Toulminův model argumentu🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-09.12
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Principy kritické diskuse a teorie argumentace
Druh	pojem a princip
Anglicky	Toulmin model
Jiné názvy	Toulminovo schéma, model tvrzení, údajů a oprávnění
Užití	výkladový pojem
Riziko zneužití	nízké
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Toulminův model je rozbor praktického argumentu na šest funkčních částí. Tvrzení je závěr, který mluvčí hájí. Údaje jsou fakta, o která se tvrzení opírá. Oprávnění je obecné pravidlo nebo souvislost, která dovoluje od údajů k tvrzení přejít. Podpora je to, co samo oprávnění zakládá, například zákon, výzkum nebo zkušenost oboru. Kvalifikátor vyjadřuje míru jistoty, s jakou závěr plyne, třeba slovy „pravděpodobně“ nebo „téměř jistě“. Výhrada vymezuje okolnosti, za kterých by oprávnění neplatilo a závěr by padl (Toulmin 1958). Model nehodnotí, zda je argument formálně platný, ale zda je úplný a přiměřený: zda má každé tvrzení údaje, každý přechod oprávnění a každé oprávnění podporu a zda síla závěru odpovídá tomu, co ho nese. Pro katalog klamů je užitečný jako diagnostická mřížka. Mnoho chybných i manipulativních argumentů nemá chybu v údajích, ale v tom, že oprávnění zůstává nevyslovené, kvalifikátor chybí a výhrady se zamlčují.

Původ a souvislosti🔗

Stephen Toulmin model představil v knize, která byla polemikou s představou, že vzorem každého dobrého usuzování je formální logika a matematický důkaz. Jako vzor mu posloužila spíše soudní síň: argumentace podle něj připomíná řízení, ve kterém se tvrzení předkládá, dokládá a brání proti námitkám, a logiku lze chápat jako zobecněnou jurisprudenci (Toulmin 1958). Důležitou součástí jeho výkladu je rozlišení toho, co je na argumentaci společné všem oborům, od toho, co je závislé na oboru. Forma postupu od údajů přes oprávnění k tvrzení je podle něj všude stejná, kdežto měřítka, podle kterých se oprávnění posuzují, se liší mezi právem, medicínou, historií nebo fyzikou. Model se později stal základem výuky argumentace a psaní. Neformální logika, která se v následujících desetiletích ustavila jako samostatný obor, hledala podobně kritéria dobrého argumentu mimo deduktivní platnost (Johnson a Blair 1977; Govier 2010). V pragma-dialektickém přístupu má obdobu ve zkoumání nevyslovených premis, protože oprávnění bývá právě tou částí argumentu, kterou mluvčí nechává nevyslovenou (van Eemeren a Grootendorst 2004); tomu se věnuje heslo pravidlo nevyslovené premisy.

Struktura argumentu🔗

Základní pohyb argumentu vypadá takto: protože platí údaj, a protože obecně platí oprávnění, které se opírá o podporu, platí s určitou mírou jistoty tvrzení, pokud nenastala některá z výjimek. V soudní ilustraci, kterou Toulmin sám užívá, se z místa narození osoby usuzuje na její státní příslušnost: oprávnění se opírá o právní předpisy, kvalifikátor připouští, že závěr platí jen předběžně, a výhrada pamatuje na případy, kdy se osoba příslušnosti vzdala nebo kdy její rodiče byli cizinci (Toulmin 1958). Z modelu plyne, že stejné údaje mohou podporovat různě silné závěry podle toho, jak silné je oprávnění. Plyne z něj také, že spor se může vést na třech různých místech: o údaje, o oprávnění a o to, zda v daném případě nenastala výjimka. Kdo tyto roviny míchá, například odpovídá na zpochybnění oprávnění opakováním údajů, nevede spor tam, kde se skutečně rozhoduje.

