Slovo „zatím“🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-20.15
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Jazykové vzorce
Druh	vzorec
Anglicky	Yet
Jiné názvy	ještě ne, zatím ne
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	nízké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Vzorec „zatím“ (anglicky yet) označuje v NLP doplnění slova „zatím“ nebo obratu „ještě ne“ do výroku, který popisuje omezení: „neumím to“ se mění v „zatím to neumím“, „nevím, jak dál“ v „ještě nevím, jak dál“. Drobná změna má podle tréninkové literatury velký význam, protože převádí trvalý stav na fázi, která se má změnit. Jazykově jde o presupozici: výrok se slovem „zatím“ předpokládá, že stav, o kterém mluví, v budoucnu skončí, aniž by to tvrdil (Levinson 1983). V terapeutickém a vzdělávacím kontextu se vzorec používá ke zmírnění bezmocných a absolutních formulací. Kompendium se jím zabývá i proto, že stejná presupozice dočasnosti se dá obrátit: „zatím“ v ústech autority může odkládat odpověď, uznání nebo svobodu do budoucnosti, jejíž příchod určuje jen ona, a z nevědění posluchače udělat trvalý důkaz jeho nezralosti.

Původ a souvislosti🔗

Lingvistickým základem vzorce je teorie presupozice. Pragmatika popisuje řadu výrazů, které ve výroku spouštějí předpoklad o stavu před událostí nebo po ní, mezi nimi slovesa a příslovce změny stavu a opakování (Levinson 1983). Bandler a Grinder zařadili časová příslovce typu „už“, „ještě“ a „zatím“ do výčtu presupozic, s nimiž pracoval Erickson, a ukázali, jak posluchač přijímá předpoklad obsažený ve větě, i když by výslovné tvrzení zpochybnil (Bandler a Grinder 1975b). Navazující stránka o slovesech změny času a stavu rozebírá tuto třídu presupozic podrobně. V pozdější literatuře NLP o změně přesvědčení se pojem rozšířil na práci s takzvanými limitujícími přesvědčeními. Dilts se spolupracovníky rozlišují přesvědčení beznaděje, bezmoci a nehodnosti a popisují postupy, jimiž se je NLP snaží měnit (Dilts, Hallbom a Smith 1990). Mimo NLP pracuje s podobnou myšlenkou kognitivní terapie, která si všímá absolutních formulací typu „nikdy“ a „vždycky“ a vede klienta k tomu, aby je testoval jako hypotézy (Beck 1976). Slovo „zatím“ je v tomto smyslu jen nejjednodušší jazykovou podobou téhož posunu: z konečného soudu se stává popis současného stavu.

Struktura vzorce🔗

Vzorec má dvě složky: popis omezení a časový operátor, který omezení umisťuje do přítomnosti a předpokládá jeho konec (Bandler a Grinder 1975b). Rozhodující je, kdo o konci rozhoduje a podle čeho. V první podobě říká člověk „zatím“ o sobě a má změnu ve vlastních rukou: „zatím neumím plavat“ vyjadřuje naději spojenou s cvičením, o jehož výsledku rozhoduje on sám a realita. V druhé podobě říká „zatím“ terapeut nebo učitel o klientovi a nabízí mu tím jiný výklad jeho zkušenosti; klient může tento výklad přijmout nebo odmítnout. Ve třetí podobě říká „zatím“ autorita o posluchači, ale konec stavu je podmíněn něčím, co autorita sama spravuje: „zatím nejsi připravený to pochopit“, „zatím na to nemáš úroveň“, „zatím ti to nemůžu říct“. Posluchač nemá kritérium, podle něhož by poznal, že stav skončil, a proto se konec může posouvat bez omezení.

Psychologicky působí presupozice dočasnosti dvojím způsobem. Na jedné straně snižuje bezmoc, protože popírá trvalost omezení. Na druhé straně vytváří závislost na budoucnosti, která se slibuje, ale nepřichází. Ve třetí podobě se k tomu přidává obrácení důkazního břemene: otázka, na kterou posluchač nedostal odpověď, se nestává důkazem, že odpověď neexistuje, ale důkazem, že posluchač ještě „nedorostl“. Lifton popsal v prostředí myšlenkové reformy princip, podle něhož doktrína má přednost před osobou a zkušenost, která s ní nesouhlasí, se vykládá jako vada jednotlivce (Lifton 1961). Slovo „zatím“ je jedním z jazykových prostředků, jimiž se tento princip uplatňuje v každodenní řeči.

V češtině má vzorec několik blízkých podob, které je dobré rozpoznávat společně. „Zatím ne“ a „ještě ne“ předpokládají budoucí změnu, „prozatím“ zdůrazňuje provizornost současného stavu a protějškové „už“ předpokládá, že změna nastala: „už ti to přece nevadí“ podsouvá, že posluchač svůj postoj změnil, aniž by to sám řekl. Všechny tyto výrazy pracují se stejnou osou času a se stejným rizikem, že o tom, kde na ní posluchač stojí, rozhodne někdo jiný (Bandler a Grinder 1975b).

