Struktura přesvědčení v Sleight of Mouth🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-07.02
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Sleight of Mouth
Druh	pojem
Anglicky	Belief structure in Sleight of Mouth
Jiné názvy	přesvědčení jako spojení X a Y
Obecnější heslo	Sleight of Mouth
Užití	výkladový pojem
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Struktura přesvědčení je v souboru Sleight of Mouth výkladový model, podle kterého se přesvědčení v řeči projevuje jako spojení dvou prvků. Prvním typem spojení je vztah významu: určitá okolnost nebo chování „znamená“ určitý stav, hodnotu nebo vlastnost („když mlčí, zlobí se“). Druhým typem je vztah příčiny: jedna věc „způsobuje“ jinou („stres způsobuje, že nemůžu myslet“). Robert Dilts tento model staví na začátek celého souboru, protože každý z jeho vzorců se vztahuje k jednomu z obou prvků, ke spojení mezi nimi, nebo k rámci, ve kterém spojení platí (Dilts 1999). Oba typy spojení odpovídají kategoriím meta-modelu, které katalog rozebírá samostatně jako komplexní ekvivalenci a příčinu a následek. Nejde o techniku, ale o analytický pojem: popisuje, kde má přesvědčení „klouby“, ve kterých se dá pohnout. Pro kompendium je důležitý dvojím způsobem. Pomáhá rozpoznat, které spojení v manipulativním výroku nese váhu, a zároveň ukazuje, proč jsou taková spojení zranitelná vůči přerámování z obou stran.

Původ a souvislosti🔗

Model navazuje na meta-model, který v jazyce sledoval, jak mluvčí z povrchové věty vypouští pravidla, podle kterých usuzuje. Věta „pozdě přišel, takže mu na mně nezáleží“ obsahuje skryté pravidlo, které se v meta-modelu zpochybňuje otázkou po tom, jak přesně jedno znamená druhé (Bandler a Grinder 1975). Dilts tento rozbor rozšířil. V knihách o změně přesvědčení rozlišoval přesvědčení o příčině, o významu a o identitě a zdůrazňoval, že přesvědčení nejsou jednotlivé výroky, ale součásti širšího systému hodnot a očekávání (Dilts 1990). Spolu s Hallbomem a Smithovou pak popisoval, jak se přesvědčení týkající se naděje, schopnosti a vlastní hodnoty promítají do toho, jak lidé zvládají nemoc a změnu (Dilts, Hallbom a Smith 1990). V souboru Sleight of Mouth je model zhuštěn do jednoduché formule, kterou lze použít na jakýkoli výrok, a doplněn o pojem hodnot a kritérií, ke kterým se přesvědčení vztahují (Dilts 1999). Filozofickým pozadím je teze obecné sémantiky, že slovní spojení „je“ nebo „znamená“ svádí k záměně popisu s věcí samou (Korzybski 1933). Kompendium jinde rozebírá příbuznou myšlenku, že přesvědčení tvoří síť, ve které se rozpor dá vstřebat na mnoha místech; viz stránku Quine: Síť přesvědčení.

Struktura vzorce🔗

Model rozkládá přesvědčení na tři části. První dvě jsou prvky, které přesvědčení spojuje: na jedné straně okolnost, chování nebo událost, na druhé straně význam, stav, vlastnost nebo následek. Třetí částí je samo spojení, které bývá v řeči vyjádřeno slovy „znamená“, „je“, „protože“, „takže“, „když…, tak…“ nebo jen pouhým sousedstvím dvou vět. K tomu model přidává rámec: kontext, časový horizont a kritéria, vzhledem ke kterým přesvědčení platí (Dilts 1999). Z tohoto rozkladu je zřejmé, proč lze přesvědčení měnit, aniž by se jeho obsah přímo popíral. Stačí nahradit slovo v jednom z prvků, prvek rozložit nebo zobecnit, najít případ, kdy spojení neplatí, nebo posunout rámec. Totéž ovšem platí opačným směrem: oslabené nebo nejasné spojení lze stejnými prostředky zpevnit.

