Dialektika a eristika🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-09.16
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Principy kritické diskuse a teorie argumentace
Druh	pojem a princip
Anglicky	Dialectic and eristic
Jiné názvy	eristická dialektika, eristický dialog, hádka o vítězství
Užití	výkladový pojem
Riziko zneužití	střední
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Dialektika a eristika jsou dva protikladné způsoby vedení sporu. Dialektikou se v teorii argumentace rozumí rozhovor, ve kterém strany prověřují stanovisko kladením otázek, námitek a důvodů s cílem zjistit, zda obstojí. Úspěchem dialektického sporu je vyjasnění: stanovisko je obhájeno, opuštěno, nebo upraveno. Eristika je spor, jehož cílem je vítězství nad protějškem, a to bez ohledu na to, zda vítězné stanovisko je lépe doloženo. Úspěchem eristického sporu je porážka protivníka v očích publika nebo jeho umlčení. Moderní typologie dialogů řadí eristický dialog, česky nejlépe hádku, mezi samostatné typy rozhovoru s vlastním cílem: vybít konflikt, zasáhnout protivníka a ukázat se v lepším světle (Walton 2008). Pro tento katalog je rozlišení zásadní, protože mnohé klamy nejsou chybami v izolovaném argumentu, ale projevem toho, že se rozhovor tiše proměnil z dialektického v eristický. Tah, který by v kritické diskusi byl zjevným porušením pravidla, se v eristické výměně jeví jako obratnost.

Původ a souvislosti🔗

Rozlišení je staré jako sama filozofie argumentu. Platón ve svých dialozích stavěl proti sobě sokratovskou dialektiku, která hledá pravdu společným tázáním, a eristiku sofistů, kteří předváděli, že dokážou porazit kohokoli v jakékoli otázce; dialog Euthydémos je ironickou ukázkou takového předvádění. Aristotelés věnoval dialektice spis Topiky a sofistickým a sporným argumentům spis O sofistických důkazech, který je prvním soustavným katalogem klamů v evropské tradici. Hamblin ve své kritice moderního výkladu klamů ukázal, že Aristotelův katalog vznikl právě v kontextu pravidly řízené disputace a že jeho pozdější přenesení do učebnic formální logiky ztratilo ze zřetele dialogický rámec, ve kterém klamy dávaly smysl (Hamblin 1970). V devatenáctém století napsal Arthur Schopenhauer krátké pojednání o eristické dialektice, vydané až z pozůstalosti, které popisuje triky, jimiž si lze ve sporu udržet pravdu bez ohledu na pravdu věcnou; text bývá čten jako ironický katalog nepoctivých tahů a jako takový je cenný pro jejich rozpoznání, ne jako vzor. Novodobá teorie argumentace pak eristiku zařadila do širší typologie dialogů a popsala, jak se jeden typ rozhovoru nenápadně mění v jiný (Walton 1995).

Struktura argumentu🔗

Rozdíl mezi dialektikou a eristikou se nedá vyčíst z jednotlivé věty, ale ze vztahu tahů k cíli rozhovoru. V dialektickém sporu jsou závazky stran zaznamenány a kontrolovány: kdo něco tvrdí, je tím vázán a musí se k tomu vrátit, když je to zpochybněno. Důvody se posuzují podle toho, zda podporují stanovisko, a výsledek se přijímá, i když je nepříjemný (van Eemeren a Grootendorst 2004). V eristickém sporu se závazky volně mění podle potřeby okamžiku, důvody se posuzují podle účinku na publikum a výsledek se neuznává, pokud není vítězstvím. Walton popisuje přechod z jednoho typu dialogu do jiného jako dialektický posun. Posun sám nemusí být klamný, pokud ho strany vědí a přijímají; klamným se stává, když jedna strana pokračuje podle pravidel kritické diskuse a druhá už mlčky hraje hádku, takže pravidla, která první strana dodržuje, se obracejí proti ní (Walton 1995). Typickým výsledkem je asymetrie: poctivá strana odpovídá na otázky, uznává slabiny a opravuje se, eristická strana tyto projevy čte jako ústupky a využívá je.

