Přesvědčení o identitě🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-16.07
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Přesvědčení
Druh	pojem
Anglicky	Beliefs about identity
Jiné názvy	identitní přesvědčení
Užití	výkladový pojem
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Přesvědčením o identitě se v NLP rozumí přesvědčení, které vypovídá o tom, kým člověk je, nikoli o tom, co udělal nebo co umí. „Jsem neschopný“, „jsem člověk, který vždycky selže“, „jsem vyvolený“ nebo „jsem jen přítěž“ jsou výroky, které nepopisují jednotlivé chování, ale celou osobu. V díle Roberta Diltse patří přesvědčení o identitě k základním typům přesvědčení vedle přesvědčení o příčině a o významu (Dilts 1999) a v jeho modelu logických úrovní stojí identita nad přesvědčeními, schopnostmi a chováním, takže změna na této úrovni má podle něj ovlivnit vše, co leží pod ní (Dilts 1990). Kompendium pojem popisuje jako výkladový, nikoli jako techniku. Přesvědčení o identitě jsou zvlášť citlivá, protože se týkají základu sebehodnocení, a proto jsou zároveň místem, kde terapie může nejvíce pomoci a kde manipulace může nejvíce poškodit.

Původ a souvislosti🔗

Rozlišení mezi chováním a identitou patří k výchozím předpokladům NLP; jeho podobu v katalogu popisuje heslo Člověk není své chování. Dilts tuto myšlenku rozpracoval v modelu logických úrovní, který podle vlastních slov odvodil z Batesonova pojetí logických typů učení a komunikace (Dilts 1990; Bateson 1972). Úroveň identity v tomto modelu podrobněji rozebírá heslo o úrovni identity. Dilts, Hallbom a Smith spojili přesvědčení o identitě s tím, co označili za pocit bezcennosti, tedy s přesvědčením, že si člověk nezaslouží dobro nebo zdraví (Dilts, Hallbom a Smith 1990).

Starší a lépe doložené kořeny má pojem v psychoterapii. Satirová věnovala velkou pozornost sebehodnotě a tomu, jak se v rodině utváří obraz sebe, který pak určuje komunikaci i vztahy (Satir 1972). Beck popsal negativní přesvědčení o sobě jako jednu ze tří složek kognitivní triády u deprese, vedle negativního pohledu na svět a na budoucnost (Beck 1976). Literatura o kontrolujících skupinách a o traumatu ukázala, že dlouhodobá kontrola může změnit nejen to, co člověk dělá, ale i to, kým se cítí být. Lifton popsal požadavek, aby doktrína měla přednost před osobou, a přetváření osobní identity podle ideálu skupiny (Lifton 1961). Hassan popsal vznik skupinové identity, která překrývá identitu původní (Hassan 1988).

Struktura vzorce🔗

Strukturálně se přesvědčení o identitě pozná podle posunu od slovesa k podstatnému nebo přídavnému jménu: „udělal jsem chybu“ se mění v „jsem chyba“, „tentokrát jsem nestihl termín“ v „jsem nespolehlivý“. Tím se jednotlivá událost stává trvalou vlastností a zobecňuje se na všechny situace. NLP v tom vidí záměnu logických úrovní, při níž se tvrzení o chování vydává za tvrzení o identitě (Dilts 1990). Takové přesvědčení se obtížně mění, protože každá další chyba ho potvrzuje, kdežto úspěch se vykládá jako výjimka.

Pro defenzivní čtení je podstatné, kdo identitní výrok vyslovuje a co z něj vyplývá. V kontrolujících vztazích a skupinách mluvčí přesouvá výroky o druhém z úrovně chování na úroveň identity, a to oběma směry. Negativní identitní výrok („jsi sobec“, „jsi duchovně nečistý“) se spojuje s tím, že jedinou cestou k hodnotě je setrvání ve vztahu nebo skupině. Pozitivní identitní výrok („jsi vyvolený“, „jsi jeden z mála, kdo to chápe“) váže hodnotu člověka na příslušnost. Výsledkem je, že odchod nebo nesouhlas by znamenal ztrátu sebe. Herman popsala, jak dlouhodobá kontrola rozkládá dřívější identitu oběti a jak oběť přebírá části obrazu sebe, který jí vnucuje pachatel (Herman 1992). Mechanismus podrobně rozebírá heslo o pěstování identitní nejistoty.

