Přesvědčení o významu🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-16.06
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Přesvědčení
Druh	pojem
Anglicky	Beliefs about meaning
Jiné názvy	přesvědčení o tom, co věci znamenají
Užití	výkladový pojem
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Přesvědčením o významu se v NLP rozumí přesvědčení, které spojuje určitou událost, chování nebo prožitek s tím, co údajně znamená. „Když mlčí, znamená to, že se zlobí“, „neúspěch znamená, že nejsem dost dobrý“, „kritika znamená závist“ – ve všech těchto větách se k pozorovatelnému jevu připojuje výklad, který se podává jako jeho samozřejmý obsah. V díle Roberta Diltse patří přesvědčení o významu k základním typům přesvědčení vedle přesvědčení o příčině a přesvědčení o identitě (Dilts 1999). Význam přitom není vlastností události, ale vztahem, který k ní člověk nebo skupina připojí. Kompendium pojem popisuje jako výkladový: ukazuje, že kdo určuje, co věci znamenají, určuje také, jak se k nim člověk postaví, co pocítí a co udělá. Proto je výklad významu jedním z hlavních míst, kde se rozhoduje o autonomii člověka v kontrolujícím prostředí.

Původ a souvislosti🔗

Jazykovou podobu přesvědčení o významu popsal meta-model pod názvem komplexní ekvivalence: mluvčí klade rovnítko mezi pozorovatelné chování a jeho vnitřní význam, jako by šlo o totéž (Bandler a Grinder 1975). Kategorii podrobně rozebírá heslo o komplexní ekvivalenci. Bandler a Grinder později stavěli na práci s významem celou rodinu technik, které nazvali reframing: stejné chování nebo událost dostane jiný rámec, a tím i jiný význam (Bandler a Grinder 1982). Dilts ukázal, že přesvědčení o významu a o příčině tvoří dvě základní vazby, na které míří jazykové vzorce určené ke změně přesvědčení (Dilts 1999).

Tyto myšlenky mají starší kořeny. Watzlawick a spolupracovníci popsali přerámování jako změnu pojmového a emočního rámce, v němž se situace prožívá, při níž se událost sama nemění, ale mění se její význam a s ním i možné jednání (Watzlawick, Weakland a Fisch 1974). Kognitivní lingvistika ukázala, že běžné pojmy jsou strukturovány metaforami a že metafora zvýrazňuje určité stránky zkušenosti a jiné skrývá (Lakoff a Johnson 1980). Výzkum rozhodování doložil, že táž volba popsaná jako zisk nebo jako ztráta vede k odlišným rozhodnutím (Tversky a Kahneman 1981). Přesvědčení o významu jsou tedy dobře doloženým jevem; NLP k nim přidalo hlavně slovník a soubor technik.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má přesvědčení o významu dvě části a vazbu mezi nimi. První částí je pozorovatelný jev: slovo, gesto, událost, tělesný pocit. Druhou částí je výklad: co ten jev vypovídá o člověku, vztahu nebo světě. Vazba mezi nimi se v jazyce vyjadřuje slovesy „znamená“, „je“, „ukazuje“ nebo prostým kladením vedle sebe. Pevnost vazby je to, co odlišuje přesvědčení od hypotézy: hypotéza připouští jiný výklad, přesvědčení ho nevidí. Přesvědčení o významu se navíc často řetězí s přesvědčeními o příčině a o identitě: z toho, co událost znamená, se odvozuje, kdo ji způsobil, a z toho, kdo ji způsobil, se usuzuje, jaký je to člověk (Dilts 1999). Mlčení partnera tak „znamená“ hněv, hněv byl „způsoben“ chybou druhého a chyba „ukazuje“, že druhý je bezohledný. Každý článek takového řetězu je výklad, ale v řeči se podává jako pozorování, a proto se celek obtížně zpochybňuje.

