Imprint🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-16.14
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Přesvědčení
Druh	pojem
Anglicky	Imprint
Jiné názvy	vtištění, formativní zážitek
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Imprint je v NLP označení pro formativní zážitek, obvykle z dětství nebo z jiného citlivého období, v němž podle tohoto pojetí vzniklo jádrové přesvědčení o sobě, o druhých nebo o světě. Takový zážitek se nemusí vybavovat jako dramatická událost; podstatné je, že v něm člověk zaujal postoj nebo převzal výklad, který pak dlouhodobě ovlivňuje jeho jednání. NLP k pojmu přidává dvě tvrzení: že imprint často zahrnuje významnou osobu, například rodiče, jejíž perspektivu dítě převzalo, a že dnešní limitující přesvědčení lze změnit prací s tímto zážitkem. Pojem a s ním spojenou techniku reimprintingu rozvinul Robert Dilts v rámci své práce se systémy přesvědčení (Dilts 1990; Dilts, Hallbom a Smith 1990). Pro kompendium je pojem důležitý ze dvou důvodů. Pojmenovává skutečnou zkušenost, že některá přesvědčení mají kořen v raných vztazích. Zároveň však vybízí k hledání zapomenutých událostí, a tím otevírá cestu k sugestivnímu dotazování a ke vzniku nepravých vzpomínek.

Původ a souvislosti🔗

Termín pochází z etologie. Konrad Lorenz ve třicátých letech popsal vtištění u mláďat husí, která se v krátkém citlivém období po vylíhnutí připoutají k prvnímu pohyblivému objektu a toto připoutání se později obtížně mění. NLP termín přeneslo z biologie do psychologie přesvědčení metaforicky, bez prokázané analogie mechanismu. Dilts pojal imprint jako zážitek, v němž se přesvědčení „otiskne“ a od té doby funguje jako filtr nových zkušeností, a navázal na něj svou prací s přesvědčeními o identitě a o zdraví (Dilts 1990; Dilts, Hallbom a Smith 1990). V terapii časové osy se objevuje příbuzná představa citlivého období v raném dětství, kdy se mají formovat základní hodnoty, a postup hledání „kořenové příčiny“ dnešních potíží v minulosti (James a Woodsmall 1988), který kompendium popisuje na stránce Hledání kořenové příčiny.

Myšlenka, že rané vztahy formují přesvědčení o sobě, má širší oporu. Kognitivní terapie mluví o jádrových schématech, která vznikají v raných zkušenostech a později ovlivňují výklad událostí (Beck 1976). Výzkum vazby a traumatu ukazuje, že dlouhodobé zkušenosti v dětství mají trvalé důsledky (Herman 1992). Rozdíl mezi těmito přístupy a pojmem imprintu v NLP je v míře, v jaké se spoléhají na jednu konkrétní událost a na její vybavení: NLP předpokládá identifikovatelný zážitek, k němuž se lze vrátit, kdežto výzkum spíše ukazuje kumulativní působení opakovaných zkušeností.

Struktura vzorce🔗

Pojem má tři prvky. Prvním je událost v minulosti, často spojená s významnou osobou. Druhým je přesvědčení, které v ní vzniklo, například o vlastní hodnotě nebo o bezpečnosti světa. Třetím je předpoklad kontinuity: přesvědčení od té doby působí a dnešní potíže jsou jeho projevem. Z toho NLP vyvozuje, že k trvalé změně je třeba vrátit se k původnímu zážitku, a to obvykle pomocí regrese v představách, při níž člověk prochází svou minulostí a hledá okamžik, kdy přesvědčení vzniklo (Dilts 1990). Strukturálně tu pojem sousedí s věkovou regresí v hypnoterapii.

Z obranného hlediska je klíčový předpoklad, že takový zážitek existuje. Pokud člověk žádnou formativní událost nenachází, může se nepřítomnost vzpomínky vyložit jako známka jejího potlačení. Tvrzení se tím stává nevyvratitelným: nalezená vzpomínka ho potvrzuje a nenalezená ho potvrzuje také. Výzkum paměti přitom ukazuje, že paměť není záznam, ale rekonstrukce, a že formulace otázek může změnit, co si člověk „vybaví“. Loftus a Palmer ukázali, že pouhá volba slovesa v otázce ovlivnila, jak účastníci odhadovali rychlost aut, a že část z nich si poté „vybavila“ rozbité sklo, které ve filmu nebylo (Loftus a Palmer 1974). Hledání imprintu kombinuje sugestivní otázky, uvolněný stav, očekávání určitého nálezu a autoritu průvodce, tedy podmínky, za nichž se riziko zkreslení paměti zvyšuje.

