Pravidlo nevyslovené premisy🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-09.05
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Principy kritické diskuse a teorie argumentace
Druh	pojem a princip
Anglicky	Unexpressed-premise rule
Jiné názvy	pravidlo implicitní premisy, páté pravidlo kritické diskuse
Obecnější heslo	Pragma-dialektika
Užití	výkladový pojem
Riziko zneužití	nízké
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Pravidlo nevyslovené premisy říká, že strana nesmí druhé straně falešně přisoudit premisu, kterou ta ponechala nevyslovenou, a nesmí ani popřít premisu, kterou sama nevyslovenou ponechala (van Eemeren a Grootendorst 1992). Běžná argumentace je téměř vždy neúplná. Lidé uvádějí jen část důvodů a zbytek nechávají na posluchači, protože předpokládají, že ho doplní. Tato úspornost je podmínkou srozumitelné řeči, ale otevírá prostor pro dvě chyby. Oponent může mezeru vyplnit premisou, která je silnější, extrémnější nebo odpudivější, než jaká z kontextu plyne, a pak útočit na ni. Obhájce může naopak nechat premisu nevyslovenou právě proto, aby se k ní nemusel hlásit, a když je pojmenována, popřít, že ji kdy zastával (van Eemeren a Grootendorst 2004). Pravidlo tak vymezuje odpovědnost za nevyslovené: mluvčí je vázán tím, co je nutné k tomu, aby jeho argument dával smysl, a nikoli víc.

Původ a souvislosti🔗

Logika zná neúplný sylogismus, v němž jedna premisa chybí, už od Aristotela, který ho popsal jako typický útvar řečnické argumentace. Moderní teorie argumentace se k problému vrátila z jiné strany: jak má analytik rekonstruovat premisu, kterou mluvčí nevyslovil, aby nebyl k argumentu ani příliš shovívavý, ani příliš přísný (Govier 2010). Klíčovým nástrojem se stala pragmatika. Grice ukázal, že posluchač vyvozuje z výroku mnohem víc, než výrok doslova říká, a to na základě předpokladu, že mluvčí spolupracuje a říká jen to, co je relevantní a dostatečné; takto vyvozený obsah nazval konverzační implikaturou (Grice 1975). Pragma-dialektika na tomto základu vypracovala postup rekonstrukce ve dvou krocích. Nejprve se určí logické minimum, tedy premisa, která argument právě učiní platným, typicky podmínka „jestliže důvod, pak stanovisko“. Pak se hledá pragmatické optimum, tedy nejinformativnější formulace, za kterou lze mluvčího v daném kontextu odůvodněně považovat za odpovědného (van Eemeren a Grootendorst 1992). Lingvistická pragmatika k tomu přidala rozlišení mezi implikaturou a presupozicí, které má pro pravidlo zásadní význam, protože se liší v tom, jak snadno se dají odvolat (Levinson 1983).

Struktura argumentu🔗

Porušení pravidla má dvě zrcadlové podoby. Ze strany oponenta jde o zveličení nevyslovené premisy. Mluvčí tvrdí „je drahý, neměl by se hradit“ a oponent premisu doplní jako „nic drahého by se nemělo hradit“, ačkoli z kontextu plyne jen omezenější premisa o poměru nákladů a přínosů. Napadení zveličené premisy pak působí jako vyvrácení celého argumentu. Jde o zvláštní případ slaměného panáka, který nepracuje se zkreslením vysloveného stanoviska, ale s nevyslovenou částí argumentu (van Eemeren a Grootendorst 2004). Ze strany obhájce jde o popření nevyslovené premisy. Mluvčí postaví vedle sebe dvě tvrzení tak, že posluchač nutně doplní souvislost, a když je souvislost pojmenována, prohlásí, že nic takového netvrdil. Tento vzorec je jádrem taktiky „jen se ptám“ a často ho doprovázejí vyhýbavá slova, která umožňují pozdější ústup. Struktura popření je: řeknu A a B; posluchač doplní „protože A, tedy C“; na výzvu odpovím, že jsem řekl jen A a B. Obhájce tak užívá účinek premisy, aniž by za ni nesl odpovědnost. Gricova analýza vysvětluje, proč to jde: konverzační implikaturu lze z definice zrušit, aniž by mluvčí upadl do rozporu (Grice 1975). V argumentaci však premisa, bez níž argument nefunguje, není volitelným doplňkem, ale závazkem.