Pro defenzivní čtení je podstatné, kdo vazbu vytváří a zda připouští jiný výklad. V kontrolujících skupinách se přesvědčení o významu často budují tak, že každý možný jev potvrzuje učení. Pochybnost znamená, že učení zabírá na ego; radost znamená, že člověk pokročil; bolest znamená, že se zbavuje starých vzorců; odchod přátel znamená, že nebyli skuteční přátelé. Lifton popsal v totalistickém prostředí „zatížení jazyka“, kdy se složité otázky shrnují do krátkých hodnotících frází, které ukončují přemýšlení, a požadavek, aby doktrína měla přednost před zkušeností (Lifton 1961). Přesvědčení o významu, která pokrývají všechny možné prožitky, jsou formou téhož mechanismu: zkušenost už nemůže doktrínu opravit, protože každá zkušenost je předem vyložena v její prospěch. Souvisí s tím heslo o strategické reinterpretaci.

Detekční znaky🔗

Manipulativní práce s významem má několik pozorovatelných znaků. Mluvčí připojuje k prožitkům druhého výklad, aniž by se ptal, jak je prožívá on sám, a výklad podává jako fakt. Výklady jsou nastaveny tak, že protichůdné jevy vedou ke stejnému závěru: pokud člověk souhlasí, znamená to, že pochopil; pokud nesouhlasí, znamená to, že se brání. Ve skupině se výklady opakují ve stálých frázích a žargonu, který zvenčí působí nesrozumitelně a uvnitř nahrazuje popis zkušenosti (Lifton 1961). Kompendium tento znak rozebírá jako hustotu žargonu. Dalším znakem je asymetrie: chování mluvčího má vždy příznivý význam, chování druhého vždy nepříznivý nebo vyžadující nápravu.

U člověka, na kterého je takový výklad dlouhodobě uplatňován, se objevuje ztráta vlastního slovníku pro prožitky. Začne své pocity popisovat jazykem skupiny nebo partnera a obtížně o nich mluví jinak. Signál, který by jinak považoval za varovný, například únavu, strach nebo odpor, vykládá jako známku pokroku. Singer a Lalich popsaly, že lidé po odchodu z kontrolující skupiny se dlouho potýkají se skupinovým jazykem, který si s sebou odnesli a který dál určuje, jak své prožitky chápou (Singer a Lalich 1995).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní práce s přesvědčeními o významu je otevírající. Terapeut si všimne, že klient připojuje k události jediný výklad, a ptá se, zda existují i jiné. Kognitivní terapie popisuje automatické výklady, které se klientovi vybaví, a vede ho k tomu, aby je ověřoval a hledal alternativy (Beck 1976). Podobně může partner ve vztahu výslovně říct, co pro něj nějaké chování znamená, a připustit, že pro druhého může znamenat něco jiného. Rozhodující je, že nový výklad nabízí, ne předepisuje, a že konečné slovo o významu vlastní zkušenosti má člověk, který ji prožil.

Manipulativní práce s významem je uzavírající. Mluvčí výklad vnucuje, vylučuje alternativy a staví výklady tak, aby je nebylo možné vyvrátit. Tosey a Mathison upozorňují, že pojmy a techniky NLP mají silnou rétorickou přitažlivost a že je třeba posuzovat, k čemu je v konkrétní situaci používá ten, kdo je nabízí (Tosey a Mathison 2009). Pro rozlišení slouží tři otázky. Kdo připojil k prožitku význam? Existuje jev, který by výklad mohl vyvrátit? A slouží výklad spíše člověku, nebo tomu, kdo ho nabízí? Příbuzné jevy rozebírá heslo o významovém reframingu.

