Dlouhodobá rekonstrukce komunity

Status: fázový protokol dlouhodobé fáze; navazuje na Akutní sociální rekonekci a Subakutní relační restrukturalizaci; průřezově souvisí s protokolem Žitý svět. Fáze: longterm. Cíl: aby klient patřil k lidem a společenstvím, která mu dávají oporu a smysl, aniž by mu brala úsudek – a aby nebyl závislý na jediném z nich.

1. Účel a cílová populace

Prostředí epistemické anihilace (EA), zvlášť vysoce kontrolující skupiny, často nabízí intenzivní pocit sounáležitosti: rodinu, poslání, rituály, jistotu, že člověk „někam patří“. Po odchodu tato sounáležitost chybí, i když byl její podmínkou podřízení. Ani po letech nemusí přátelské vztahy jednotlivců nahradit to, co dávalo společenství. Protokol je určen klientům v dlouhodobé fázi, kteří mají jednotlivé vztahy, ale postrádají pocit příslušnosti, nebo kteří hledají nové společenství a bojí se, že se z něj stane nová skupina, jakou opustili.

2. Klinický obraz

McMillan a Chavis (1986) popsali pocit komunity čtyřmi prvky: členstvím (vědomím, kdo patří dovnitř), vlivem (vzájemným ovlivňováním mezi členem a skupinou), uspokojením potřeb a sdíleným emočním poutem. Vysoce kontrolující skupiny poskytují všechny čtyři prvky v extrémní podobě, ale s nesouměrným vlivem: skupina ovlivňuje člena, člen skupinu ne. Zdravé společenství se od toho liší právě tím, že vliv je oboustranný a že členství nevylučuje jiná členství.

Putnam (2000) rozlišil sociální kapitál spojující (uvnitř skupiny) a přemosťující (mezi skupinami). Lidé po EA často mají zkušenost jen se spojujícím kapitálem extrémní intenzity a bez přemostění – skupina byla celým světem. Klinicky se v dlouhodobé fázi objevuje osamělost navzdory jednotlivým vztahům, stesk po rituálech a společných činnostech, ambivalence vůči každému novému společenství („je to taky sekta?“), nebo naopak rychlé a úplné ponoření do nové skupiny – podpůrné skupiny bývalých členů, aktivistického hnutí, nového náboženského společenství.

Herman (1992) chápe obnovené spojení s druhými jako závěrečnou fázi zotavení a připisuje skupinám přeživších zvláštní význam: dávají zkušenost, že člověk není sám a že jeho příběh je srozumitelný. Zároveň upozorňuje, že skupina může selhat, pokud v ní převládne jediný výklad nebo dominantní vůdce. Kniha k tomu nabízí pojem epistemické komunity: společenství, v němž se poznání sdílí a ověřuje, a které snese nesouhlas.

Epistemický význam komunity je pro EA zásadní. Člověk si úsudek neověřuje sám, ale ve společenství: v rozhovorech, ve sdílených zkušenostech, ve sporech. Prostředí EA tuto funkci převzalo a zmonopolizovalo – jen skupina nebo pachatel směli říkat, co je pravda. Po odchodu klient potřebuje společenství, která tuto funkci plní bez monopolu: kde různí lidé vidí věci různě a kde nesouhlas nevede k vyloučení. Holt-Lunstadová, Smith a Layton (2010) ukázali, jak silně souvisí sociální vztahy se zdravím; pro EA k tomu přistupuje, že pestrá síť společenství je i nejúčinnější ochranou před tím, aby jediný hlas opět ovládl výklad světa. Hobfoll a kolegové (2007) řadí mezi prvky zotavení po traumatu i komunitní účinnost – zkušenost, že společenství, k němuž člověk patří, dokáže zvládat obtíže. Podílet se na takovém společenství znamená zažít opak toho, co klient znal: vliv, který jde oběma směry.

3. Cíle protokolu

Cílem je, aby klient patřil k více společenstvím s různým zaměřením (zájmovým, místním, pracovním, duchovním, podpůrným); aby rozpoznal rozdíl mezi zdravou sounáležitostí a totalizací podle oboustrannosti vlivu a svobody odejít; aby našel náhradu za rituály a společné činnosti, které mu chybějí; aby využil podpůrné skupiny, aniž by se staly jeho jedinou identitou; a aby se sám stal členem, který k životu společenství přispívá.

