali typologická rozlišení, ale zdůraznili, že je chápou jako kontextové vzorce, ne jako stálé typy (Hall a Bodenhamer 1997). Kategorie souvisí s metaprogramem možnosti a postupy, který se ptá, zda člověk hledá alternativy, nebo dodržuje osvědčený postup, a s metaprogramem pracovní styl.

Převzetí jungovské dimenze do NLP je poučné i metodologicky. Typologie, z níž rozlišení pochází, je sama předmětem psychometrické kritiky, zejména kvůli tomu, že rozděluje lidi do dvou skupin podle dimenze, která má ve skutečnosti spojité rozložení, a že zařazení téhož člověka se při opakování testu může měnit. NLP k této kritice přidává další vrstvu nejistoty, protože místo dotazníku používá intuitivní posouzení z řeči. Tosey a Mathison upozorňují, že NLP si často bere kategorie z jiných oborů a používá je bez ověřovacích postupů, které je v původním oboru provázely (Tosey a Mathison 2009).

Struktura vzorce🔗

Metaprogram se rozpoznává z toho, jak člověk mluví o plánech a rozhodnutích: zda zdůrazňuje termíny, seznamy a uzavření, nebo možnosti, pružnost a to, že „se uvidí“. NLP z rozpoznaného pólu vyvozuje, jak s člověkem plánovat, jak mu předkládat nabídky a jaké pracovní prostředí mu vyhovuje (James a Woodsmall 1988). Člověku, který se přiklání k usuzování, se podle tohoto výkladu předkládá jasné rozhodnutí s termínem; člověku, který se přiklání k vnímání, se nechává prostor a nabízejí se možnosti.

Pro analýzu vlivu je klíčové, jak se tato struktura obrací v tlak. Přisouzená potřeba uzavírat se použije k tomu, aby se odklad rozhodnutí líčil jako nepohodlí: „vy jste typ, který se potřebuje rozhodnout hned, jinak vás to bude trápit“. Tím se časový tlak, který vytváří mluvčí, převádí na vnitřní potřebu člověka, a rozhodnutí o velké koupi nebo o závazku pak působí jako úleva, ne jako riziko. Opačná podoba přisuzuje člověku pružnost, aby přijal měnící se podmínky: „vy jste přece otevřený člověk, takže vám nevadí, že se podmínky ještě upraví“. Rozlišení se tak stává falešnou volbou mezi dvěma „typy“, z nichž každý vede k výsledku výhodnému pro mluvčího; kompendium obecný mechanismus popisuje u falešného dilematu. Cialdini popisuje, jak omezený čas a pocit, že příležitost mizí, zvyšují ochotu rozhodnout se bez dostatečného zvážení (Cialdini 2009).

Detekční znaky🔗

Zneužití se pozná podle několika znaků. Mluvčí přisuzuje druhému typ, ke kterému patří „potřeba mít to z hlavy“, a v téže větě navrhuje okamžité uzavření dohody. Odklad se popisuje jako zdroj trápení, nejistoty nebo ztráty příležitosti, nikoli jako rozumná opatrnost. Lhůta nemá věcný důvod a mluvčí se k ní vrací pokaždé, když druhý váhá. V opačné podobě se změny podmínek po uzavření dohody prezentují jako něco, s čím se „flexibilní člověk“ snadno smíří, a námitka proti nim jako rigidita. V organizacích se podobná typologie používá k rozdělování lidí na ty, kdo „umějí rozhodovat“, a ty, kdo „jen sbírají informace“, a k ospravedlnění toho, že se rozhodnutí přijímají bez konzultace. Kahneman upozorňuje, že rozhodování pod časovým tlakem posiluje rychlé intuitivní soudy a oslabuje pečlivé zvažování (Kahneman 2011). U člověka, na kterého je vzorec uplatňován, se objevuje pocit, že váhání je osobní vadou, a ochota uzavírat rozhodnutí dřív, než je připraven.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je symetrické a slouží koordinaci. Dva kolegové, kteří plánují společnou konferenci a pojmenují, že jeden má rád jasný plán a druhý raději nechává věci otevřené, a domluví se, co je nutné rozhodnout teď a co může počkat, používají rozlišení k tomu, aby se navzájem nepřetěžovali. V týmu může pojmenování rozdílných preferencí snížit napětí, které by jinak vypadalo jako osobní konflikt. Takové užití nečiní z žádného pólu nadřazený styl a nevyužívá jej k tlaku; zároveň připouští, že se lidé podle situace mění. Satirová zdůrazňovala, že rozdíly mezi lidmi v rodině nebo skupině nejsou hrozbou, pokud se o nich dá otevřeně mluvit (Satir 1972).