Detekční znaky🔗

U zveličení se signálem stává přechod od konkrétního k obecnému: z „tento lék je drahý“ se stane „peníze jsou pro vás důležitější než lidé“. Oponent doplňuje premisu, která obsahuje hodnotový soud nebo kvantifikátor, jež v kontextu nemají oporu, a často ji formuluje jako odhalení skutečného, skrývaného motivu. Takové „odhalování“ souvisí se vzorcem, který meta-model NLP popisuje jako čtení myšlenek. U popření je signálem kontrast mezi formou a účinkem. Výrok je složen z jednotlivě nevinných tvrzení, jejichž seřazení vedle sebe ale nemá jiný smysl než podporu nevysloveného závěru. Mluvčí reaguje na pojmenování závěru rozhořčením nad tím, co si posluchač „domýšlí“, ale nenabídne jinou souvislost, která by spojení vysvětlila. Typické jsou také otázky, které nic nezjišťují, ale naznačují odpověď, a výroky uvozené frází „neříkám, že…, ale“. Pragmatika rozlišuje mezi tím, co je řečeno, a tím, co je pouze implikováno, a tento rozdíl tu slouží jako alibi: hlavní argumentační váhu nese implikovaný obsah, kdežto řečený obsah zůstává nenapadnutelný (Levinson 1983).

Odlišení od platné argumentace🔗

Doplnění nevyslovené premisy je nevyhnutelné a samo o sobě legitimní. Bez něj by nebylo možné argument posoudit vůbec. Legitimní rekonstrukce se od zveličení liší tím, že vychází z logického minima a k pragmatickému optimu se dopracovává jen tak daleko, jak to kontext odůvodňuje, a že autor má možnost doplnění potvrdit nebo opravit (van Eemeren a Grootendorst 1992). Doporučený postup analytika je proto spíše shovívavý, jak o tom pojednává heslo princip shovívavosti. Legitimní je i opravdové odvolání implikatury. Pokud mluvčí srozumitelně vysvětlí, že vedle sebe postavená tvrzení měla jiný smysl, a nabídne souvislost, která obstojí, nejde o popření premisy, ale o opravu porozumění. Rozdíl je v tom, zda po odvolání zůstane argument, který dává smysl, nebo zda bez odvolané premisy z argumentu nezbude nic. Konečně je třeba připustit, že v kontextu, kde se strany neznají, může být nejisté, která premisa je zamýšlená; v takové situaci je přiměřené se zeptat, ne premisu přisoudit (Govier 2010).

Vztah k technikám kompendia🔗

V kompendiu se pravidlo nevyslovené premisy dotýká technik, které pracují s kontextem výroku. Při kolapsu kontextu se výrok přenese do prostředí, kde posluchači doplňují jiné nevyslovené premisy, než s jakými počítal mluvčí, a výrok pak nabývá významu, který autor nezamýšlel. Jde o neúmyslnou obdobu zveličení, která může být následně využita úmyslně. Při argumentačním oslabení se nevyslovená premisa doplňuje v nejslabší možné podobě, aby se argument dal snadno vyvrátit. Pragma-dialektika obě situace posuzuje stejným měřítkem: rozhoduje, za co lze mluvčího v kontextu odůvodněně považovat za odpovědného (van Eemeren a Grootendorst 2004).

