Akutní sociální rekonekce

Status: dílčí protokol akutní fáze v rámci Akutního stabilizačního protokolu. Fáze: acute; navazuje Subakutní relační restrukturalizace. Cíl: mít v prvních týdnech po odchodu alespoň několik lidí, na které se lze obrátit – bez nároku na hluboké vztahy a bez nové závislosti.

1. Účel a cílová populace

Sociální izolace je jedním z nejspolehlivějších průvodních jevů epistemické anihilace (EA). Pachatel nebo skupina člověka postupně odřízne od přátel, rodiny a kolegů, protože každý další vztah je možným zdrojem jiného výkladu. Po odchodu tak člověk často zjistí, že nemá komu zavolat: staré vztahy přerušil, nové nemá a lidé ze skupiny, kteří byli jeho jediným okruhem, se od něj odvrátili. Protokol je určen právě této situaci – prvním týdnům, kdy je osamělost největší a kdy se rozhoduje, zda člověk nesáhne po jediném kontaktu, který zná: po pachateli.

2. Klinický obraz

Výzkum sociální opory ukazuje, že vztahy působí jako nárazník proti stresu. Cohen a Wills (1985) shrnuli doklady pro takzvanou hypotézu nárazníku: vnímaná dostupnost opory zmírňuje dopad zátěže na zdraví. Metaanalýza Holt-Lunstadové, Smithe a Laytona (2010) ukázala, že síla sociálních vztahů souvisí i s úmrtností. Hobfoll a kolegové (2007) řadí propojenost s druhými mezi pět základních prvků zotavení po traumatu. U lidí po EA je tato opora nejslabší právě tehdy, kdy je nejvíc potřeba.

Klinicky se to projevuje dvojím způsobem. Někteří lidé se stáhnou a kontakt odmítají: stydí se, že „naletěli“, bojí se otázek a čekají odsudek, protože jim pachatel nebo skupina opakovaně tvrdili, že „venku je nikdo nepřijme“. Jiní se naopak okamžitě upnou na prvního člověka, který projeví vřelost – nového partnera, online komunitu, charismatického „průvodce“ –, a přenesou na něj vzorec závislosti, který znají. Obojí je pochopitelné vzhledem k traumatickému poutu, z něhož člověk odchází.

Herman (1992) chápe obnovené spojení s druhými jako závěrečnou fázi zotavení. V akutní fázi se o hluboké vztahy ještě neusiluje. Jde o to, aby existovalo několik bezpečných bodů, které drží člověka v kontaktu se světem mimo původní prostředí.

Epistemický význam vztahů je pro EA zvlášť důležitý. Každý bezpečný člověk mimo původní prostředí je zároveň dalším zdrojem pohledu: někým, kdo si pamatuje, jaký klient byl dřív, kdo může potvrdit nebo opravit jeho vzpomínku a kdo neužívá slovník pachatele nebo skupiny. Rekonekce tak není jen otázkou citové opory, ale i obnovy toho, co kniha nazývá epistemickou komunitou – sítě lidí, s nimiž si člověk ověřuje, co je pravda.

3. Cíle protokolu

Cílem je identifikovat dva nebo tři bezpečné kontakty mimo okruh pachatele či skupiny; aktivovat formální podpůrnou síť (krizová linka, intervenční centrum, podpůrná skupina, sociální pracovník); obnovit alespoň jeden dřívější vztah, pokud je bezpečný; omezit kontakty, které zprostředkovávají vliv pachatele; a pojmenovat riziko nové závislosti dřív, než vznikne.

4. Postup

1. Mapa vztahů – klient s terapeutem sepíše lidi, které zná: kdo patří k okruhu pachatele nebo skupiny, kdo je mimo, s kým byl kontakt přerušen a proč.
2. Výběr bezpečných kontaktů – kritériem není blízkost, ale bezpečnost: člověk, který nebude předávat informace pachateli, nebude klienta tlačit k rozhodnutím a snese, že klient bude kolísat.
3. První kontakt – krátká zpráva nebo hovor, připravený na sezení; klient nemusí nic vysvětlovat („Byl jsem dlouho mimo, rád bych se ozval“).
4. Formální opora – kontakty na krizovou linku a intervenční centrum uložené v telefonu; informace o podpůrných skupinách bývalých členů skupin nebo lidí po partnerském násilí.
5. Pravidelnost – domluvit krátké pravidelné kontakty (například jednou za pár dní), které nevyžadují rozhodování.
6. Hranice informací – klient se rozhodne, co komu řekne; nikdo nemá nárok na celý příběh.
7. Ochrana před novou závislostí – terapeut pojmenuje, že intenzivní a rychle vzniklý vztah v této fázi je rizikový, a společně s klientem sleduje, zda se nová osoba nebo skupina nezačíná chovat jako původní prostředí.