Manipulativní užití převádí vnější tlak na vnitřní potřebu. Realitní makléř, který zájemci při prohlídce řekne, že je typ, který se potřebuje rozhodnout hned, a že je lepší to uzavřít, ať to má z hlavy, mění vlastní zájem na rychlém obchodu v péči o pohodlí zájemce; jde o variantu tlaku lhůtou, který výzkum vlivu popisuje u principu nedostatku (Cialdini 2009). Kategorie se tu nevyužívá k porozumění, ale k tomu, aby se běžná nejistota před velkým rozhodnutím označila za problém, který řeší podpis. Rozhodující otázky jsou: Kdo vytváří časový tlak? Má lhůta věcný důvod? A je odklad rozhodnutí líčen jako opatrnost, nebo jako vada?

Stav důkazů🔗

Metaprogram usuzování a vnímání stojí na dvojí nejistotě. Typologie, z níž pochází, je předmětem dlouhodobé psychometrické kritiky, která zpochybňuje rozdělování lidí do typů a stabilitu zařazení. NLP k tomu přidává intuitivní posuzování z řeči, jehož spolehlivost nebyla ověřena. Kritické přehledy výzkumu NLP konstatují, že obor obecně neověřuje své kategorie a že většina jeho tvrzení nebyla v kontrolovaných studiích potvrzena (Witkowski 2010). Hodnocení NLP v koučinku varuje, že nástroje oboru by se neměly používat, jako by šlo o ověřené diagnostické metody (Passmore a Rowson 2019). Obecnější práce o pseudovědě v klinické psychologii upozorňují, že popularita nástroje a pocit, že výstižně popisuje člověka, nejsou dokladem jeho platnosti (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Doloženo je naopak, že časový tlak a pocit mizející příležitosti ovlivňují rozhodování (Cialdini 2009), a to bez ohledu na typ. Poctivý závěr je, že rozlišení je srozumitelné jako popis preference v konkrétní situaci, ale jako typologie lidí nemá v NLP empirickou oporu.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je oddělit vlastní preferenci od tlaku, který vytváří druhá strana. I kdo má rád věci uzavřené, nemusí uzavírat rozhodnutí, k němuž nemá dost informací; nepohodlí z otevřené otázky je menší cenou než chybné rozhodnutí. Pokud mluvčí přisuzuje „potřebu rozhodnout hned“, je legitimní odpovědět, že rozhodnutí přijde, až bude připravené, a že lhůta bez věcného důvodu není důvodem ke spěchu (Cialdini 2009). Proti opačné podobě pomáhá trvat na tom, že podmínky dohody platí tak, jak byly sjednány, a že pružnost v plánování neznamená souhlas s jednostrannými změnami. Užitečné je mít pro velká rozhodnutí vlastní pravidlo, například že se nepodepisuje v den první schůzky; takové pravidlo chrání bez ohledu na to, jaký typ člověk údajně je.

Kdo byl v organizaci opakovaně označován za někoho, kdo „neumí rozhodovat“, potřebuje obnovit důvěru ve vlastní úsudek a rozlišit, kdy jeho váhání bylo oprávněnou opatrností. Pomáhá zpětné hodnocení konkrétních rozhodnutí podle jejich výsledků, ne podle rychlosti, a prostředí, v němž je možné požádat o čas bez obav z nálepky. Obecným otázkám práce s taxonomiemi se kompendium věnuje v metodologických poznámkách k taxonomii. Pro vlastní posouzení pomáhá připomínat si, že pozorovatel snadno nachází potvrzení kategorie, kterou očekává, a přehlíží doklady proti ní (Gilovich 1991).

Literatura🔗

• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
• Hall, L. M., & Bodenhamer, B. G. (1997). Figuring Out People: Design Engineering with Meta-Programs. Carmarthen: Crown House Publishing.
• James, T., & Woodsmall, W. (1988). Time Line Therapy and the Basis of Personality. Cupertino: Meta Publications.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Satir, V. (1972). Peoplemaking. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Metaprogramy – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Metaprogramy – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Možnosti a postupy – příbuzné heslo (Metaprogramy, Options and procedures)
• Pracovní styl – příbuzné heslo (Metaprogramy, Working style)
• Struktura pravidel – příbuzné heslo (Metaprogramy, Rule structure)

V kompendiu

• EA-1.2.1 Falešné dilema – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 2.4 Metodologické poznámky k taxonomii – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Proč a jak – předchozí heslo rodiny
• Metaprogramy v náboru a řízení – další heslo rodiny