Betrayal trauma (trauma ze zrady)

Definice

Betrayal trauma, česky trauma ze zrady, je kategorie traumatu, kterou formulovala psycholožka Jennifer Freydová: označuje újmu způsobenou osobou, institucí nebo systémem, na nichž je dotčený závislý pro přežití, péči, citovou vazbu nebo identitu – rodičem, partnerem, terapeutem, náboženskou obcí, zaměstnavatelem či státem (Freyd, 1996). Rozhodující není závažnost události, ale míra zrady, tedy to, jak blízká a jak nezbytná je osoba, která ublížila (Freyd, 1997).

Teorie traumatu ze zrady (Betrayal Trauma Theory) na tomto rozlišení staví jedno ústřední tvrzení: za podmínek závislosti je omezení přístupu k vědění o zradě adaptivní, protože výslovné poznání by dotčeného donutilo vztah opustit, bez něhož se neobejde (Freyd, 1996). Odtud typické rysy – slepota ke zradě (betrayal blindness), motivované zapomínání a internalizované sebeobviňování (Freyd a Birrell, 2013).

Původ a kontext pojmu

Teorie vznikla v 90. letech v kontextu sporu o vzpomínky na zneužívání v dětství. Freydová jí vysvětlila doklad, který samotná závažnost události nevysvětluje: děti, jimž ublížila pečující osoba, na zneužití „zapomínají“ častěji než děti, kterým ublížil cizí člověk, protože zapomnění chrání vazbu, na níž závisí jejich přežití (Freyd, 1996). Teoretickým pozadím je výzkum citové vazby, podle něhož dítě udržuje blízkost k pečující osobě i tehdy, je-li zdrojem ohrožení (Bowlby, 1969).

Empirická opora se od té doby rozšířila. Trauma s vysokou mírou zrady souvisí s disociativními příznaky, se studem a strachem silněji než trauma srovnatelné závažnosti s nízkou mírou zrady (Platt a Freyd, 2015), a předpovídá jak psychické, tak tělesné obtíže (Goldsmith a kol., 2012). Pojem institucionální zrady rozšiřuje rámec za hranice intimních vztahů na církve, armády, univerzity a zdravotnické systémy, které selžou v ochraně lidí, kteří jim důvěřují (Smith a Freyd, 2014); zkušenost s institucionální zradou přitom zhoršuje následky původní újmy (Smith a Freyd, 2013).

Do téhož okruhu patří i vzorec DARVO, který Freydová zavedla pro reakci pachatele při konfrontaci; popření, útok a obrácení rolí slepotu dotčeného využívají a dále ji posilují (Freyd, 1997).

Jak se projevuje

U dotčeného se typicky objevují mezery v paměti právě v oblasti vztahu, který ublížil, při jinak dobré paměti, a soustavná obhajoba této osoby i proti zjevným dokladům (Freyd a Birrell, 2013). Namísto hněvu se objevuje stud a sebeobviňování, které u traumatu s vysokou mírou zrady patří k nejvýraznějším nálezům (Platt a Freyd, 2015).

Druhým okruhem jsou tělesné a emoční projevy při tématech, o nichž člověk „nic neví“: úzkost, ztuhnutí, nevysvětlené bolesti nebo potíže pojmenovat vlastní emoce; tělesné obtíže doprovázejí tento typ traumatu doloženě častěji (Goldsmith a kol., 2012). Herman tytéž projevy popisuje jako součást obrazu chronického traumatu v podmínkách, z nichž nelze odejít (Herman, 1992).

Ve vztahu a v instituci se vzorec pozná podle toho, že dotčený bývá nejhlasitějším obhájcem prostředí, které ho poškozuje, že instituce reaguje na stížnost ochranou vlastní pověsti místo ochranou oznamovatele a že okolí přejímá výklad mocnější strany, protože i ono na ní závisí (Smith a Freyd, 2014). Právě tato reakce prostředí je tím, co výzkum označuje za institucionální zradu, a co následky původní újmy prohlubuje (Smith a Freyd, 2013).

Mechanismus

Strukturálně jde o konflikt dvou adaptivních systémů: systému, který rozpoznává ohrožení, a systému citové vazby. Pokud ohrožení přichází právě od toho, na kom vazba stojí, nelze obě odpovědi uplatnit zároveň, a systém konflikt řeší omezením přístupu k informaci (Freyd, 1996). Vědění se tím nerozpadne, ale izoluje: je uloženo a prožíváno tělesně, nikoli však integrováno do vědomého příběhu (Freyd a Birrell, 2013).