Pozorovatel by měl sledovat hlavně spojení, protože právě to nese v manipulativním výroku břemeno. Výrok „když se ptáš, nevěříš mi, a kdo nevěří, ničí vztah“ vypadá jako popis, ale je to řetěz dvou spojení, z nichž ani jedno není doloženo. Kognitivní terapie pracuje s podobným rozkladem: odlišuje událost, automatickou myšlenku o ní a emoci, která z myšlenky plyne, a testuje, zda spojení mezi nimi obstojí (Beck 1976). Rozdíl je v cíli. Terapie spojení zkoumá spolu s klientem, kdežto manipulace spojení buď vnucuje, nebo ho pohotově přepíná podle toho, co je výhodné. Ellis popisoval, že emoční potíže často nevyvolává událost sama, ale přesvědčení o tom, co událost znamená, a že tato přesvědčení lze zpochybnit (Ellis 1962). Sleight of Mouth tuto myšlenku sdílí, ale přesouvá ji z rámce terapie do rámce běžného rozhovoru.

Model má i časový rozměr. Spojení, které dnes působí jako samozřejmé, obvykle vzniklo z konkrétních zkušeností, opakovaných výroků blízkých lidí nebo pravidel prostředí, ve kterém člověk vyrůstal či pracoval. Kognitivní terapie i Diltsovy práce o přesvědčeních hledají původ přesvědčení v raných zkušenostech a ve výrocích významných druhých (Beck 1976; Dilts 1990). Kdo spojení přijal v situaci závislosti, například jako dítě nebo jako nový člen skupiny, často si nepamatuje, odkud pochází, a prožívá ho jako vlastní poznání. Rozbor struktury proto otevírá i otázku původu: kdo spojení poprvé vyslovil a komu sloužilo.

Detekční znaky🔗

Pojem pomáhá rozpoznat manipulativní výrok podle toho, jak zachází se spojením. Prvním znakem je spojení vyslovené jako samozřejmost, bez pravidla a bez možnosti výjimky: „znamená to“, „je jasné, že“, „to dokazuje“. Druhým znakem je řetězení: z jednoho spojení se odvozuje další, a nakonec se z drobné okolnosti vyvodí nárok nebo sankce. Třetím znakem je nesymetrie: spojení platí pro chování posluchače, ale ne pro stejné chování mluvčího. Čtvrtým znakem je kruh, ve kterém se význam definuje okolností a okolnost významem, takže přesvědčení nejde vyvrátit; kompendium tento jev popisuje jako cirkulární definice. Pátým znakem je přepínání spojení: mluvčí v jednom rozhovoru tvrdí, že určité chování znamená lásku, a v jiném, že totéž chování znamená neúctu, podle toho, co právě potřebuje. Lifton popsal, že totalitní prostředí vytváří jazyk, ve kterém se složité zkušenosti zhušťují do ustálených frází, které uzavírají přemýšlení dřív, než začne (Lifton 1961). Mnoho takových frází má právě strukturu nevysloveného spojení dvou prvků.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Jako výkladový pojem nemá struktura přesvědčení sama o sobě užití, ale dá se použít k rozboru i k vlivu. Legitimní je rozbor, při kterém si člověk, terapeut nebo vyšetřovatel ujasňuje, co přesně výrok tvrdí a které spojení je třeba ověřit. V terapii pomáhá klientovi uvidět, že jeho bolestné přesvědčení je spojení, které vzniklo, a ne nezměnitelný fakt (Beck 1976). Ve vyšetřování nebo v analýze komunikace pomáhá oddělit pozorovatelná fakta od výkladů, které na nich mluvčí staví. Manipulativní je užití, při kterém se znalost struktury používá k tomu, aby se cizí přesvědčení cíleně oslabila tam, kde chrání posluchače, nebo posílila tam, kde slouží mluvčímu. Tosey a Mathison upozorňují, že modely NLP mají velkou rétorickou sílu právě proto, že nabízejí jednoduchou mapu složitých jevů; tato síla se dá obrátit k porozumění stejně jako k ovlivňování (Tosey a Mathison 2009).