Detekční znaky🔗

Na eristický charakter sporu ukazuje soubor znaků, z nichž žádný sám nestačí, ale jejich souběh je výmluvný. Mluvčí se obrací spíš k publiku než k protějšku a jeho repliky jsou formulovány tak, aby se daly citovat, ne zodpovědět. Závazky se nedrží: tvrzení, které bylo vyvráceno, se o chvíli později objeví znovu, jako by vyvráceno nebylo. Otázky se nekladou kvůli odpovědi, ale kvůli dojmu, který vytvoří, a odpověď se nečte. Protějšek je zatěžován více tvrzeními, než je možné v dané době vyvrátit, což je struktura, kterou kompendium popisuje jako Gish gallop. Spor se přesouvá od věci k osobě, k jejímu tónu, motivům nebo vystupování, jak to popisuje heslo personalizace sporu. Zdvořilé a vytrvalé požadavky na další a další důkazy, které nemají vést k uznání, ale k vyčerpání, odpovídají vzorci, kterému se dnes říká sealioning. Společným jmenovatelem všech znaků je, že žádný z tahů nesměřuje k vyjasnění otázky; v pragmatickém pojetí klamu jde o tahy, které brání dosažení cíle rozhovoru, do kterého se strany původně pustily (Walton 1995).

Odlišení od platné argumentace🔗

Ne každá ostrá výměna je eristická. Dialektický spor může být vášnivý, ironický i nepříjemný, pokud strany drží své závazky, odpovídají na otázky a přijímají výsledek. A naopak eristika se může odehrávat ve velmi zdvořilé podobě. Rozhodujícím kritériem není tón, ale vztah k cíli: zda by mluvčí byl ochoten změnit stanovisko, kdyby mu protějšek předložil lepší důvody (van Eemeren a Grootendorst 2004). Odlišit je třeba i legitimní soupeřivé formáty. Soudní řízení, volební debata nebo školní soutěžní debata jsou záměrně soupeřivé, ale řídí je pravidla, rozhodčí nebo publikum, které má posuzovat důvody, a soupeření v nich slouží k prověření stanovisek. Walton upozorňuje, že i hádka může mít legitimní funkci, například ventilovat potlačené napětí, pokud ji obě strany za hádku považují a nevydávají ji za něco jiného (Walton 2008). Klamem se eristika stává teprve tehdy, když se maskuje jako kritická diskuse a dovolává se jejích pravidel jen tam, kde jí to prospívá.

Stav poznání🔗

Psychologický výzkum dává rozlišení dialektiky a eristiky nečekanou hloubku. Argumentační teorie uvažování tvrdí, že lidský rozum se vyvinul především k tomu, aby přesvědčoval druhé a posuzoval jejich argumenty, a ne k osamělému hledání pravdy. Z toho plyne, že sklon hledat jen důvody pro vlastní stanovisko je běžnou výbavou, a že dobrý výsledek přináší až výměna, ve které se tyto jednostranné příspěvky navzájem prověřují (Mercier a Sperber 2011). Eristika je v tomto světle stav, kdy prověřování selhalo, protože strany posuzují argumenty jen podle toho, komu prospívají. Výzkum motivovaného uvažování ukazuje, že lidé hodnotí důkazy přísněji, když ohrožují žádoucí závěr, a že tento sklon je silný právě tam, kde jde o identitu nebo prestiž (Kunda 1990). Výzkum přesvědčování doplňuje, že publikum sledující spor bez hlubokého zájmu se řídí povrchními vodítky, jako je sebejistota nebo množství argumentů, což eristickým tahům nahrává (Petty a Cacioppo 1986). Na úrovni celé informační krajiny popsala analýza ruského propagandistického modelu strategii velkého objemu, rychlosti a opakování bez ohledu na konzistenci a pravdivost, tedy eristiku přenesenou z rozhovoru do mediálního prostoru (Paul a Matthews 2016).

