Metakognice

Definice

Metakognice (metacognition) je poznávání zaměřené na poznávání samo: znalost vlastních kognitivních procesů a jejich sledování, hodnocení a řízení v průběhu úlohy. Pojem v tomto významu zavedl vývojový psycholog John Flavell, který metakognici vymezil jako poznatky o vlastních kognitivních procesech a produktech a doplnil je o jejich aktivní monitorování a regulaci (Flavell, 1979).

Výzkum pojem ustáleně dělí na dvě složky. Metakognitivní znalost je relativně stabilní soubor představ o poznávání obecně, o sobě jako o poznávajícím a o nárocích konkrétních úloh a strategií; metakognitivní regulace je soubor procesů, jimiž člověk během úlohy sleduje, zda postupuje správně, hodnotí spolehlivost dosaženého výsledku a podle toho mění postup (Flavell, 1979). Rozdíl mezi nimi je rozdílem mezi tím, co o svém myšlení vím, a tím, co s ním právě dělám (Dunlosky a Metcalfe, 2009).

Formálně nejvlivnější model pochází od Thomase Nelsona a Louise Narense: poznávání se dělí na objektovou úroveň (samotné vnímání, pamatování, usuzování) a metaúroveň, která o ní drží model; obě spojují dvě směřování – monitorování, jímž metaúroveň přijímá informaci o úrovni objektové, a kontrola, jíž do ní zasahuje (Nelson a Narens, 1990). Pro posuzování spolehlivosti vlastního poznání je rozhodující kalibrace, tedy souhlas mezi mírou subjektivní jistoty a skutečnou správností (Koriat, 1997).

Původ a kontext pojmu

Flavell k pojmu dospěl z výzkumu dětské metapaměti: zjistil, že děti se liší nejen v tom, co si zapamatují, ale i v tom, zda dokážou odhadnout, co už umí (Flavell, 1979). Linie monitorování paměti vedla k Nelsonovu a Narensovu rámci a k dnes standardním měřením úsudků o učení a pocitu znalosti (Nelson a Narens, 1990).

Druhou linii tvoří práce o mezích introspektivního přístupu. Nisbett a Wilson shromáždili doklady, že lidé podávají o příčinách svého chování zprávy, které nevycházejí z přímého pozorování vlastních procesů, ale z domněnek o tom, co bylo pravděpodobně příčinou (Nisbett a Wilson, 1977). Tento výsledek je pro metakognici zásadní: ukazuje, že schopnost mluvit o vlastním myšlení není totožná se schopností je sledovat.

Třetí linie je klinická. Adrian Wells a jeho spolupracovníci formulovali metakognitivní model psychické poruchy, podle kterého nejsou rozhodující obsahy myšlenek, ale přesvědčení o myšlení samém – například že starost je nekontrolovatelná nebo nezbytná – a zvyk na ně reagovat ruminací a sledováním hrozby (Wells, 2009). Kompendium pojem vykládá v kapitole Metakognice.

Měření a jeho sporné stránky

Metakognice se dnes měří dvěma velmi odlišnými způsoby a oba mají známé slabiny. Výkonová měření srovnávají vyjádřenou jistotu s úspěšností: metakognitivní citlivost se odvozuje z toho, nakolik vyšší jistota předpovídá správnou odpověď. Fleming a Lau přehledově ukázali, že běžné míry tohoto typu jsou zatíženy výkonem na objektové úrovni i posunem v užívání škály, a navrhli míry, které se od obojího snaží oddělit (Fleming a Lau, 2014). Klasickým výsledkem této tradice je soustavně nadhodnocená jistota u lidí s nejslabším výkonem (Kruger a Dunning, 1999).

Sebeposuzovací dotazníky se ptají přímo: Metacognitive Awareness Inventory na znalost a regulaci učení (Schraw a Dennison, 1994), Meta-Cognitions Questionnaire na přesvědčení o starostech a vtíravých myšlenkách (Cartwright-Hatton a Wells, 1997). Právě tato skupina nástrojů je předmětem vážné kritiky: Veenman a spolupracovníci upozornili, že dotazníková měření metakognice se jen slabě shodují s měřeními pořízenými během úlohy, a doporučili nespoléhat na jediný typ nástroje (Veenman et al., 2006). Vysvětlení je v souladu s prací Nisbetta a Wilsona: dotazník zachycuje přesvědčení o vlastním myšlení, nikoli jeho skutečné sledování (Nisbett a Wilson, 1977).