Rozhodovací bod A – nikdo bezpečný. Pokud klient nemá žádný bezpečný kontakt, opírá se akutní fáze o formální síť a o terapeutický vztah; budování nových kontaktů se plánuje na subakutní fázi. Rozhodovací bod B – rodina ve skupině. Pokud rodina zůstává ve skupině, kontakt s ní je zdrojem tlaku; volí se jen písemná a krátká forma nebo dočasný odstup. Rozhodovací bod C – návrat k pachateli kvůli osamělosti. Pokud klient zvažuje kontakt s pachatelem, protože „nikoho jiného nemá“, je to signál k posílení opory, ne k výčitce.

5. Hodnocení průběhu

Hodnotí se počet bezpečných kontaktů, s nimiž klient mluvil v posledním týdnu, zda ví, koho zavolat v noci nebo v krizi, zda se pravidelně účastní alespoň jedné formy formální opory, zda se snižuje vnímaná osamělost (vlastní popis klienta, případně ověřený dotazník osamělosti porovnaný s výchozím stavem) a zda se neobjevuje rychle vznikající závislý vztah. Validované normy pro EA neexistují.

6. Kontraindikace a rizika

Protokol nemá absolutní kontraindikace. Rizika: kontakt s lidmi, kteří stále patří k okruhu pachatele, může vést k úniku informací nebo k nátlaku; podpůrná skupina s vlastní uzavřenou dynamikou může nahradit původní skupinu (Lalich a Tobias 2006 na toto riziko upozorňují u komunit bývalých členů); a tlak okolí, aby klient „hned všechno řekl“, může vyvolat stud a stažení. Pomáhající by neměl sám zastávat roli jediného blízkého člověka.

7. Kazuistika (anonymizovaný kompozit)

Dvacetiletá studentka odchází z online komunity kolem influencera, který ji přesvědčil, aby přerušila styky s rodinou a přáteli „pro jejich negativitu“. Po odchodu zůstane sama na koleji a nikomu nevolá. Psycholožka univerzitní poradny s ní sepíše mapu vztahů. Ukáže se, že spolubydlící o ni měla starost a že teta, s níž měla dobrý vztah, ji stále sleduje na sítích. Studentka napíše tetě krátkou zprávu. Teta odpoví bez otázek a pozve ji na oběd. Psycholožka jí zároveň dá kontakt na podpůrnou skupinu lidí po odchodu z online komunit. Po měsíci má studentka tři lidi, se kterými mluví pravidelně. Když se seznámí s dalším influencerem, který jí nabízí „mentoring zdarma“, sama to na sezení zmíní jako „něco, co znám“.

8. Meze a otevřené otázky

Sociální opora je dobře prozkoumaná obecně, ale specifický výzkum rekonekce po EA chybí. Otevřené je, jak pracovat s lidmi, jejichž celá síť patřila ke skupině (u lidí narozených do skupiny), a jak hodnotit online vztahy, které mohou být oporou i rizikem. Kulturní normy vztahů se liší; mapa vztahů musí respektovat, co pro klienta znamená blízkost.

Literatura

• Cohen, S., & Wills, T. A. (1985). Stress, social support, and the buffering hypothesis. Psychological Bulletin, 98(2).
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Hobfoll, S. E., Watson, P., Bell, C. C., et al. (2007). Five essential elements of immediate and mid-term mass trauma intervention: Empirical evidence. Psychiatry, 70(4).
• Holt-Lunstad, J., Smith, T. B., & Layton, J. B. (2010). Social relationships and mortality risk: A meta-analytic review. PLoS Medicine, 7(7).
• Lalich, J., & Tobias, M. (2006). Take Back Your Life: Recovering from Cults and Abusive Relationships. Berkeley: Bay Tree Publishing.

Související

Sesterské protokoly

• Akutní stabilizační protokol – rámec akutní fáze.
• Akutní zajištění bezpečnosti – bezpečné kontakty jako součást plánu.
• Subakutní relační restrukturalizace – navazující práce se vztahy.
• Dlouhodobá rekonstrukce komunity – dlouhodobá perspektiva.

Svépomoc a prevence

• Mobilizace opory – jak požádat o pomoc.
• Prevence izolace – udržení kontaktů.
• Obnova sociální sítě – terciární prevence.

Pojmy

• Sociální izolace – stav, z něhož rekonekce vychází.
• Trauma bonding – proč osamělost táhne zpět.