Vztah k technikám kompendia🔗

Kompendium opakovaně popisuje situace, ve kterých jedna strana vede eristiku proti druhé, jež o tom neví. Cílem hádky přitom není rozhodnout spornou otázku podle důvodů, ale zasáhnout protivníka a ukázat se v lepším světle (Walton 2008). V politickém prostředí, kterému se věnuje kapitola politická a ideologická EA, se z veřejné debaty stává soutěž o pozornost, ve které se argumenty měří dosahem. V osobních vztazích se eristika projevuje tím, že každá výměna končí přiznáním chyby jen na jedné straně, protože druhá strana nikdy neuzná žádný důvod. Dlouhodobé vystavení takovému sporu vede k tomu, co kompendium popisuje jako argumentační oslabení: člověk přestává důvěřovat vlastní schopnosti argumentovat, protože každý jeho argument byl „poražen“, ačkoli nebyl vyvrácen.

Obrana a odpověď🔗

Základní obranou je pojmenovat typ rozhovoru. Kdo rozpozná, že vede kritickou diskusi s někým, kdo vede hádku, nemusí pokračovat podle pravidel, která druhá strana nedrží. Může nahlas říct, že rozhovor přestal směřovat k vyjasnění, a navrhnout jiný formát: písemnou výměnu, konkrétní spornou otázku, třetí stranu nebo odklad (Walton 2008). Pomáhá zúžit spor na jednu ověřitelnou otázku a nenechat se vtáhnout do odpovídání na každé nové tvrzení. Pomáhá také zaznamenávat závazky, tedy co už bylo řečeno a uznáno, aby se k vyvráceným tvrzením nedalo vracet bez povšimnutí (van Eemeren a Grootendorst 2004). Ve veřejném sporu, kde rozhoduje publikum, je užitečné obracet se právě k němu a vysvětlit strukturu tahu místo vyvracení jeho obsahu, protože taková odpověď je kratší a obecně použitelná. Konečně patří k obraně i sebereflexe: eristika je pokušení obou stran a nejspolehlivějším znakem dialektického postoje je ochota uznat dobrý důvod, i když pochází od protivníka.

Literatura🔗

• Hamblin, C. L. (1970). Fallacies. London: Methuen.
• Kunda, Z. (1990). The case for motivated reasoning. Psychological Bulletin, 108(3), 480–498.
• Mercier, H., & Sperber, D. (2011). Why do humans reason? Arguments for an argumentative theory. Behavioral and Brain Sciences, 34(2), 57–74.
• Paul, C., & Matthews, M. (2016). The Russian „Firehose of Falsehood“ Propaganda Model. Santa Monica: RAND Corporation.
• Petty, R. E., & Cacioppo, J. T. (1986). Communication and Persuasion: Central and Peripheral Routes to Attitude Change. New York: Springer.
• Walton, D. N. (1995). A Pragmatic Theory of Fallacy. Tuscaloosa: University of Alabama Press.
• Walton, D. N. (2008). Informal Logic: A Pragmatic Approach (2. vyd.). Cambridge: Cambridge University Press.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (2004). A Systematic Theory of Argumentation: The Pragma-Dialectical Approach. Cambridge: Cambridge University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Principy kritické diskuse a teorie argumentace – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Slaměný panák – příbuzné heslo (Klamy relevance, Straw man)
• Gish gallop – příbuzné heslo (Rétorické a dialogické taktiky, Gish gallop)
• Sealioning – příbuzné heslo (Rétorické a dialogické taktiky, Sealioning)
• Personalizace sporu – příbuzné heslo (Rétorické a dialogické taktiky, Personalising the dispute)
• Princip shovívavosti – příbuzné heslo (Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Principle of charity)
• Pragma-dialektika – příbuzné heslo (Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Pragma-dialectics)
• Argumentační teorie uvažování – příbuzné heslo (Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Argumentative theory of reasoning)

V kompendiu

• EA-1.2.1 Argumentační oslabení – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 7.8 Politická a ideologická EA — totalitní systémy, propaganda, populismus – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.3.9 Mediální sealioning – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Pragma-dialektika – předchozí heslo rodiny
• Bayesovské pojetí klamů – další heslo rodiny