Lebenswelt – žitý svět jako kategorie analýzy

Pozice v knize: interpretační kategorie sekce 03. Definice pojmu je v hesle Lebenswelt; klinický postup obnovy popisuje protokol Žitý svět. Tato stránka ukazuje, jak kniha pojem používá k analýze technik.

Vymezení

Žitý svět (Lebenswelt, svět života) je pojmem pozdního Husserla (1936) a označuje svět, jak je dán v každodenní zkušenosti dřív, než o něm začneme teoretizovat: svět samozřejmostí, které nezpochybňujeme, protože na nich stojíme. Patří k němu sdílené významy věcí a gest, jazyk, rytmus dne, tělo, místo, druzí lidé a tradice. Husserl (1936) tvrdil, že i věda vyrůstá z žitého světa a zapomíná na něj, když své abstrakce pokládá za jedinou skutečnost; žitý svět je tedy půdou, z níž se teprve odvozuje každé poznání. Pojem převzala sociologie, kde Alfred Schutz (1967) ukázal, jak se každodenní svět skládá ze sdílených typizací a samozřejmých očekávání, a kritická teorie, v níž Jürgen Habermas (1981) staví žitý svět proti „systému“ trhu a byrokracie.

Pro knihu je klíčové, že žitý svět je intersubjektivní: není to můj soukromý svět, nýbrž svět, který sdílím s druhými a jehož samozřejmosti oni potvrzují (Schutz, 1967). Je to praktická podoba konsenzuální reality, a právě proto jej lze člověku vzít tím, že se vymění společenství, které jeho samozřejmosti potvrzuje.

Proč je to kategorie analýzy

Mnohé techniky útočí na jednotlivá přesvědčení, ale hlubší a trvalejší účinek má, když se změní půda, na níž přesvědčení vznikají (Husserl, 1936). Kniha proto sleduje, zda manipulativní prostředí nejprve odřezává člověka od jeho dosavadního žitého světa — od rodiny, přátel, místa, jazyka a běžných činností — což strukturálně odpovídá akceleraci izolace a technice Mentee isolation. Dále sleduje, zda prostředí nahrazuje dosavadní svět vlastním, totiž denním programem, slovníkem, výkladem běžných událostí a pravidly toho, co je normální; totální instituce a vysoce kontrolující skupiny tak vytvářejí uzavřený žitý svět, v němž jsou jejich tvrzení samozřejmostmi. Konečně sleduje, zda prostředí samozřejmosti rozkládá, aniž nabídne náhradu, takže člověk zůstane bez půdy, ve stavu, který kniha nazývá epistemickou bezdomovostí.

Robert Jay Lifton (1961) mezi kritérii myšlenkové reformy popsal kontrolu prostředí (milieu control) a zatížení jazyka (loading the language). Obě lze číst jako zásah do žitého světa: kdo ovládá prostředí a jazyk, ovládá samozřejmosti, z nichž člověk teprve může situaci hodnotit. Tím se spojuje fenomenologický pojem s konkrétním popisem uzavřených skupin a vzniká kategorie použitelná v analýze i v klinice; souvislost s pojmem thought reform je v příslušném hesle.

Jak se zásah do žitého světa projevuje

Zásah do žitého světa se pozná podle postupného vymizení dřívějších vztahů a činností, které je často vydáváno za „růst“ nebo „nový začátek“, a podle nového slovníku, jenž nahrazuje běžná slova i pro intimní prožitky (viz Newspeak). Lifton (1961) ukázal, že takto zatížený jazyk předem určuje, co lze vůbec pomyslet. Přistupuje plně strukturovaný čas bez prostoru pro vlastní volbu (srov. Time control) a pravidlo, že běžné události mají jen jeden přípustný výklad. Po odchodu se objevuje dezorientace v obyčejných situacích, neschopnost drobných rozhodnutí a pocit neskutečnosti; Schutz (1967) by řekl, že se zhroutil celý systém samozřejmých typizací, podle nichž se člověk v každodennosti orientuje.

Odlišení

Ne každá změna žitého světa je manipulací. Stěhování, nové zaměstnání, vstup do řádu nebo armády mění každodennost i slovník, a rozhodující je dobrovolnost, možnost návratu a zachování vztahů mimo nový svět (Schutz, 1967). Ztráta samozřejmostí je navíc běžná u migrantů a uprchlíků bez jakékoli manipulace, jak sleduje Uprchlík v EA-emergency; i zde rozhoduje, zda je nový svět otevřený, nebo uzavřený. Pocit neskutečnosti může být rovněž disociativním příznakem bez vazby na změnu prostředí a vyžaduje klinické vyšetření, a ztráta zájmu o každodennost u deprese má jiný průběh a nevzniká nahrazením světa (Husserl, 1936, poskytuje jen rámec popisu, ne diagnózu).

