Embodied cognition (vtělená kognice)

Definice

Embodied cognition (česky vtělená kognice) je souhrnné označení programů, podle nichž poznávání není netělesná manipulace se symboly, ale je konstitutivně utvářeno senzomotorickým zapojením těla do prostředí. Nejvlivnější formulaci podali Francisco Varela, Evan Thompson a Eleanor Roschová v knize The Embodied Mind, kde mysl, tělo a svět nejsou tři oddělitelné vrstvy, nýbrž jeden propojený systém: organismus svět uskutečňuje (enacts) vzorci senzomotorického propojení (Varela et al., 1991).

Program není jednotný. Wilson rozlišila šest různých tezí, které se pod tímto jménem vedou – od slabé teze, že poznávání je situované a časově tlačené, až po silnou teze, že hranicí kognitivního systému není tělo ani lebka –, a upozornila, že se liší svou odvážností i tím, jak dobře jsou podloženy (Wilson, 2002). Shapiro tyto varianty uspořádal do tří skupin podle toho, zda tělo poznávání omezuje, nahrazuje část reprezentace, nebo je konstituuje (Shapiro, 2011).

V enaktivistické podobě se program obvykle opírá o tři teze. Vtělenost znamená, že kognitivní struktury vznikají z opakujících se senzomotorických vzorců, takže pojmy jako nahoře, blízko nebo uchopit nejsou metafory navrstvené na abstraktní logiku, ale její základ (Lakoff a Johnson, 1980). Zasazenost znamená, že poznávání je závislé na prostředí, a to až do té míry, že část kognitivního procesu může ležet mimo tělo (Clark a Chalmers, 1998). Enakce znamená, že význam se z předem daného světa nevybírá, ale vynořuje se z historie propojení organismu s prostředím (Varela et al., 1991).

Původ a kontext pojmu

Rámec navazuje na fenomenologii těla Maurice Merleau-Pontyho, pro kterého je tělo podmínkou vnímání, nikoli jeho nástrojem (Merleau-Ponty, 1945), a na Husserlův pojem Lebenswelt jako horizontu tělesné zkušenosti. V knize se k této tradici vztahují kapitoly Merleau-Ponty: vtělená percepce, Varela: enaktivismus a Thompson: Mind in Life.

Druhou linií je kognitivní lingvistika: Lakoff a Johnson shromáždili doklady, že abstraktní pojmosloví je soustavně strukturováno metaforami tělesné zkušenosti (Lakoff a Johnson, 1980). Třetí linií je experimentální psychologie pojmů: Barsalou shrnul nálezy, podle nichž se při porozumění slovům aktivují tytéž modality, které se podílejí na odpovídající zkušenosti, a navrhl pro ně označení ukotvené poznávání (Barsalou, 2008). Thompson rámec rozvinul směrem k biologii života a vědomí (Thompson, 2007).

Jak se projevuje

Pro epistemickou bezpečnost je rozhodující důsledek: tělesný stav není rušivým vlivem na poznávání, ale jeho součástí. Nejlépe doloženou tělesnou cestou je interocepce, tedy vnímání stavu vlastního těla, které podle Craigovy přehledové práce podkládá prožívané emoce a hodnocení situace (Craig, 2002); heslo interocepce tuto linii rozvádí.

Pozorovatelně se vazba projevuje tím, že člověk po dlouhém nedostatku spánku přijímá tvrzení, která by jinak odmítl, že chronický strach zužuje pozornost na hrozbu a omezuje zvažování alternativ, a že po zklidnění těla se schopnost uvažovat vrací. Tyto souvislosti popisuje klinická literatura o traumatu jako pravidelný obraz, nikoli jako výjimku (van der Kolk, 2014).

Stud se prožívá tělesně – sklopeným pohledem, ztuhnutím, zadrženým dechem – a v tomto stavu se vypovídá obtížně; právě proto klinická práce s traumatem začíná regulací tělesného stavu a teprve potom se obrací k obsahu (Levine, 1997).

Mechanismus

Podle enaktivistického výkladu je poškození tělesného základu poznávání poškozením poznávání samého, nikoli jeho vedlejším účinkem (Varela et al., 1991). Kniha z toho vyvozuje, že u člověka zasaženého epistemickou anihilací nejde jen o narušená přesvědčení, ale o narušený tělesný základ jejich posuzování – interpretace knihy. Doloženo je přitom to dílčí: že interocepce podkládá hodnocení situace (Craig, 2002) a že dlouhodobé trauma mění tělesnou regulaci (van der Kolk, 2014).

Některé vzorce, které kniha třídí, podle jejího výkladu působí především tělesným narušením, a nikoli propozičním přesvědčováním: chronické navozování ohrožení, podmiňování studem, narušování spánku a zátěž nad kapacitu regulace. Vektory popisuje kapitola Somatické vektory a v taxonomii jim odpovídá rodina technik tělesné dominance EA-1.5, například EA-1.5.1 Strategická proxemika. Toto přiřazení je interpretace knihy; z literatury o vtělené kognici nevyplývá (Shapiro, 2011).

Odlišení

Klasický kognitivismus chápe mysl jako zpracování symbolů a tělo jako vstupní a výstupní zařízení; vtělená kognice tento model odmítá, byť v různých variantách různě silně (Wilson, 2002).

Predictive processing popisuje mozek jako prediktivní systém; s vtělenou kognicí je slučitelný, ale není s ní totožný, protože se neváže na tezi o konstitutivní roli těla (Shapiro, 2011).