Detekční znaky🔗

Toulminova mřížka zviditelňuje několik typů vady. Prvním je chybějící oprávnění: údaje se kladou vedle tvrzení, jako by spojení bylo samozřejmé, a když se po něm někdo zeptá, odpovědí je opakování údajů nebo jejich hromadění. Druhým je chybějící kvalifikátor: závěr se předkládá jako jistý, ačkoli oprávnění dovoluje jen pravděpodobný úsudek. Třetím je zamlčená výhrada, tedy případy, kdy oprávnění zjevně neplatí, se nezmíní nebo se vyloučí bez důvodu. Čtvrtým je podpora z cizího oboru: oprávnění se vydává za samozřejmé v jednom poli, ačkoli jeho podpora pochází z jiného, s jinými měřítky (Toulmin 1958). Typickým projevem prvních dvou vad je ukvapené zobecnění, kde se z několika případů činí pravidlo bez kvalifikátoru, a krajním případem je důkaz tvrzením, kde údaje chybějí úplně a jejich místo zaujímá opakování nebo jistota mluvčího. Obě vady porušují požadavek dostatečné opory, který neformální logika klade na dobrý argument (Johnson a Blair 1977; Damer 2009).

Odlišení od platné argumentace🔗

Ne každý argument musí všech šest prvků vyslovit. V běžné řeči se oprávnění často vynechává, protože je sdílené a nikdo ho nezpochybňuje, a vynechání samo není chybou (Toulmin 1958). Rozdíl mezi úsporným a vadným argumentem se ukáže teprve ve chvíli, kdy se po chybějící části někdo zeptá. Úsporný argument ji na požádání doplní, vadný ji doplnit nedokáže nebo otázku odmítne. Podobně kvalifikátor není nutné vyslovovat, pokud z kontextu plyne, že jde o předběžný závěr; vadou je naopak jistota, kterou údaje neunesou. Z hlediska kritické diskuse je rozhodující, zda je mluvčí ochoten za nevyslovené části argumentu nést odpovědnost, tedy zda je přijme jako své závazky a nechá je posoudit (van Eemeren a Grootendorst 2004).

Vztah k technikám kompendia🔗

Manipulativní techniky popsané v kompendiu často pracují právě s částmi argumentu, které Toulminův model pojmenovává. Kdo chce oslabit důvěru člověka ve vlastní úsudek, obvykle nezpochybňuje jeho údaje přímo, protože ty bývají doložitelné. Zpochybňuje oprávnění, tedy obecné pravidlo, podle kterého člověk ze svých zkušeností usuzuje, a nahrazuje je jiným, které vede k opačnému závěru. Jinde se zneužívá kvalifikátor: opatrné „možná“ protějšku se vykládá jako přiznání, že nic neví, kdežto vlastní tvrzení se podává bez jakékoli míry nejistoty. Ve forenzním prostředí, které kompendium probírá v oddílu forenzní a právní rozměr, se tytéž vady objevují v posudcích, kde se obecný poznatek oboru vydává za oprávnění k závěru o konkrétní osobě, ačkoli jeho podpora se týká jen průměru skupiny. Toulminova mřížka v takových případech nedává hotovou odpověď, ale ukazuje, kde se má ptát: zda oprávnění odpovídá oboru, zda jeho podpora pokrývá daný případ a zda byly zváženy výjimky. Právě tyto tři otázky odpovídají Toulminovu rozlišení oprávnění, jeho podpory a výhrad (Toulmin 1958). Tím se rozbor posouvá od dojmu přesvědčivosti k otázce, co přesně argument nese a co ne.