Detekční znaky🔗

Pozorovatel by měl sledovat, kdo slovo „zatím“ používá a o kom. Když ho člověk používá o sobě, je to zpravidla neškodné a často zdravé. Varovné znaky se objevují, když ho používá autorita o druhém. Prvním znakem je odklad bez kritéria: posluchač neví, co by se muselo stát, aby „zatím“ skončilo, a na otázku po kritériu dostane opět odpověď se slovem „zatím“. Druhým znakem je spojení s odpovědí na otázku: „zatím“ zazní právě tehdy, když se posluchač ptá na něco nepříjemného, například na peníze, pravidla, minulost vedoucího nebo na důvody rozhodnutí. Třetím znakem je posouvání: když posluchač dosáhne slíbeného stupně, objeví se další, na kterém teprve „pochopí“. Kompendium tento znak popisuje u vzorce guru a adepta, kde se postupné zasvěcování stává nástrojem udržení člověka ve skupině. Čtvrtým znakem je posun odpovědnosti: neschopnost rozumět je přisouzena posluchači, ne nejasnosti odpovědi. Hassan popisuje, jak se v manipulativních skupinách pochybnosti členů systematicky přerámovávají jako známka jejich vlastního nedostatku (Hassan 1988). U posluchače se dlouhodobé užití projevuje sklonem nevyslovovat otázky, protože se je naučil vnímat jako doklad vlastní nezralosti, a čekáním na budoucí okamžik porozumění, který nepřichází.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití vzorce je časté a přirozené. Rehabilitační pracovník, který pacientovi řekne „zatím to nejde“, a ne „to nepůjde“, dává najevo realistickou naději. Terapeut, který klientovi nabídne výklad „zatím jste nenašel způsob, jak to zvládnout“, otevírá prostor pro změnu, aniž by popíral obtíž. Takové užití je v souladu s kognitivními přístupy, které zpochybňují absolutní a beznadějné formulace a nahrazují je přesnějšími popisy (Beck 1976). Podmínkou legitimity je, že změna je reálně možná, že o ní rozhoduje člověk sám nebo ověřitelná skutečnost a že „zatím“ nenahrazuje informaci, na kterou má posluchač nárok. Manipulativní užití nastává, když slovo „zatím“ odkládá informaci, kterou by posluchač potřeboval k rozhodnutí, nebo když podmiňuje jeho svobodu, uznání či přístup k pravdě dalším setrváním ve vztahu. V komerčních kontextech se podobně používá v podobě „zatím jste se nerozhodl“, která předpokládá, že rozhodnutí přijde a bude kladné. Ve vztazích se objevuje v podobě „zatím ti to nevadí“, která předem zpochybňuje současnou spokojenost posluchače a připravuje půdu pro jeho budoucí výčitky.

Stav důkazů🔗

Specifické tvrzení NLP, že doplnění slova „zatím“ mění přesvědčení nebo zlepšuje výkon, nebylo podle dostupných přehledů testováno v kontrolovaných studiích. Přehledy výzkumu NLP obecně konstatují, že jazykové techniky oboru zůstávají bez empirického ověření a že kontrolované studie tvrzení NLP převážně nepodporují (Witkowski 2010; Passmore a Rowson 2019). Dobře doložená je naproti tomu jazykovědná stránka vzorce: presupozice dočasnosti je běžný jev popsaný v pragmatice (Levinson 1983). V pedagogické psychologii se příbuzná myšlenka objevuje ve výzkumu přesvědčení o tom, zda jsou schopnosti proměnlivé; tento výzkum stojí mimo NLP, jeho výsledky jsou předmětem odborné diskuse a kompendium ho zde neshrnuje. Kognitivní terapie, která s absolutními formulacemi pracuje v rámci širšího léčebného postupu, má empirickou podporu, ta se však týká celého postupu, ne jednotlivého slova (Beck 1976). Pro čtenáře z toho plyne, že vzorec je užitečný jako popis jazykového prostředku, ale nemá být vydáván za samostatnou intervenci se zaručeným účinkem.

Obrana a zotavení🔗

Obranou proti manipulativnímu „zatím“ je žádat kritérium. Posluchač se může zeptat: „Co přesně se musí stát, abych to věděl?“ a „Kdy to bude?“ Pokud odpověď neobsahuje žádné ověřitelné kritérium nebo se jen posune na další „zatím“, je to informace o vztahu, ne o posluchači. Druhou obranou je oddělit otázku od výkladu tazatele: otázka na finance nebo pravidla skupiny je legitimní bez ohledu na to, na jaké „úrovni“ se tazatel nachází, a odpověď na ni nemá být podmíněna jeho budoucím vývojem. Třetí obranou je sledovat posouvání cíle v čase. Kdo si zapisuje, co mu bylo slíbeno a kdy, snáz rozpozná, že slib se neustále odsouvá. Při zotavení z prostředí, kde se slovo „zatím“ používalo k odkládání pravdy, je důležité obnovit přesvědčení, že vlastní otázky jsou oprávněné a že nevědění není vada. Herman zdůrazňuje, že zotavení probíhá ve vztahu, který člověku vrací kontrolu nad vlastním příběhem a nad tím, co smí vědět a říkat (Herman 1992). Pro samotného člověka zůstává zdravé užití vzorce k dispozici: „zatím“ vyslovené o sobě, se svým kritériem a ve svém tempu, je jeho nástroj, ne cizí.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975b). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 1. Cupertino: Meta Publications.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Dilts, R., Hallbom, T., & Smith, S. (1990). Beliefs: Pathways to Health and Well-Being. Portland: Metamorphous Press.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Levinson, S. C. (1983). Pragmatics. Cambridge: Cambridge University Press.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Jazykové vzorce – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Slovesa změny času a stavu – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Change-of-time verbs and adverbs)
• Limitující přesvědčení – příbuzné heslo (Přesvědčení, Limiting beliefs)
• Záměna „ale“ za „a“ – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, But versus and)
• Slovo „zkusit“ – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Try)
• Časové posuny v jazyce – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Verb tense shifts)

V kompendiu

• EA-1.6.1 Vzorec guru a adept – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-6.3.6 Narativní rekonstrukce – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Slovo „protože“ – předchozí heslo rodiny
• Slovo „zkusit“ – další heslo rodiny