Psychosomatika se zabývá vlivem psychiky na tělesné funkce; vtělená kognice tvrdí víc, totiž že tělo je součástí poznávání samého (Varela et al., 1991).

Polyvagální teorie je konkrétní a odborně sporný model tělesné regulace bezpečí, který se v klinické praxi s vtělenou kognicí často spojuje; jejich souvislost je však volná a přijetí jedné teze přijetí druhé nevyžaduje (Shapiro, 2011).

Empirická opora a kritika

Opora programu je nerovnoměrná. Nálezy o modálním zpracování pojmů jsou rozsáhlé a opakované (Barsalou, 2008), zatímco silnější teze o tělesném ukotvení abstraktního myšlení jsou předmětem vážných výhrad. Mahon a Caramazza argumentují, že aktivace senzomotorických oblastí při porozumění slovům může být následkem pojmového zpracování, nikoli jeho nositelem (Mahon a Caramazza, 2008).

Goldinger a spolupracovníci shrnuli metodologické výhrady vůči celé oblasti: mnoho často citovaných „vtělených“ efektů vzniklo v malých vzorcích a nereplikovalo se, a program podle nich nabízí spíše slovník než testovatelnou teorii (Goldinger et al., 2016). Souvislost s obecnějším problémem reprodukovatelnosti popisuje heslo replication crisis.

Pro použití v knize z toho plyne mírnost: lze se opřít o dobře doložené tvrzení, že tělesný stav ovlivňuje posuzování a výpověď (Craig, 2002; van der Kolk, 2014), ale ne o tvrzení, že každý kognitivní obsah je tělesně ukotven (Goldinger et al., 2016).

Význam pro Kompendium

Pro klinickou část knihy je důsledek pořadí zásahů: nejprve se obnovuje tělesná regulace, teprve na ní se staví práce s přesvědčeními, jak to doporučuje literatura o zpracování traumatu (Levine, 1997). Rámec podávají protokoly zotavení.

Tělesný stav spoluurčuje hodnocení situace (Craig, 2002), z tělesného stavu však nelze obsah přesvědčení odvodit (Mahon a Caramazza, 2008). Reflexivní vrstvu k tomu doplňuje metakognice a rozměr první osoby intencionalita.

Obrana a zotavení

Tělo je první linií obrany: spánek, pohyb a pravidelný rytmus, a zásada nerozhodovat ve stavu vyčerpání nebo akutního strachu, protože v takovém stavu se zužuje zvažování alternativ (van der Kolk, 2014). Postup popisuje řízení kognitivní zátěže.

Somatické uvědomění, tedy pozornost k tělesným signálům nátlaku, je podle klinické literatury dovednost, kterou lze cvičit (Levine, 1997); průvodce podává somatické uvědomění a akutní fázi somatická regulace. Pro profesionála z toho plyne, že tělesný stav klienta patří do hodnocení jeho epistemické situace, ne na okraj záznamu (Craig, 2002).

Literatura

• Barsalou, L. W. (2008). Grounded cognition. Annual Review of Psychology.
• Clark, A., & Chalmers, D. (1998). The extended mind. Analysis.
• Craig, A. D. (2002). How do you feel? Interoception: The sense of the physiological condition of the body. Nature Reviews Neuroscience.
• Goldinger, S. D., Papesh, M. H., Barnhart, A. S., Hansen, W. A., & Hout, M. C. (2016). The poverty of embodied cognition. Psychonomic Bulletin & Review.
• Lakoff, G., & Johnson, M. (1980). Metaphors We Live By. University of Chicago Press.
• Levine, P. A. (1997). Waking the Tiger: Healing Trauma. North Atlantic Books.
• Mahon, B. Z., & Caramazza, A. (2008). A critical look at the embodied cognition hypothesis and a new proposal for grounding conceptual content. Journal of Physiology-Paris.
• Merleau-Ponty, M. (1945). Phénoménologie de la perception. Gallimard.
• Shapiro, L. (2011). Embodied Cognition. Routledge.
• Thompson, E. (2007). Mind in Life: Biology, Phenomenology, and the Sciences of Mind. Harvard University Press.
• van der Kolk, B. A. (2014). The Body Keeps the Score. Viking.
• Varela, F. J., Thompson, E., & Rosch, E. (1991). The Embodied Mind: Cognitive Science and Human Experience. MIT Press.
• Wilson, M. (2002). Six views of embodied cognition. Psychonomic Bulletin & Review.

Související

Pojmy

• Interocepce – nejlépe doložená tělesná cesta k hodnocení situace.
• Lebenswelt – Husserlův žitý svět jako horizont tělesné zkušenosti.
• Intencionalita – zaměřenost vědomí zakořeněná v těle.
• Metakognice – reflexivní vrstva, která na tělesném stavu závisí.
• Predictive processing – slučitelný, ale odlišný model.
• Polyvagální teorie – sporný klinický model regulace.
• Replication crisis – kontext metodologické kritiky.
• Epistemická anihilace – poškození včetně tělesného základu.
• Kognitivní anihilace – kognitivní korelát.
• Narrative trauma – narativní stránka téhož poškození.

Kapitoly a zotavení

• Somatické vektory – tělesné cesty působení.
• Somatická regulace – akutní protokol.
• Varela: enaktivismus – teoretická kapitola.
• Merleau-Ponty: vtělená percepce – fenomenologický základ.

Strukturní vazby

• Bridge: embodied-cognition – most: jak se tento pojem projevuje v kapitolách knihy