Lebenswelt (žitý svět)

Definice

Lebenswelt, česky žitý svět (lifeworld), je termín Edmunda Husserla pro předteoretický, samozřejmě přijímaný horizont bezprostřední zkušenosti, na němž stojí veškerá další poznávací činnost včetně vědecké teorie (Husserl, 1936). Žitý svět není to, o čem přemýšlíme; je to pozadí, na němž se jakékoli přemýšlení o něčem může vůbec odehrát, a jako pozadí zůstává nepovšimnut (Husserl, 1913).

Husserl pojem rozvinul proti tomu, co označil za krizi moderní vědy: za nahrazení žitého světa idealizovaným matematicko-fyzikálním univerzem, přestože věda svůj smysl původně získala právě v žitém světě (Husserl, 1936). Nesetkáváme se nejprve s elektrony, abychom pak zkonstruovali žitý svět; nejprve obýváme svět, v němž má měření a teoretizování smysl, a teprve uvnitř této činnosti vzniká pojem elektronu (Husserl, 1936).

Pro epistemickou bezpečnost jsou podstatné čtyři rysy žitého světa. Je už tu a nevzniká aktem pozornosti; není souhrnem předmětů, ale strukturovaným pozadím možností, tedy horizontem (Husserl, 1913); je sdílený, takže „žitý svět jednoho“ je nesoudržný pojem; a je dějinný, neboť každý žitý svět je usazeninou činného života předchozích generací, vtělenou do jazyka, institucí a praktik (Schütz a Luckmann, 1975).

Původ a kontext pojmu

Pojem navazuje na Husserlovy analýzy intencionality a horizontu, v nichž je každý akt vědomí zaměřen k něčemu na pozadí nevyslovených předpokladů (Husserl, 1913). Sociologicky jej rozpracovali Alfred Schütz a Thomas Luckmann jako strukturu každodennosti s vrstvami samozřejmého vědění, které člověk přejímá, aniž by je prověřoval (Schütz a Luckmann, 1975).

V české tradici pojem rozvinul Jan Patočka jako problém přirozeného světa, který věda nenahrazuje, ale předpokládá (Patočka, 1936). Jürgen Habermas žitý svět vyložil jako zdroj sdílených významů, ohrožovaný „kolonizací“ systémovou racionalitou trhu a byrokracie (Habermas, 1981). Blízká je Heideggerova analýza bytí-ve-světě, podle níž je rozumění světu primárně praktické, ne teoretické (Heidegger, 1927); knižní rozbor je v kapitole Heidegger: bytí ve světě. Tělesnou stránku téhož ukotvení popsal Maurice Merleau-Ponty (Merleau-Ponty, 1945). Výklad knihy je v kapitole Lebenswelt.

Jak se projevuje

Poškození žitého světa se podle výkladu knihy pozná podle tří znaků (interpretace knihy). Prvním je derealizace, při níž člověk popisuje, že svět sám se stal neskutečným nebo „tenkým“; týž prožitek je v klinické podobě samostatně vymezen jako porucha s vlastními kritérii (American Psychiatric Association, 2022).

Druhým znakem je kolaps intersubjektivity: člověk už nemůže předpokládat sdílenou skutečnost s druhými, a to ani s těmi, kdo mu nijak neškodí. Pro fenomenologickou psychopatologii je právě ztráta samozřejmé sdílenosti světa jádrem nejtěžších poruch sebeprožívání (Sass a Parnas, 2003). Třetím znakem je kolaps horizontu, při němž se strukturované pozadí možností zploští buď do neprostupnosti, nebo do nerozlišenosti, v níž nic nemá váhu; obdobné proměny časové a možnostní struktury zkušenosti popisuje fenomenologicky orientovaná psychopatologie (Fuchs, 2013).

Tyto znaky nejsou příznaky v běžném psychiatrickém smyslu; jsou strukturním popisem, který příznakům předchází a leží pod nimi, a jehož jazyk je odvozen z fenomenologie, ne z klasifikace nemocí (Sass a Parnas, 2003). V knize je zachycují signatury nejistoty ohledně skutečnosti a časové dezorientace.