Detekční znaky🔗

Manipulativní užití identitních přesvědčení se pozná podle několika znaků. Mluvčí reaguje na jednotlivé chování výroky o celé osobě a činí tak opakovaně, zvlášť při kritice. Hodnota člověka se v jeho řeči váže na podmínku: na výkon, poslušnost, příslušnost nebo na přijetí učení. Mluvčí rozlišuje „pravé já“ člověka, které souhlasí se skupinou, a „falešné já“, které pochybuje, a vykládá pochybnosti jako projev falešného já. Hassan popsal toto rozdělení u členů destruktivních skupin jako důsledek toho, co nazývá kontrolou mysli (Hassan 1988). Souvisí s ním heslo o štěpení já v manipulativních skupinách.

U člověka, na kterého je takový tlak uplatňován, se objevují změny sebepojetí. Mluví o sobě převzatými kategoriemi, které nepoužíval dřív, a když se ho někdo zeptá, kým je, odpovídá rolí ve skupině nebo vztahu. Obtížně si vybavuje, kým byl předtím a co měl rád; Hassan tyto změny popisuje jako překrytí původní identity identitou skupinovou (Hassan 1988). Myšlenka na odchod v něm vyvolává nejen strach z následků, ale i pocit, že by přestal existovat jako osoba. Kompendium tento stav v krajní podobě popisuje v kapitole o identitní dekonstrukci. Odlišit je třeba přirozený vývoj identity, například při profesní socializaci nebo po konverzi, který probíhá dobrovolně a zachovává vztahy s dřívějším životem.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní práce s přesvědčeními o identitě je chránící a rozlišující. Terapeut, vedoucí nebo rodič, který při kritice výslovně odděluje čin od osoby, chrání sebehodnocení druhého a umožňuje mu změnit chování bez ztráty hodnoty. Kognitivní terapie pracuje s negativními přesvědčeními o sobě opatrně a ověřuje je proti zkušenosti, aniž by klientovi vnucovala novou identitu (Beck 1976). Satirová zdůrazňovala, že nízká sebehodnota se mění ve vztahu, kde je člověk přijímán jako celek, i když se jeho chování kritizuje (Satir 1972).

Manipulativní práce s přesvědčeními o identitě je přepisující a podmiňující. Mluvčí neodděluje čin od osoby, ale naopak je slévá, nabízí novou identitu závislou na příslušnosti a dřívější identitu líčí jako falešnou. Pro rozlišení slouží tři otázky. Týká se kritika konkrétního chování, nebo celé osoby? Je hodnota člověka podmíněna setrváním ve vztahu nebo skupině? A smí si člověk ponechat části své dřívější identity, které skupina nebo partner neschvaluje? Kritické zhodnocení NLP upozorňuje, že jeho modely jsou pro praxi přitažlivé, ale jejich teoretické zázemí zůstává málo ověřené (Tosey a Mathison 2009), což platí i pro tvrzení o zvláštní síle zásahů na úrovni identity.

Stav důkazů🔗

Že přesvědčení o sobě ovlivňují prožívání, chování a duševní zdraví, je doloženo v kognitivní psychologii a terapii, například ve výzkumu deprese (Beck 1976). Specifická tvrzení NLP, totiž že identita tvoří samostatnou úroveň nad přesvědčeními a že zásah na ní má zvláštní sílu, však nebyla kontrolovaně ověřena. Přehledy výzkumu NLP konstatují, že naprostá většina studií klíčová tvrzení oboru nepodporuje (Witkowski 2010), a systematický přehled zdravotních účinků nenašel dostatek kvalitních dat pro závěr o účinnosti (Sturt a kol. 2012). Odborníci v delfské studii zařadili NLP mezi pravděpodobně zdiskreditované metody léčby duševních poruch (Norcross, Koocher a Garofalo 2006). Literatura o kontrolujících skupinách a traumatu naopak přináší rozsáhlé klinické popisy toho, jak dlouhodobý tlak mění identitu, i když jde převážně o kvalitativní a klinická data, ne o kontrolované studie (Lifton 1961; Herman 1992).

