Pravidlo východiska🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-09.06
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Principy kritické diskuse a teorie argumentace
Druh	pojem a princip
Anglicky	Starting-point rule
Jiné názvy	pravidlo společných východisek, šesté pravidlo kritické diskuse
Obecnější heslo	Pragma-dialektika
Užití	výkladový pojem
Riziko zneužití	střední
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Pravidlo východiska říká, že strana nesmí falešně vydávat nějakou premisu za přijaté společné východisko a nesmí ani popřít premisu, která přijaté společné východisko představuje (van Eemeren a Grootendorst 1992). Každá diskuse stojí na tom, co strany nezpochybňují: na faktech, která obě uznávají, na hodnotách, které sdílejí, na pravidlech, podle nichž budou postupovat. Bez takového základu by nebylo možné nic obhájit, protože každý důvod by mohl být znovu zpochybněn. Pravidlo chrání tento základ ze dvou stran. Obhájce si nesmí ulehčit práci tím, že sporné tvrzení vydá za něco, na čem se už strany shodly. Oponent si nesmí ulehčit práci tím, že popře něco, co předtím přijal, jen proto, že se to ukázalo jako nevýhodné (van Eemeren a Grootendorst 2004). Výchozí body se v pragma-dialektickém modelu ustavují ve fázi zahájení a během argumentace se k nim strany vracejí jako k měřítku.

Původ a souvislosti🔗

Nejstarší popsanou formou porušení je argument, který předpokládá to, co má dokázat. Aristotelés ho popsal jako „žádání počátku“ a latinská tradice ho zná jako petitio principii. Moderní teorie klamů ukázala, že kruhovost nelze vymezit čistě logicky, protože každý platný úsudek obsahuje závěr v premisách v jistém smyslu implicitně; chyba nastává teprve tehdy, když se premisa, kterou protistrana nepřijala, vydává za přijatou (Woods a Walton 1989). Kritika standardního výkladu klamů zároveň věnovala pozornost otázkám, které nesou nepřijatý předpoklad, takzvaným mnohonásobným nebo složeným otázkám, a ukázala, že jejich vadnost lze popsat jen v rámci modelu dialogu a závazků (Hamblin 1970). Pragma-dialektika tyto podněty spojila: obě chyby jsou porušením téhož pravidla, protože obě vydávají za společné východisko něco, co společné není (van Eemeren a Grootendorst 1992). Lingvistická pragmatika k tomu přispěla analýzou presupozice, tedy obsahu, který výrok předpokládá jako daný, takže ho přijímá i ten, kdo výrok popírá (Levinson 1983).

Struktura argumentu🔗

Porušení ze strany obhájce má několik podob. V kruhovém argumentu se jako důvod uvádí tvrzení, které je se stanoviskem totožné nebo na něm závislé, a vydává se za přijaté. Ve složené otázce se sporný předpoklad ukryje do otázky, takže jakákoli přímá odpověď ho potvrzuje. V sugestivní otázce se předpoklad ukryje do formulace, která naznačuje očekávanou odpověď. Ve falešném dilematu se za přijaté vydává tvrzení, že existují jen dvě možnosti (van Eemeren a Grootendorst 2004). Ve všech případech je struktura tatáž: sporné P se umístí do pozice, kde se s ním zachází jako s výchozím bodem, a stanovisko S se z něj vyvodí. Protistrana by musela nejprve napadnout umístění P, ale forma rozhovoru jí to ztěžuje, protože se ptá nebo argumentuje o něčem jiném. Jazykové mechanismy, které toto umístění umožňují, popisuje oddíl katalogu NLP o otázkách s presupozicí. Porušení ze strany oponenta má opačnou strukturu: oponent přijal P jako výchozí bod, obhájce na P postavil obhajobu, a oponent pak P popře, aniž by uvedl, co se změnilo. Tím obhajobu zpětně zbaví základu.