Stav důkazů🔗

Že lidé reagují na význam, který událostem přisuzují, a že změna rámce mění rozhodnutí i emoční reakci, je doloženo v kognitivní psychologii i v terapii (Tversky a Kahneman 1981; Beck 1976). Výzkum NLP však nepřinesl doklady, že jeho specifické techniky změny významu fungují lépe než obecné postupy, z nichž čerpají, ani že je jejich účinek specifický. Přehledy výzkumu NLP konstatují, že klíčová tvrzení oboru nebyla v kontrolovaných studiích potvrzena a že teorie je v řadě bodů nevyvratitelná (Sharpley 1987; Witkowski 2010). Kritický přehled NLP v koučinku upozorňuje na rozpor mezi rozšířením technik v praxi a nedostatkem kvalitních studií (Passmore a Rowson 2019). Pojem přesvědčení o významu je tedy cenný jako popis dobře známého jevu, nikoli jako důkaz účinnosti technik, které na něm NLP staví.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je oddělovat jev od výkladu. Kdo si zvykne popisovat zvlášť, co se stalo, a zvlášť, co to podle něj nebo podle druhých znamená, pozná, kdy mu někdo výklad vnucuje. Druhou obranou je hledat vyvracející jev: zeptat se, co by muselo nastat, aby výklad neplatil. Pokud odpověď neexistuje, výklad nepopisuje svět, ale chrání sám sebe. Třetí obranou je zachovat si vlastní slovník. Mluvit o svých prožitcích s lidmi mimo skupinu nebo vztah a vlastními slovy pomáhá udržet rozdíl mezi zkušeností a jejím výkladem. Výzkum odolnosti vůči dezinformacím ukazuje, že znalost typických manipulativních postupů předem posiluje schopnost je rozpoznat (van der Linden 2023).

Zotavení po dlouhodobém vnucování významu zahrnuje návrat k vlastnímu výkladu prožitků. Lidé se učí znovu důvěřovat signálům, které skupina nebo partner vykládali v opačném smyslu, a pojmenovávat je běžnými slovy. Herman řadí rekonstrukci vlastního příběhu, vyprávěného v bezpečném vztahu, mezi hlavní fáze zotavení po traumatu (Herman 1992). Klinik by měl dávat pozor, aby skupinový výklad nenahradil výkladem jiným, terapeutickým: cílem není nový správný význam, ale obnovení práva člověka o významu svých prožitků rozhodovat.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1982). Reframing: Neuro-Linguistic Programming and the Transformation of Meaning. Moab: Real People Press.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Dilts, R. (1999). Sleight of Mouth: The Magic of Conversational Belief Change. Capitola: Meta Publications.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lakoff, G., & Johnson, M. (1980). Metaphors We Live By. Chicago: University of Chicago Press.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1981). The framing of decisions and the psychology of choice. Science, 211(4481), 453–458.
• Watzlawick, P., Weakland, J. H., & Fisch, R. (1974). Change: Principles of Problem Formation and Problem Resolution. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.
• van der Linden, S. (2023). Foolproof: Why Misinformation Infects Our Minds and How to Build Immunity. London: 4th Estate.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Přesvědčení – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Komplexní ekvivalence – příbuzné heslo (Meta-model, Complex equivalence)
• Komplexní ekvivalence v Milton-modelu – příbuzné heslo (Milton-model, Complex equivalence (Milton Model))
• Struktura přesvědčení v Sleight of Mouth – příbuzné heslo (Sleight of Mouth, Belief structure in Sleight of Mouth)
• Významový reframing – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Content (meaning) reframing)
• Limitující přesvědčení – příbuzné heslo (Přesvědčení, Limiting beliefs)
• Přesvědčení o příčině – příbuzné heslo (Přesvědčení, Beliefs about cause)
• Přesvědčení o identitě – příbuzné heslo (Přesvědčení, Beliefs about identity)
• Přesvědčení jako součást mapy – příbuzné heslo (Přesvědčení, Beliefs as part of the map)

V kompendiu

• EA-1.3.2 Strategická reinterpretace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Detekční signatura: Hustota žargonu – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Přesvědčení o příčině – předchozí heslo rodiny
• Přesvědčení o identitě – další heslo rodiny