Detekční znaky🔗

Rizikové užití pojmu se pozná podle několika znaků. Průvodce předem předpokládá, že dnešní potíže mají kořen v konkrétní události, a hledání vede k jejímu nalezení. Chybějící vzpomínka se vykládá jako známka hloubky nebo potlačení, ne jako možnost, že taková událost nebyla. Otázky naznačují obsah, například kdo byl přítomen nebo co se stalo, a průvodce potvrzuje nebo dotváří, co člověk nejistě vybavuje. Vybavené obrazy se okamžitě považují za vzpomínky a na jejich základě se mění výklad vztahů s rodinou. V komerčním prostředí se hledání imprintů spojuje s víkendovými kurzy a skupinovou dynamikou, v níž ostatní účastníci své „nálezy“ sdílejí, a tím zvyšují tlak na nalezení vlastního. Lilienfeld a spolupracovníci popisují kontroverzi kolem „obnovených vzpomínek“ jako varovný příklad toho, jak terapeutické postupy spoléhající na sugestivní vybavování mohou vést k nepravým vzpomínkám s vážnými důsledky pro klienty i jejich rodiny (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Kompendium se principům otázek, které paměť nezkreslují, věnuje na stránce Forenzní rozhovor.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití pracuje se vzpomínkami, které člověk přinese sám, a nepředpokládá skryté události. Psycholog, kterému klient řekne, že od zesměšnění ve škole nerad mluví před lidmi, se může s klientem otevřeně zabývat tím, jak ta zkušenost dnes působí a jaký význam jí klient dává, aniž by tvrdil, že pod ní leží něco dalšího. Kognitivní terapie pracuje s raným původem schémat právě takto: zkoumá jejich současný vliv a testuje je proti dnešní zkušenosti (Beck 1976). Legitimní užití také rozlišuje, co je vzpomínka a co je obraz vzniklý při představování, a nebere obrazy jako důkaz. Rizikové až manipulativní užití nastává tehdy, když se existence imprintu předpokládá dopředu, když se hledá v uvolněném či transovém stavu se sugestivními otázkami a když se nalezené obrazy považují za skutečnost. Takové užití může u člověka vytvořit přesvědčivou vzpomínku na událost, která se nestala, a poškodit jeho vztahy s rodinou i jeho důvěru ve vlastní paměť. Herman zdůrazňuje, že práce s traumatickými vzpomínkami vyžaduje bezpečný rámec a že odborník nemá klientovi vnucovat vlastní výklad jeho minulosti (Herman 1992).

Stav důkazů🔗

Pro pojem imprintu v podobě, v jaké ho používá NLP, neexistují empirické doklady. Analogie s etologickým vtištěním nebyla nikdy prokázána a představa, že limitující přesvědčení má identifikovatelný původní zážitek, k němuž se lze spolehlivě vrátit, nebyla ověřena. Techniky práce s imprinty nebyly testovány v kontrolovaných studiích odpovídající kvality; obecné přehledy výzkumu NLP konstatují, že obor jako celek postrádá empirický základ (Witkowski 2010). Naopak riziko spojené s hledáním zapomenutých událostí je dobře doloženo: výzkum paměti ukazuje, že sugestivní otázky a představování mohou vytvářet nepřesné nebo zcela nepravé vzpomínky (Loftus a Palmer 1974; Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Pro klinickou praxi z toho plyne, že pojem lze používat nanejvýš jako metaforu pro vliv raných zkušeností, ne jako model, podle kterého se mají vzpomínky hledat. Podrobněji se riziku věnuje stránka Práce s traumatem a riziko nepravých vzpomínek.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je odmítnout předpoklad skryté události. Dnešní potíže mohou mít mnoho příčin a nemusí mít žádnou jednu formativní událost; nevybavená vzpomínka není důkazem potlačení. Druhou obranou je rozlišovat mezi vzpomínkou a obrazem: co se objeví při představování v uvolněném stavu, zvlášť po sugestivních otázkách, není spolehlivým záznamem minulosti (Loftus a Palmer 1974). Třetí obranou je chránit vztahy před předčasnými závěry: výklad, podle něhož za potíže může konkrétní chování rodiče v dávné události, by neměl vést k přerušení vztahů jen na základě obrazů z kurzu. Lidé, kteří prošli intenzivním hledáním imprintů a přinesli si z něj nové „vzpomínky“, mohou potřebovat odbornou pomoc, která nepotvrzuje ani nevyvrací jednotlivé obrazy, ale pomáhá jim posoudit jejich původ a spolehlivost a obnovit důvěru ve vlastní úsudek. Literatura o zotavení z traumatu, kterou kompendium shrnuje na stránce Literatura o zotavení z traumatu, zdůrazňuje bezpečí a stabilizaci jako první fázi péče, ještě před jakoukoli prací se vzpomínkami (Herman 1992).

Literatura🔗

• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Dilts, R. (1990). Changing Belief Systems with NLP. Cupertino: Meta Publications.
• Dilts, R., Hallbom, T., & Smith, S. (1990). Beliefs: Pathways to Health and Well-Being. Portland: Metamorphous Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• James, T., & Woodsmall, W. (1988). Time Line Therapy and the Basis of Personality. Cupertino: Meta Publications.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• Loftus, E. F., & Palmer, J. C. (1974). Reconstruction of automobile destruction: An example of the interaction between language and memory. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 13(5), 585–589.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Přesvědčení – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Věková regrese – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Age regression)
• Reimprinting – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Re-imprinting)
• Práce s traumatem a riziko nepravých vzpomínek – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Trauma work and the risk of false memories)
• Limitující rozhodnutí – příbuzné heslo (Časová osa, Limiting decisions)
• Hledání kořenové příčiny – příbuzné heslo (Časová osa, Root cause)
• Přesvědčení o identitě – příbuzné heslo (Přesvědčení, Beliefs about identity)
• Myšlenkový virus – příbuzné heslo (Přesvědčení, Thought virus)
• Změna hodnot – příbuzné heslo (Přesvědčení, Changing values)

V kompendiu

• Forenzní rozhovor – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-8.3.8 Literatura o zotavení z traumatu – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-6.3.6 Narativní rekonstrukce – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Přesvědčení jako součást mapy – předchozí heslo rodiny
• Změna hodnot – další heslo rodiny