Kniha z toho vyvozuje, proč bývají některé dráhy epistemické anihilace tak účinné: je-li manipulující osoba zároveň vazebnou osobou, poznávací aparát dotčeného se na omezení vlastního vědění podílí sám, a to nikoli ze slabosti, ale z logiky zachování vazby (interpretace knihy). Doložená část tohoto výkladu je právě ona logika, nikoli zařazení do taxonomie knihy (Freyd, 1996).

Konkrétně kniha uvádí tři souvislosti. Imunizační technika imunizace proti falsifikaci těží ze slepoty ke zradě, protože zkoumání dokladů proti agresorovi je zároveň ohrožením vazby; metakognitivní destrukce využívá disociativní mezeru, protože důvěra ve vlastní vjemy by zradu pojmenovala; a gaslighting s trauma bondingem mezeru dále prohlubují. Všechny tři vazby jsou výkladem knihy opřeným o Freydové mechanismus, ne samostatným nálezem (Freyd, 1997).

Odlišení

Od posttraumatické stresové poruchy po jednorázové události se trauma ze zrady neodlišuje příznaky, ale podmínkou vzniku: určuje ho vztah závislosti, bývá chronické a vede spíše k obrazu blízkému komplexní PTSD, který je v mezinárodní klasifikaci nemocí veden jako samostatná jednotka (World Health Organization, 2019). Od trauma bondingu se liší tím, co vysvětluje: tam silnou vazbu na agresora, zde to, proč dotčený o zradě „neví“ (Freyd a Birrell, 2013).

Od simulace a nepravdivé výpovědi je třeba odlišovat opatrně. Mezery v paměti u traumatu ze zrady nejsou známkou nevěrohodnosti a mají typický vzorec, totiž selektivitu vázanou na vztah (Freyd, 1996); obtíž podat soudržné vyprávění patří k následkům chronického traumatu (Herman, 1992). Praktický rámec dává posuzování věrohodnosti.

Od disociativní poruchy se teorie liší předmětem: popisuje funkci disociace, ne diagnózu. Disociace zde může dosáhnout klinické úrovně, a pak má vlastní diagnostická kritéria (American Psychiatric Association, 2022); sousední plochu rozebírá heslo disociace.

Klinický, právní a etický rámec

Trauma ze zrady není diagnózou; je vysvětlujícím rámcem, který určuje, jak se k příznakům přistupuje. Klinicky z něj plyne, že obvyklé postupy testování reality u lidí po epistemické anihilaci často selhávají, protože dotčený nemá jen chybnou informaci, ale důvod ji nemít, a že proto je potřeba přístup citlivý k vazbě (Freyd a Birrell, 2013). Pořadí stabilizace a zpracování odpovídá obecnému rámci zotavení z chronického traumatu (Herman, 1992).

Právně se nejbližší skutkové podstaty v České republice nacházejí v zákoně č. 40/2009 Sb., trestním zákoníku – u svěřených osob zejména § 198 o týrání svěřené osoby a § 199 o týrání osoby žijící ve společném obydlí. Institucionální rozměr pokrývá zákon č. 171/2023 Sb., o ochraně oznamovatelů, který zavazuje organizace k ochraně toho, kdo pochybení nahlásí; jde o právní nástroj proti tomu, co výzkum nazývá institucionální zradou (Smith a Freyd, 2014).

Eticky je zásadní, že rámec nesmí být použit k tomu, aby se dotčenému vnucovalo poznání, k němuž není připraven, ani k tomu, aby se jeho obhajoba pachatele vykládala jako souhlas (Freyd a Birrell, 2013). Zásady, podle nichž kniha s takovým materiálem zachází, popisují etické aspekty Kompendia.

Význam pro Kompendium

Pro knihu je trauma ze zrady spojnicí mezi individuální a institucionální rovinou. Vysvětluje epistemickou alienaci jako odcizení od vlastního poznávacího aparátu a na úrovni institucí navazuje na epistemickou injustici, tedy na újmu, která vzniká tím, že se svědectví předem nepřizná váha (Smith a Freyd, 2014). Klinické kapitoly knihy na tomto rámci stavějí (Klinické aplikace).