Stav poznání🔗

Psychologický výzkum ukazuje, že doplňování nevyslovených premis není neutrální. Lidé doplňují mezery tak, aby výsledek odpovídal jejich očekáváním a cílům, a motivace ovlivňuje, které výklady se jim vybaví a které se jim zdají přijatelné (Kunda 1990). Lze proto očekávat, že výrok protivníka doplní posluchač méně shovívavě než výrok spojence. Teorie argumentačního uvažování dodává, že lidé při tvorbě vlastních argumentů hledají hlavně důvody pro své stanovisko a jejich slabiny přehlížejí, kdežto argumenty druhých hodnotí kritičtěji, a že uvažování proto podává nejlepší výsledky v dialogu, kde se obě perspektivy setkají (Mercier a Sperber 2011). Z toho plyne, že neúplnost argumentu je normální a že rozhodující je možnost dialogu, v němž se nevyslovené dá vyjasnit. Kritici rekonstrukčních postupů upozorňují, že pragmatické optimum není jednoznačně určitelné a že dva analytici mohou téhož argumentu doplnit různé premisy; pravidlo proto lépe slouží jako regulativní ideál odpovědnosti než jako mechanický postup.

Obrana a odpověď🔗

Proti zveličení vlastní nevyslovené premisy je nejúčinnější premisu vyslovit sám, a to v podobě, kterou skutečně zastáváte: „Nemyslím, že by se nic drahého nemělo hradit; myslím, že u tohoto léku náklady neodpovídají přínosu.“ Tím se oponentovo doplnění stává zbytečným a spor se vrací k obhajitelné premise (van Eemeren a Grootendorst 1992). Proti popření nevyslovené premisy pomáhá otázka, která neobviňuje, ale vyžaduje souvislost: „Pokud jste netvrdil, že A souvisí s B, proč jste je uvedl spolu?“ Mluvčí pak buď nabídne jinou souvislost, kterou lze posoudit, nebo zůstane zřejmé, že argument bez popírané premisy nemá smysl. V písemné komunikaci a v odborných posudcích je užitečné nevyslovené premisy výslovně zapsat a předložit autorovi k potvrzení dřív, než se k nim vznese námitka; to chrání obě strany před tím, aby se spor vedl o premisu, kterou nikdo nezastává (Govier 2010). Kdo sám argumentuje, může pravidlo dodržet tím, že klíčové premisy vysloví, i když se zdají samozřejmé, protože právě samozřejmost bývá místem, kde se posluchači a mluvčí rozcházejí.

Literatura🔗

• Govier, T. (2010). A Practical Study of Argument (7. vyd.). Belmont: Wadsworth.
• Grice, H. P. (1975). Logic and conversation. In P. Cole & J. L. Morgan (Eds.), Syntax and Semantics 3: Speech Acts (pp. 41–58). New York: Academic Press.
• Kunda, Z. (1990). The case for motivated reasoning. Psychological Bulletin, 108(3), 480–498.
• Levinson, S. C. (1983). Pragmatics. Cambridge: Cambridge University Press.
• Mercier, H., & Sperber, D. (2011). Why do humans reason? Arguments for an argumentative theory. Behavioral and Brain Sciences, 34(2), 57–74.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (1992). Argumentation, Communication, and Fallacies: A Pragma-Dialectical Perspective. Hillsdale: Lawrence Erlbaum.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (2004). A Systematic Theory of Argumentation: The Pragma-Dialectical Approach. Cambridge: Cambridge University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Principy kritické diskuse a teorie argumentace – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Pragma-dialektika – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Slaměný panák – příbuzné heslo (Klamy relevance, Straw man)
• Vyhýbavá slova – příbuzné heslo (Klamy jazyka a dvojznačnosti, Weasel words)
• „Jen se ptám“ – příbuzné heslo (Rétorické a dialogické taktiky, Just asking questions)
• Problém „je“ a „má být“ – příbuzné heslo (Klamy hodnot, přírody a vědy, Is–ought problem)
• Toulminův model argumentu – příbuzné heslo (Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Toulmin model)
• Princip shovívavosti – příbuzné heslo (Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Principle of charity)
• Čtení myšlenek – příbuzné heslo (NLP vzorce: Meta-model, Mind reading)

V kompendiu

• EA-2.3.2 Kolaps kontextu (context collapse) – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.2.1 Argumentační oslabení – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Pravidlo relevance – předchozí heslo rodiny
• Pravidlo východiska – další heslo rodiny