Obecná, anonymizovaná ilustrace: žena po odchodu z dlouholeté izolované komunity popisuje, že „všechno vypadá jako kulisa“ – obchody, lidé na ulici, rozhovory s rodiči – a nevěří ani tomu, co dřív považovala za samozřejmé. Psychotické příznaky nemá. Pomáhá jí teprve pravidelný rytmus: stejná procházka se sestrou, společné vaření, práce na zahradě. Obnova každodenního řádu a vztahů před prací na obsahu odpovídá obecnému pořadí zotavení z chronického traumatu (Herman, 1992).

Mechanismus

Strukturálně jde o útok na samozřejmost a na sdílenost. Uzavřené prostředí může nahradit sdílený každodenní svět vlastním – jiným jazykem, jiným rytmem dne, jinými samozřejmostmi –, a popisy prostředí s vysokou kontrolou tuto výměnu dokládají jako jejich běžnou vlastnost (Lifton, 1961). Po odchodu pak člověk nemá kam se vrátit: starý žitý svět už nesdílí a nový se rozpadl (interpretace knihy).

Habermasovským jazykem jde o krajní podobu kolonizace žitého světa, v níž je sdílené porozumění vytlačeno cizí logikou (Habermas, 1981). Protože je žitý svět nesen tělesným ukotvením v prostoru a pohybu, zasahují jej i režimy, které tělesnou zkušenost dlouhodobě ruší (Merleau-Ponty, 1945); tento tělesný rozměr rozebírá heslo tělesné schéma.

V taxonomii knihy je poškození žitého světa vrstvou nejvyšší závažnosti; působí na ni zejména techniky páté části taxonomie, které zasahují smysl toho, co je skutečné a co se bere za samozřejmé – pre-konceptuální rozklad, například rozklad liminálního prostoru, a transcendentální rozklady, například heideggerovské rozklady. Důvodem pro nejvyšší závažnost je, že jde o vrstvu, kterou Husserl popisuje jako zakládající pro každé další poznání (Husserl, 1936). Zařazení i pořadí závažnosti jsou soustavou knihy (interpretace knihy) podle zásad v metodologických poznámkách.

Odlišení

Od světového názoru se žitý svět liší tím, že názor lze vyslovit a polemizovat s ním, zatímco žitý svět je předpokladem toho, že vůbec něco vyslovujeme (Husserl, 1936). Od konsenzuální reality se liší vrstvou: sdílená představa skutečnosti je už tematizovaná, žitý svět ji nese jako nevyslovené pozadí (Schütz a Luckmann, 1975).

Od depersonalizace a derealizace jako klinické poruchy se odlišuje povahou tvrzení: porucha je stav jednotlivce s vlastními diagnostickými kritérii a vyžaduje odbornou péči (American Psychiatric Association, 2022), kdežto poškození žitého světa je strukturní popis, který s ní může, ale nemusí souviset. Od poruch sebeprožívání u psychotických onemocnění se odlišuje tím, že u nich jde o primární proměnu minimálního sebeprožívání, nikoli o následek prostředí (Sass a Parnas, 2003).

Od ontologické anihilace, což je pojem knihy pro mezní případ zániku sdílené kotvy skutečnosti, se poškození žitého světa liší jako jeho fenomenologický popis od jeho krajního výsledku (interpretace knihy); obě roviny spojuje pouze tvrzení o jejich pořadí, které kniha nedokládá měřením (Husserl, 1936).

Význam pro Kompendium

Z pojmu plyne pro knihu praktické pravidlo: obnova žitého světa má přednost před zvládáním příznaků. Nejprve se stabilizuje intersubjektivní půda – důvěryhodní druzí, sdílené každodenní praktiky, opakující se tělesné činnosti – a teprve potom přichází práce s obsahem přesvědčení; toto pořadí odpovídá obecnému pořadí zotavení z chronického traumatu (Herman, 1992). Konkrétní podobu má protokol žitý svět, pořadí kroků popisuje sekvence.

