Definice
Fenomén (z řeckého fainomenon, „to, co se ukazuje, jeví“) je ve filozofii to, co je dáno ve zkušenosti: věc tak, jak se jeví vědomí, které ji vnímá, myslí, pamatuje si ji nebo si ji představuje. V běžné češtině znamená fenomén také výjimečný jev nebo osobu („hudební fenomén“); v Kompendiu se pojem používá v odborném filozofickém smyslu.
Dvě tradice, z nichž Kompendium čerpá, chápou fenomén odlišně:
- Kantovsky: fenomén je předmět možné zkušenosti, utvářený formami názoru (prostor, čas) a kategoriemi rozvažování. Protějškem je noumenon, věc myšlená nezávisle na naší zkušenosti (Ding an sich), kterou poznat nemůžeme.
- Fenomenologicky (Husserl): fenomén není „pouhý jev“ zakrývající skutečnost, ale samotné místo, kde se skutečnost dává. Úkolem je popsat, jak se věci ve zkušenosti ukazují, a nevnášet do popisu předem hotové teorie. Viz Fenomenologie.
Původ a kontext pojmu
Rozlišení jevu a skutečnosti je staré jako filozofie (Platónovo podobenství o jeskyni). Systematický význam mu dal Immanuel Kant v Kritice čistého rozumu (1781): poznání je omezeno na fenomény, a právě tím je zaručena jeho platnost – v oblasti možné zkušenosti víme spolehlivě, za jejími hranicemi jen spekulujeme. Hegel ve Fenomenologii ducha (1807) pojem dynamizoval jako dějiny podob vědomí.
Edmund Husserl (Logická zkoumání, 1900–1901; Ideje, 1913) založil fenomenologii jako metodu: návrat „k věcem samým“, k tomu, jak se dávají. Klíčovým postupem je epoché, uzávorkování předpokladů o existenci světa, aby bylo možné popsat strukturu zkušenosti – její intencionalitu, časovost, tělesnost. Na Husserla navázali Heidegger, Merleau-Ponty a další; v současnosti fenomenologie spolupracuje s kognitivní vědou a psychiatrií (fenomenologická psychopatologie).
Jak se projevuje
Pojem sám se „neprojevuje“; pro praxi je ale důležité, jak se zachází se vztahem mezi tím, co člověk prožívá, a tím, co „skutečně je“. Zdravý vztah lze poznat podle toho, že:
- člověk svou zkušenost bere vážně jako zdroj poznání a zároveň připouští, že ji může doplnit nebo opravit zkušenost druhých;
- rozlišuje vlastní prožitek („bojím se“) od tvrzení o světě („je to nebezpečné“), ale nezahazuje ani jedno.
Narušený vztah se projevuje dvěma směry:
- Znevážení fenoménu: vlastní zkušenost je „jen jev“, „iluze“, „projekce“; pravdu zná jen autorita, která vidí „za“ jevy.
- Absolutizace fenoménu: cokoli prožívám, je eo ipso pravda o světě; žádná korekce není možná.
Mechanismus
Kantovské rozlišení fenoménu a noumena lze v manipulaci zneužít ke strukturálnímu posunu: pokud „skutečnost o sobě“ je nepoznatelná, a pokud zároveň existuje někdo, kdo tvrdí, že do ní má přístup (vůdce, zasvěcenec, „probuzený“), pak veškerá zkušenost ostatních ztrácí váhu. Člověk přestane důvěřovat tomu, co vidí, a začne důvěřovat výkladu toho, „co je za tím“. Kompendium tento vzorec popisuje jako EA-5.2.3 Noumenální redukci a jeho paralyzující podobu jako EA-5.2.12 Noumenální paralýzu.
Fenomenologický pohled ukazuje, kde přesně takový útok zasahuje: ne jednotlivé přesvědčení, ale samotnou důvěru v to, že se mi svět dává. Když je tato důvěra narušena, mění se prožívání času, těla i vztahu k druhým; viz EA-5.2.29 Meta-fenomenální redukce a EA-5.2.17 Husserlovská redukce – perverze. Husserlovo epoché je přitom dobrovolné a dočasné uzávorkování za účelem popisu; jeho zneužitá podoba je trvalé zpochybnění vnucené zvenčí.
Obecný příklad (kompozit). Účastnice „transformačního“ kurzu slyší, že všechno, co vnímá, je „jen projekce mysli“. Když jí po týdnech na kurzu ubývá spánek a cítí vyčerpání, lektor vysvětlí, že únava „není skutečná“, jen „ego se brání“. Její tělesná zkušenost tak ztratí hlas, zatímco lektorův výklad toho, co je „za jevem“, platí bez omezení.
Odlišení
- Fenomén vs. iluze: fenomén není klam; je to způsob, jak se svět ukazuje. Klam je fenomén, který další zkušenost opraví.
- Fenomén vs. subjektivní dojem: fenomenologie popisuje struktury zkušenosti, které jsou sdílené (každé vnímání má horizont, každé vědomí je vědomím něčeho), ne libovolné dojmy.
- Filozofická otázka vs. klinický stav: zkoumat vztah jevu a skutečnosti je legitimní filozofie. Pokud ale člověk prožívá svět jako neskutečný a trpí tím, může jít o derealizaci nebo depersonalizaci, případně o jiné stavy vyžadující odborné posouzení.
- Fenomenologický popis vs. interpretace: fenomenologie se snaží popisovat před vysvětlováním; manipulace často dodává vysvětlení místo popisu.
Význam pro Kompendium
Pojem je výchozí pro filozofický rámec knihy (Filosofický rámec) a pro skupinu technik EA-5.2, které míří na podmínky zkušenosti. Shrnuje ho karta QR EA-5.2.3. Pro klinickou praxi je důležitá metodická lekce fenomenologie: nejdřív pečlivě popsat, co klient prožívá, a teprve pak vykládat. Tento postup chrání před tím, aby terapeut sám nahradil zkušenost klienta svým výkladem; viz Fenomenologický interview v EA.
Obrana a zotavení
- Obnovit váhu vlastní zkušenosti. Zapisovat si, co vidím, slyším a cítím, bez výkladu; vracet se k tomu. Viz Somatická pozornost.
- Ověřovat zkušenost sdílením, ne podřízením: „vidíš to také?“ místo „co to podle tebe znamená?“.
- Odmítnout výlučný přístup k „pravé skutečnosti“. Kdo tvrdí, že vidí „za jevy“ a ostatní ne, má nést důkazní břemeno.
- Pro terapeuta: fenomenologicky orientovaný rozhovor, práce se světem žité zkušenosti klienta, postupná obnova důvěry ve vnímání.
Literatura
- Immanuel Kant: Kritika čistého rozumu (1781).
- Edmund Husserl: Logická zkoumání (1900–1901); Ideje k čisté fenomenologii (1913).
- Maurice Merleau-Ponty: Fenomenologie vnímání (1945).
Související
Pojmy
- Noumenum – Kantův protějšek fenoménu.
- Ding an sich – věc o sobě.
- Fenomenologie – metoda popisu fenoménů.
- Epoché – dobrovolné uzávorkování předpokladů.
- Intencionalita – zaměřenost vědomí na předmět.
Techniky
- EA-5.2.3 Noumenální redukce – znevážení zkušenosti ve prospěch „skryté skutečnosti“.
- EA-5.2.29 Meta-fenomenální redukce – útok na samotné dávání se světa.
Teorie a praxe
- Filosofický rámec – místo pojmu v knize.
- Fenomenologický interview v EA – popis před výkladem.