Přeskočit na obsah

Meta-rámec

Vzorec Sleight of Mouth, který místo obsahu přesvědčení posuzuje jeho původ: kdy podporuje sebereflexi a kdy zneplatňuje pochybnost jako příznak.

Riziko: high

Meta-rámec🔗

PoleHodnota
IdentifikátorNLP-07.15
KatalogNLP vzorce
RodinaSleight of Mouth
Druhvzorec
AnglickyMeta frame
Jiné názvypřesvědčení o přesvědčení, psychologizace námitky
Obecnější hesloSleight of Mouth
Užitíterapeutické i vlivové
Riziko zneužitívysoké
Vazba na Vaknin 2008odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textutext čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Meta-rámec je vzorec ze souboru Sleight of Mouth, při kterém mluvčí neodpovídá na obsah přesvědčení, ale vysloví přesvědčení o tomto přesvědčení. Výrok se přesune o úroveň výš: už se nemluví o tom, zda je pravdivý, ale o tom, proč ho člověk zastává, odkud pochází a co o něm prozrazuje. Dilts vzorec popisuje jako hodnocení přesvědčení z rámce probíhajícího osobního kontextu, tedy jako vytvoření přesvědčení o přesvědčení, které jeho význam mění (Dilts 1999). Strukturálně jde o přechod od obsahu sdělení k úrovni, která sdělení komentuje, což teorie komunikace popisuje jako metakomunikaci (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Pro kompendium je vzorec jedním z nejvýznamnějších v souboru. Jeho manipulativní podoba umožňuje zneplatnit jakoukoli námitku tím, že se vysvětlí jako příznak: strachu, zranění, ega, odporu nebo nevyspělosti. Námitka pak nemusí být vyvrácena, protože se už o ní nejedná. Jedná se o člověku, který ji vyslovil.

Původ a souvislosti🔗

Rozlišení úrovní komunikace má v teorii, z níž NLP čerpalo, pevné místo. Bateson popsal, že každé sdělení nese vedle obsahu i rámec, který určuje, jak má být chápáno, a že zmatení těchto úrovní může vést k paradoxům a k vážným poruchám komunikace (Bateson 1972). Watzlawick, Beavin a Jackson rozpracovali rozlišení obsahové a vztahové úrovně sdělení a ukázali, jak se konflikty přesouvají z jedné úrovně na druhou (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). NLP z této tradice převzalo pojem meta-úrovně a používá ho v řadě technik, mimo jiné v meta-pozici, z níž člověk pozoruje vlastní interakci jako nezúčastněný pozorovatel. Dilts v souboru Sleight of Mouth tuto myšlenku obrací na přesvědčení: když se přesvědčení stane předmětem jiného přesvědčení, mění se jeho váha a význam (Dilts 1999). V katalogu je vzorec blízký aplikaci na sebe, která také pracuje s přesvědčením jako s předmětem, a modelu světa, který přesvědčení relativizuje. V logice odpovídá jeho personální podoba tradičně popisované chybě, při níž se o pravdivosti tvrzení usuzuje z jeho původu nebo z motivů toho, kdo ho zastává.

Struktura vzorce🔗

Vzorec má tři složky. První je přesvědčení nebo námitka. Druhou je výrok o tomto přesvědčení, který mu přisuzuje původ, motiv nebo funkci: věříte tomu, protože, říkáte to jen proto, že, to z vás mluví. Třetí je mlčky provedený závěr, že vysvětlením původu je přesvědčení vyřízeno. Klíčové je, že výrok o původu může být i pravdivý, a přesto z něj neplyne nic o tom, zda je přesvědčení oprávněné; usuzování z původu přesvědčení na jeho platnost popisuje teorie argumentace jako genetický klam (Damer 2009). Člověk, který má zkušenost se zneužitím důvěry, může být podezíravější, a zároveň může mít v konkrétním případě pravdu.