Stav poznání🔗

Toulminův model patří k nejrozšířenějším nástrojům výuky argumentace, a to i v právu a v klinickém uvažování, kde se dobře hodí k rozlišení mezi nálezy, obecnými poznatky a individuálním závěrem. Jeho analytická síla je však omezená. Kritici upozorňují, že rozlišení mezi údaji a oprávněním není vždy jednoznačné a že model sám neříká, kdy je oprávnění dost silné; k tomu je potřeba teorie schémat a jejich kritických otázek (Walton, Reed a Macagno 2008). Pravděpodobnostní přístupy k argumentaci dodávají kvalifikátoru obsah, který mu Toulmin nechal jen slovní: síla přechodu od údajů k tvrzení závisí na tom, jak pravděpodobné jsou údaje za platnosti tvrzení a bez ní (Hahn a Oaksford 2007). Výzkum přesvědčování naznačuje, proč na úplnosti argumentu záleží v praxi: kvalitu argumentů, tedy mimo jiné jejich oporu v údajích, lidé rozlišují spolehlivě hlavně tehdy, když mají motivaci a možnost argument zpracovat, kdežto ve spěchu a při nízké angažovanosti rozhoduje spíše sebejistota a povrchní vodítka (Petty a Cacioppo 1986). Tím se vysvětluje, proč argumenty bez oprávnění a bez kvalifikátoru působí nejvíce tam, kde je málo času na jejich rozbor.

Obrana a odpověď🔗

Proti argumentu, kterému chybí spojení mezi údaji a závěrem, je nejúčinnější otázka po oprávnění: proč z toho, co uvádíte, plyne to, co tvrdíte? Taková otázka není útokem, ale pozvánkou doplnit chybějící část, a argument, který ji unese, se jí posílí (Toulmin 1958). Druhou otázkou je otázka po podpoře oprávnění, třetí po výjimkách: za jakých okolností by závěr neplatil a víme, že tu nenastaly? Čtvrtým krokem obrany je úprava kvalifikátoru. Pokud údaje dovolují jen pravděpodobný závěr, je legitimní trvat na tom, aby se tak i formuloval, a nepřijímat formulaci jistoty. V institucích, které rozhodují na základě posudků, se tato mřížka dá zabudovat do struktury posudku: oddělené nálezy, uvedené obecné poznatky, výslovná míra jistoty a výslovné alternativy. Posudek takto členěný se hůře zneužívá k přenesení autority z nálezů na závěr, který z nich neplyne, a lépe se přezkoumává. Mřížka slouží i pro sebekontrolu: kdo ji použije na vlastní argument, často zjistí, že jeho jistota stojí na oprávnění, které nikdy nevyslovil, a právě tam se nejčastěji uplatní motivované uvažování.

Literatura🔗

• Damer, T. E. (2009). Attacking Faulty Reasoning: A Practical Guide to Fallacy-Free Arguments (6. vyd.). Belmont: Wadsworth.
• Govier, T. (2010). A Practical Study of Argument (7. vyd.). Belmont: Wadsworth.
• Hahn, U., & Oaksford, M. (2007). The rationality of informal argumentation: A Bayesian approach to reasoning fallacies. Psychological Review, 114(3), 704–732.
• Johnson, R. H., & Blair, J. A. (1977). Logical Self-Defense. Toronto: McGraw-Hill Ryerson.
• Petty, R. E., & Cacioppo, J. T. (1986). Communication and Persuasion: Central and Peripheral Routes to Attitude Change. New York: Springer.
• Toulmin, S. E. (1958). The Uses of Argument. Cambridge: Cambridge University Press.
• Walton, D., Reed, C., & Macagno, F. (2008). Argumentation Schemes. Cambridge: Cambridge University Press.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (2004). A Systematic Theory of Argumentation: The Pragma-Dialectical Approach. Cambridge: Cambridge University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Principy kritické diskuse a teorie argumentace – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Ukvapené zobecnění – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Hasty generalisation)
• Důkaz tvrzením – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Proof by assertion)
• Pravidlo nevyslovené premisy – příbuzné heslo (Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Unexpressed-premise rule)
• Argumentační schémata a kritické otázky – příbuzné heslo (Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Argumentation schemes)
• Pragma-dialektika – příbuzné heslo (Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Pragma-dialectics)

V kompendiu

• Forenzní a právní rozměr EA – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 2.5 Filosofický rámec: epistemologie, fenomenologie, hermeneutika – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Argumentační schémata a kritické otázky – předchozí heslo rodiny
• Princip shovívavosti – další heslo rodiny