Pro čtenáře Kompendia z toho plyne praktický závěr: žádný dotazník nedokazuje, že metakognice je neporušená nebo poškozená. Nálezy z dotazníku je třeba potvrdit chováním a kalibrací na skutečných úlohách (Fleming a Lau, 2014). Obecné meze dotazníkových nástrojů shrnuje heslo self-report.

Jak se projevuje

Neporušená metakognice se projevuje tím, že člověk zaznamená změnu vlastní jistoty a ptá se po jejím důvodu, dokáže rekonstruovat, jak k závěru došel, a rozliší, kde stojí na pevném podkladu a kde na dojmu. Odhad vlastního výkonu u takového člověka sleduje skutečný výkon, tedy je kalibrovaný (Koriat, 1997).

Oslabení se projevuje zrcadlově. Přesvědčení jsou prožívána jako samozřejmá, bez představy o jejich zdroji; jistota je plošně zvýšená nebo plošně potlačená bez vztahu ke skutečné spolehlivosti; popis vlastního duševního stavu je nápadně chudý. Dekalibrace tohoto druhu je dobře doložená i u zdravé populace, takže sama o sobě není známkou poškození (Kruger a Dunning, 1999). Jak se posun v zacházení s vlastní jistotou dá sledovat v čase, popisuje průřezová signatura epistemické kalibrace.

Klinicky nejlépe popsanou podobou oslabení je ruminace se sledováním hrozby: člověk se vlastním myšlením zabývá mnoho a přesto je neřídí, protože veškerá metakognitivní kapacita je vázána v opakovaném zpracovávání téhož (Wells, 2009).

Mechanismus

Nelsonův a Narensův model vysvětluje, proč je metakognitivní vrstva zranitelná: metaúroveň nemá k objektové úrovni přímý přístup, pracuje s modelem, který o ní drží, a tento model aktualizuje z nepřímých vodítek (Nelson a Narens, 1990). Koriat ukázal, že úsudky o vlastním vědění se opírají o vodítka jako snadnost vybavení, nikoli o inspekci obsahu paměti; proto lze jistotu ovlivnit, aniž by se změnilo cokoli ve skutečné znalosti (Koriat, 1997).

Wellsův model doplňuje, že metakognitivní regulace může být obsazena sebou samou: přesvědčení „musím to promyslet do konce“ udržuje ruminaci, ruminace vyčerpává kapacitu a vyčerpání potvrzuje přesvědčení o nekontrolovatelnosti (Wells, 2009). Jde o uzavřenou smyčku, která nepotřebuje žádného vnějšího činitele.

Kniha z těchto nálezů vyvozuje vlastní strukturní tezi, kterou žádný z uvedených zdrojů netvrdí: že metakognitivní vrstvu lze napadnout zvenčí cíleně a že právě na ni míří techniky, které kniha třídí jako metakognitivní destrukci – interpretace knihy. Doloženo je přitom to dílčí: jistotu lze posouvat vodítky nezávisle na znalosti (Koriat, 1997) a sledování vlastního myšlení se může přesměrovat do ruminace (Wells, 2009). Průběh, který kniha z tohoto spojení odvozuje, rozebírá výukový scénář Metakognitivní kolaps; tvrzení o jeho nevratnosti kniha nepřejímá, protože metakognitivní terapie u ruminativních a úzkostných stavů vykazuje účinek (Normann a Morina, 2018).

Odlišení

Introspekce je pozorování vlastních stavů; metakognice zahrnuje i jejich hodnocení a zásah do probíhajícího zpracování, a navíc nestojí na předpokladu, že introspektivní zpráva je spolehlivá (Nisbett a Wilson, 1977).

Teorie mysli se týká připisování duševních stavů druhým, metakognice sobě. Obě schopnosti se rozvíjejí v témže období a částečně se překrývají, nejsou ale totožné (Flavell, 1979); viz theory of mind.