Pro analýzu je rozhodující, kdo meta-rámec vytváří a k čemu slouží. V reflexivní podobě ho vytváří sám člověk nebo ho nabízí terapeut jako hypotézu ke společnému zkoumání, a obsah přesvědčení zůstává otevřený. V manipulativní podobě ho vytváří druhá strana, které obsah námitky vadí, a meta-rámec funguje jako imunizace: každá další námitka se stává dalším dokladem téhož příznaku, takže výklad mluvčího nelze vyvrátit. Kompendium tento mechanismus popisuje v obecnější podobě jako imunizaci proti falsifikaci. V uzavřených skupinách se meta-rámec často ustálí v podobě hotových vysvětlení, jimiž se pochybnosti členů přičítají jejich slabosti, minulosti nebo vnějším vlivům, a tím se zastaví jejich zkoumání. Lifton popsal jazyk takových systémů jako zatížený ustálenými frázemi, které ukončují myšlení dřív, než se může rozvinout (Lifton 1961).

Detekční znaky🔗

Manipulativní meta-rámec se pozná podle toho, že na námitku nepřichází odpověď k věci, ale výklad osoby, která ji vyslovila: to je tvůj strach, to mluví tvoje ego, to jsou staré vzorce, to je odpor, ještě nejsi připravený. Výklad bývá formulován s jistotou, kterou mluvčí nemůže mít, protože se týká vnitřních motivů druhého. Opakuje se u každé další námitky, takže pochybnosti se nesčítají jako argumenty, ale jako příznaky. Často ho provází jazyk převzatý z psychologie nebo spirituality, který mluvčímu dodává autoritu odborníka na mysl druhého. Singer a Lalich popisují, jak se v manipulativních skupinách pochybnosti členů systematicky vykládají jako jejich osobní selhání, a ne jako informace o skupině (Singer a Lalich 1995). Hassan podobně uvádí, že členové se učí vnímat vlastní pochybnosti jako něco, co mají potlačit, a ne zkoumat (Hassan 1988). U adresáta se dlouhodobé vystavení projevuje tím, že začne vlastní pochybnosti sám vykládat jako příznaky, stydí se za ně a přestane je vyslovovat. Kompendium tento dopad popisuje v detekční signatuře gaslightingu, kde se selektivní zpochybňování vnímání spojuje právě s psychologizací námitek.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je reflexivní a dobrovolné. V psychoterapii terapeut může nabídnout pozorování, že klient v určitých tématech reaguje opakovaně stejně, a navrhnout, aby se na tuto reakci společně podívali; obsah klientova přesvědčení tím neruší a klient může nabídku odmítnout. Kognitivní terapie vede klienta k tomu, aby rozpoznal vzorce svých automatických myšlenek a jejich původ, ale zároveň zkoumá, zda jsou v konkrétní situaci oprávněné, a obojí drží odděleně (Beck 1976). Kahneman popisuje, že chyby rychlého intuitivního usuzování lze někdy zachytit pomalejším a vědomým posouzením, i když to vyžaduje úsilí a nedaří se vždy (Kahneman 2011); reflexe vlastního uvažování má tedy hodnotu, pokud ji člověk provádí sám a dobrovolně. Manipulativní užití se liší třemi rysy. Meta-rámec vytváří druhá strana, které obsah námitky vadí. Výklad původu nahrazuje posouzení obsahu, místo aby ho doplňoval. A výklad je nevyvratitelný, protože každý pokus o obranu se stává dalším dokladem téhož příznaku. Typickými prostředími jsou uzavřené skupiny, kontrolující vztahy a koučinkové nebo terapeutické vztahy, ve kterých praktik používá psychologický výklad k odmítnutí kritiky vlastní metody.