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je trvat na rozlišení činu a osoby, a to i ve vlastní řeči. Kdo si všimne, že o sobě začíná mluvit „jsem“ místo „udělal jsem“, může tento posun vědomě vracet. Druhou obranou je odmítnout podmíněnou hodnotu: hodnota člověka nezávisí na tom, zda zůstane ve vztahu, skupině nebo programu, a výrok, který tvrdí opak, je znakem kontroly. Třetí obranou je udržovat vztahy a činnosti, které nesouvisí se skupinou nebo partnerem, protože uchovávají části identity, které nikdo nemůže přepsat. Hassan zdůrazňuje, že kontakt s lidmi, kteří znali člověka před vstupem do skupiny, pomáhá obnovit přístup k původní identitě (Hassan 1988).

Zotavení zahrnuje obnovu kontinuity identity a sebehodnoty nezávislé na podmínkách. Lidé po odchodu z kontrolujícího prostředí často potřebují čas, aby rozlišili, které části jejich současného obrazu sebe jsou jejich vlastní a které převzali. Herman popisuje, že zotavení vede přes bezpečí a rekonstrukci příběhu k obnovenému spojení s druhými a se sebou (Herman 1992). Klinickou cestu obnovy identity rozebírá heslo o identitní rekonstituci. Odborník by se měl vyhnout tomu, aby skupinovou identitu nahradil novou identitou, kterou navrhne sám; cílem je, aby si člověk svou identitu znovu utvářel podle vlastních měřítek.

Literatura🔗

• Bateson, G. (1972). Steps to an Ecology of Mind. San Francisco: Chandler.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Dilts, R. (1990). Changing Belief Systems with NLP. Cupertino: Meta Publications.
• Dilts, R. (1999). Sleight of Mouth: The Magic of Conversational Belief Change. Capitola: Meta Publications.
• Dilts, R., Hallbom, T., & Smith, S. (1990). Beliefs: Pathways to Health and Well-Being. Portland: Metamorphous Press.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Norcross, J. C., Koocher, G. P., & Garofalo, A. (2006). Discredited psychological treatments and tests: A Delphi poll. Professional Psychology: Research and Practice, 37(5), 515–522.
• Satir, V. (1972). Peoplemaking. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Přesvědčení – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Člověk není své chování – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, People are not their behaviour)
• Vzorec sebepojetí – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Self-concept pattern)
• Úroveň identity – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, Identity level)
• Záměna logických úrovní – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, Confusing logical levels)
• Štěpení já v manipulativních skupinách – příbuzné heslo (Práce s částmi, Splitting of the self in manipulative groups)
• Muzeum starých přesvědčení – příbuzné heslo (Přesvědčení, Museum of old beliefs)
• Limitující přesvědčení – příbuzné heslo (Přesvědčení, Limiting beliefs)
• Přesvědčení o příčině – příbuzné heslo (Přesvědčení, Beliefs about cause)
• Přesvědčení o významu – příbuzné heslo (Přesvědčení, Beliefs about meaning)
• Beznaděj, bezmoc a pocit bezcennosti – příbuzné heslo (Přesvědčení, Hopelessness, helplessness, worthlessness)
• Imprint – příbuzné heslo (Přesvědčení, Imprint)

V kompendiu

• EA-2.5.9 Pěstování identitní nejistoty – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Identitní dekonstrukce – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-6.3.7 Identitní rekonstituce – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Přesvědčení o významu – předchozí heslo rodiny
• Beznaděj, bezmoc a pocit bezcennosti – další heslo rodiny