Hyperreflexivita není „více metakognice“, ale její porucha: sledování vlastního myšlení je tak intenzivní, že brání jeho průběhu, což odpovídá Wellsovu popisu kognitivně-pozornostního syndromu (Wells, 2009); kniha ji vede jako EA-5.1.13 Hyperreflexivita.

Metakognitivní deficit je klinický nález: snížená schopnost reflektovat vlastní duševní stavy, dobře popsaná u psychotických poruch, kde souvisí s průběhem i s funkčním výsledkem (Lysaker a Dimaggio, 2014). Od navozeného poškození se odlišuje anamnézou a kontextem, nikoli samotným nálezem.

Nízké skóre v dotazníku není deficit: vzhledem ke slabé shodě dotazníků s měřeními během úlohy může odrážet přesvědčení o sobě, ne schopnost (Veenman et al., 2006).

Klinický a etický rámec

Metakognice je dnes samostatným cílem léčby. Metakognitivní terapie pracuje s přesvědčeními o myšlení a s ruminací jako s mechanismem poruchy; systematický přehled s metaanalýzou našel ve prospěch tohoto postupu u úzkostných a depresivních poruch příznivé výsledky, byť na omezeném počtu studií a s metodologickými výhradami (Normann a Morina, 2018). U psychotických poruch se rozvinul odlišný směr: metakognitivní trénink zaměřený na kognitivní zkreslení podílející se na vzniku bludů (Moritz a Woodward, 2007) a terapie opřené o posuzování reflexivní kapacity (Lysaker a Dimaggio, 2014).

Etická zátěž pojmu je v tom, že tvrzení o chybějícím vhledu bylo historicky používáno jako důvod nebrat výpověď pacienta vážně. Posuzování metakognice proto nesmí sloužit jako záminka k testimoniální nespravedlnosti: snížená reflexivní kapacita nic neříká o pravdivosti konkrétního tvrzení (Fricker, 2007).

Význam pro Kompendium

Kniha s metakognicí pracuje jako s tím, co její předmět poškozuje, a zároveň jako s hlavní obranou. Proto k ní vede strukturou, ne výzvou k větší pozornosti: u rozhodnutí s vysokou sázkou zaznamenanou předpovědí, falzifikační klauzulí a vyjádřenou mírou jistoty, tedy právě těmi operacemi, které monitorování podle Nelsonova a Narensova modelu obvykle vynechává (Nelson a Narens, 1990). Metakognitivní přesnost se pak měří tak, jak ji měří výzkum: srovnáním hlášené jistoty se skutečnou úspěšností (Koriat, 1997).

Že lze část lidské reflexe nahradit vnějším záznamem, je interpretace knihy; opřít ji lze o doklad, že introspektivní zpráva není přímým pozorováním procesu (Nisbett a Wilson, 1977). Rozměr první osoby doplňuje fenomenologie, zkreslení, která neporušená metakognice zachytí, popisuje kognitivní bias, a výsledný stav odcizení od vlastního úsudku epistemická alienace.

Obrana a zotavení

Pro jednotlivce je nejlépe doloženou oporou vedení záznamu: zapsat předpověď a míru jistoty předem a později ji porovnat s výsledkem. Kalibraci lze takto zlepšit, protože zpětná vazba nahradí nepřímá vodítka, z nichž úsudek o vlastním vědění jinak vychází (Koriat, 1997); návod podává metakognitivní monitoring. Pomáhá i rozmanitost zdrojů a lidí, u nichž lze vlastní odhad ověřit, protože vnější srovnání dekalibraci odhalí dřív než introspekce (Kruger a Dunning, 1999).

Pro klinika platí pořadí: nejprve změnit vztah k myšlení, tedy přesvědčení o ruminaci a potřebě kontroly, teprve potom pracovat s obsahy (Wells, 2009). Kompendium k tomu vede metakognitivní rehabilitaci, pěstování metakognice a měření metakognitivním dotazníkem, u něhož je ovšem třeba brát v úvahu uvedené omezení dotazníkových měření (Veenman et al., 2006). Pro výuku slouží scénář Metahodnocení.