Klinický a praktický význam

Kategorie žitého světa vede ke klíčové zásadě knihy: obnova žitého světa má přednost před zvládáním příznaků a před debatou o obsahu, protože bez půdy samozřejmostí nemá člověk odkud hodnotit, co se mu stalo (Husserl, 1936). Pořadí kroků zdůvodňuje protokol Sekvence. Ve vyšetření se ptáme na každodennost — jak vypadá běžný den, s kým klient mluví, kde se cítí doma, jakým jazykem popisuje své prožitky — v souladu se Schutzovým (1967) důrazem na strukturu každodenního světa; mapování informačního prostředí v Semi-strukturovaném klinickém rozhovoru na tyto otázky navazuje. V organizacích se žitý svět projevuje jako firemní kultura, a uzavřená kultura s vlastním slovníkem, neomezenou pracovní dobou a odrazováním od vztahů mimo firmu vykazuje tytéž strukturální znaky, jaké Habermas (1981) popsal jako kolonizaci žitého světa systémem; kazuistiku podává Corporate cult.

Příklad (anonymizovaný kompozit)

Mladá žena vstoupí do komunity, která nabízí společné bydlení, práci a duchovní program. Během dvou let přestane jezdit domů („rodina nechápe naši cestu“), přejme slovník komunity, kde se smutek jmenuje „odpor“ a únava „nedostatek odevzdání“, a její den je naplánován od rána do noci. Jednotlivě nic z toho nevypadá jako nátlak. Kategorie žitého světa ukáže celek: komunita nahradila všechny samozřejmosti, z nichž by žena mohla komunitu hodnotit, což odpovídá Liftonově (1961) kontrole prostředí i zatížení jazyka a zároveň Schutzovu (1967) popisu toho, jak sdílené typizace určují, co platí za skutečné.

Obrana

Obrana spočívá v tom, udržovat vztahy a činnosti mimo každé nové prostředí, které začne pohlcovat čas, a všímat si vlastního slovníku, tedy zda o sobě mluvím slovy, která bych před rokem nepoužil (Lifton, 1961). Důležité je chránit čas pro vlastní volbu a místo, které je jen moje, protože podle Schutze (1967) se žitý svět udržuje právě opakovanou každodenní praxí, již lze vědomě pěstovat. Oporou je Prevence izolace a Vztahové kotvy, které zabraňují tomu, aby jediné společenství získalo monopol na potvrzování reality.

Meze a otevřené otázky

Žitý svět je fenomenologický pojem, ne měřitelná proměnná, a kniha jej používá jako vodítko pro pozorování a rozhovor (Husserl, 1936). Otevřené zůstává, jak posuzovat lidi, kteří v uzavřeném světě vyrostli: jejich žitý svět nebyl nahrazen, nýbrž od počátku utvářen, takže obnova pro ně znamená první budování, ne návrat. Schutz (1967) by připomněl, že žádný žitý svět není neutrální, a kniha proto netvrdí, že existuje jediný „správný“ svět, k němuž by se mělo vracet; trvá jen na tom, aby člověk měl přístup k více než jednomu společenství, které jeho zkušenost potvrzuje. Spornou zůstává rovněž otázka míry: každá rodina, obec i profese má vlastní samozřejmosti a vlastní jazyk, a kniha proto nepokládá uzavřenost sama o sobě za patologii, nýbrž sleduje až takovou míru kontroly prostředí a jazyka, při níž mizí možnost odchodu a jakéhokoli vnějšího srovnání (Lifton, 1961).

Literatura

• Habermas, J. (1981). Theorie des kommunikativen Handelns. Frankfurt am Main: Suhrkamp.
• Husserl, E. (1936). Die Krisis der europäischen Wissenschaften und die transzendentale Phänomenologie. (Vyd. 1954.) Den Haag: Nijhoff.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism. New York: Norton.
• Schutz, A. (1967). The Phenomenology of the Social World. Evanston: Northwestern University Press. (Něm. orig. 1932.)

Související

Sesterské kategorie

• Fenomenologie – tradice, z níž pojem pochází.
• Intencionalita – zaměřenost vědomí v žitém světě.
• Hermeneutika – předporozumění zakotvené v samozřejmostech.

Glosář

• Lebenswelt (heslo) – definice pojmu.
• Bridge: Lebenswelt – propojení hesla s knihou.
• Epistemická bezdomovost – stav po ztrátě žitého světa.

Klinika a teorie

• Žitý svět – protokol obnovy.
• Heidegger: Být-ve-světě – příbuzný pojem světa.
• Akcelerace izolace – detekční signatura odříznutí od světa.