Stav důkazů🔗

Vzorec meta-rámec nebyl samostatně empiricky testován; Dilts ho dokládá výkladem a příklady (Dilts 1999). Teoretické zázemí rozlišení úrovní komunikace je rozpracované v teorii komunikace (Bateson 1972), ale nejde o empirické ověření tvrzení NLP o účinku vzorce. Kritické hodnocení NLP upozorňuje, že obor často odmítá neúspěchy svých technik výkladem, který je činí nevyvratitelnými, což je metodologický problém, na který se poukazuje od osmdesátých let (Sharpley 1987). Lilienfeld, Lynn a Lohr řadí nevyvratitelnost tvrzení a jejich imunizaci proti kritice mezi typické znaky pseudovědeckých přístupů v klinické psychologii (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Literatura o manipulativních skupinách přitom dokládá na základě klinické práce s bývalými členy, že soustavné vykládání pochybností jako příznaků je jedním z mechanismů, které udržují členy ve skupině (Singer a Lalich 1995). Pro vzorec z toho plyne, že jeho manipulativní podoba je dobře popsána jako rizikový jev, kdežto tvrzení o jeho terapeutické účinnosti v podobě, jak ho popisuje NLP, ověřena nejsou.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je trvat na tom, že původ pochybnosti nerozhoduje o její oprávněnosti. I kdyby pochybnost měla kořeny v minulé zkušenosti, otázka, kterou klade, zůstává otázkou o současné situaci a zaslouží si věcnou odpověď: kam jdou peníze, kdo rozhoduje, co se stalo. Užitečné je pojmenovat přesun úrovně: mluvíme teď o mně, a ne o tom, na co jsem se ptal. Druhou obranou je vnější ověření. Pochybnost, kterou druhá strana psychologizuje, lze probrat s lidmi mimo vztah nebo skupinu, kteří nemají zájem na jejím zneplatnění. Třetí obranou je znát znaky nevyvratitelného výkladu: pokud žádná odpověď nemůže výklad mluvčího vyvrátit, nejde o hypotézu, ale o nástroj. Pro lidi, kteří odcházejí z prostředí, kde se jejich pochybnosti soustavně vykládaly jako příznaky, je zotavení často dlouhé. Zahrnuje obnovu důvěry, že vlastní pochybnosti jsou informací, a ne vadou, a postupné vracení se k otázkám, které dříve nesměly být položeny. Hassan zdůrazňuje, že bývalým členům pomáhá pochopit mechanismy, jimiž byla jejich kritická schopnost oslabena, protože to snižuje stud a sebeobviňování (Hassan 1988). V klinické práci je proto důležité, aby terapeut sám nepoužíval psychologizaci pochybností klienta, i když by byla míněna dobře.

Literatura🔗

  • Bateson, G. (1972). Steps to an Ecology of Mind. San Francisco: Chandler.
  • Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
  • Damer, T. E. (2009). Attacking Faulty Reasoning: A Practical Guide to Fallacy-Free Arguments (6. vyd.). Belmont: Wadsworth.
  • Dilts, R. (1999). Sleight of Mouth: The Magic of Conversational Belief Change. Capitola: Meta Publications.
  • Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
  • Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
  • Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
  • Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
  • Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
  • Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
  • Watzlawick, P., Beavin, J. H., & Jackson, D. D. (1967). Pragmatics of Human Communication. New York: W. W. Norton.

Související🔗

Rodina a hierarchie

  • Sleight of Mouth – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
  • Sleight of Mouth – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

  • Genetický klam – příbuzné heslo (Argumentační fauly: Klamy relevance, Genetic fallacy)
  • Kafkovská past – příbuzné heslo (Argumentační fauly: Rétorické a dialogické taktiky, Kafkatrapping)
  • Bulverismus – příbuzné heslo (Argumentační fauly: Rétorické a dialogické taktiky, Bulverism)
  • Meta-pozice – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Meta-position)
  • Model světa – příbuzné heslo (Sleight of Mouth, Model of the world)
  • Strategie reality – příbuzné heslo (Sleight of Mouth, Reality strategy)
  • Aplikace na sebe – příbuzné heslo (Sleight of Mouth, Apply to self)

V kompendiu

V katalogu

Heslo v katalogu

Rodina Sleight of Mouth →

Každé heslo katalogu je hvězda, rodiny jsou souhvězdí. Zvýrazněné jsou heslo NLP-07.15 a jeho obecnější, užší a příbuzná hesla; klepnutím na hvězdu otevřete jiné heslo.

Okolí stránky

Otevřít v Mapě knihy →