Meze a kritika pojmu

Pojem je kritizován pro šíři: pod jedním jménem se vedou monitorování paměti, přesvědčení o starostech, vhled do nemoci a schopnost reflektovat vlastní prožitek, přičemž není jasné, nakolik jde o jeden konstrukt. Veenman a spolupracovníci proto považují za nezbytné, aby každá studie uvedla, kterým nástrojem a na které úrovni měřila (Veenman et al., 2006); Fleming a Lau upozorňují, že i uvnitř jediného paradigmatu se míry rozcházejí podle toho, jak jsou očištěny o výkon a o posun škály (Fleming a Lau, 2014).

Druhou otevřenou otázkou je kauzalita: slabá metakognice doprovází řadu klinických stavů, z korelace ale nevyplývá, že je jejich příčinou (Lysaker a Dimaggio, 2014). Tvrzení knihy, že metakognici nelze pod trvalým nepřátelským tlakem udržet pouze vůlí jednotlivce, je výkladem tohoto obrazu, ne empirickým nálezem – interpretace knihy; doložena je jen obecnější teze, že odhady vlastního vědění závisejí na vodítkách, která lze ovlivnit zvenčí (Koriat, 1997).

Literatura

• Cartwright-Hatton, S., & Wells, A. (1997). Beliefs about worry and intrusions: The Meta-Cognitions Questionnaire and its correlates. Journal of Anxiety Disorders.
• Dunlosky, J., & Metcalfe, J. (2009). Metacognition. Sage.
• Flavell, J. H. (1979). Metacognition and cognitive monitoring: A new area of cognitive-developmental inquiry. American Psychologist.
• Fleming, S. M., & Lau, H. C. (2014). How to measure metacognition. Frontiers in Human Neuroscience.
• Fricker, M. (2007). Epistemic Injustice: Power and the Ethics of Knowing. Oxford University Press.
• Koriat, A. (1997). Monitoring one's own knowledge during study: A cue-utilization approach to judgments of learning. Journal of Experimental Psychology: General.
• Kruger, J., & Dunning, D. (1999). Unskilled and unaware of it: How difficulties in recognizing one's own incompetence lead to inflated self-assessments. Journal of Personality and Social Psychology.
• Lysaker, P. H., & Dimaggio, G. (2014). Metacognitive capacities for reflection in schizophrenia: Implications for developing treatments. Schizophrenia Bulletin.
• Moritz, S., & Woodward, T. S. (2007). Metacognitive training in schizophrenia: From basic research to knowledge translation and intervention. Current Opinion in Psychiatry.
• Nelson, T. O., & Narens, L. (1990). Metamemory: A theoretical framework and new findings. Psychology of Learning and Motivation.
• Nisbett, R. E., & Wilson, T. D. (1977). Telling more than we can know: Verbal reports on mental processes. Psychological Review.
• Normann, N., & Morina, N. (2018). The efficacy of metacognitive therapy: A systematic review and meta-analysis. Frontiers in Psychology.
• Schraw, G., & Dennison, R. S. (1994). Assessing metacognitive awareness. Contemporary Educational Psychology.
• Veenman, M. V. J., Van Hout-Wolters, B. H. A. M., & Afflerbach, P. (2006). Metacognition and learning: Conceptual and methodological considerations. Metacognition and Learning.
• Wells, A. (2009). Metacognitive Therapy for Anxiety and Depression. Guilford Press.

Související

Pojmy

• Metakognitivní destrukce – útok na tuto vrstvu podle knihy.
• Metakognitivní deficit – klinický nález snížené reflexivní kapacity.
• Self-report – nástroj, jímž se metakognice nejčastěji měří.
• Kognitivní bias – co neporušená metakognice zachytí.
• Theory of mind – protějšek obrácený k druhým.
• Fenomenologie – metodický doplněk z první osoby.
• Epistemická alienace – stav, kdy monitorování selže.
• Testimoniální nespravedlnost – riziko zneužití posudku o vhledu.
• Kognitivní anihilace – kognitivní korelát v taxonomii knihy.

Kniha

• Metakognice – kapitola základních kategorií.
• Metakognitivní monitoring – sebeobranný průvodce.
• Metakognitivní kolaps – výukový scénář.
• Signatura epistemické kalibrace – jak posun v jistotě sledovat.

Strukturní vazby

• Bridge: metakognice – most: jak se tento pojem projevuje v kapitolách knihy