Druhým důsledkem je, že kniha žitý svět používá jako kritérium závažnosti: čím hlubší vrstvu zkušenosti zásah zasáhne, tím méně stačí propoziční náprava, protože poškozeno není přesvědčení, ale podmínka jeho možnosti (Husserl, 1936). Toto uspořádání je vlastním výkladem knihy, ne nálezem fenomenologické literatury (interpretace knihy), opřeným o zásady v etických aspektech Kompendia.

Obrana a zotavení

Pro dotčeného je nejúčinnější návrat k jednoduchým sdíleným činnostem – společnému vaření, procházkám, ruční práci, pravidelnému rytmu dne – a obnova vztahů, v nichž není třeba nic dokazovat, protože samozřejmost se nedá argumentem obnovit, jen žitím (Schütz a Luckmann, 1975). Navazují vztahové kotvy a uzemňovací techniky, jejichž tělesná opora odpovídá tomu, že vnímání je nejprve tělesné (Merleau-Ponty, 1945).

Pro profesionála platí, že se nezačíná rozborem přesvědčení a že návrat samozřejmostí je pomalý; obnova sociálního světa je součástí léčby, ne její předehrou (Herman, 1992). Navazují protokoly komunitní obnovy a sociálního propojení; u příznaků, které dosáhnou klinické úrovně, má přednost diagnostika a léčba podle platných kritérií (American Psychiatric Association, 2022).

Meze pojmu a kritika

Žitý svět je pojem fenomenologický, ne měřitelný; neexistuje nástroj, který by jeho poškození kvantifikoval, a jeho popis vždy zůstává popisem zkušenosti z první osoby (Husserl, 1936). Fenomenologická psychopatologie proto pracuje s pečlivě vedeným rozhovorem, ne se škálami, a sama upozorňuje na mez takového přístupu (Sass a Parnas, 2003).

Druhou mezí je sváděnivost pojmu k dramatickým tvrzením. Z toho, že je žitý svět nejhlubší vrstvou, neplyne, že jeho poškození je nevratné; dokládané průběhy naopak ukazují, že každodenní řád a vztahy se obnovují, byť pomalu (Herman, 1992). Kniha proto o nevratnosti netvrdí nic a riziko nadužití rámce rozebírá kapitola Přesah rámce.

Literatura

• American Psychiatric Association (2022). Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders, Fifth Edition, Text Revision (DSM-5-TR). American Psychiatric Publishing.
• Fuchs, T. (2013). Temporality and psychopathology. Phenomenology and the Cognitive Sciences.
• Habermas, J. (1981). Theorie des kommunikativen Handelns. Suhrkamp.
• Heidegger, M. (1927). Sein und Zeit. Niemeyer.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. Basic Books.
• Husserl, E. (1913). Ideen zu einer reinen Phänomenologie und phänomenologischen Philosophie. Niemeyer.
• Husserl, E. (1936). Die Krisis der europäischen Wissenschaften und die transzendentale Phänomenologie. Philosophia.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism. W. W. Norton.
• Merleau-Ponty, M. (1945). Phénoménologie de la perception. Gallimard.
• Patočka, J. (1936). Přirozený svět jako filosofický problém. Ústřední nakladatelství a knihkupectví učitelstva československého.
• Sass, L. A., & Parnas, J. (2003). Schizophrenia, consciousness, and the self. Schizophrenia Bulletin.
• Schütz, A., & Luckmann, T. (1975). Strukturen der Lebenswelt. Luchterhand.

Související

Pojmy

• Epistemická anihilace – nadřazený rámec hrozby.
• Intencionalita – husserlovská struktura vědomí.
• Tělesné schéma – tělesná opora žitého světa.
• Embodied cognition – příbuzný teoretický rámec.
• Konsenzuální realita – vyšší, tematizovaná vrstva.
• Depersonalizace – klinický obraz, k odlišení.
• Ontologická anihilace – mezní případ v pojmech knihy.

Kniha

• Lebenswelt – kapitola základních kategorií.
• Žitý svět – protokol obnovy.
• Sekvence – pořadí kroků zotavení.
• Pre-konceptuální rozklad – kapitola o technikách pod úrovní pojmů.

Strukturní vazby

• Bridge: lebenswelt – most: jak se tento pojem projevuje v kapitolách knihy