Z téhož důvodu kniha doporučuje brát vztahy s vysokou mírou závislosti za samostatný strukturální rizikový faktor při vážení výpovědí: výpověď o blízké či důvěryhodné instituci vzniká za jiných podmínek než výpověď o cizím člověku, a bývá proto opatrnější a pozdější (Smith a Freyd, 2013). Toto doporučení je výkladem knihy pro její vlastní postupy (interpretace knihy), opřeným o metodické zásady v metodologických poznámkách.

Obrana a zotavení

Pro dotčeného je prvním krokem uznání, že „nevědění“ bylo ochranou, nikoli selháním; to snižuje stud, který je u traumatu ze zrady jedním z nejsilnějších udržujících prvků (Platt a Freyd, 2015). Vědění se obnovuje postupně a v bezpečném vztahu, ne konfrontací, a současně je potřeba budovat vazby mimo prostředí, které ublížilo, aby poznání přestalo ohrožovat přežití (Freyd a Birrell, 2013). Navazuje obnova důvěry.

Pro profesionála a pro instituci platí, že terapie má mířit na bezpečí a na vazbu, ne na rychlé „odhalení pravdy“, a že při šetření stížností je třeba počítat s tím, že dotčený může zpočátku zlehčovat nebo hájit pachatele (Freyd, 1996). Instituce, která chrání oznamovatele, snižuje riziko, že k původní újmě přidá vlastní (Smith a Freyd, 2013); organizační podobu popisuje mechanismus oznamovatelů.

Meze a kritika

Teorie vznikla v ostrém sporu o povahu vzpomínek na zneužívání a tento spor není uzavřen: tvrzení o motivovaném zapomínání se opírá převážně o retrospektivní data, u nichž nelze oddělit zapomnění od nevyprávění (Freyd, 1996). Rámec také nepředpovídá, kdo slepotu ke zradě rozvine a kdo ne; doložené jsou souvislosti na úrovni skupin, ne jednotlivé průběhy (Goldsmith a kol., 2012).

Druhou mezí je riziko nadužití. Pojem se hodí k vysvětlení téměř každé loajality k poškozujícímu prostředí, a tím ztrácí rozlišovací schopnost; u konkrétní osoby může být obhajoba instituce výsledkem úvahy, nikoli disociace (Smith a Freyd, 2014). Riziko nadužití rámce rozebírá kapitola Přesah rámce.

Literatura

• American Psychiatric Association (2022). Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders, Fifth Edition, Text Revision (DSM-5-TR). American Psychiatric Publishing.
• Bowlby, J. (1969). Attachment and Loss, Vol. 1: Attachment. Basic Books.
• Freyd, J. J. (1996). Betrayal Trauma: The Logic of Forgetting Childhood Abuse. Harvard University Press.
• Freyd, J. J. (1997). Violations of power, adaptive blindness and betrayal trauma theory. Feminism & Psychology.
• Freyd, J. J., & Birrell, P. (2013). Blind to Betrayal. Jossey-Bass.
• Goldsmith, R. E., Freyd, J. J., & DePrince, A. P. (2012). Betrayal trauma: associations with psychological and physical symptoms in young adults. Journal of Interpersonal Violence.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. Basic Books.
• Platt, M. G., & Freyd, J. J. (2015). Betray my trust, shame on me: Shame, dissociation, fear, and betrayal trauma. Psychological Trauma: Theory, Research, Practice, and Policy.
• Smith, C. P., & Freyd, J. J. (2013). Dangerous safe havens: Institutional betrayal exacerbates sexual trauma. Journal of Traumatic Stress.
• Smith, C. P., & Freyd, J. J. (2014). Institutional betrayal. American Psychologist.
• World Health Organization (2019). International Classification of Diseases, 11th Revision (ICD-11). WHO.

Související

Pojmy

• Epistemická anihilace – ústřední pojem Kompendia.
• C-PTSD – častý diagnostický výsledek chronického traumatu ze zrady.
• DARVO – vzorec pachatele, který slepotu dotčeného využívá.
• Trauma bonding – vazba na agresora, k odlišení.
• Disociace – mechanismus, jehož funkci teorie vysvětluje.
• Epistemická alienace – odcizení od vlastního poznávacího aparátu.
• Epistemická injustice – epistemická újma na úrovni institucí.

Klinika a obrana

• Klinické aplikace – klinické využití rámce.
• Obnova důvěry – protokol pro období po odchodu.
• Mechanismus oznamovatelů – ochrana proti institucionální zradě.
• Přesah rámce – mez pojmu.

Strukturní vazby

• Bridge: betrayal-trauma – most: jak se tento pojem projevuje v kapitolách knihy