4. Postup

1. Mapa příslušnosti – kde klient patří dnes, kde dříve, co mu ze skupinového života chybí (rituál, společná práce, zpěv, smysl, pravidelnost).
2. Hledání náhrad – pro každou ztracenou potřebu možné společenství: sbor, spolek, dobrovolnictví, sportovní klub, náboženská obec, sousedská skupina.
3. Strukturní znaky zdravého společenství – klient si sestaví vlastní kontrolní otázky: mohu nesouhlasit? Mohu odejít bez trestu? Mohu patřit i jinam? Je vedení kontrolovatelné?
4. Postupný vstup – nejdřív občasná účast, pozorování, pak větší zapojení; klient neposkytuje všechno najednou.
5. Podpůrné skupiny – skupiny lidí s podobnou zkušeností jako zdroj porozumění; vědomě jako jedno z více společenství.
6. Přispívání – klient přebírá malé role (organizace, pomoc), v nichž zažívá vliv a vzájemnost; navazuje Dlouhodobé altruistické kanalizování.
7. Reflexe – pravidelné vyhodnocení, jak se klient ve společenstvích cítí a zda některé nezačíná zabírat celý život.

Rozhodovací bod A – nová skupina se strukturou kontroly. Pokud klient popisuje znaky totalizace, pracuje se se strukturními otázkami a s detekčními dovednostmi. Rozhodovací bod B – úplné stažení. Pokud se klient všem společenstvím vyhýbá ze strachu, začíná se aktivitami s nízkou intenzitou a jasným ohraničením (kurz s daným počtem setkání). Rozhodovací bod C – návrat do původní komunity. Žije-li klient v místě, kde je původní skupina silná (malá obec, náboženská menšina), plánuje se kontakt s ní a hledají se společenství mimo její vliv.

5. Hodnocení průběhu

Hodnotí se počet a rozmanitost společenství, k nimž klient patří, zda v nich zažívá oboustranný vliv, zda dokáže nesouhlasit a odejít, zda pociťuje sounáležitost (vlastní popis, případně ověřená škála pocitu komunity v čase) a zda některé společenství nezabírá veškerý jeho čas. Validované normy pro EA neexistují.

6. Kontraindikace a rizika

Protokol nemá kontraindikace, ale rizika: výměna jedné skupiny za druhou se stejnou strukturou; komunita bývalých členů jako nová uzavřená skupina, v níž dominuje jeden výklad nebo vůdce; tlak na příslušnost, který přehlíží introvertní povahu klienta nebo jeho přání žít s menším počtem vztahů. Cílem není „být v komunitě“, ale mít volbu.

7. Kazuistika (anonymizovaný kompozit)

Muž, který dvacet let patřil k náboženské skupině s denními společnými modlitbami a zpěvem, po odchodu postrádá hlavně společný zpěv. Má přátele, ale cítí se „jako bez domova“. Při mapě příslušnosti si uvědomí, že mu chybí rytmus týdne a hudba. Začne chodit do amatérského pěveckého sboru a jednou za měsíc do podpůrné skupiny bývalých členů. Když sbormistr začne vyžadovat účast na všech akcích a kritizuje ty, kdo chybí, muž si položí své kontrolní otázky. Zjistí, že ostatní členové sboru se proti požadavku ozvou a sbormistr ustoupí. Říká, že poprvé viděl skupinu, kde „vedoucí může nemít pravdu a nic se nestane“.

8. Meze a otevřené otázky

Výzkum pocitu komunity a sociálního kapitálu (McMillan a Chavis 1986; Putnam 2000) je rozsáhlý, ale specifický výzkum budování komunity po EA chybí. Otevřená je otázka, jak pracovat s lidmi narozenými do skupiny, kteří jinou komunitu nikdy nepoznali, a jak podporovat skupiny přeživších, aby nevytvářely uzavřený výklad. Rozdíly mezi městem a venkovem a mezi kulturami výrazně ovlivňují dostupnost společenství.

Literatura

• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Hobfoll, S. E., Watson, P., Bell, C. C., et al. (2007). Five essential elements of immediate and mid-term mass trauma intervention: Empirical evidence. Psychiatry, 70(4).
• Holt-Lunstad, J., Smith, T. B., & Layton, J. B. (2010). Social relationships and mortality risk: A meta-analytic review. PLoS Medicine, 7(7).
• McMillan, D. W., & Chavis, D. M. (1986). Sense of community: A definition and theory. Journal of Community Psychology, 14(1).
• Putnam, R. D. (2000). Bowling Alone: The Collapse and Revival of American Community. New York: Simon & Schuster.

Související

Sesterské a průřezové protokoly

• Žitý svět – obnova sdíleného světa každodennosti.
• Dlouhodobé altruistické kanalizování – přispívání jako forma příslušnosti.
• Akutní sociální rekonekce – první kontakty.

Prevence

• Komunitní reintegrace – terciární prevence.
• Komunitní reziliencie – komunita jako ochranný faktor.
• Zapojení do komunity – svépomocná příručka.

Pojmy

• Epistemická komunita – společenství sdíleného poznávání.
• Sociální izolace – výchozí stav, z něhož se komunita buduje.