Detekční znaky🔗

U obhájce je hlavním znakem, že sporné tvrzení se objevuje ve vedlejší větě, v přívlastku nebo v otázce, a ne jako samostatné tvrzení, které by šlo napadnout. Typické jsou uvozující formulace „když už víme, že“, „jak je všeobecně známo“, „protože všichni uznáváme“. Druhým znakem je, že stanovisko a jeho hlavní důvod jsou pouze dvěma formulacemi téhož, často s výměnou synonym. Třetím znakem je otázka, na niž neexistuje přímá odpověď, která by nepotvrzovala předpoklad. Ve výslechové a forenzní praxi je tento znak obzvlášť závažný, protože otázka s předpokladem může ovlivnit i obsah výpovědi; kompendium tuto stránku rozebírá ve stati o forenzním rozhovoru. Čtvrtým znakem je vytváření zdání konsenzu, který neexistuje, aby se tvrzení dalo vydat za sdílený výchozí bod; tento vzorec popisuje technika vytváření pseudokonsenzu. U oponenta je znakem náhlé zpochybnění něčeho, co dříve přijal, v okamžiku, kdy z toho začne plynout nevítaný závěr, bez nového důvodu k pochybnosti (van Eemeren a Grootendorst 1992).

Odlišení od platné argumentace🔗

Odvolání na sdílené východisko je samo o sobě nezbytné a legitimní. Kdo v odborné diskusi vychází z učebnicové znalosti, z výsledku, na kterém se obor shoduje, nebo z dokumentu, který obě strany uznaly, pravidlo neporušuje; naopak tím diskusi umožňuje (van Eemeren a Grootendorst 2004). Rozhodující je, zda je východisko skutečně sdílené, a pokud si tím mluvčí není jistý, zda dává protistraně možnost ho odmítnout. Ani otázka s předpokladem není vždy vadná. Pokud byl předpoklad dříve v rozhovoru výslovně přijat, je otázka „kdy jste to udělal“ zcela na místě. Vadná je teprve tehdy, když předpoklad přijat nebyl. Podobně není vadné, když oponent přijaté východisko později zpochybní, pokud k tomu předloží nový důvod; pravidlo nezakazuje měnit názor, zakazuje popírat výchozí body bez důvodu a bez otevřeného přiznání, že se dohoda mění. Konečně je třeba rozlišit kruhovost od koherence: vzájemná podpora několika nezávislých pozorování není kruhovým argumentem, pokud žádné z nich nestojí jen na stanovisku samém (Woods a Walton 1989).

Vztah k technikám kompendia🔗

Kompendium popisuje několik technik, jejichž společnou strukturou je postupné posouvání toho, co se pokládá za výchozí bod. Při implantaci kruhových definic se pojmy definují tak, že stanovisko je v nich obsaženo, a kdo pojmy přijme, přijal i stanovisko. Při vytváření pseudokonsenzu se opakováním a zdáním všeobecné shody mění sporné tvrzení v něco, co se „ví“. Obě techniky lze z hlediska pragma-dialektiky popsat jako systematické porušování pravidla východiska rozložené v čase: žádný jednotlivý krok nevypadá jako faul, ale výsledkem je diskuse, v níž protistrana už nemá z čeho vyjít. Proto je při analýze dlouhodobého konfliktu užitečné ptát se nejen, zda je argument platný, ale také, kdy a jak se staly jeho premisy nesporné (van Eemeren a Grootendorst 1992).