Stav důkazů🔗

Rozlišení vztahů významu a příčiny není empirická hypotéza, ale jazykově analytické rozlišení, a v tomto smyslu je srozumitelné a užitečné. Že přesvědčení ovlivňují emoce a jednání, je dobře doloženo v kognitivní psychologii a v kognitivní terapii (Beck 1976). Že lidé usilují o soulad mezi přesvědčeními a jednáním a prožívají rozpor jako nepříjemný, patří k základům sociální psychologie (Festinger 1957). Tvrzení, že každé přesvědčení lze redukovat na jedno ze dvou spojení a že zásah do tohoto spojení přesvědčení spolehlivě mění, však empiricky ověřeno není; literatura souboru ho dokládá jen příklady (Dilts 1999). Kritické přehledy výzkumu NLP shledávají, že teoretické modely oboru jsou zřídka formulovány tak, aby je bylo možné testovat, a že kontrolované studie jejich klíčová tvrzení většinou nepodporují (Sharpley 1987; Witkowski 2010). Pojem je tedy vhodné užívat jako analytickou pomůcku, ne jako doložený model mysli.

Obrana a zotavení🔗

Obranou je pojmenovat spojení a vrátit mu břemeno důkazu. Když mluvčí tvrdí, že určitá okolnost něco znamená nebo něco způsobuje, lze se zeptat, podle jakého pravidla to platí, zda platí i obráceně a pro všechny stejně a co by ho vyvrátilo. Pomáhá také oddělit tři vrstvy vlastního popisu: co se stalo, co si o tom myslím a co z toho plyne. Kdo si tyto vrstvy zapisuje odděleně, má oporu, kterou nelze snadno přepsat (Beck 1976). U lidí, kterým byla dlouhodobě vnucována spojení typu „tvoje pochybnost znamená zradu“ nebo „tvoje únava je důkaz lenosti“, zotavení zahrnuje rozpoznání těchto spojení jako cizích pravidel, která si neosvojili z vlastní zkušenosti, a postupné obnovení vlastních kritérií. Herman popisuje, že lidé vycházející z dlouhodobé kontroly potřebují znovu získat právo pojmenovat vlastní zkušenost vlastními slovy (Herman 1992). Na pojem navazují stránky o jednotlivých vzorcích, například o zobecnění, které ukazují, jak se s každým kloubem přesvědčení dá v rozhovoru pohnout a jak takový pohyb rozpoznat.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Dilts, R. (1990). Changing Belief Systems with NLP. Cupertino: Meta Publications.
• Dilts, R. (1999). Sleight of Mouth: The Magic of Conversational Belief Change. Capitola: Meta Publications.
• Dilts, R., Hallbom, T., & Smith, S. (1990). Beliefs: Pathways to Health and Well-Being. Portland: Metamorphous Press.
• Ellis, A. (1962). Reason and Emotion in Psychotherapy. New York: Lyle Stuart.
• Festinger, L. (1957). A Theory of Cognitive Dissonance. Stanford: Stanford University Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Korzybski, A. (1933). Science and Sanity: An Introduction to Non-Aristotelian Systems and General Semantics. Lancaster: International Non-Aristotelian Library.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Sleight of Mouth – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Sleight of Mouth – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Příčina a následek – příbuzné heslo (Meta-model, Cause and effect)
• Komplexní ekvivalence – příbuzné heslo (Meta-model, Complex equivalence)
• Sleight of Mouth – příbuzné heslo (Sleight of Mouth, Sleight of Mouth)
• Zobecnění – příbuzné heslo (Sleight of Mouth, Chunk up)
• Limitující přesvědčení – příbuzné heslo (Přesvědčení, Limiting beliefs)
• Přesvědčení o příčině – příbuzné heslo (Přesvědčení, Beliefs about cause)
• Přesvědčení o významu – příbuzné heslo (Přesvědčení, Beliefs about meaning)
• Myšlenkový virus – příbuzné heslo (Přesvědčení, Thought virus)

V kompendiu

• EA-7.2.7 Quine: Síť přesvědčení – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Detekční signatura: Cirkulární definice – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 7.5 Kognitivní vědy a EA — duální systém, predikční zpracování, embodied cognition – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Sleight of Mouth – předchozí heslo rodiny
• Záměr – další heslo rodiny