Stav poznání🔗

Empirický výzkum potvrzuje, že předpoklady ukryté ve formulaci otázky ovlivňují nejen odpověď, ale i to, co si dotazovaný pamatuje. V klasickém experimentu svědci, jimž otázka na rychlost aut užila sloveso vyjadřující prudký náraz, uváděli vyšší rychlosti než ti, jimž otázka užila mírnější sloveso, a častěji si později vybavovali rozbité sklo, které na záznamu nebylo (Loftus a Palmer 1974). Výzkum rámování ukázal, že stejná volba popsaná z různých výchozích bodů vede ke změně preferencí, i když se věcně nic nemění (Tversky a Kahneman 1981). Studie psychologické inokulace zahrnovaly i falešné dilema a ukázaly, že krátké vysvětlení jeho struktury zlepšuje schopnost ho rozpoznat (Roozenbeek a kol. 2022). Teoretici upozorňují, že rozhodnout, co je v dané diskusi přijatým východiskem, není vždy snadné, protože mnohé výchozí body zůstávají nevyslovené a strany je mohou chápat různě; pravidlo proto předpokládá fázi zahájení, kterou skutečné rozhovory často vynechávají (van Eemeren a Grootendorst 2004).

Obrana a odpověď🔗

Nejúčinnější obranou je vytáhnout předpoklad z místa, kde je ukrytý, a zformulovat ho jako samostatné tvrzení: „Vaše otázka předpokládá, že jsem smlouvu podepsal pod tlakem. To jsem neřekl, a proto na ni nemohu odpovědět, dokud se nevyjasní, zda tlak byl.“ Tím se otázka mění zpět ve dvě otázky a každou lze posoudit zvlášť (van Eemeren a Grootendorst 1992). U kruhového argumentu pomáhá zeptat se, jaký nezávislý důvod by stanovisko podpořil, kdyby ho druhá strana nesdílela předem. U tvrzení vydávaných za všeobecně známá lze požádat o zdroj, z něhož se to ví. V jednáních, vyšetřováních a odborných diskusích je preventivní obranou výslovné ustavení výchozích bodů na začátku: co strany uznávají, z jakých dokumentů vycházejí, jaká pravidla platí. Taková dohoda brání oběma typům porušení, protože pozdější posuny jsou zřejmé (van Eemeren a Grootendorst 2004). Ve forenzní praxi tomu odpovídá zásada pokládat otevřené otázky, které nevkládají do výpovědi obsah, jenž svědek sám neuvedl; výzkum vlivu formulace otázky na výpověď ukazuje, proč na této zásadě záleží (Loftus a Palmer 1974).

Literatura🔗

• Hamblin, C. L. (1970). Fallacies. London: Methuen.
• Levinson, S. C. (1983). Pragmatics. Cambridge: Cambridge University Press.
• Loftus, E. F., & Palmer, J. C. (1974). Reconstruction of automobile destruction: An example of the interaction between language and memory. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 13(5), 585–589.
• Roozenbeek, J., van der Linden, S., Goldberg, B., Rathje, S., & Lewandowsky, S. (2022). Psychological inoculation improves resilience against misinformation on social media. Science Advances, 8(34), eabo6254.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1981). The framing of decisions and the psychology of choice. Science, 211(4481), 453–458.
• Woods, J., & Walton, D. (1989). Fallacies: Selected Papers 1972–1982. Dordrecht: Foris.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (1992). Argumentation, Communication, and Fallacies: A Pragma-Dialectical Perspective. Hillsdale: Lawrence Erlbaum.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (2004). A Systematic Theory of Argumentation: The Pragma-Dialectical Approach. Cambridge: Cambridge University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Principy kritické diskuse a teorie argumentace – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Pragma-dialektika – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Kruhový argument – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Begging the question)
• Sugestivní otázka – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Loaded question)
• Falešné dilema – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, False dilemma)
• Složená otázka – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Complex question)
• Otázky s presupozicí – příbuzné heslo (NLP vzorce: Jazykové presupozice, Loaded questions)

V kompendiu

• EA-5.4.16 Implantace kruhových definic – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.1.9 Vytváření pseudokonsenzu – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Forenzní rozhovor – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Pravidlo nevyslovené premisy – předchozí heslo rodiny
• Pravidlo argumentačního schématu – další heslo rodiny